GOTTLIEBER, Jiří. Divadelní klub Jirásek slaví celý rok 100 let. Dita Krčmářová: Ty jo, já bych hrál, až bych brečel. Lípa, 2026, č. 1, s. 2-3
Českolipský ochotnický soubor Divadelní klub Jirásek slaví v letošním roce úctyhodných 100 let existence.
Rok oslav odstartuje v únoru výročním plesem, na který naváže dvojice historických přednášek a venkovní fotografická výstava přímo na náměstí. Soubor však nežije jen historií – kromě pravidelného reprízování aktuálních inscenací a vzniku dokumentárního filmu chystá na podzim i velkou výroční premiéru. Jak se dá takto nabitý rok zvládnout, jsme probírali s předsedkyní spolku Ditou Krčmářovou. S Ditou nás pojí dlouholeté přátelství, proto jsme v rozhovoru ponechali tykání.
Popiš všem neznalým – co je Divadelní klub Jirásek?
Vidím barevnou mozaiku nebo posbírané zbytky mejdlíček různých barev pospojované v jednu hmotu. Divadlo obecně přitahuje lidi kreativní, nadané, ambiciózní, tvořivé, přemýšlivé, zbrklé, bláznivé, konstruktivní, ale také tiché, a když se potkají ve správný čas, začnou tvořit. I když
se v soukromí vůbec nemusí potkávat, spojí je touha a myšlenka pro jednu věc. To je divadlo a spolek, je to droga, přijdete vždy, když vám někdo nabídne obsazení v nové hře. Divadelní klub Jirásek má jednu obrovskou výhodu, a to je oceňované kolektivní herectví. Často se nás na přehlídkách ptají, co pijeme v Lípě za vodu. Divadelní klub Jirásek je úkazem a generační výpovědí lidí z České Lípy. Mám ho zkrátka v srdéčku. (smích)
Ale taky je to časově náročný koníček, kdy ubíráte čas vlastní rodině a vyrážíte na štace za adrenalinem a potleskem.
Oslavy výročí jsou složené z mnoha různých aktivit. Je tahle pestrost přirozeným odrazem toho, jak dnes soubor funguje, nebo jste toho chtěli mít během roku co nejvíce?
Řekla bych, že vlastně obojí. Výročí nás vyburcovalo k větší aktivitě. Myšlenky o výstavě, dokumentu a zinscenování Jiráskovy Lucerny v sobě nosíme už delší dobu a stovka to všechno uspíšila. Určitě si ale uvědomujeme generační proměnu spolku a máme potřebu ještě zúročit energii všech členů souboru. Další stovku už nestíháme, takže je nasnadě plnit si sny s lidmi, se kterými jsme začínali, a především jim za tu práci i poděkovat. Mimochodem hezky jsi nazval pestrost přirozeným obrazem souboru – přirozeně plyneme časem a věci vznikají, jsou odrazem našeho zrání v souboru. Pro nás mladší, a ještě mladší, je výročí vlastně zviditelněním těch našich služebně nejstarších členů. Chceme, aby o nich lidé věděli ještě víc – vždyť už zhruba 50 let v kuse tvoří neodmyslitelné kulturní dění České Lípy.
Dokumentární film a venkovní výstava míří i mimo běžné divadelní publikum. Co by si z nich měl odnést někdo, kdo o DK Jirásek dosud nic nevěděl?
Všechny důležité historické mezníky a současnost, tváře lidí, kteří zasvětili velkou část svého života amatérskému divadlu a kulturnímu dění v České Lípě. Víte, že samotný Alois Jirásek napsal našemu souboru dopis a posvětil jeho název? Víte, že jsme hráli v Japonsku, Koreji nebo Belgii? Že máme celorepublikovou Cenu Pavla Dostála? Nevíte? Tak s námi prožijte letošní rok a vše se postupně dozvíte. A možná si odnese i pocit sounáležitosti a oddanosti věci, která má smysl. Jsme neodmyslitelnou součástí kulturní historie České Lípy, a to je super!
Co by po oslavách mělo zůstat v souboru i po jejich ukončení – ne jako vzpomínka, ale jako trvalá součást fungování?
