Bamako ZUŠ Litvínov: O ovečce s černou skvrnou (autor H. Doskočilová, režie J. Loosová).
Tři chlapci a tři dívky hrají příběh o vyloučení a přijetí odlišné ovečky kombinací herectví a loutkoherectví. Obojí je citlivé ve vytváření a zobrazování vztahů, kultivované, přiměřené možnostem zhruba desetiletých dětí. I stavba celku inscenace je pěkná - jen by neškodilo hledat a uskutečňovat více dějových kontrapunktů, které by se promítly i do kontrapunktů v temporytmu, hlasitosti, dynamice i důrazu, aby nehrozila lyrická mdlost. Např. klíčová scéna dobývání se vlka na ovečky by neměla vyznít jako vlkovo klepání na vrátka a následné přetahování se o ně, nýbrž jako skutečné ohrožení a dynamický boj. Citlivou hru s loutkami - jednoduchými chomáči vlny pro ovce a drsnou rukavicí pro vlka - jsem již chválil. Za vyjasnění by však stál základní princip užití loutek: tedy co a proč hrají loutkami a co a proč vlastním tělem. Dramaturgicky jde o dobrý výběr i divadelní úpravu. Jenom zdůvodnění statečnosti černé ovečky, jež je příčinou jejího přijetí ostatními, se mi jeví poněkud kontraproduktivní: jestliže ovečka prohlásí, že ostatní zachránila proto, že se trochu míň bojí, je to cosi, co jí bylo dáno, ne něco, o co se zasloužila překonáním sebe sama; a už vůbec ne něco, co vyplývá z její odlišnosti. Výrazná pointa v požadovaném smyslu by pak nahradila poněkud rozmáznutý dvojkonec. Porota udělila souboru cenu za dobrou dramaturgii a hereckou a loutkohereckou práci.