Texty: RICHTEROVÁ, Ivana, návrh na udělení Zlatého odznaku J. K. Tyla, 2015, Divadelní HROMADA, 2015, jaro-léto, s. 12-13

RICHTEROVÁ, Ivana, Police nad Metují - návrh na udělení Zlatého odznaku J. K. Tyla, 2015


Ivana Richterová, * 2. 1. 1945

Za celoživotní všestrannou činnost v amatérském divadle.

Ivana Richterová (nar. 2. 2. 1945) je od mládí - rodiče měli divadelní hospodu a celé generace Richterů jsou zapsány ve spolkových knihách DS Kolár, který funguje téměř 190 let - spojena s divadelním životem v Polici nad Metují. V místním divadelním spolku působí řadu desetiletí, ale známe ji i z ochotnických souborů v Teplicích, v Náchodě i Hronově. Dnes je oporou polického Kolára jako režisérka i herečka.

Z někdejších „kádrových důvodů“ nesměla na gymnasium a řadu let pracovala v zemědělství, v traktorové stanici – a hrála divadlo. Pak nastoupila na Okresní kulturní středisko v Náchodě, kde zůstala až do chvíle, co ho po sametové revoluci zrušili. Už v roce 1979 se pracovně ocitla na Jiráskově Hronovu – řadu let dělala jeho zpravodajství a jiné potřebné profese. Mnozí si Ivanu vybaví i jako všestrannou organizátorku kulturního života na ná- chodsku. Po roce 1990, po velmi vážné zdravotní komplikaci, nastoupila do hronovského kulturního střediska a Jiráskův Hronov už měla na plný pracovní úvazek.

V sedmdesátých letech absolvovala Východočeskou lidovou konzervatoř, kde jí svět divadla pomáhali objevovat skvělí pedagogové jako Jan Císař a František Štěpá- nek. Na jevišti, jak sama říká, se ocitla už ve čtyřech letech, maminka ji půjčila jakési kočovné společnosti. V roli režisérky se ocitla poprvé při Gogolově Ženitbě, režírovala řadu her, i pohádek, a současný polický soubor tvoří v podstatě její divadelní odchovanci. Ivana zaujala svými hereckými výkony mj. v Čechovových Námluvách, v Kleci bláznů, v Hrátkách s čertem, v Nušičových Truchlících pozůstalých i ve slavné polické inscenaci Někdo to rád horké, v poslední době září jako Ambra ve své milované hře Tři na lavičce, kterou také režírovala.

Již v důchodovém věku vymyslela spolu s dalšími spřízněnými dušemi v Polici nad Metují seniorský Klub Ostaš - připravuje výlety, přednášky, různé akce a pořady, toulavým autobusem jezdí se seniory po Broumovském výběžku, čte jim knihy na pokračování, vše pod heslem „Vesele stárnout!“. Pomáhá v novém polickém společenském středisku, stará se o kino, trhá lístky, svítí při školních představeních, hlídá výstavy a podílí se na organizaci Polických divadelních her, které mají tradici jen o něco starší než je sama Ivana Richterová.

Zdá se, že je toho na jednoho člověka moc. A protože se divadelníkům obvykle pomníky nestavějí, je dobře, když Ivanu Richterovou, již přes všechny životní peripetie nikdy neopouští humor, ozdobíme alespoň Zlatým odznakem J. K. Tyla.

Saša Gregar

Režie:

Police nad Metují: Ženitba (1973), Archanděl zlodě- jů (1975), Víkend uprostřed týdne (1976), Finský nůž (1979), O ševci Ondrovi a princezně Julince (1981), Z pekla štěstí (1991), Janka a drak Kruťák (2012), Až se zima zeptá, nebudu se bát aneb Tři na lavičce (2012)

Nové Město nad Metují: Tři muži v šachu (zač. 80 let) Hronov: Drak Dynamit a princezna Julinka, Líná strašidla, O líném Honzovi (asi tak 80 léta)

Role:

Prověrka, Modrá obloha (1963), Drak je drak (1964) Nový šéf, Lucerna (1965), Slaměný klobouk (1967), Masér v dámské lázni (1970), Obecni hrdina (1966), Revizor (1994), Hrátky s čertem (1996), Mnoho povyku pro nic (1997), Ženitba (1998), Truchlící pozůstalí, Báječná léta pod psa, Někdo to rád horké, Ptačí klec (2010), Tři na lavičce (2012), Kdo je tady ředitel (2015), dětské role si nepamatuji, ale určitě to byl les, čarodějnice i pařez, ale už nevím v čem.

Hronov:

Vasa Železnovová, Sněhová královna, Lumpacivagabundus, Lucerna, Poprask na laguně, Veselé paničky Winsdorské, Pygmalion, Hej člověče Boží.