Texty: STROTZER, Milan: Klicperovy divadelní dny Sadská 2023

Klicperovy divadelní dny Sadská 2023

Kulturní a informační centrum města Sadská ve spolupráci s místním divadelním souborem Klicpera uspořádalo 23. ročník krajské postupové přehlídky venkovských divadelních souborů Klicperovy divadelní dny. Přehlídka se uskutečnila ve dnech 13. – 16. dubna 2023 za účasti sedmi divadelních souborů. Repertoárová skladba obsahovala tři tituly komediální, tři se závažnou tematikou a jednu pohádku určenou dětskému publiku. Po každém představení byly realizovány rozborové semináře, jejichž lektory byli Milan Strotzer, Petr Svoboda a Karel Tomas.

Přehlídku zahájilo představení Divadelního spolku Vojan z Libice nad Cidlinou s hořkou komedií Bengta Ahlforse Popel a pálenka. Ahlfors, finsko-švédský dramatik, režisér a hudební skladatel, patří k nejznámějším a nejúspěšnějším současným skandinávským autorům. Hra byla napsána v roce 1998 a od té doby se dočkala četných uvedení, a to i na jevištích českých amatérských souborů. Příběh právě ovdovělé starší ženy, která čelí ziskuchtivým snahám svých dětí a bývalé snachy a současně rozplétající mimomanželské vztahy ústředních postav hry, je traktován v komediální nadsázce. Hra skýtá vděčnou příležitost při ztvárnění postav pro celý herecký soubor. Osciluje mezi komikou a sentimentem. Poučená režie Jaroslava Vondrušky se snažila obě tyto polohy udržet v rovnováze. Inscenace je přehledně budována prostřednictvím dobře vystavěných dramatických situací. Je vybavena příhodným scénografickým řešením hracího prostoru a pečlivě zvoleným kostýmy. Nicméně, hra stojí a padá s hereckými schopnostmi protagonistů. Libický Vojan disponuje zkušenými herci, bez nichž by se nelehkého inscenačního úkolu sotva mohl zhostit se ctí. Oporu má především v představitelce ústřední role vdovy Věry Malmgrenové, kterou ztvárnila Helena Vondrušková (čestné uznání), v Marcele Hlávkové, představitelce pomocnice v domácnosti Kirsti Lindholmové (Cena). K této oceněné dvojici patří i režisér Jaroslav Vondruška, který si zahrál jednu z rolí, a sice pána z minulosti Vigga Barkmana. U dalších, s výjimkou epizodní role psychiatra, kterou ztvárnil David Skrbek, by se dalo ledacos ještě dopracovat. Především na jednostranně uchopené roli Ester.
Dvacáté provedení hry na přehlídce v Sadské nebylo navzdory zmíněným premisám a předchozímu úspěšnému uvedení na celostátní přehlídce Divadelní Piknik Volyně 2022, odkud byl soubor doporučen na Jiráskův Hronov, příliš povedené. Osobně to přikládám tomu, že v hledišti byla obsazena jedna řada diváků neposkytující očekávanou odezvu. Hrát komedii pro takřka prázdný sál se dost dobře nedá.

Divadlo Mrsťa Prsťa z Kouřimi uvedlo svou nejnovější inscenaci s názvem Zavřete oči, odcházím… Pod titulem jsou jako autoři uvedeni Ondřej Lážnovský, Kateřina Šplíchalová a režisér inscenace Martin Drahovzal. Pod marketingově zvoleným názvem, odkazujícím k prvorepublikovým respektive druhorepublikovým filmům a k osobnosti herce Oldřicha Nového, se skrývá původně filmová parodie z roku 1949 Pytlákova schovanka v režii Martina Friče, ke které napsal scénář František Vlček st.
Inscenace kouřimských je v základě jevištním přepisem filmu. Není to však přepis doslovný, je doplněn o řadu scénických obrazů vzešlých z tvořivého přístupu souboru. Ledacos je také proměněno se zřetelem na personální a umělecké vybavení členů divadla. Například ústřední postava Elén Hadrbolcová nehledá svou uměleckou kariéru jako zpěvačka, nýbrž jako tanečnice. Sladkobolný melodramatický kýčovitý příběh o tom, jak chudá schovanka ke štěstí přišla zásluhou šlechetného milionáře, je souborem převyprávěn s invencí, která vyvěrá z tvořivosti členů kouřimského divadelního kolektivu. Ani v nejmenším nejde o jakousi kopii filmové předlohy. Inscenace hýří množstvím gagů, scénických nápadů, reklamních spotů atp. Nejde tu, o čem se hraje, ale jak. Téma inscenace lze spatřovat v kritickém pohledu na prostoduchou zábavu, které jsme v současnosti svědky např. na obrazovkách televizorů, ale také v tvořivosti samotné.
Inscenace disponuje nápaditým scénografickým řešením (Cena Martinu Drahovzalovi a souboru). Rám starého chromovaného gauče se stává jevištním objektem, díky němuž lze vytvořit nejrůznější prostředí pro hru a rychle zprostředkovat potřebné proměny. Ocenění hodná je i péče věnovaná choreografii (Cena Martinu Drahovzalovi a souboru). Věkem mladý divadelní kolektiv díky své dlouhodobé průpravě na půdě kouřimské ZUŠ a následné bohaté divadelní činnosti vládne nemalou hereckou erudicí. Z jinak vyrovnaného hereckého kolektivu zvláště zaujali Tomáš Milbach v roli Sluhy Boltona a dalších ztvárněných postavách (Cena), Radka Pšeničková v roli Elén Hadrbolcové (Cena), Jan Bug v roli Pavla Sedloně a dalších postavách (čestné uznání) a Veronika Klicperová v roli Matky Hadrbolcové a dalších postavách (čestné uznání). Rozborový seminář k inscenaci otevřel možnosti další cesty na dotváření již tak velmi zdařilé inscenace. Týkalo se to zejména postavy Lékaře, ale také René Skalského, scény konkurzu v umělecké agentuře, scény vrácení paměti Dubskému, scény jízdy na motocyklu.
Soubor získal Cenu za inscenaci a doporučení k výběru do programu Krakonošova divadelního podzimu 2023.

