LAURIN František (* 12. 11. 1934 Praha) - český režisér a pedagog
František Laurin byl postupně režisérem Realistického divadla (1958-81), Národního divadla (1981-88), poté ředitelem Divadla na Vinohradech v Praze (1988-90) a od roku 1991 je uměleckým vedoucím souboru ve Východočeském divadle v Pardubicích. Vyzrál na režiích psychologických her (Inge: Vrať se, Sábinko! 1972, Neboj se, miláčku, 1975), v nichž se opíral o vynikající herecké výkony protagonistů souboru (J. Dítětová, J. Vinklář, Eva Klepáčová) ale i klasiky (MoliŹre: Tartuffe, 1973). V roce 1974 režíroval sovětskou hru Výstup na Fudžijamu od Čingize Ajtmatova, která byla pro svou kritičnost vůči komunistickým praktikám prověřována na představeních pro vybrané obecenstvo a krátce po premiéře zakázána. Laurin se věnoval i uvádění nových původních českých her (Šotola: Cesta Karla IV. do Francie a zpět, 1979, Pěší ptáci, 1981, Tovaryšstvo Ježíšovo, 1990). Od roku 1962 učí na konzervatoři i na DAMU. Pohostinsky režíroval v řadě pražských i mimopražských divadel. Přes 30 let významně spoluutvářel podobu oficiálního divadelnictví včetně divadla amatérského (častý člen odborných porot v Hronově apod.).
(pö)