Čech Ivan, režisér a vedoucí souboru Starost Prostějov, po roce 2000 člen odborné rady NIPOS-ARTAMA pro loutkové divadlo.
Prostějovský rodák Prostějovu věrný.
1978-1982 vystudoval Gymnázium Jiřího Wolkera v Prostějově,
1986-1988 Střední knihovnickou školu v Brně.
V současnosti je vedoucím kina Metro 70 v Prostějově.
Ochotničení se věnoval podle doslechu na začátku 20. století prastrýc, prababička a dědeček, loutkářství však nikdo.
Od 1979 loutkoherec v souboru ZK ROH Železáren Prostějov (klasický soubor s továrně vyrobenými marionetami, rozdělená interpretace).
1983-1989 Takydivadlo Prostějov (šéfem a režisérem byl Dr. Jan Roubal, soubor hrál Vítr ve Větvích Sasafrasu, Minikomedie P. H. Camiho a hru Nejsmutnější člověk na světě arménského dramatika Perče Zejthuncjana).
1983 založil vlastní divadelní spolek, který začal hrát 1986 a přijal název Loutkové divadlo Starost Prostějov a dodnes v něm působí jako vedoucí, autor úprav, režisér a loutkoherec. Sedmi až jedenáctičlenný soubor se s systematicky orientuje na jarmareční exteriérové produkce. Využívá velké krásně řezbované historické marionety na drátě, jimiž neiluzivně, odkrytě hraje v nehistorických kulisách většinou tradiční či alespoň klasicizující loutkářské hry, jež rozšiřuje o další plán divadla na divadle. V inscenacích je někdy cítit rozpor mezi introvertnějším založením členů souboru a jejich touhou po jarmareční expresivitě.
Přehlídek se Starost zúčastnila s inscenacemi:
1988 – Don Šajn (krajská přehlídka v Boskovicích, přehlídka SČDO SAL v Třebíči)
1989 – Kašpárkovo pometlo - zametlo (krajská přehlídka v Boskovicích, host na pouti LCH 1989)
1990 – Marcelino a Boroneli, vlašští loupežníci při moři (LCH 1990)
1992 – Uforin & Dišperanda (krajská přehlídka v Prostějově, Strážnice, mezinárodní folklórní festival 1992)
1994 – Anton Belengardo aneb Hrad loučenský (LCH 1994)
1997 – Aucassin & Nicoletta (krajské Třebíčské loutkářské jaro 1997)
1999 – Kníže Maxmilián aneb Překažený funus, to jest Pomsta mocné Zorobelíny (LCH 1999, 14. Čechova Olomouc 1999)
2000 – Uforin & Dišperanda (obnovená premiéra; LCH 2000, Týden české kultury Borlänge, Švédsko 2001)
2002 – Rodina Morousů (LCH 2002, host krajské přehlídky LD Opava)
2005 – Poslechněte, jak bejvávalo (LCH 2005)
2007 Sňatek z rozumu aneb Giňol na smrtelné posteli (KP Třebíčské loutkářské jaro a Čechova Olomouc 2007)
2009 – Upír (LCH 2009)
2011 – Etienne Ducret, Václav J. Sojka: Ženich z Turecka (Čechova Olomouc)
2012 – Alois Gallat: Rytíř Šnofonius a princezna Mordulina čili Turandot, ta druhá (KP Třebíčské loutkářské jaro 2013).
2015 – Písně pohnutlivé i veselé (KP Třebíčské loutkářské jaro 2016).
2017 – Božena Němcová, Pavel Moš: Kouzelná mošna (KP Třebíčské loutkářské jaro 2018).
1994 – hrál v divadelním spolku v Němčicích nad Hanou, s jehož Čekáním na Čechova se probojoval až do Vysokého nad Jizerou.
1994-1996 a od roku 2004 dosud působí v Divadelním spolku Historia Prostějov jako herec či moderátor. Spolek se zaměřuje na zobrazování různých skutečných událostí v památkově chráněných budovách s použitím dokonalých replik historických kostýmů. V posledních letech také pořádá přednášky o dějinách odívání (v souladu s prostějovskou tradicí) s ukázkami replik či dokonce původních oděvů.
V osmdesátých letech 20. století na týdenních kursech a návazném celoročním vzdělávání amatérských loutkářů pořádaném tehdejším Krajským kulturním střediskem v LD Radost v Brně se setkal s lektory Mirko Matouškem, Vratislavem Schilderem aj.
V devadesátých letech byl členem poradního sboru pro loutkové divadlo při ARTAMA.
O loutkovém divadle přispívá do časopisu Loutkář a regionálního tisku (Prostějovský večerník, Prostějovský týden, MF Dnes - střední Morava, Olomoucký kraj…).
Československá televize, studio Brno, natočila letech 1988/9 dokument o Starosti, která tehdy hrávala v létě pod širým nebem na zámku v Buchlovicích.