Soubor Jílovští ochotníci z Jílového u Prahy přijel do Sadské s aktovkou A. P. Čechova Medvěd v režii Karola Skladana. Často inscenovaná hříčka o tom, že zamilovat se je možné v každém věku a v každé situaci, nebyla souborem zpracována nikterak objevně. Zůstalo v podstatě u reprodukce textové předlohy, a to aniž by byly budovány situace hry, včetně té klíčové, kdy dojde ke zlomu v jednání – zamilování se statkáře Smirnova do statkářky Popovové. Kladem inscenace je jevištní mluva, které režisér věnoval zvýšenou pozornost. To je samo o sobě velmi chvályhodné. Výsledkem této snahy však není jednání slovem, ale pouhá deklamace textu. Lze ocenit i péči věnovanou dekoraci (zadní prospekt) evokující přijímací salon bohaté statkářky. Hrací prostor je však oproštěný od mobiliáře, o který by se mohli herci při jevištním jednání opřít. Jsou odkázáni na takřka holé jeviště, na němž jsou pouze dvě nestylové židle.

Divadelní soubor Uhlíř z Uhlířských Janovic reprízoval na přehlídce hru amerického filmaře a dramatika Scotta Z. Burnse Knihovna. Hra líčí následky střelby na střední škole, při níž padlo za oběť rukou šíleného mladistvého střelce nemalé množství osob, převážně studentů. Soubor se s inscenací Knihovny v režii Adély a Miroslava Försterových zúčastnil před necelým měsícem přehlídky v Rakovníku. Bližší informace o hře a jejím provedení lze nalézt v článku Wintrův Rakovník 2023, napsaném pro internetový časopis Amatérské scéna. Připadá mi nadbytečné opakovat to, co již bylo napsáno na jiném místě, neboť se toho mnoho na inscenaci nezměnilo. Nicméně, určitý posun nastal ve výraznějším hereckém jednání a vztazích mezi postavami. Radka Vilímová, oceněná v Rakovníku za ztvárnění ústřední role Caitlin, opět zaujala. Tentokrát v epizodní roli Zdravotní sestry, kterou hraje v alternaci s Janou Jirsovou.

