ČIVRNÝ, Tomáš. Co bude po zápisu divadla na seznam UNESCO? Online. Divadelník.cz 12. 12. 2025
Ve středu 10. 12. 2025 bylo hraní amatérského divadla v ČR zapsáno na Reprezentativní seznam nehmotného kulturního dědictví UNESCO. Historický okamžik – hrdost, radost, vděk. Co bude dál? Jaké dopady může zápis prakticky přinést? Na to se s mírnou nadsázkou, kterou z části zajistila umělá inteligence, podíváme v tomto článku.
Superoptimistická varianta – zlatý věk ochotnictví
V téhle vizi slunce svítí a nezapadá, ochotníci hrají pro narvané sály a představitelé samospráv jdou od slov k činům.
Co udělá stát? Zavede speciální dotační titul a každý soubor si sáhne na finance, které umožní růst. Ruku v ruce se snižuje administrativní zátěž. Ministerstvo kultury vytvoří národní program vzdělávání režisérů, scénografů, dramaturgů i techniků, dostupný po celé republice. Do médií se dostávají ochotníci. Televize točí dokumenty, rádia dělají speciální pořady a podcasty. Česká neprofesionální kultura trenduje nejen u nás, ale i za hranicemi. Soubory jsou mnohonásobně častěji vysílány na zahraniční festivaly.
Co udělají kraje a obce? Obce se začínají předhánět, kdo zajistí lepší zázemí pro své UNESCO herce. Opraví chátrající kulturní domy, zakoupí moderní techniku. Kraje začnou brát ochotníky jako strategickou hodnotu lokální identity. Starostové a primátoři se fotí s amatérskými herci jako dosud se sportovci.
Co udělají samotní divadelníci? Díky publicitě přitahují nové lidi. Techniky, herce, dramaturgy i fanoušky. V této variantě se české amatérské divadlo stává národní chloubou 21. století. UNESCO nás katapultuje do kulturní první ligy a země konečně pochopí, že kultura je investice, ne výdaj.
Pravděpodobnost scénáře: 25%
Superpesimistická varianta – byrokratická noční můra
UNESCO jako papír, který skončí v šuplíku. Všichni se vyfotí, poplácají se po zádech a vše utichne dřív než stačíme říct ZLOMTE VAZ.
Co udělá v této verzi scénáře stát? Pošle tiskovou zprávu. Třikrát. Dotace? Tu a tam něco málo, ale s tunou papírování navíc. Strategie? Možná v roce 2035. Divadlo je skvělé, ale…
Co udělají kraje a obce? Tu a tam se zmíní, že na jejich území se rozvíjí jedinečné dědictví UNESCO, ale prakticky neudělají nic. Kulturním domům dál tečou střechy a ochotníci zkouší v nízkých teplotách, ale nálepka UNESCO je alespoň na dveřích.
Co udělají samotní divadelníci? Pokrčí rameny, protože nic jiného nezbývá. Budou dál hrát s nadšením, ze kterého profituje hlavně stát, protože může říkat, že „něco udělal pro kulturu“.
V této variantě se z UNESCO stává luxusní diplom na zdi. Krásný, ale bez většího přínosu.
Pravděpodobnost scénáře: 25%
Realistická varianta – bez práce nejsou koláče
A teď scénář, který je nejpravděpodobnější. Zápis na UNESCO automaticky nezaručí příval peněz, ale otevírá dveře.
Co může reálně udělat stát? Zařadit amatérské divadlo jako prioritní prvek nehmotného dědictví do strategických dokumentů. Vytvořit menší, ale stabilní dotační rámec, který ocení především dlouhodobé projekty. Rozšířit stávající podporu publikační činnosti, výzkumu, mapování souborů. Zlepší infrastrukturu ve spolupráci s kraji. Nečekejme revoluci, ale pozvolné posilování pozice amatérského divadla.
