Rozhovor s Jasankou K. (Lenkou Hulákovou). Online. Divadlo VAD 5. 2. 2025
Rozhovor s Jasankou K.
5.2.2025
24.–26. ledna 2025 se proběhl nový festival s názvem Císařovy nové šaty. Festival otevřeného divadelního myšlení vznikl na počest divadelního vědce a teoretika profesora Jana Císaře. S ním jsme měli tu čest potkávat se na přehlídkách amatérského divadla a také jsme s ním spolupracovali na představení Tajemný VAD v Karpatech. Oslovili jsme ho na roli Julesa Verna. Prof. Císař řekl na návrh V.A.D. ANO, protože jednou z jeho zajímavých vlastností bylo, že nikdy nic neodmítal. Jezdili jsme tedy nahrávat do Unhoště profesorův hlas: Kazimír Lupinec a Jasanka Kajmanová. Jasanka pak chodila s Císařem na různá rande a potkávali se v redakci zpravodaje Jiráskův Hronov nebo na přehlídce Šrámkův Písek. Jasanka nyní zorganizovala první ročník festivalu a my Vám o Císařových nových šatech přinášíme rozhovor.
Kdy a jak přišla myšlenka na tento festival?
Jezdím občas na návštěvu k Mirce Císařové (žena profesora Jana Císaře). Povídáme si o všem možném, ale nejvíc o profesorovi. Po jedné takové návštěvě u Mirky v Unhošti se mi zdál sen o festivalu, který se jmenoval Císařovy nové šaty. Prvotní impuls byl tedy sen. Úplně jednoduše se mi o tom zdálo. Jen jsem následovala sen a pár lidem o něm řekla. Vidíš, nic jsem sama nevymyslela.
Komu se tedy vyprávějí sny, aby se uskutečnily?
V tomto případě jsem sen vyprávěla Petru Haškovi (režisér souboru Geisslers Hofcomoedianten), který působí v Divadle VILA Štvanice. Nemusela jsem jej pro festival nijak přemlouvat, prostě souhlasil s tím, že je to skvělý nápad, a domluvili jsme se, že akci uskutečníme. Z Geisslerů se k nám do týmu snů přidala také Kateřina Bohadlová. Za Tygr v tísni jsem oslovila Mášu Novákovou a Kristiána Kubáka. Právě oni dva iniciovali v roce 2021, kdy profesor zemřel, zasazení Císařovy lípy. Lípa roste přímo před Vilou na ostrově Štvanice. Ze souboru VOSTO5 jsem měla dalšího parťáka v Jiřím Havelkovi. Michala Zahálku jsem oslovila za amatérské festivaly a produkčně akci zaštítila Žaneta Špánková, bez které už bych žádný festival nepořádala. Na grafice pracovala Eva Filipová z NIPOS.
Jak probíhala příprava festivalu? Měla jsi tam nějaké přelomové nebo zajímavé okamžiky?
Všechno se dělo samo, tedy ne úplně, ale myslím tím, že se nakonec všechno dělo lehce. VILA Štvanice šla do projektu s námi. Jen jsme museli získat peníze pro soubory, aspoň na cestovné. Podala jsem grant na Praze 7, ale bohužel jsem jej nezískala, protože bydlím na Praze 8. Podala jsem tedy grant na Nadaci Život umělce. Chtěli mi vyjít vstříc, ale tady to pro změnu nešlo proto, že pracuji pro státní instituci (musela bych ji leda zapřít). A tak jsem zkusila veřejnou sbírku na DONIO a veřejnost Císařovy nové šaty oblékla! Byla to moje první zkušenost s donio.cz. Měla jsem dobrého učitele Pavla Skálu z Mostu, který je zvyklý tímto způsobem dofinancovávat divadelní přehlídky. Vybralo se neuvěřitelných 34 804 Kč. Napsala jsem třináct děkovných dopisů a mám z toho velikánskou radost. Jako odměnu jsem vyšila pět polštářů s nápisem Císařovy nové šaty. Z nich snad mají noví majitelé radost (případně mohou polštář otočit tak, aby vyšitý nápis nebyl vidět). Také půjdu na čtyři obědy do Grande Vita s lidmi, kteří si vybrali právě tuto odměnu.
Co bylo kritérium při výběru inscenací?
