Při organizaci KSČ v Lošticích bylo ustanoveno družstvo Slovanský dům. Toto zakoupilo v Mohelnici stodolu na zbourání a stavební materiál z bouračky převezlo do Loštic na vybudování nového jeviště.
V květnu 1952 se započalo s přestavbou, kterou projektoval Josef Spurný.
1.10. 1953 přešla Osvětová beseda a družstvo Slovanský dům převodem do Sdruženého závodního klubu ROH Loštice.
Od ústřední rady odborů dostal klub částku 600 tis. Kč na zařízení. Klub vlastnil i hostinec, který byl v provozu až do roku 1955. Předsedou klubu byl Antonín Gurtner, který byl zároveň vedoucím divadelního kroužku a režisérem.
7.11.1953 byl klub slavnostně otevřen.
1953 - dne 25.12. - bylo uskutečněno první divadelní představení na novém jevišti, zde již účinkovali herci z bývalého Sokola i Pokroku.
1955 došlo na přejmenování závodního klubu na Sdružený závodní klub v Lošticích a předsedou byl zvolen Jan Weisner,
předsedu divadelního odboru dělal Jaroslav Klein.
1956 - dne 19.5. hra G.Preisové: Její pastorkyňa, režie Ant. Gurtner, 1. místo na okresní přehlídce.
Jak se ukázalo, projektant zapomněl na osvětlení jeviště (elektrická instalace byla dodatečně prováděna brigádnicky), strop a střecha jeviště byla postavena bez možnosti nosné zátěže - nedal se zavěsit horizont.
Proto 18.8.1958 bylo započato s přestavbou budovy.
Plán s rozpočtem 200 000,- Kč byl zaměřen na adaptaci přísálí a sociálního zařízení. Díky příslibu financí a dobrého pracovního úsilí bylo nakonec přistavěno přísálí, byt domovníka, galerie a ústřední topení. Vše brigádnicky pod vedením Jana Wiesnera a Miroslava Seidla - náklady ve výši 750000 Kč uhradil opět ústřední výbor ROH zaměstnanců potravin.
12.12.1959 byl klub slavnostně otevřen.
1960 - 5. a 6.3. - P. Kohout: Taková láska, režie J. Klein, roli Petrůse sehrál jako host Ilja Racek, člen Divadla O. Stibora v Olomouci.
J. Klein se vzdal funkce předsedy divadelního odboru a na jeho místo byl zvolen Zdeněk Zdráhal.
1961 - 29.1. - opereta Polská krev, režie Miloš Vítek, repríza 29.1. v Šumperku, 5.2. v Hrabové.
1961 - 23. a 24.6. - H. de Balzac: Sestřenice Běta, režie J. Klein, v titulní roli hostovala Zora Rozsypalová, herečka Divadla O. Stibora v Olomouci.
60. léta byla "zlatým věkem" loštických ochotníků.
Dostatek herců - možnost dvou part, ale je nedostatek režisérů.
Zavedeno bylo předplatné na divadelní představení - 4 hry vlastní a 4 hry doplněny hostujícími soubory - získáno bylo 310 předplatitelů.
Od 1970 bylo započato s výstavkami divadelního materiálu při kulatých výročích divadelní historie.
Nastalo období uvádění úspěšných operet v režii Zdeňka Zdráhala - Na tý louce zelený, Podskalák, Uličnice, První valčík. Při velikém obsazení účinkoval i baletní soubor pod vedením Jaroslavy Seidlové a velký orchestr pod vedením Květoslava Pecha. Každé představení bylo hráno až 20x a to i daleko za hranicemi okresu.
V září 1971 bylo započato s přestavbou jeviště. Zbořen byl hořlavý strop a střecha a provedena nadstavba obvodových stěn a usazeny ocelové krovy, namontovány nové lávky a 20 jevištních tahů - opět vše brigádnicky pod vedením J. Weisnera a M. Seidla.
V dubnu 1972 se již na novém jevišti hrálo.
1972 - 26.11. - K. Čapek: Bílá nemoc, režie J. Weisner, úspěch v okresní a krajské přehlídce, inscenace navržena pro JH.