Co mohou udělat kraje a obce? Poskytnout odpovídající zázemí skrze hmotnou i nehmotnou podporu menšího rozsahu. Vnímat, že soubory nejsou „zájmový kroužek“, ale trvalá kulturní hodnota. Skrze své komunikační kanály pomoct s propagací a šíření povědomí o amatérském divadle.
Co mohou udělat samotní divadelníci? Využít UNESCO jako argument, nástroj. Organizovat společné projekty, festivaly a vzdělávání. Budovat dokumentaci své činnosti. Využít stávajícího mediálního šíření.
V této variantě UNESCO nepřinese zázraky, ale bude fungovat jako katalyzátor, který umožní lepší vyjednávací pozici, větší společenskou prestiž, snazší přístup ke grantům a prostorům, postupné zlepšování infrastruktury a vzdělávání. Amatérské divadlo dál zůstane tím, čím je. Fenoménem, který drží pohromadě samotní divadelníci svým entuziasmem. Ale nově získá mezinárodní legitimitu, kterou nelze ignorovat.
Pravděpodobnost scénáře: 50%
Suma sumárum
Amatérské divadlo tu bylo před zápisem a bude i po něm. Díky vám všem ochotníkům a to bez ohledu na velikost souboru, počet inscenací na repertoáru nebo repríz za rok.
Zápis na seznam UNESCO není zlatá cihla, která se automaticky zhmotní v něco konkrétního mávnutím kouzelného proutku. Je to spíše klíč ke dveřím. Odemknout a otevřít nepůjde bez našeho aktivního přičinění. Již v tuto chvíli se pod hlavičkou Amatéři sobě chystá řada akcí k oslavám zápisu. Sledujte web a Facebook profil pro více informací.
Čas ukáže, jak s touto historickou příležitostí naloží stát, obce i samotní divadelníci.
Zapojte se do ankety Který ze scénářů vidíte jako nejpravděpodobnější?
ČIVRNÝ, Tomáš. Co bude po zápisu divadla na seznam UNESCO? Online. Divadelník.cz 12. 12. 2025 [cit. 2025-12-12]. Dostupné z: https://divadelnik.cz/co-bude-po-zapisu-divadla-na-seznam-unesco/
Superoptimistická varianta – zlatý věk ochotnictví
V téhle vizi slunce svítí a nezapadá, ochotníci hrají pro narvané sály a představitelé samospráv jdou od slov k činům.
Co udělá stát? Zavede speciální dotační titul a každý soubor si sáhne na finance, které umožní růst. Ruku v ruce se snižuje administrativní zátěž. Ministerstvo kultury vytvoří národní program vzdělávání režisérů, scénografů, dramaturgů i techniků, dostupný po celé republice. Do médií se dostávají ochotníci. Televize točí dokumenty, rádia dělají speciální pořady a podcasty. Česká neprofesionální kultura trenduje nejen u nás, ale i za hranicemi. Soubory jsou mnohonásobně častěji vysílány na zahraniční festivaly.
Co udělají kraje a obce? Obce se začínají předhánět, kdo zajistí lepší zázemí pro své UNESCO herce. Opraví chátrající kulturní domy, zakoupí moderní techniku. Kraje začnou brát ochotníky jako strategickou hodnotu lokální identity. Starostové a primátoři se fotí s amatérskými herci jako dosud se sportovci.
Co udělají samotní divadelníci? Díky publicitě přitahují nové lidi. Techniky, herce, dramaturgy i fanoušky. V této variantě se české amatérské divadlo stává národní chloubou 21. století. UNESCO nás katapultuje do kulturní první ligy a země konečně pochopí, že kultura je investice, ne výdaj.
Pravděpodobnost scénáře: 25%
Superpesimistická varianta – byrokratická noční můra
UNESCO jako papír, který skončí v šuplíku. Všichni se vyfotí, poplácají se po zádech a vše utichne dřív než stačíme říct ZLOMTE VAZ.