Radost a chuť hrát divadlo a udržet spolek se všemi jeho anomáliemi. Divadlo je živý organismus a potřebuje nové nadšené herce i režiséry. Pokud spolek nezvládne generační proměnu, zanikne. Základem musí zůstat láska k České Lípě a k domácímu publiku. A ideální stav? Aby si po akcích ke 100 letům lidé řekli: „Ty jo, já bych hrál, až bych brečel,“ nebo nabídli námět, scénář, měli chuť režírovat a nebáli se přijít a zkusit to s námi. Pro mě je zásadní, aby se lidé z Jiráska scházeli. To se nám dnes nedaří – žijeme hekticky, jsme neposední a tvořiví a máme spoustu dalších aktivit. Chybí nám také prostor, kde bychom se mohli pravidelně potkávat. Právě tam pak vznikají nápady a tradice – silvestry, šifrovačky, noc divadel, tím si kolem sebe získáváte lidi i podporu pro fungování spolku. To mě trápí a řešíme, že nemáme klubovnu, kam si dát fotky, vínko, kávovar a jen tak debatovat.
Hraní amatérského divadla je dnes součást nehmotného kulturního dědictví UNESCO. Co to pro tebe osobně znamená ve chvíli, kdy stojíš v čele souboru se stoletou tradicí?
Že už chybí jen medaile za zásluhy. (smích) Někdy se prostě umíme narodit. Zažíváme v amatérském divadle nádherné mezníky, plyneme časem a hle – 100 let souboru a hle – české amatérské divadlo zapsáno 10. prosince 2025 na Reprezentativní seznam nehmotného kulturního dědictví UNESCO. Krásný to je, jsme u něčeho zlomového, ale čas plyne dál, s námi i bez nás, to si musíme uvědomit, a budou další mezníky.
Vau, život je krásný.
GOTTLIEBER, Jiří. Divadelní klub Jirásek slaví celý rok 100 let. Dita Krčmářová: Ty jo, já bych hrál, až bych brečel. Lípa, 2026, č. 1, s. 2-3
Rok oslav odstartuje v únoru výročním plesem, na který naváže dvojice historických přednášek a venkovní fotografická výstava přímo na náměstí. Soubor však nežije jen historií – kromě pravidelného reprízování aktuálních inscenací a vzniku dokumentárního filmu chystá na podzim i velkou výroční premiéru. Jak se dá takto nabitý rok zvládnout, jsme probírali s předsedkyní spolku Ditou Krčmářovou. S Ditou nás pojí dlouholeté přátelství, proto jsme v rozhovoru ponechali tykání.
Popiš všem neznalým – co je Divadelní klub Jirásek?
Vidím barevnou mozaiku nebo posbírané zbytky mejdlíček různých barev pospojované v jednu hmotu. Divadlo obecně přitahuje lidi kreativní, nadané, ambiciózní, tvořivé, přemýšlivé, zbrklé, bláznivé, konstruktivní, ale také tiché, a když se potkají ve správný čas, začnou tvořit. I když
se v soukromí vůbec nemusí potkávat, spojí je touha a myšlenka pro jednu věc. To je divadlo a spolek, je to droga, přijdete vždy, když vám někdo nabídne obsazení v nové hře. Divadelní klub Jirásek má jednu obrovskou výhodu, a to je oceňované kolektivní herectví. Často se nás na přehlídkách ptají, co pijeme v Lípě za vodu. Divadelní klub Jirásek je úkazem a generační výpovědí lidí z České Lípy. Mám ho zkrátka v srdéčku. (smích)
Ale taky je to časově náročný koníček, kdy ubíráte čas vlastní rodině a vyrážíte na štace za adrenalinem a potleskem.
Oslavy výročí jsou složené z mnoha různých aktivit. Je tahle pestrost přirozeným odrazem toho, jak dnes soubor funguje, nebo jste toho chtěli mít během roku co nejvíce?