Oslovila jsem Geisslers hofcomoedianten, Tygr v tísni a VOSTO5, protože jsem si myslela, že tyhle tři soubory tam také budou hrát. V pátek, první den festivalu, jsme viděli Krajinu se sklady. V neděli Zelenavého ptáčka. VOSTO5 hráli ve Vzletu alespoň v termínu festivalu. Věděli jsme, že chceme profesionální i amatérské divadlo. Věděli jsme, že chceme, aby všichni účinkující měli blízký vztah s profesorem Císařem, nebo aby se tam objevilo další pouto – např. Maryša jako Císařova milovaná hra. Z profesionálního divadla jsme se dostali k Naivnímu divadlu Liberec a přáli si Červený balonek, představení pro děti. Z amatérské oblasti jsme oslovili Hanku Voříškovou, Tomáše Hájka a soubor Frgál na nitkách.
U některých představení to vypadalo, že mají dokonce konkrétní zadání, a navíc šlo o premiéry.
Profesor Císař byl vždycky úplně rozčílený z jablek na scéně. Říkal, že musí napsat o jablkách na jevišti studii, už proto že jich viděl na divadle tolik a většinou beze smyslu. O „císařových jablkách“ jsem vyprávěla Hance Voříškové a Tomáši Hájkovi a stalo se, že se oba rozhodli (možná pod drobným nátlakem), že přichystají přímo pro profesora Císaře inscenaci. Hanka dala jablka dokonce do názvu a Tomáš Hájek zvedl hozenou rukavici od Máši Novákové, že by od něho ráda viděla Maryšu. A pak se přidal Frgál na nitkách (mladí Jelínkovi a spol.) – chtěli jsme také studentské/mladé divadlo. Nemohli přivézt Křest svatého Vladimíra, ale nabídli premiéru Maryšky, to se jednoduše nedalo odmítnout. Také tam přidali jablko, které přímo hraje profesora a prý jej tam takto nechají. Jan Císař miloval také loutkové divadlo (měl rád představení Hanky i Tomáše), proto tato trojice premiér vznikla a ano, měla i konkrétní zadání, které přijali všichni jako inspiraci.
Co by měl tedy festival přinášet?
Radost z divadla, radost z myšlení. Divadelní myšlení. Myšlení o divadle. Letos jsme se rozhodli také pro diskusi Fenomén Císař, kde mělo šest lidí vlastní příspěvek. Zadání znělo: vyberte si jednu Císařovu větu a z ní vyjděte pro svůj text. Čas byl omezen na 6 minut. Pozvání přijali: Alena Zemančíková, Eva Kyselová, prof. Jan Vedral, prof. Pavel Janoušek, prof. Jakub Korčák a Martin Pšenička. Moderoval Kristián Kubák. Byl to pro mě jeden z nejsilnějších momentů. Bylo to krásné, dojemné i důstojné. Právě tato diskuse otevírala množnost přemýšlet o divadle.
Jaký je pocit po tom, co vše proběhlo?
Krásný. Dostavil se pocit smysluplnosti a vnímala jsem, kolik lidí s touto myšlenkou jde. Festival bude určitě pokračovat dál jako platforma otevřeného divadelního myšlení. Nádherné byly dramaturgické úvody a příjemné také diskuse. Potěšila mě část souboru z Červeného Kostelce. Ti přivezli vyhlášené oblíbené věnečky prof. Císaře (100 ks) a zůstali na celý festival. Mirka Císařová zafinancovala víno Modrý Janek, kterým se připíjelo na zahájení. Většina lidí, které jsem oslovila na spolupráci, do toho šla nezištně za což jim moc děkuji. Jmenovitě: Marie Nováková, Alena Zemančíková, Kristián Kubák, Vít Peřina, Jiří Havelka, Michal Zahálka, Petr Hašek, Jan Šotkovský, René Levínský. Také jsem měla dvě báječné uvaděčky: Anna Ryčková a Soňa Macháčková se nabídly jen tak na pomoc. Tak to byl hezký pocit, vědět, že jsou kolem lidi, kteří se objeví, když je potřeba.
Co příští ročník?
Už ho chystám! Domluvil se termín 23.–25. ledna 2026. Oslovila jsem ke spolupráci také Kino Atlas. Pofesor Císař byl srdcem a duší divadelník, ale hrál také v několika filmech. Například ve filmu Harila, jehož promítání plánujeme na příští ročník. Už na letošní ročník se uvažovalo o oslovení divadla Kámen, jehož byl profesor Císař obdivovatelem, ale příště by to mohlo vyjít. Ráda bych také, aby se na festivalu objevilo V.A.D. se svým Tajemným VADem v Karpatech, kde jsou použity zmíněné nahrávky od profesora Císaře. Takže připomínám, že byste/bychom měli začít zkoušet!
Jak ses vlastně s profesorem Císařem seznámila?
