Pavel Labík - Návrh na udělení Zlatého odznaku J. K. Tyla 2016
Pavel Labík
74 let, DS Na Tahu Červený Kostelec, narozen 8. 10. 1941, Palackého 596, 549 41 Červený Kostelec, mail: pavel.labik@gmail.com, tel. 777 291 417
Červenokostelecký herec, režisér a bavič Pavel Labík se narodil 8. 10. 1941 v Náchodě do divadelní rodiny. Jeho dědeček František i oba rodiče Miloslav a Pavla hráli i režírovali divadlo, a to v dnešní svatyni divadelních ochotníků, v Jiráskově Hronově. V šesti letech se s rodiči přestěhoval do Červeného Kostelce, který je mu domovem dodnes, a už jako předškolní dítě stanul poprvé na prknech, která znamenají svět, a to ve hře Slovanské nebe. I v mládí a dospívání mu na divadlo mu zbyl čas vždycky, dokonce i na vojně, kde hrál divadlo v tehdy neobvyklé kombinaci živého herce a maňáska na scéně. Asi i proto dostal v roce 1961 nabídku na angažmá do profesionálního loutkového divadla v Teplicích, ale tu s díky odmítl. Lákala ho činohra. V roce 1962 si tedy podal přihlášku na DAMU a byl přijat. Radost však byla předčasná. Jeho přijetí bylo zrušeno, protože se stalo politicky potřebným přijmout místo něho a dalších hereckých nadějí studenty z rozvojových zemí. Nastoupil tedy na Přírodovědeckou fakultu University Karlovy, odkud však v roce 1965 přešel na SPŠ chemickou v Praze. Vrhl se samozřejmě i na ochotnické divadlo, a pak už to šlo rychle.
V Červeném Kostelci si zahrál tyto role:
1949 – Shakespeare: Sen noci svatojánské – Elf, 1960 – Otčenášek: Romeo, Julie a tma – Pavel, 1969 –Drda: Hrátky s čertem – Lucius, 1971 – Swinarski: Alcestin návrat – Thanatos, 1975 – K. Čapek: Loupežník – loupežník, 1977 –Davidová: Načasované štěstí – Jirka, 1978 – Pokorný: Archanděl zlodějů – Poleva, 1979 –Jirásek: Vojnarka – Antonín 1, 1984 – Andrejev: Ten, který dostával políčky – Hrabě Mancini, 1984 – Mingardo, Silveri: Já, on, ona a zlato – Tognella, slévárenský dělník, 1986 – F. a P. ze Schontanů: Únos Sabinek – Karel Bradáček, 1988 – Benedetti: Třicet vteřin lásky – Tulio, 1990 – Nestroy: Pan společník řádí – Hrozinka, kupecký příručí, 1994 – Fredro: Dámy a husaři – Řehoř, starý husar, 1995 – Procházka: S tvojí dcerou ne – Rudla, 1996 – Meilhac, Milhaud: Mam´zelle Nitouche – Celestin, 1997 – Wilde: Jak důležité míti Filipa – sluha Lane, 1997 – Hellmanová: Lištičky – Hubbard, 1998 – Werich, Kollertová: Žluté Mužátko – šachův rádce, 1999 – Piskáček: Perly panny Serafínky – Blažej, postilión, 1999 – Klicpera: Hadrián z římsů – Sepiš, 2000 – Bréal: Husaři – Flicot, 2000 – Stieber: Svatební noc – Vasil, 2001 – Drda: Hrátky s čertem – Martin Kabát, 2003 – Money: Tři a tři je pět – Stanley Gardner, 2003 – Brdečka: Limonádový Joe – Buffalo Bill a Samuel Luncheonmeat, 2005 – Corra, Achille: Jedenáctý v řadě – Štěpán Krapka, 2005 – Goldoni: Lhář – Arlechino, 2008 – Horníček, Pogoda, Dostál: Dva na smetišti – On, 2009 – Narbier: Má žena si vyšla – Bernard, 2011 – Klepáček: Dítě, pes a starý herec na jeviště nepatří aneb Cyrano – Přemysl, Krasoň, 2012 – Tyl: Strakonický dudák – Vocílka, 2014 – Vrchlický: Noc na Karlštejně – Arnošt z Pardubic.