Řekla bych, že vlastně obojí. Výročí nás vyburcovalo k větší aktivitě. Myšlenky o výstavě, dokumentu a zinscenování Jiráskovy Lucerny v sobě nosíme už delší dobu a stovka to všechno uspíšila. Určitě si ale uvědomujeme generační proměnu spolku a máme potřebu ještě zúročit energii všech členů souboru. Další stovku už nestíháme, takže je nasnadě plnit si sny s lidmi, se kterými jsme začínali, a především jim za tu práci i poděkovat. Mimochodem hezky jsi nazval pestrost přirozeným obrazem souboru – přirozeně plyneme časem a věci vznikají, jsou odrazem našeho zrání v souboru. Pro nás mladší, a ještě mladší, je výročí vlastně zviditelněním těch našich služebně nejstarších členů. Chceme, aby o nich lidé věděli ještě víc – vždyť už zhruba 50 let v kuse tvoří neodmyslitelné kulturní dění České Lípy.
Dokumentární film a venkovní výstava míří i mimo běžné divadelní publikum. Co by si z nich měl odnést někdo, kdo o DK Jirásek dosud nic nevěděl?
Všechny důležité historické mezníky a současnost, tváře lidí, kteří zasvětili velkou část svého života amatérskému divadlu a kulturnímu dění v České Lípě. Víte, že samotný Alois Jirásek napsal našemu souboru dopis a posvětil jeho název? Víte, že jsme hráli v Japonsku, Koreji nebo Belgii? Že máme celorepublikovou Cenu Pavla Dostála? Nevíte? Tak s námi prožijte letošní rok a vše se postupně dozvíte. A možná si odnese i pocit sounáležitosti a oddanosti věci, která má smysl. Jsme neodmyslitelnou součástí kulturní historie České Lípy, a to je super!
Co by po oslavách mělo zůstat v souboru i po jejich ukončení – ne jako vzpomínka, ale jako trvalá součást fungování?
Radost a chuť hrát divadlo a udržet spolek se všemi jeho anomáliemi. Divadlo je živý organismus a potřebuje nové nadšené herce i režiséry. Pokud spolek nezvládne generační proměnu, zanikne. Základem musí zůstat láska k České Lípě a k domácímu publiku. A ideální stav? Aby si po akcích ke 100 letům lidé řekli: „Ty jo, já bych hrál, až bych brečel,“ nebo nabídli námět, scénář, měli chuť režírovat a nebáli se přijít a zkusit to s námi. Pro mě je zásadní, aby se lidé z Jiráska scházeli. To se nám dnes nedaří – žijeme hekticky, jsme neposední a tvořiví a máme spoustu dalších aktivit. Chybí nám také prostor, kde bychom se mohli pravidelně potkávat. Právě tam pak vznikají nápady a tradice – silvestry, šifrovačky, noc divadel, tím si kolem sebe získáváte lidi i podporu pro fungování spolku. To mě trápí a řešíme, že nemáme klubovnu, kam si dát fotky, vínko, kávovar a jen tak debatovat.
Hraní amatérského divadla je dnes součást nehmotného kulturního dědictví UNESCO. Co to pro tebe osobně znamená ve chvíli, kdy stojíš v čele souboru se stoletou tradicí?
Že už chybí jen medaile za zásluhy. (smích) Někdy se prostě umíme narodit. Zažíváme v amatérském divadle nádherné mezníky, plyneme časem a hle – 100 let souboru a hle – české amatérské divadlo zapsáno 10. prosince 2025 na Reprezentativní seznam nehmotného kulturního dědictví UNESCO. Krásný to je, jsme u něčeho zlomového, ale čas plyne dál, s námi i bez nás, to si musíme uvědomit, a budou další mezníky.
Vau, život je krásný.
GOTTLIEBER, Jiří. Divadelní klub Jirásek slaví celý rok 100 let. Dita Krčmářová: Ty jo, já bych hrál, až bych brečel. Lípa, 2026, č. 1, s. 2-3
Pokud se s námi chcete o ně podělit, zašlete nám je prosím prostřednictvím následujícího formuláře. Formulář slouží pro zasílání faktografických informací pracovníkům databáze.
Prosíme, neposílejte vzkazy určené souborům či jednotlivým osobám, nebudou jim doručeny. Neposkytujeme jiné než zveřejněné kontaktní informace. Pokud chcete kontaktovat jednotlivé soubory či organizace, využijte prosím jejich webové stránky.