Pravděpodobně jsem ho zažila poprvé na festivalu Jiráskův Hronov, když jsme tam hráli Rozpaky zubaře Svatopluka Nováka. Myslím, že to bylo v roce 2003, ale to si asi pamatuješ líp ty (?) Ten Jiráskův Hronov mi úplně změnil život. Všichni členové divadla mi nezávisle na sobě přinesli inzerát ze zpravodaje, že se hledá nový odborný pracovník pro činoherní divadlo v NIPOS, útvar ARTAMA. Jela jsem tenkrát na pohovor k ředitelce ARTAMA Lence Lázňovské. Místo už bylo obsazené. Přijali Simonu Bezouškovou, ale nějakým neuvěřitelným způsobem nakonec přijali i mě na obor parketového tance… Postupně jsem se dostala k organizování přehlídky Šrámkův Písek, kam jsem zvala profesora Jana Císaře do lektorského sboru. Nejvíc jsme se ale skamarádili s profesorem díky snu.
Co se ti zdálo tenkrát?
Zdálo se mi, že stojím frontu na profesora Císaře v jedné hospodě na Vinohradech. Když na mě došla řada, dali jsme si s profesorem rum a řekla jsem mu, jestli by mohl být můj guru pro rok 2012, a on řekl, že ano. Sen jsem profesoru volala a on řekl: „Lenočko, jestli to tak bylo ve snu, tak to platí, budu Váš guru pro rok 2012.“ Radila jsem se s ním pak o všem. Jestli jít studovat na stará kolena na DAMU, jestli se na stejně stará kolena vdávat. Chodili jsme spolu na rande a měli je od Mirky Císařové povolené. Říkal vždycky: „Zkuste to, za to nic nedáte“. A také říkal: „Lenočko, musíte mi slíbit, že budete hrát divadlo.“ „Hraju, pane profesore! A když zrovna nehraju, snažím se, aby hráli ostatní na festivalu Císařovy nové šaty na Vaši počest“.
Rozhovor s Jasankou K. (Lenkou Hulákovou). Online. Divadlo VAD 5. 2. 2025 [cit. 20250210]. Dostupné z: https://divadlo-vad.cz/aktualne/?a=5852
5.2.2025
24.–26. ledna 2025 se proběhl nový festival s názvem Císařovy nové šaty. Festival otevřeného divadelního myšlení vznikl na počest divadelního vědce a teoretika profesora Jana Císaře. S ním jsme měli tu čest potkávat se na přehlídkách amatérského divadla a také jsme s ním spolupracovali na představení Tajemný VAD v Karpatech. Oslovili jsme ho na roli Julesa Verna. Prof. Císař řekl na návrh V.A.D. ANO, protože jednou z jeho zajímavých vlastností bylo, že nikdy nic neodmítal. Jezdili jsme tedy nahrávat do Unhoště profesorův hlas: Kazimír Lupinec a Jasanka Kajmanová. Jasanka pak chodila s Císařem na různá rande a potkávali se v redakci zpravodaje Jiráskův Hronov nebo na přehlídce Šrámkův Písek. Jasanka nyní zorganizovala první ročník festivalu a my Vám o Císařových nových šatech přinášíme rozhovor.
Kdy a jak přišla myšlenka na tento festival?
Jezdím občas na návštěvu k Mirce Císařové (žena profesora Jana Císaře). Povídáme si o všem možném, ale nejvíc o profesorovi. Po jedné takové návštěvě u Mirky v Unhošti se mi zdál sen o festivalu, který se jmenoval Císařovy nové šaty. Prvotní impuls byl tedy sen. Úplně jednoduše se mi o tom zdálo. Jen jsem následovala sen a pár lidem o něm řekla. Vidíš, nic jsem sama nevymyslela.
Komu se tedy vyprávějí sny, aby se uskutečnily?
V tomto případě jsem sen vyprávěla Petru Haškovi (režisér souboru Geisslers Hofcomoedianten), který působí v Divadle VILA Štvanice. Nemusela jsem jej pro festival nijak přemlouvat, prostě souhlasil s tím, že je to skvělý nápad, a domluvili jsme se, že akci uskutečníme. Z Geisslerů se k nám do týmu snů přidala také Kateřina Bohadlová. Za Tygr v tísni jsem oslovila Mášu Novákovou a Kristiána Kubáka. Právě oni dva iniciovali v roce 2021, kdy profesor zemřel, zasazení Císařovy lípy. Lípa roste přímo před Vilou na ostrově Štvanice. Ze souboru VOSTO5 jsem měla dalšího parťáka v Jiřím Havelkovi. Michala Zahálku jsem oslovila za amatérské festivaly a produkčně akci zaštítila Žaneta Špánková, bez které už bych žádný festival nepořádala. Na grafice pracovala Eva Filipová z NIPOS.
