Jíří VENCL, nar. 28.2.1936
Gratulace neunavitelnému sedmdesátníkovi
Milý Jirko Vencle,
Je to neuvěřitelné – tobě je sedmdesát! Přitom vypadáš skvěle, tedy skvěle – vypadáš úplně stejně, jako když jsme potkali poprvé. Samozřejmě, že v divadle, a to tenkrát, když já byl hereckým a pak režisérským kandrdasem a to mě bylo kolem dvaceti, v roce 1968 jsem režíroval Rollandovu Hru o lásce a smrti, abychom dožrali rusáky, a tys tam hrál takového báťušku, co zatýká revolučního fyzika Lavoasiéra a vypadals úplně jako od NKVD, nohy v láptích.
Oba pocházíme z České Třebové, a přestože už tam drahnou dobu nežiji, s láskou vzpomínám na několik hereckých osobností, které tamější divadelní spolek Hýbl zplodil. Samozřejmě na Karla Tomše a Bohuslava Routka, na svého kamaráda Frantu Čecha, který pak se mnou působil po léta i v jiných souborech. A taky na tebe. Vždycky jsi byl skvělý herec malých rolí, jako třeba Václav Trégl nebo František Kovařík, velikáni malých rolí, kdopak je dnes pamatuje. Už jen z filmů pro pamětníky. I ty máš svůj film – v mé paměti. Kdykoliv se potkáme, běží mi před očima ta spousta pábitelských příběhů v nichž hraješ roli hlavní, příběhů v nichž člověk překonává sám sebe a vždycky věří tomu, co dělá i když je to okolí zcela nepochopitelné. Jen ty víš, co je to za slast, věřit komedii…
Ale dost již. Naši milí čtenářové se právě dočítají, že slavíš kulatiny a proto nechme zaznít tvé curiculum vitae. V osla(Venclově) autentické řeči, jaks nám ji sám nedávno poslal do Hromady.
„První krůčky do divadelního nebe jsem měl v měšťance, kde učitel Karel Štarman se mnou nacvičil Baladu o očích topičových a já ji recitoval na družebních kulturním zájezdu v Popradu a Kežmaroku. Později jsem se zúčastňoval Železničářské České Třebové, kde jsem recitoval báseň Ing. Jaromíra Šlemra, Divadlo. S básní Jiřího Wolkera, Moře, jsem i vystupoval na Ministerstvu dopravy.
Já a bratr Hubert jsme po válce byli v 7. Junáckém oddíle, kde jsme začali hrát divadlo, tehdy s marionetami (loutky na nitích). Nejvíce jsme zkoušeli Ostrov splněných přání, potom Aladinovou kouzelnou lampu a Malíkova Míčka Flíčka, pro dospělé Kabaret na nitích - Pepek námořník hrál na harmoniku, černošská jazzová kabela, dechovka, pianista, cvičenec na hrazdě, špičková tanečnice atd.
V roce 1960 začala výstavba Malé scény, takže jsme se bratrem také ihned zapojili. Já jsem již studoval na Vysoké škole železniční, takže v sobotu po příjezdu z Prahy jsem místo domu šel hned na stavbu, kde jsem se zapojil do práce. V březnu 1966 byla Malá scéna slavnostně otevřena detektivkou A. Christie Past na myši, kterou nacvičil tehdy zcela nový mladý režisér Alexandr (Saša) Gregar. V divadelním souboru Hýbl jsem hrál především v malých rolích a nebo dělal inspici. Velkou roli jsem dostal od režiséra Jaroslava Hosnedla v Křeslu pro vraha. V loutkovém divadle dělám principála.
Dále jsem esperantista, byl jsem ve štábu 81. Mezinárodního kongresu v Praze. Jsem členem železničářské sekce a kroužku Amikeco ve městě, loni jsem navštívil též Ekumenický kongres v maďarské Piliscsabě a taky navštěvuji Ekumenický týden modliteb v České Třebové. Jsem v Klubu českých turistů. Ve Sjednocené organizaci nevidomých a slabozrakých ČR navštěvuji kurz němčiny, angličtiny a různé přednášky Ing. Milana Bohuňovského a zpěvánky a zpěvy s kytarou.
Vzpomínám i na závod s Ing. Jindřichem Schmidem na stadionou Na Skalce, kde on běžel 400 m s letným startem a já něco pod 300 m se startem z bloku. Jindra běhal za Bohemians Praha a já jsem prakticky běhy nepěstoval. Po vítězství jsem se skácel, což se stává i lepším běžcům. Potom jsem nemohl několik dní normálně chodit. Na stadionu bylo dosti diváků a pamatuji si, že Jindra mi nabízel tretry, nevím z jakých důvodů.
Vystupoval jsem i na různých schůzích odborového sdružení železničářů, dříve ROH. Jeden můj bývalý spolupracovník a vynikající divadelní i loutkářský režisér tam zakázal při programu podávat občerstvení. Taky jsem loni vystoupil na tradičním posezení důchodců Na Horách a byl tam takový hluk, že i můj silný hlas těžko přehlušoval vřavu. Někteří dobří kamarádi mi radí, abych se na to příště to vykašlal.
Dlouhá léta vystupuji na Jabkancové pouti, což je pouť, kde se pečou z brambor placky a plní se sladkým tvarohem, ve Vysokém tomu říkají sejkory, ale je to bez tvarohu.. Předloní jsem na Jabkancové předváděl Vyznání náruživého cvičence a cvičil jsem v sokolském cvičebním úboru. Loni jsem představoval Bimbambulu a břišní tanec tančil do půl těla svlečený. Taky vystupuji na soutěžích monologů krajských i celostátních. Za výstup s loutkou, Pohádka ze života, která začíná slovy „u lesa, kde snoubí se louka s černým polem, namluvila se jednou kráva s volem“, jsem na Pohárku Svazu divadelních ochotníků ve Velké Bystřici u Olomouc (2002) obdržel diplom za vytrvalý a dlouhodobý únik z běžných divadelních kriterií. V letošním roce jsem byl nominován s Pohádkou O draku Bazilišovi. A taky chodím dálkové pochody a jezdím přejezdy na běžkách.
Zdraví a za zveřejnění děkuje víc než milionkrát přítel a bratr Jirka
P.S.
Jo, ještě jsem zapomněl. V roce 2004 jsem vystupoval na Festivalu netradičního divadla "Tyjátr na trati" s drobnou ukázkou inspirovanou sledováním televize. A taky již potřetí navštěvuji Univerzitu třetího věku na Univerzitě Pardubice, dislokovaném pracovišti v České Třebové. Moc se mi to líbí a těším se na každé soustředění. Druhý semestr začne koncem února a nebo hned začátkem března. Snad již je to všechno, ale nedivte se, když ještě na něco přijdu!“
Milý Jiří, až ti bude 140 let, vzpomeň si, prosím tě, na nás. A nepřepínej se, respektive, nepřepínej, Jiří. Bravo! S láskou Saša Gregar