Dále hostoval v Hronově a v Hradci Králové: 1970 – Nestroy: Lumpscivagabundus – Nitka, 1970 – Jirásek: Pan Johanes – hrabě, 1971 – Jirásek: Gero – mnich, 1993 – Jirásek: Lucerna – Zajíček, 2000 – Brandon: Charleyova teta – Spetingue, 2000 – Jirásek: Emigrant – Moc, 2009 – Tejkl: Asteroid Bejček – Bartoš, 2016 – Hejcman: Hej člověče, Boží – král Herodes.
Zkoušel i divadelní režii:
1982 – Stieber – Báječní milenci potřebují čas, 2003 – Fallet, Gregar: Zelňačka (postup na NP FEMAD Poděbrady a odtud na JH), 2007 – Kratochvíl, Labík: Taneček přes dvě pekla, 2008 – Horníček, Pogoda, Dostál: Dva na smetišti.
Jeho veselému a neposednému naturelu ale namísto režie svědčily spíše komediální role, kde využil své energie a smyslu pro improvizaci, který ovšem nápovědy přiváděl k šílenství. Činohra, opereta a muzikál, to byla jeho parketa, na které byl šťastný a kde ho diváci milovali a milují dodnes. Přitom právě režie ho dovedla k metám nejvyšším (Zelňačka na JH 2003).
Dále má za sebou spoustu organizátorských a moderátorských spanilých jízd do všech oblastí kultury. Jeho organizační talent našel uplatnění ve funkci člena rady VSVD Hradec Králové a také předsedy divadelního spolku DS Na Tahu Červený Kostelec.
Ocenění: Zlatý odznak J. K. Tyla 2016
Formulace ocenění: za celoživotní významnou činnost v amatérském divadle
74 let, DS Na Tahu Červený Kostelec, narozen 8. 10. 1941, Palackého 596, 549 41 Červený Kostelec, mail: pavel.labik@gmail.com, tel. 777 291 417
Červenokostelecký herec, režisér a bavič Pavel Labík se narodil 8. 10. 1941 v Náchodě do divadelní rodiny. Jeho dědeček František i oba rodiče Miloslav a Pavla hráli i režírovali divadlo, a to v dnešní svatyni divadelních ochotníků, v Jiráskově Hronově. V šesti letech se s rodiči přestěhoval do Červeného Kostelce, který je mu domovem dodnes, a už jako předškolní dítě stanul poprvé na prknech, která znamenají svět, a to ve hře Slovanské nebe. I v mládí a dospívání mu na divadlo mu zbyl čas vždycky, dokonce i na vojně, kde hrál divadlo v tehdy neobvyklé kombinaci živého herce a maňáska na scéně. Asi i proto dostal v roce 1961 nabídku na angažmá do profesionálního loutkového divadla v Teplicích, ale tu s díky odmítl. Lákala ho činohra. V roce 1962 si tedy podal přihlášku na DAMU a byl přijat. Radost však byla předčasná. Jeho přijetí bylo zrušeno, protože se stalo politicky potřebným přijmout místo něho a dalších hereckých nadějí studenty z rozvojových zemí. Nastoupil tedy na Přírodovědeckou fakultu University Karlovy, odkud však v roce 1965 přešel na SPŠ chemickou v Praze. Vrhl se samozřejmě i na ochotnické divadlo, a pak už to šlo rychle.