Jak probíhala příprava festivalu? Měla jsi tam nějaké přelomové nebo zajímavé okamžiky?
Všechno se dělo samo, tedy ne úplně, ale myslím tím, že se nakonec všechno dělo lehce. VILA Štvanice šla do projektu s námi. Jen jsme museli získat peníze pro soubory, aspoň na cestovné. Podala jsem grant na Praze 7, ale bohužel jsem jej nezískala, protože bydlím na Praze 8. Podala jsem tedy grant na Nadaci Život umělce. Chtěli mi vyjít vstříc, ale tady to pro změnu nešlo proto, že pracuji pro státní instituci (musela bych ji leda zapřít). A tak jsem zkusila veřejnou sbírku na DONIO a veřejnost Císařovy nové šaty oblékla! Byla to moje první zkušenost s donio.cz. Měla jsem dobrého učitele Pavla Skálu z Mostu, který je zvyklý tímto způsobem dofinancovávat divadelní přehlídky. Vybralo se neuvěřitelných 34 804 Kč. Napsala jsem třináct děkovných dopisů a mám z toho velikánskou radost. Jako odměnu jsem vyšila pět polštářů s nápisem Císařovy nové šaty. Z nich snad mají noví majitelé radost (případně mohou polštář otočit tak, aby vyšitý nápis nebyl vidět). Také půjdu na čtyři obědy do Grande Vita s lidmi, kteří si vybrali právě tuto odměnu.
Co bylo kritérium při výběru inscenací?
Oslovila jsem Geisslers hofcomoedianten, Tygr v tísni a VOSTO5, protože jsem si myslela, že tyhle tři soubory tam také budou hrát. V pátek, první den festivalu, jsme viděli Krajinu se sklady. V neděli Zelenavého ptáčka. VOSTO5 hráli ve Vzletu alespoň v termínu festivalu. Věděli jsme, že chceme profesionální i amatérské divadlo. Věděli jsme, že chceme, aby všichni účinkující měli blízký vztah s profesorem Císařem, nebo aby se tam objevilo další pouto – např. Maryša jako Císařova milovaná hra. Z profesionálního divadla jsme se dostali k Naivnímu divadlu Liberec a přáli si Červený balonek, představení pro děti. Z amatérské oblasti jsme oslovili Hanku Voříškovou, Tomáše Hájka a soubor Frgál na nitkách.
U některých představení to vypadalo, že mají dokonce konkrétní zadání, a navíc šlo o premiéry.
Profesor Císař byl vždycky úplně rozčílený z jablek na scéně. Říkal, že musí napsat o jablkách na jevišti studii, už proto že jich viděl na divadle tolik a většinou beze smyslu. O „císařových jablkách“ jsem vyprávěla Hance Voříškové a Tomáši Hájkovi a stalo se, že se oba rozhodli (možná pod drobným nátlakem), že přichystají přímo pro profesora Císaře inscenaci. Hanka dala jablka dokonce do názvu a Tomáš Hájek zvedl hozenou rukavici od Máši Novákové, že by od něho ráda viděla Maryšu. A pak se přidal Frgál na nitkách (mladí Jelínkovi a spol.) – chtěli jsme také studentské/mladé divadlo. Nemohli přivézt Křest svatého Vladimíra, ale nabídli premiéru Maryšky, to se jednoduše nedalo odmítnout. Také tam přidali jablko, které přímo hraje profesora a prý jej tam takto nechají. Jan Císař miloval také loutkové divadlo (měl rád představení Hanky i Tomáše), proto tato trojice premiér vznikla a ano, měla i konkrétní zadání, které přijali všichni jako inspiraci.
Co by měl tedy festival přinášet?
Radost z divadla, radost z myšlení. Divadelní myšlení. Myšlení o divadle. Letos jsme se rozhodli také pro diskusi Fenomén Císař, kde mělo šest lidí vlastní příspěvek. Zadání znělo: vyberte si jednu Císařovu větu a z ní vyjděte pro svůj text. Čas byl omezen na 6 minut. Pozvání přijali: Alena Zemančíková, Eva Kyselová, prof. Jan Vedral, prof. Pavel Janoušek, prof. Jakub Korčák a Martin Pšenička. Moderoval Kristián Kubák. Byl to pro mě jeden z nejsilnějších momentů. Bylo to krásné, dojemné i důstojné. Právě tato diskuse otevírala množnost přemýšlet o divadle.