Co udělá v této verzi scénáře stát? Pošle tiskovou zprávu. Třikrát. Dotace? Tu a tam něco málo, ale s tunou papírování navíc. Strategie? Možná v roce 2035. Divadlo je skvělé, ale…
Co udělají kraje a obce? Tu a tam se zmíní, že na jejich území se rozvíjí jedinečné dědictví UNESCO, ale prakticky neudělají nic. Kulturním domům dál tečou střechy a ochotníci zkouší v nízkých teplotách, ale nálepka UNESCO je alespoň na dveřích.
Co udělají samotní divadelníci? Pokrčí rameny, protože nic jiného nezbývá. Budou dál hrát s nadšením, ze kterého profituje hlavně stát, protože může říkat, že „něco udělal pro kulturu“.
V této variantě se z UNESCO stává luxusní diplom na zdi. Krásný, ale bez většího přínosu.
Pravděpodobnost scénáře: 25%
Realistická varianta – bez práce nejsou koláče
A teď scénář, který je nejpravděpodobnější. Zápis na UNESCO automaticky nezaručí příval peněz, ale otevírá dveře.
Co může reálně udělat stát? Zařadit amatérské divadlo jako prioritní prvek nehmotného dědictví do strategických dokumentů. Vytvořit menší, ale stabilní dotační rámec, který ocení především dlouhodobé projekty. Rozšířit stávající podporu publikační činnosti, výzkumu, mapování souborů. Zlepší infrastrukturu ve spolupráci s kraji. Nečekejme revoluci, ale pozvolné posilování pozice amatérského divadla.
Co mohou udělat kraje a obce? Poskytnout odpovídající zázemí skrze hmotnou i nehmotnou podporu menšího rozsahu. Vnímat, že soubory nejsou „zájmový kroužek“, ale trvalá kulturní hodnota. Skrze své komunikační kanály pomoct s propagací a šíření povědomí o amatérském divadle.
Co mohou udělat samotní divadelníci? Využít UNESCO jako argument, nástroj. Organizovat společné projekty, festivaly a vzdělávání. Budovat dokumentaci své činnosti. Využít stávajícího mediálního šíření.
V této variantě UNESCO nepřinese zázraky, ale bude fungovat jako katalyzátor, který umožní lepší vyjednávací pozici, větší společenskou prestiž, snazší přístup ke grantům a prostorům, postupné zlepšování infrastruktury a vzdělávání. Amatérské divadlo dál zůstane tím, čím je. Fenoménem, který drží pohromadě samotní divadelníci svým entuziasmem. Ale nově získá mezinárodní legitimitu, kterou nelze ignorovat.
Pravděpodobnost scénáře: 50%
Suma sumárum
Amatérské divadlo tu bylo před zápisem a bude i po něm. Díky vám všem ochotníkům a to bez ohledu na velikost souboru, počet inscenací na repertoáru nebo repríz za rok.
Zápis na seznam UNESCO není zlatá cihla, která se automaticky zhmotní v něco konkrétního mávnutím kouzelného proutku. Je to spíše klíč ke dveřím. Odemknout a otevřít nepůjde bez našeho aktivního přičinění. Již v tuto chvíli se pod hlavičkou Amatéři sobě chystá řada akcí k oslavám zápisu. Sledujte web a Facebook profil pro více informací.
Čas ukáže, jak s touto historickou příležitostí naloží stát, obce i samotní divadelníci.
Zapojte se do ankety Který ze scénářů vidíte jako nejpravděpodobnější?
ČIVRNÝ, Tomáš. Co bude po zápisu divadla na seznam UNESCO? Online. Divadelník.cz 12. 12. 2025 [cit. 2025-12-12]. Dostupné z: https://divadelnik.cz/co-bude-po-zapisu-divadla-na-seznam-unesco/
Pokud se s námi chcete o ně podělit, zašlete nám je prosím prostřednictvím následujícího formuláře. Formulář slouží pro zasílání faktografických informací pracovníkům databáze.
Prosíme, neposílejte vzkazy určené souborům či jednotlivým osobám, nebudou jim doručeny. Neposkytujeme jiné než zveřejněné kontaktní informace. Pokud chcete kontaktovat jednotlivé soubory či organizace, využijte prosím jejich webové stránky.