ROMAN SIKORA
Začínal hrát divadlo v Teatru im. majora Szmauza
působil jako redaktor Literárních novin (do 2009), divadelní kritik
Vyučil se na třineckém učilišti mechanikem automatizační techniky a
do 1992 pracoval v Třineckých železárnách na údržbě kolejí.
1999 absolvoval Divadelní fakultu JAMU v Brně v oboru činoherní dramaturgie v ateliéru Studio D pod vedením prof. Bořivoje Srby.
V současnosti je studentem doktorandského studia na pražské DAMU na katedře autorské tvorby a pedagogiky.
Dlouhá léta pracoval jako noční vrátný v Městském divadle Brno, odkud byl ředitelem Stanislavem Mošou vyhozen za kritickou recenzi jeho inscenace a divadla.
Několik let pracoval v Literárních novinách, odkud přednedávnem po převzetí listu novými majiteli spolu s ostatními členy „staré redakce“ odešel.
Je autorem řady politicko-kulturologických esejů, fejetonů, divadelních recenzí pro Literární noviny, Český rozhlas 3 Vltava a časopis Svět a divadlo, filmových a literárních kritik, kratičkých útvarů, které žánrově pojmenovává "dramatické nesmysly", a divadelních her, z nichž některé byly uvedeny na domácích i zahraničních scénách a jedna na Českém rozhlase.
1998 obdržel za hru Smetení Antigony druhou cenu v soutěži o nejlepší českou hru Nadace Alfréda Radoka.
Je jedním ze zakladatelů původního divadelního internetového časopisu věcné zuřivosti Yorick. (Yorick posléze /2009?/ jako teatrologický internetový časopis obnoven studenty divadelní vědy v Brně a Olomouci).
2007 o něm byl natočen filmový portrét "Sikora. Malý osobní marketingový epos" (režie Ivo Bystřičan).
Sikora býval charakterizován jako mladý rozhněvaný dramatik. Svůj odpor proti totalitním tendencím tržního systému, politickým manipulacím a zločinům a područí ideologie blahobytu a všeobjímající technologie staví na burcující síle slova, které často užívá v provokativních, surreálných a neobvyklých kombinacích.
V současné době žije v Praze.
