Na přelomu 19. a 20. století nastal rozmach ochotnického divadla na vesnici, kde začalo kulturní vyžití obyvatel. Tato kulturní činnost se nevyhnula ani obci Vír. První divadlo se ve Víru hrálo již v r. 1908 a rok nato, v r. 1909, sehráli i své první divadelní představení žáci ve škole.
Začátky ochotnického divadla ve Víru nebyly nijak jednoduché. Hrávalo se, kde se dalo – v domech s většími světnicemi, v hostinci „Beseda“ a v hostinci „U Fialů“. Vytvořit zde improvizované jeviště nebyl problém, na narovnané bečky od piva se položily desky, z prostěradel vznikla opona a mohlo se začít hrát. Osvětlení bylo rovněž primitivní. Svítilo se svíčkami nebo petrolejovými lampami. V létě se hrávalo i venku, například u Rossiho vily.
V předválečných letech hrávali dva soubory – „Sokoli“ a „Katolická omladina“. Od r. 1954 směly pořádat divadla jenom závodní kluby. Jedním z nich byl „Vlnap“ (továrna) a „Ingstav“ (stavba přehrady). V Sokole režíroval dříve pan M. Janoušek, později paní F. Mičínová. Ve Vlnapu režíroval pan A. Navrátil, výpravu míval u všech kusů pan F. Jagoš.
V r. 1929 postavil pan František Šťastný turistickou chatu. V poschodí byly cizinecké pokoje, v přízemí byl rozsáhlý sál, kde se konaly slavnosti, přednášky, divadla a taneční zábavy. Takový sál byl velkým přínosem pro vírské ochotnické divadlo.
V rámci výstavby přehrady se mimo jiné postavila i jídelna (kantýna), dnešní KD s velkým sálem a pěkným jevištěm, kam se postupně přenesla veškerá kulturní činnost. V březnu 1950 se tu začalo promítat kino a první film byl „Divá Bára“.
Loutkové divadlo se hrálo v době výstavby přehrady v dnes již zbouraném baráku za zdravotním střediskem v místech, kde dnes stojí dům pana Antonína Navrátila. Loutkové divadlo patřilo rodině Křížových, která ho později prodala místní školce.
Vírští ochotníci rádi vystupovali a vystupují pohostinně v okolních obcích. Dříve to však nebylo tak snadné jako dnes. Všechno se naloží do autobusu a jede se, i když problémy také byly. Třeba v r. 2005 se hrálo 18. 3. V Jimramově a bylo tolik sněhu, že se autobus k sokolovně na kopci nedostal a tak jsme těžké kulisy a rekvizity začali odnášet ručně a když jsme nemohli, tak místní museli sehnat traktor a zbytek nahoru odvézt.
Dříve ochotníci při hostování třeba v Karasíně museli kulisy přivázat na záda a šlo se. Odehrálo se představení a zase zpátky. To ale může dělat jenom ten, koho to baví, rád baví lidi a kdo má divadlo rád.
Je to láska k divadlu, bez které by to nemohl nikdo dělat, nespočítané hodiny na zkouškách, kdy odcházíte od rodin i 4x týdně, včetně nedělí a odměnou je Vám v den premiéry a repríz jen vůně šminek, mastixu a nervozity, než vstoupíte na jeviště a s prvním promluvením tato odchází a Vás krásný pocit je umocněn potleskem spokojených diváků, toto je jediná odměna ochotníků.
Vraťme se však k úplnému začátku ochotnického divadla ve Víru. Informace z této doby jsou velmi strohé, v obecní kronice jsou jen krátké poznámky, mnohdy bez uvedení názvu hry.
V divadelní kronice, kterou psal Vlastimil Ševčík, uvádí, že v r. 1975 se musel obrátit na tehdy žijící herce a tak z jejich pamětí skládal mozaiku historie ochotnického divadla. Je možné, že zde budou uvedeny určité nepřesnosti, protože paměť lidská je zrádná, navíc mnohé z pamětí a zážitky byly převraty od dalších pamětníků a tím mohou vzniknout některé odlišnosti od skutečného dění, proto, prosím za pochopení. I fotografií se dochovalo velmi málo.
Od r. 1950 se situace zlepšila díky dochovaným záznamům a fotografiím.
1908 zal. DS.
1909 Obecná škola.
1921 DS NJ.
1936 Československá mládež socialistická.
1938 DS NS.
1948 MOR.
50. léta jako DS OB.
Ochotnický spolek činný i po roce 2000.
Když vás nezahubila televize, už vás nic nezahubí. ........... Zápis Zdeňka Svěráka do spolkové kroniky 1997:
Do 2008 - Během stoleté historie ochotnického divadla ve Víru bylo nacvičeno a uvedeno nejméně 127 divadelních her pro dospělé a 43 dětských představení.
Od roku 2013 se soubor stal občanským sdružením s názvem Divadelní soubor Vířina,o.s.
----
Režiséři vírského ochotnického divadla:
Gustav Sommer
J. Matějů
Josefa Sadílková (v letech 1921–1937 režírovala 25 her)
Adolf Navrátil (34 divadelních her, poprvé v roce 1929)
Miloš Janoušek (1939–1945, 4 divadelní hry)
Františka Mičínová (20 divadelních her pro dospělé a dětská divadelní představení)
Ing. Vlastimil Ševčík (od roku 1971)
Mgr. Jaroslava Šudomová (hry pro děti a dospělé)
Bohuslav Matuška