Jaký je pocit po tom, co vše proběhlo?
Krásný. Dostavil se pocit smysluplnosti a vnímala jsem, kolik lidí s touto myšlenkou jde. Festival bude určitě pokračovat dál jako platforma otevřeného divadelního myšlení. Nádherné byly dramaturgické úvody a příjemné také diskuse. Potěšila mě část souboru z Červeného Kostelce. Ti přivezli vyhlášené oblíbené věnečky prof. Císaře (100 ks) a zůstali na celý festival. Mirka Císařová zafinancovala víno Modrý Janek, kterým se připíjelo na zahájení. Většina lidí, které jsem oslovila na spolupráci, do toho šla nezištně za což jim moc děkuji. Jmenovitě: Marie Nováková, Alena Zemančíková, Kristián Kubák, Vít Peřina, Jiří Havelka, Michal Zahálka, Petr Hašek, Jan Šotkovský, René Levínský. Také jsem měla dvě báječné uvaděčky: Anna Ryčková a Soňa Macháčková se nabídly jen tak na pomoc. Tak to byl hezký pocit, vědět, že jsou kolem lidi, kteří se objeví, když je potřeba.
Co příští ročník?
Už ho chystám! Domluvil se termín 23.–25. ledna 2026. Oslovila jsem ke spolupráci také Kino Atlas. Pofesor Císař byl srdcem a duší divadelník, ale hrál také v několika filmech. Například ve filmu Harila, jehož promítání plánujeme na příští ročník. Už na letošní ročník se uvažovalo o oslovení divadla Kámen, jehož byl profesor Císař obdivovatelem, ale příště by to mohlo vyjít. Ráda bych také, aby se na festivalu objevilo V.A.D. se svým Tajemným VADem v Karpatech, kde jsou použity zmíněné nahrávky od profesora Císaře. Takže připomínám, že byste/bychom měli začít zkoušet!
Jak ses vlastně s profesorem Císařem seznámila?
Pravděpodobně jsem ho zažila poprvé na festivalu Jiráskův Hronov, když jsme tam hráli Rozpaky zubaře Svatopluka Nováka. Myslím, že to bylo v roce 2003, ale to si asi pamatuješ líp ty (?) Ten Jiráskův Hronov mi úplně změnil život. Všichni členové divadla mi nezávisle na sobě přinesli inzerát ze zpravodaje, že se hledá nový odborný pracovník pro činoherní divadlo v NIPOS, útvar ARTAMA. Jela jsem tenkrát na pohovor k ředitelce ARTAMA Lence Lázňovské. Místo už bylo obsazené. Přijali Simonu Bezouškovou, ale nějakým neuvěřitelným způsobem nakonec přijali i mě na obor parketového tance… Postupně jsem se dostala k organizování přehlídky Šrámkův Písek, kam jsem zvala profesora Jana Císaře do lektorského sboru. Nejvíc jsme se ale skamarádili s profesorem díky snu.
Co se ti zdálo tenkrát?
Zdálo se mi, že stojím frontu na profesora Císaře v jedné hospodě na Vinohradech. Když na mě došla řada, dali jsme si s profesorem rum a řekla jsem mu, jestli by mohl být můj guru pro rok 2012, a on řekl, že ano. Sen jsem profesoru volala a on řekl: „Lenočko, jestli to tak bylo ve snu, tak to platí, budu Váš guru pro rok 2012.“ Radila jsem se s ním pak o všem. Jestli jít studovat na stará kolena na DAMU, jestli se na stejně stará kolena vdávat. Chodili jsme spolu na rande a měli je od Mirky Císařové povolené. Říkal vždycky: „Zkuste to, za to nic nedáte“. A také říkal: „Lenočko, musíte mi slíbit, že budete hrát divadlo.“ „Hraju, pane profesore! A když zrovna nehraju, snažím se, aby hráli ostatní na festivalu Císařovy nové šaty na Vaši počest“.
Rozhovor s Jasankou K. (Lenkou Hulákovou). Online. Divadlo VAD 5. 2. 2025 [cit. 20250210]. Dostupné z: https://divadlo-vad.cz/aktualne/?a=5852
Pokud se s námi chcete o ně podělit, zašlete nám je prosím prostřednictvím následujícího formuláře. Formulář slouží pro zasílání faktografických informací pracovníkům databáze.
Prosíme, neposílejte vzkazy určené souborům či jednotlivým osobám, nebudou jim doručeny. Neposkytujeme jiné než zveřejněné kontaktní informace. Pokud chcete kontaktovat jednotlivé soubory či organizace, využijte prosím jejich webové stránky.