Porota doporučila (i když by ráda nominovala) inscenaci Studia Divadla Dagmar Karlovy Vary, nazvanou Hra na Zuzanku. Macourkova hra se při své premiéře Na zábradlí v 60. letech 20. století zařadila do proudu absurdního divadla. Dějem je život člověka od narození do smrti, domov, škola, války, lásky, rozchody, rozvody, děti, stárnutí, stáří. Macourek pracuje s výměnou slova za slovo, pojmenování fungují spíše v rytmu a kontextu, slova sama znamenají něco jiného. Například: „Tohle že je mašlička? To je jezevec! A co jezevec! To je Liberec! Jste tady patnáctý rok a pracujete čím dál hůř. Dokonce hůř než já! Mám to snad chápat jako provokaci?“
Režisérka a pedagogická vedoucí Studia Divadla Dagmar Hana Franková dovede upravit a obsadit inscenaci tak, aby každá postava měla smysl, všichni si zahráli a aby divadelní tvar držel pohromadě. Magdaléna Hniličková hraje proměny své Zuzanky zevnitř, bez vnějšího pitvoření a napodobování. Nejtěžší je zahrát vlastní dětství – od středního věku už mají herci odpozorováno na rodičích a pro diváka z jejich drobných zkratkovitých akcí vyplývá lecjaké poučení o vlastním chování. Porota udělila Haně Frankové v tomto roce i cenu za rozvíjení divadla v Karlových Varech. Veškeré další divadlo se do tohoto krajského města jen dováží.