V průběhu 19. století se vlivem produkcí kočovných loutkářů šířil zájem širší veřejnosti o vlastní divadelní pokusy s loutkami. Nejdříve loutková divadélka bavila panstvo v šlechtických rodinách, ale už ve 30. letech se v Praze objevila další – např. loutkové divadélko rodiny Mánesů, na jehož výtvarné podobě se podílel Josef Mánes jako autor dekorací, Václav Levý byl autorem loutek a Amálie Mánesová loutky kostýmovala. Hrálo pro děti z Karlova náměstí a nejbližšího okolí. Brzy začal narůstat počet výtvarníků i výtvarně nadaných diletantů, kteří začali rodinná loutková divadla vyrábět sami, pro pobavení dětí, přátel, někdy i pro publikum z blízkého okolí. Jejich výrobou se začaly zabývat i různé firmy, které je zpřístupnily nejširší veřejnosti díky sériově tištěným papírovým dekoracím.
Na zájem o dekorace pro typ rodinných loutkových divadel v roce 1894 reagovalo i Vilímkovo nakladatelství vydáním dekorací malíře a scénografa Národního divadla Karla Štapfera. První Štapferovy české tištěné dekorace malého formátu (pozadí 30 x 21 cm) vyšly ve Vilímkově Knihovně Malého čtenáře. Šlo o 4 archy s proscéniem, dekorací návsi a plošnými figurami ke hře Pan Franc ze zámku. Byly provedeny černým nátiskem s výzvou „k vystříhání a omalování“. Bohužel převážná část tohoto nákladu shořela ve skladišti nakladatelství a na tento počin navázaly teprve v roce 1913 tzv. Dekorace českých umělců.
Pro rodinná loutková divadla Karel Štapfer navrhl několik kompletů stolových loutkových divadel s proscéniem a dekoracemi pro různé velikosti loutek. Mluvilo se o něm jako o „dvorním“ výtvarníku firmy pro výrobu loutkových dekorací A. Münzberg, která loutková divadla vyráběla.
Oponu z tzv. Štapferových českých dekorací pro 25 i 35 cm loutky, vydaných roku 1925, vytiskla jako litografii tiskárna František Tocl, Praha. Její rozměry jsou: opona 120 x 76 cm (portál divadla 158 x 116 cm). Umístění: Moravské zemské muzeum, Brno (původní arch i hotové divadlo s podlepenými dekoracemi).
Rodinná loutková divadla byla často pouze hračkou pro děti, ale v řadě případů, zejména od konce 19. století na rodinných loutkových divadlech začínala činnost ochotnických školních nebo spolkových scén, formující vznik českého moderního loutkového divadelnictví. Největší rozkvět RLD u nás spadá do první poloviny 20. století, kdy u nás vznikl mohutný, v Evropě jedinečný, proud aktivit spojených s RLD.
(PhDr. Vítězslava Šrámková z podkladů DČAD, září 2016 - příspěvek pro připravovanou knihu Malované opony divadel českých zemí II)