V Červeném Kostelci si zahrál tyto role:
1949 – Shakespeare: Sen noci svatojánské – Elf, 1960 – Otčenášek: Romeo, Julie a tma – Pavel, 1969 –Drda: Hrátky s čertem – Lucius, 1971 – Swinarski: Alcestin návrat – Thanatos, 1975 – K. Čapek: Loupežník – loupežník, 1977 –Davidová: Načasované štěstí – Jirka, 1978 – Pokorný: Archanděl zlodějů – Poleva, 1979 –Jirásek: Vojnarka – Antonín 1, 1984 – Andrejev: Ten, který dostával políčky – Hrabě Mancini, 1984 – Mingardo, Silveri: Já, on, ona a zlato – Tognella, slévárenský dělník, 1986 – F. a P. ze Schontanů: Únos Sabinek – Karel Bradáček, 1988 – Benedetti: Třicet vteřin lásky – Tulio, 1990 – Nestroy: Pan společník řádí – Hrozinka, kupecký příručí, 1994 – Fredro: Dámy a husaři – Řehoř, starý husar, 1995 – Procházka: S tvojí dcerou ne – Rudla, 1996 – Meilhac, Milhaud: Mam´zelle Nitouche – Celestin, 1997 – Wilde: Jak důležité míti Filipa – sluha Lane, 1997 – Hellmanová: Lištičky – Hubbard, 1998 – Werich, Kollertová: Žluté Mužátko – šachův rádce, 1999 – Piskáček: Perly panny Serafínky – Blažej, postilión, 1999 – Klicpera: Hadrián z římsů – Sepiš, 2000 – Bréal: Husaři – Flicot, 2000 – Stieber: Svatební noc – Vasil, 2001 – Drda: Hrátky s čertem – Martin Kabát, 2003 – Money: Tři a tři je pět – Stanley Gardner, 2003 – Brdečka: Limonádový Joe – Buffalo Bill a Samuel Luncheonmeat, 2005 – Corra, Achille: Jedenáctý v řadě – Štěpán Krapka, 2005 – Goldoni: Lhář – Arlechino, 2008 – Horníček, Pogoda, Dostál: Dva na smetišti – On, 2009 – Narbier: Má žena si vyšla – Bernard, 2011 – Klepáček: Dítě, pes a starý herec na jeviště nepatří aneb Cyrano – Přemysl, Krasoň, 2012 – Tyl: Strakonický dudák – Vocílka, 2014 – Vrchlický: Noc na Karlštejně – Arnošt z Pardubic.
Dále hostoval v Hronově a v Hradci Králové: 1970 – Nestroy: Lumpscivagabundus – Nitka, 1970 – Jirásek: Pan Johanes – hrabě, 1971 – Jirásek: Gero – mnich, 1993 – Jirásek: Lucerna – Zajíček, 2000 – Brandon: Charleyova teta – Spetingue, 2000 – Jirásek: Emigrant – Moc, 2009 – Tejkl: Asteroid Bejček – Bartoš, 2016 – Hejcman: Hej člověče, Boží – král Herodes.
Zkoušel i divadelní režii:
1982 – Stieber – Báječní milenci potřebují čas, 2003 – Fallet, Gregar: Zelňačka (postup na NP FEMAD Poděbrady a odtud na JH), 2007 – Kratochvíl, Labík: Taneček přes dvě pekla, 2008 – Horníček, Pogoda, Dostál: Dva na smetišti.
Jeho veselému a neposednému naturelu ale namísto režie svědčily spíše komediální role, kde využil své energie a smyslu pro improvizaci, který ovšem nápovědy přiváděl k šílenství. Činohra, opereta a muzikál, to byla jeho parketa, na které byl šťastný a kde ho diváci milovali a milují dodnes. Přitom právě režie ho dovedla k metám nejvyšším (Zelňačka na JH 2003).
Dále má za sebou spoustu organizátorských a moderátorských spanilých jízd do všech oblastí kultury. Jeho organizační talent našel uplatnění ve funkci člena rady VSVD Hradec Králové a také předsedy divadelního spolku DS Na Tahu Červený Kostelec.
Ocenění: Zlatý odznak J. K. Tyla 2016
Formulace ocenění: za celoživotní významnou činnost v amatérském divadle
Pokud se s námi chcete o ně podělit, zašlete nám je prosím prostřednictvím následujícího formuláře. Formulář slouží pro zasílání faktografických informací pracovníkům databáze.
Prosíme, neposílejte vzkazy určené souborům či jednotlivým osobám, nebudou jim doručeny. Neposkytujeme jiné než zveřejněné kontaktní informace. Pokud chcete kontaktovat jednotlivé soubory či organizace, využijte prosím jejich webové stránky.