3. ročník festivalu barokního divadla, opery a hudby.
Pořadatelé: GATE Náchod, Obec Kuks, Hospitál Kuks.
Hudební a divadelní maratón odstartovalo čtvrteční putování flétnisty Jiřího Stivína a varhaníka Václava Uhlíře po téměř celém někdejším Šporkově panství. Při své barokní pouti s deseti zastaveními se pokusili o rekordní počet koncertů v jednom dni. Stivínova cesta začala už ráno v devět hodin v kostele ve Velkém Vřešťově a přes Chotěborky, Velichovky a Jaroměř pokračovala do Choustníkova Hradiště a Kohoutova. Vystoupení ve Dvoře Králové bylo naplánováno na třetí hodinu odpoledne, o hodinu později se rozezněla unikátní zvonkohra v kostele sv. Josefa v Žirči. Odtud se poutníci vydali do Braunova Betléma a závěrečný koncert patřil kostelu Nejsvětější Trojice v Kuksu.
Podvečerní zahájení druhého ročníku festivalu Theatrum Kuks, kterého se zúčastnil také ministr zahraničních věcí Cyril Svoboda, hejtman Královéhradeckého kraje Pavel Bradík a svou řeč pronesl společně s nimi Stephan Sweerts-Sporck, bylo vskutku slavnostní. Při této příležitosti předal ministr Svoboda pořadatelům záštitu i pro příští ročník. Hejtman Pavel Bradík se ve svém proslovu velmi pěkně vyjádřil k baroknímu umění i k samotnému Kuksu: „Hrabě František Antonín Špork – milovník umění, duchovních hodnot i vína,
a současně člověk soucitného srdce – vytvořil svého času z Kuksu unikátní evropské centrum. Kdysi tu zněla barokní hudba, hrálo se tu divadlo, jezdili sem mistři italské opery. Ozývala se směsice evropských jazyků a pod zdejším nebem vyrůstaly – jedna za druhou – barokní sochy geniálního sochaře Matyáše Bernarda Brauna. Pak se na velice dlouhou dobu začal Kuks podobat spíše zakletému zámku. Jsem moc rád, že se v posledních letech, díky nadšení mnohých lidí, daří oživit atmosféru této jedinečné lokality.“
Novinkou druhého ročníku Theatrum Kuks byly hudební
a divadelní dílny. Festivalu předcházel třídenní violoncellový workshop, který v hostinci U Zlatého slunce vedl německý virtuos Gottfried Greiner, první cellista mnichovského rozhlasového orchestru a festivalového orchestru v Bayreuthu. Dílna byla zaměřena především na Bachovy suity. Greiner sám se festivalovému publiku představil hned první večer bachovským recitálem v hospitálním kostele, kde zahrál mimo jiné i na pětistrunné violoncello.
Druhou dílnou byl divadelní workshop Jany Strakové se zaměřením na pozdní commedii dell´arte. Tomuto druhu divadla bylo zasvěceno i sobotní exkluzivní představení Comici e Capocomici
a následná konference italského souboru Theatrovivo, kteří se specializují na barokní tvorbu a úspěchy slavili například na avignonském divadelním festivalu.
Tradicí kukského festivalu se stalo uvádění světových premiér rekonstruovaných barokních textů a partitur. K nim tentokrát patřila hra Heinricha Rademina Atalanta z roku 1724, jejíž text se podařilo přivézt z rakouské národní knihovny. V premiéře zazněla i jeho báseň Nesmrtelná památka, která vznikla v roce 1717 při příležitosti svěcení místního kostela a hospitálu. V lapidáriu se podařilo zrealizovat hru o J. A. Komenském s názvem Poutníkem v labyrintu, kterou v režii Alexandra Gregara představilo divadlo Jesličky ve spolupráci se smíšeným sborem Jitro z Hradce Králové.
Z hudebních produkcí se mimořádné pozornosti těšil koncert orchestru Bohemian Guitar, pražský instrumentální soubor
Ad vocem, který se specializuje na pozdní renesanci a barokní basso continuo, soubor Quattuor elementa, který připravil kantátu o ohni, vodě, povětří a zemi Čtyři živlové F. V. Míči nebo pořad Podle italského vkusu a ve francouzském stylu, v němž na cembalo hrála Natalia Solotych s výkladem věhlasného stavitele cembal W. D. Neuperta. Velice úspěšný byl program Sonáty pro mandolínu s italským sólistou Ugem Orlandim, který vyučuje koncertní mandolínu na konzervatoři v Brescii. Působivým představením byl koncert nazvaný Viola da gamba e teorbo alla francese v barokní lékárně. Páteční večer patřil studentům HAMU z Prahy. Ti přijeli s operním pasticciem Alessandro nell´India.
V programu festivalu nechyběla ani vystoupení tanečníků, kejklířů, pouličních divadelníků a chůdařů. Pořadatelé nezapomněli ani na barokní módní přehlídku. Jednou z takových zajímavostí byla inscenace Draceana Circusu Sacra nebo večerní představení Kordem a štětcem šermířské skupiny Manus Regis.
V neděli se konala v kostele Nejsvětější Trojice Slavnostní mše F. X. Brixiho, a poté koncert souboru Capella Regia Musicalis pod vedením Roberta Huga, kteří uzavřeli festival oratoriem Jephte
G. Carissimiho.
Na své si letos přišli i milovníci knih. Česko-rakouský umělec Abbé Libansky se rozhodl vzkřísit Šporkovu knihovnu, z níž bylo při přepadení Kuksu roku 1729 jezuity zkonfiskováno několik desítek tisíc knih, a kterou později odnesla nemilosrdná povodeň. Na letošním festivalu Theatrum Kuks se podařilo z 10 000 posbíraných knih vystavět na louce pod hospitálem půl metru vysokou stěnu, kopírující půdorys tehdejšího Domu filozofů. Byl to obdivuhodný výkon, protože u nás existuje téměř neproniknutelná bariéra při vyřazování knih z knihoven, která striktně nařizuje jejich likvidaci, nikoli rozdávání mezi lid. Abbé Libansky to však vymyslel dokonale. Každý návštěvník si mohl vybrat libovolný počet knih, označit je originálním razítkem Bibliotheca, a pak si je vypůjčit natrvalo. Knihy získali s nemalým úsilím organizátoři v mnoha knihovnách v Čechách a sváželi je kamiony i osobními auty do Kuksu. Sbírku doplnil sám Abbé Libansky z knihoven v Rakousku. Autor projektu k tomu dodává: „Nejde mi jen o symbolické znovuvybudování knihovny. Jde mi o to, oživit v dnešní digitální době opět svět knih
a princip knihovny. Jde mi o to, na vyřazených knihách ukázat, že bychom neměli toto klasické médium ani knižní sbírku z naší kultury vyřadit. Podle zájmu návštěvníků je možné říci, že se záměr více než povedl. Ač to tak možná nevypadá, fenomén knihy je stále velice živý. Ve Šporkově životě a v jeho velkolepých plánech hrála kniha vždy ústřední roli. Buďme za to vděční, stejně jako za celý festival Theatrum Kuks!“