Rádobydivadlo Klapý obohatilo program přehlídky svým nastudováním hry Franze Werfela Jacobowski a plukovník, kterou uvádí v režii Jaroslava Kodeše pod názvem Jacobowski a Stjerbinski. Z početné Werfelovy dramatické tvorby si dodnes zachovala životnost právě tato jeho hra z roku 1944. Její frekvence na českých jevištích je mizivá, Rádobydivadlo je patrně prvním amatérským souborem, který ji inscenoval. Franz Werfel, český, německy píšící židovský spisovatel a dramatik, dal hře podtitul Komedie jedné tragédie. Děj je situován do Francie roku 1940, do období okupace hitlerovským vojskem, kdy se značné množství lidí snaží zachránit útěkem z okupované země, přičemž o dopravní prostředky, pohonné hmoty a přechodné ubytování je nejvyšší nouze. Únik nadto ztěžují nesmyslné předpisy. V této situaci se odvíjí příběh bývalého bankéře polsko-židovského původu Jacubowského, antisemitského plukovníka poražené polské armády Stjerbinského a plukovníkovy milé Mariany, zosobňující Francii. Tato nesourodá trojice prochází na útěku z Francie řadou kritických situací, při jejichž řešení se stýkají dva zdánlivě neslučitelné světy – Jacubowského a plukovníka. Střet protikladů otevírá pohled do netušených souvislostí světa a života, které divák kvituje smíchem poznání, byť obvykle šibeničním.
Inscenace Rádobydivadla je pojata jako jakési velké plátno zobrazující protiklady, bez kterých nelze žít a přežít. Režie se zhostila nelehkého inscenačního úkolu na vysoké úrovni (Cena). Dramatické situace jsou důsledně vystavěny, představení, až na výjimky, probíhá v náležitém tempo-rytmu. Těmi výjimkami jsou scéna pikniku v přírodě a následující meditace o protikladech, částečně i scéna Ahasvera se sv. Františkem. Hra je vybavena výborným scénografickým řešením včetně složky kostýmové. Jednotlivá prostředí soubor vytváří pomocí starých kufrů, což umožňuje rychlé proměny četných míst děje. Inscenace disponuje živou hudbou a je rytmizována písňovými vstupy šansoniérky, jíž se na velice solidní úrovni zhostila představitelka Mariany Lenka Svobodová-Šťastná (Cena). Nelze též pominout profesionálně zpracovanou zvukovou složku inscenace.
Z vyrovnaného souboru Rádobydivadla, který vládne nadstandardní hereckou vybaveností, byli oceněni krom L. Svobodové-Šťastné i další. Přede všemi Ladislav Valeš v roli Jacubowského (Cena). Jeho monolog „na vrub Poláků“ byl bravurní. Ač jsme L. Valeše viděli v řadě jiných zdařile uchopených postav, lze v případě Jacubowského hovořit o roli životní. Bez ocenění nezůstal ani Pavel Macák v roli plukovníka Stjerbinského (čestné uznání). Jeho postava by mohla dospět k ještě působivější poloze, k čemuž by mohl domoci zvrat v hereckém jednání ve scéně opilosti.
Soubor získal Cenu za inscenaci a byl nominován do programu Krakonošova divadelního podzimu 2023.

Na přehlídce se objevilo i představení věnované dětskému publiku. Zprostředkoval je soubor Klicpera ze Sadské, pro nějž nastudoval hru na motivy pohádek Boženy Němcové. Východiskem byl především příběh o neohroženém Mikešovi, respektive jeho filmové zpracování (O statečném kováři). Autor textové předlohy a současně režisér inscenace Tomáš Čivrný ji dal název O statečném rytíři. Jeho verze redukuje některé postavy a dává větší prostor jiným. T. Čivrný je rovněž autorem návrhu scény a kostýmů. Za spoluúčasti členů souboru se podařilo vytvořit funkční výpravnou scénografii, která je podpořena nemalou měrou i scénickým svícením (čestné uznání za scénografii). Souboru se podařilo přehledně převyprávět příběh hry, k čemuž přispěla i dobrá jevištní mluva většiny herců. Přes to by některé situace hry potřebovaly dopracovat. Někde chybí akcent na důležitý dějový fakt, jinde odpovídající herecká reakce. Zvláštní péči by si zasloužil souboj rytířů Jakuba a Štěpána a jeho vyústění. Postava Krále Ctirada volá po zřetelnější charakteristice. Není to nic, co by bylo nad síly souboru. Zásadní problém však tkví v textové předloze, a sice v tom, že hlavní hrdina Rytíř Jakub žádnou statečnost neprojevuje. Je sice oproti Štěpánovi slušný a poctivý, ale žádnou zásluhu na získání rad a kouzelných prostředků, které ho dovedou k vysvobození princezny, nemá. Tím je popřen základní smysl klasické pohádky.

Přehlídku uzavřela inscenace divadelního souboru Blaník z Načeradce, který do Sadské přijel s detektivkou Agathy Christie Poslední víkend v režii Kateřiny Dudové. Autorka ji napsala jako román v roce 1945, posléze sama připravila i dramatizaci pro divadelní jeviště (1951). Od té doby ji, kromě Východočeského divadla v Pardubicích, nikdo na česká jeviště neuvedl. Z amatérských souborů patří načeradskému Blaníku prim. Detektivní příběh rozplétá vraždu jednoho z členů rozvětvené aristokratické rodiny, ke které dojde na venkovském rodinném sídle při víkendovém pobytu. Soubor ve svém programu k inscenaci uvádí, že jde o psychologicky propracované dílo a detektivní rámec je spíše okořeněním celého příběhu. To do jisté míry vysvětluje, jak byla inscenace pojata. Představení totiž probíhá ve velmi pomalém tempu. Navzdory dialogům napsaným pro uplatnění konverzačních výrazových prostředků, se soubor zaměřuje na psychologii postav. Repliky, jakož i jevištní akce nenavazují, neustálé pauzy přitom nejsou dostatečně herecky naplněny. Výsledkem je monotónní nekonečně dlouhé představení ubíjející pozornost diváků. Škoda, neboť soubor je, až na výjimky, složen z evidentně zkušených herců a hereček. Navíc má ve svém středu osobnosti, které umožňují výborné typové obsazení (představitelky Lucy a Henrietty Angkatellových, ale i většina dalších).

Milan Strotzer
psáno pro časopis Amatérská scéna