Texty: ZAKOPAL, Dušan: Divadelní soubor Scéna Libochovice - Manžel na inzerát, CP Krakonošův divadelní podzim 2003

Divadelní soubor Scéna Libochovice - Manžel na inzerát
kolektivní úprava podle amerických her v režii Evy Andělové.

Libochovický soubor zřejmě miluje hořké komedie. V roce 2001 se na KDP představil s inscenací Motýl... Motýl... mistra této komedie Aldo Nicolaje. Vlastní úprava vycházející ze základu hry Johna Patricka není od tohoto žánru moc daleko. Pod úpravu se sice podepsal celý kolektiv, ale výraznou osobností je Eva Andělová jako režisérka i představitelka "haupt" role. Úprava i způsob interpretace však tuto inscenaci žánrově posunují do oblasti veselohry s jejím typickým optimistickým vyzněním. Hraje se o lidských nadějích, marnostech, touhách, ale také o chamtivosti, podrazech a záštích.

Humor v inscenaci samozřejmě vychází z textu, z kontrastu v dialozích, avšak tkví hlavně v cílevědomé výstavbě situací, které vedou k žádoucí pointě realizované v prvé řadě hereckým projevem (o tom svědčí 12 potlesků na otevřené scéně při večerním představení). Cesta k pointování je pečlivě připravována, například: znásilnění ošetřovatelky stařičkým kapitánem ("dostal by za to metál"), stařecká podezřívavost při konzumaci bonbónů, znemožnění chamtivých příbuzných - přednes básně, úprk z domu.

Na úspěchu se nemalou mírou podílí dramaturgická příprava vyúsťující v již zmíněný žánr. Spočívá nejen v důkladné analýze původní předlohy a jejím krácení (výrazné škrty v monolozích Pavly, drobné úpravy v dialozích apod.), ale zvláště ve změně konce hry (vypuštění závěrečného obrazu - přistěhování Růženky k Pavle a splnění poslední vůle kapitána - zaslání teleskopu - neboť u své milenky umřel). Tato úprava ve svém důsledku přesouvá významově tématickou pozornost od Pavly ke kapitánovi. O tom nakonec svědčí i název inscenace "Ženich na inzerát".

Ke zmíněnému systematickému řešení situací patří samozřejmě i přesné charakterizování vztahů mezi postavami. K nim však přibyl i vztah k publiku, realizovaný Pavlou, který jistým způsobem podtrhuje princip divadelnosti inscenace jako umělé reality mimo život. Je to realizováno i záměrem zviditelnění přestaveb hrajícími osobami.

Ještě k úpravě: není zřejmé, proč je v ní užito určitého počeštění vedle zachování nečeského prostředí. Vedle jmen Kronkieová, Mooney slyšíme i jména Morávek, Novotná a reálie zabydlení jsou vybaveny i českými novinami. (Že by lov na amerického ženicha byl úspěšný jen přes novou ženu po česku?)

Inscenace svým tématem i provedením potvrdila v plném rozsahu, že divadlo je o lidech, pro lidi a "skrzeva" lidi. Bezesporu výstavba řady situací by mohla sloužit jako příklad pro dosud shlédnuté inscenace a nejen pro ně.

Dušan Zakopal
Vyšlo ve Větrníku č. 8
17. 10. 2003