Texty: Horní Jelení, o malíři Emilu Šimkovi, Ex Jelenské listy 2013, č. 5

Šimek Emil, Ex Jelenské listy 2013, č. 5
Dcera malíře Šimka vypráví...
O životě a práci malíře pana Emila Šimka nám něco pověděla
jeho dcera paní Oluša Hercíková, roz. Šimková: „Tento rok mi bude 90 let. Se svými rodiči a manželem jsem žila na Horním Jelení v ulici B. Němcové, nyní žiji v DPS. Můj tatínek přišel na Horní Jelení v roce 1920. Vyučil se malířem pokojů a divadelních dekorací. Poté pracoval v Kostelci n. Orlicí a v Praze. Před 1. sv. válkou i během ní sloužil v c.k. rakouské armádě 8 let. Za války pak na západní frontě v Itálii spolu se Srby a Chorvaty, které měl velmi rád. Už před vojnou miloval moji maminku Aničku a s tou se v roce 1920 vzali. Svoji živnost provozoval se svými pomocníky a učni na Jelení a v jeho okolí. Bylo nám dobře, v zimě hůře, byla to sezónní práce. Svoji práci měl rád a maloval i obrazy. Byl regionálním malířem, krajinářem. Svoji živnost ukončil v 50 letech minulého století. Naše městečko měl velmi rád. To dokazují jeho obrazy i zmínka o něm v knize, kterou napsal Mgr. J. Svatoš starší.“ Některé reprodukce obrazů pana E. Šimka byly ofotografovány a můžete si je prohlédnout v Obrazové kronice Horního Jelení od Mgr. J. Svatoše st., která je k nahlédnutí v městské knihovně.
J.J.
O Emilu Šimkovi
19.12.1890 – 10.02.1961
Pan Emil Šimek se narodil jako nejmladší dítě chalupníka Josefa Šimka v Nové Vsi u Plchůvek. Svůj přirozený talent a lásku ke kreslení projevoval už na obecné škole a v mládí ji plně rozvíjel a zdokonaloval. Později se vyučil malířem pokojů a této profesi se věnoval celý život. Po návratu z 1. světové války jako samostatný řemeslnický mistr, po převratu v r. 1948 pod Komunálními službami. Měl syna a dceru. Obdivoval tvorbu Jakuba Schikanedera i Joži Úprky a některé jeho obrazy jsou jimi inspirovány. Ctil také staré holandskémistry. V krajinářské tvorbě mu byl vzorem Antonín Slavíček, jako kreslíř Mikoláš Aleš. Velmi miloval tento náš kout Východních Čech a uměl poutavě vyprávět různé místní příběhy a pověsti. Z vyhlídky U Dubu spolehlivě pojmenoval všechny kopce i vesnice v dohledu. Často zajížděl i na Vysočinu a zachycoval zde do skicáře podobu mizejících lidových staveb. Malebná místa objížděl – pro dnešní generaci už zcela nepochopitelně – na kole. Podařilo se mu zachytit zde do skicáře podobu míst a staveb, které dnes známe jinak, pokud ještě existují. Postavy na jeho obrazech jsou vždy prostí lidé – husopaska, ženci, venkované. Svým uměním, odborně sice neškoleným, ale vlastní pílí pečlivě vycizelovaným, složil hold půvabu krajiny této části Čech, prostým lidem i věcem. Významným počinem je i kreslená podoba Horního Jelení z doby před 100 lety zachycená v jeho kronice. Neméně významnou složkou tvorby pana Šimka byla i spolupráce s divadelními ochotníky z okolí. Maloval kulisy pro jejich představení a namaloval též několik opon. Zřejmě poslední z nich je do dnešních dnů zachována v Trusnově. Nelze pominout, že byl prvním učitelem a důležitým inspirátorem svého synovce. Pozdějšího ak. malíře Jindřicha Šimka, žáka prof. O. Nejedlého. To on v něm rozpoznal talent a podpořil ho.
Pan Emil Šimek celý svůj dospělý život prožil na Horním Jelení a na místním hřbitově je i pochován