JEDEN HEREC NA JEVIŠTI
Jeden herec na jevišti byl společným znakem všech vystoupení v kaznějovském divadle 16. – 17. dubna 2005, protože tam probíhala VII. národní přehlídka Divadlo jednoho herce SČDO, Memoriál Slávky Trčkové.
Platilo to i pro oba profesionální hosty přehlídky, kteří byli skutečnou inspirací tvůrcům svého oboru. Josef Nechutný z plzeňské činohry na textu Oty Pavla Jak jsem potkal ryby ukázal, jak lze s jednou židlí a trochou klavírního doprovodu naplnit celé jeviště beze zbytku. Petr Mlád (Divadlo KUBA Plzeň) předvedl v Létajícím talíři Ludvíka Aškenazyho, jak je možné každou větu předlohy proměnit v řetěz bohatých akcí, každou slovní hříčku v jevištní gag.
Soutěžící amatérští představitelé se snažili nezůstat za hosty pozadu. Až na jednu inscenaci, která se na přehlídce rozpadla v soudržnosti i záměru, se jim vesměs dařilo.
Lidové divadlo Tereza z Křivoklátu uvedlo pod názvem Betlémský příběh tři lidové texty v podání Marcely Slavíkové. Nejdivadelnější z nich byla píseň o svaté Dorotě, v níž se uplatnily vtipné a efektní atributy jednajících postav. Zbývající příběhy, rajský a betlémský, byly zajímavou podívanou, ale kladly přílišný důraz na staticky pojaté zobrazení figur. Ředitelka přehlídky Alena Svobodová udělila inscenaci svoji cenu, a to za uchovávání lidových tradic.
Jarka Holasová z Václavic přijela s maňáskovým představením pro děti podle K.J. Erbena Hrnečku vař. Okamžitě si získala dětské i dospělé publikum svým upřímným a sympatickým projevem a představení probíhalo v srdečném kontaktu jeviště s hledištěm. Jednoduché figurky nepostrádaly humor v provedení ani v akci, výprava byla nápaditá a hře v ní slušela poetická metafora stejně jako k nekonečnému proudu robustní kaše patřil vtip. Oceněna byla bezprostřednost hereckého projevu a výtvarné ztvárnění inscenace.
Osvědčený borec oboru Vratislav Mikan (DS M+M Hranice), přijel s inscenací Kulhavý mezek podle divadelní hry Oldřicha Daňka. Je to po letech už druhé nastudování a interpret se v něm pohybuje s jistotou svého hereckého temperamentu. Před mírně proměňovaným pozadím se pohybuje v diferencovaném projevu patero postav, které za celou komediantskou partu hraje sám osiřelý principál Jakub, a to dílem sám, dílem s pomocí loutek v rozměru mohutných maňasů. Jakub s nimi vede živé, až bouřlivé dialogy se vší přesvědčivostí. Mikanova vlastní úprava textové předlohy mu opravdu padne na tělo a odpovídá i jeho hereckému naturelu. Oceněno bylo jak dramaturgické, tak i herecké ztvárnění Daňkovy předlohy, původně určené pro tři postavy.
Vrcholem a objevem přehlídky byla inscenace Já měla hezkej život, pane. Povídka Ivana Bunina stejného názvu byla pro jevištního sólistu upravena Otou Ornestem a osvědčila se už v jeho původním nastudování. Tentokrát se o úspěch zasloužila Eva Čurdová (Divadlo De Facto Mimo Jihlava) s pomocí režiséra Petra Soumara. Účtování s těžkým a pohnutým životem nevynechá ani nesympatické momenty, ano, ani situace necharakterního jednání v boji o místo na slunci. Interpretka se do své role vložila celou vahou osobnosti. Tím si také hned získala pozornost publika, které šlo příběhem s ní. Osobní charisma, spontaneita v naplnění akce a bohatá i pestrá nabídka výrazových prostředků udržela napjatou pozornost vývoji příběhu, který nenese žádné znaky samozřejmé popularity a úspěchu u diváka. Eva Čurdová si za svůj výkon odvezla z Kaznějova hlavní cenu přehlídky, spolu s doporučením na hronovskou žatvu i na přehlídku divadla jednoho herce v Chebu.
Lektorský sbor pracoval ve složení: Marie Caltová, Dušan Zakopal, Zdeněk Tesař a Jiří Hraše.
Kaznějovská přehlídka znovu potvrdila, jakou je sólová hra na jevišti nesnadnou, ale také křehkou kategorií. Proto si žádá v přípravě velký rozmysl, v nastudování plné soustředění a ve výkonu maximální nasazení. Patří mezi divadelními projevy k těm nejnáročnějším.
P.S. Obětavost domácího souboru Štace se na přehlídce stala už samozřejmostí.
Jiří Hraše