1973 až 1974 rekonstrukce ústředního topení a zavedení plynu a instalováno el.stavědlo tlumení jevištního osvětlení.
1974 získal odznak Zlatého Tyla Zdenek Zdráhal.
1975 soubor reprezentoval okres Šumperk v Prievidzi - dvě představení hry J. Soloviče předvedena s velkým úspěchem.
1977 - ZK OT, Jan Drda: Dalskabáty, hříšná ves.
1977 František Pokorný zvolen čestným předsedou okresního poradního sboru.
1978 se funkce předsedy div.odboru vzdal Zd. Zdráhal, který tuto práci poctivě vykonával 18 roků, zvolena byla Marie Weisnerová - držitelka mnoha vyznamenání a diplomů, 1987 obdržela odznak Zlatého Tyla. Tento odznak obdržel i Jan Weisner.
V 80. (? - dle programu již 1977 soubor hrál pod hlavičkou ZK OT) letech bylo zjištěno při revizní kontrole, že sdružený klub nemá právní subjektivitu, a proto byl zrušen. Klub v plném rozsahu převzal závodní výbor Olomouckých tvarůžkáren a ten ustanovil předsedou Jaroslava Dočekala. Výbory všech zájmových kroužků byly zrušeny a rada klubu jmenovala pouze jednoho vedoucího jednotlivých kroužků.
Předsedou byl po 25 letech předešlého předsednictví jmenován Jan Weisner, nikdo však nechtěl převzít režii, další bezplatné funkce a dokonce ani ne role. Činnost souboru opadla, a zůstalo pouze několik věrných ochotníků.
1982 - 11.4. - J. Hubač: Dům na nebesích, režie J. Weisner - po dlouhé době první představení. 4.12. se podařilo nastudovat ještě jednu hru.
1983 - hra ke sjezdu rodáků nastudována s velkými potížemi - L. Stroupežnický: Naši furianti, režie J. Weisner, 2x reprízována - začal zase vznikat zájem o ochotnickou práci.
1984 - J.B. Shaw: Pygmalion, režie J. Weisner.
1985 - hry Rodina profesora Sonenbrů (?), režie J. Weisner, K. Čapek: Loupežník, rež. J. Weisner.
1985 oslavy 110 výročí od založení JDO, výstava a 30.11. okresní konference se zástupci všech souborů, loštický soubor obdržel čestné uznání
1986 - hra J.Jílka: Já chci žít znovu, režie J. Weiser
1987 - Štolbova hra: Na letním bytě, režie Weiser.
1988 - J. Čejka: Na kůži se neumírá
1990 - J.Jílek: Procházka růžovým sadem (okresní přehlídka)
V 90. letech kulturní dům převzal Městský úřad Loštice, i když majetkové vztahy nejsou dodnes vyjasněny.
Spolek přijal nabídku městské rady, která umožňuje v klubu zkoušet a hrát. Stěžejní postavou je Jan Weiser.
1992 - hra: Nazdar, tati, rež. J. Weiser, účast na kresní přehlídce.
1993 - Panoptikum, rež. J. Weiser (okresní přehlídka)
16. a 17.6.1995 u příležitosti 120 let založení Jednoty divadelních ochotníků v Lošticích byla uspořádána slavnostní schůze všech hereckých generací, výstava a divadelní představení Lucerna.
Opět návrat k názvu JDO.
Za tu dobu bylo v Lošticích sehráno více než 260 divadelních inscenací.
1996 - Shakespeare: Veselé paničky windsorské, režie J. Weisner, účast na OP.
1998 - hra: Na tý louce zelený, režie J. Weisner.
2007 - Camoletti: Sex, láska a žárlivost. Účast na Václavovský kulturní podzim - cena Slavomíru Pospíšilovi za nejlepší mužský herecký výkon v roli Bernarda, cena Václav z Václavova a cena diváka.
2008 - Jiří Voskovec a Jan Werich: Nebe na Zemi. Účast na Václavovský kulturní podzim - čestné uznání Slavomíru Pospíšilovi za roli Horatia a Janě Burešové za nejlepší ženský herecký výkon ve vedlejší roli za roli Catastrofy.