EXNAROVÁ, Alena: Průvodce po představeních FEMADu Poděbrady a Divadelní Třebíče 2005. AS 2005, č. 3, s. 8-17.
Scénář Martina Františáka k inscenaci Doma Divadelního souboru Jana Honsy z Karolinky je pevně zakořeněn v prostředí Valašska a vychází z hluboké znalosti lidí, kteří zde žijí. Hraje se o obyčejných věcech každodenního života, řeší se konflikty, které nám mohou připadat žabomyší, ale pro ně jsou důležité. Syrový reál je už ve scénáři a posléze v inscenaci vědomě kombinován se znakem, s básnickými obrazy. Do dvou dnů jsou nahuštěny události, na nichž si uvědomujeme koloběh života se všemi problémy, které vždycky byly a budou, se všemi radostmi i strastmi, se smrtí, v jednom okamžiku se v podstatě hraje minulost, současnost i budoucnost a vnímáme přesahy k obecnějším rovinám životní filozofie. Setkáváme se se svéráznými figurkami, k nimž celé to vesnické společenství přistupuje laskavě, protože do něj patří. Hraje se o tom, co je to doma, ale také o hledání sama sebe, svého místa v životě, o pospolitosti a kořenech.... Herectví se vyznačuje lapidárností a hutností výrazu, bez přehrávaných emocí (jak snadno by to mohlo být patetické, a vůbec není!). Je to herectví vědomé, postavy jsou vybudované, včetně odlehčujících výrazů či replik, včetně vulgarismů, a to všechno, protože je přirozenou součástí vyjadřování postav a nijak se do toho nešlape, dostává v rámci jazyka poetickou hodnotu. Přitom tyto vybudované postavy působí autenticky, protože si jejich představitelé stojí za tím, co říkají. Cenné je, že toto herectví je herectvím ansámblovým, které v podstatě nemá slabiny. Představení souboru z Karolinky bylo nevšedním a nejsilnějším zážitkem poděbradské části přehlídky.