Ochotnické divadlo má v Hořicích velmi dlouhou a bohatou historii, sahající svými kořeny hluboko do dob národního obrození. Podle kronikářských záznamů bylo první české představení sehráno studenty na faře již o prázdninách r. 1784. Později se divadlo přesunulo na zámek a české hry vystřídaly německé. K obnovení českých představení došlo v letech 1828 — 1833 z iniciativy studenta práv Josefa Vladimíra Pelikána, pozdějšího známého vlastence a přítele Tylova a Klicperova.
V r. 1858 byl ve městě založen divadelní spolek, který o Vánocích téhož roku sehrál v hostinci U Zámečníků první představení — Tylovu Marjánku, matku pluku. Ochotníci pak hráli v různých hostincích až do r. 1865, kdy konečně získali stálou scénu v novém Tomáškově domě na hořickém náměstí. Vlastním nákladem si pořídili nové jeviště, dekorace a oponu, již nechali vymalovat akademickým malířem Karlem Maixnerem. Spolek v následujícím období vzkvétal a mohl si vedle běžného vlasteneckého repertoáru dovolit i velké historické kusy a opery, na jejichž provedení se vedle ochotníků často podíleli i členové pěveckých spolků Ratibor (založen 1862) a Vesna (založena 1870) a hudebního spolku Dalibor (založen 1881), který rovněž pravidelně hrou vyplňoval přestávky při představeních. Spolek později přijal název Pelikánova jednota divadelních ochotníků. V jeho repertoáru převládala činohra a domovskou scénou zůstal až do sloučení ochotnických souborů v r. 1948 divadelní sál v Tomáškově (od r. 1885 Městském) domě. Koncem 19. století se v Hořicích ustavil další divadelní soubor, nazvaný Národní beseda Havlíček, který se v r. 1931 přetváří v Pěvecko-dramatický kroužek při Čs. straně národně socialistické a nakonec se osamostatňuje jako Červeno-bílá scéna. V jeho repertoáru byla hlavně opereta a zpěvohra a domovskou scénou divadelní sál v tzv. Dělnickém domě (dnes Dům kultury Koruna). V r. 1940 přijal soubor název Tylovo ochotnické divadlo a jeho národně uvědomovací cykly pomáhaly přežít těžkou dobu okupace.
V r. 1948 vznikla sloučením obou spolků Jednota divadelních ochotníků J. K. Tyl, která ve městě úspěšně působí dodnes. Ze souboru vzešla i řada profesionálních herců a pěvců — za všechny uveďme například J. Šafránka-Hořického, J. Jakla a M. Černou. Mezi nejúspěšnější nastudované hry patřily například Kytice, Strakonický dudák, Bílá nemoc, Pan Hašler přijímá, Sůl nad zlato. V současné době se soubor orientuje především na operetu a muzikál a z jeho repertoáru uveďme alespoň Na tý louce zelený, C. k. polní maršálek, Nejkrásnější válka, Caesar či Mamzelle Nitouche.
J. K. Tyl. Online. Město Hořice 2. 7. 2016 [cit. 2025-03-05]. Dostupné z: https://www.horice.org/divadelni-soubor/d-1271/p1=10175