Osobnosti: DOSTALOVÁ, Leopolda, herečka ND

Datum narození: 23.1.1879
Místo narození: Praha
Datum úmrtí: 17.6.1972
Místo úmrtí: Praha

Od mládí hrála s poděbradskými ochotníky, v 18 letech dostala roli chovanky penzionátu ve hře Elišky Peškové Uvězněna o chlebě a vodě. "Byl to vlastně sólový výstup, ve kterém se herečka mohla skutečně "vyřádit". Představení byl přítomen Jaroslav Kvapil, který mladé dívce řekl, že má opravdový talent, a zřejmě také on způsobil, že asi za rok mohla Leopolda Dostalová začít studovat u jeho ženy, Hany Kvapilové….té se líbila Dostalové houževnatost, s jakou přistupovala ke studiu. A byla to jistě ona, kromě režiséra Josefa Šmahy, kdo upozornil na mladou herečku vedení Národního divadla, což přineslo Leopoldě Dostalové pozvání ke zkoušce a později k pohostinskému vystoupení 1. září 1901 v Maryši. (Hutařová, s. 8-9)

Sestra režiséra Karla Dostala se s celou rozvětvenou rodinou jako dítě přestěhovala do Poděbrad, kde její otec Leopold se stal ředitelem cukrovaru. Leopolda Dostalová se narodila v Praze jako dcera herečky, která pod pseudonymem Marie Horská působila v Prozatímním divadle. Od matky převzala představu o herectví jako službě vlasti a své poslání oddaně plnila celých 60 let.

1896 si poprvé si vyzkoušela svůdný pocit stát na jevišti právě s poděbradskými ochotníky v Jiříkově divadle. Šlo o naivní a zapomenutou komedii Pan senátor.
Zpočátku hrála nejvíc role naivek, protože to byl obor pro mladou začátečnici nejvhodnější, ale sama vzpomíná, že ve svých začátcích byla vždy velmi radostně potěšena, když u ochotníků vůbec dostala nějakou roli.

11. července 1897 se na pohlednou Leopoldu usmálo štěstí - hrála v aktovce Elišky Peškové Uvězněná o vodě a chlebě. Na představení byl náhodou přítomen Jaroslav Kvapil. Po představení slavný dramatik a režisér mladé ochotnici řekl: „Troufal bych si tvrdit, že máte talent”.

Po ochotnických začátcích se školila soukromě u Hany Kvapilové.
1899 debutovala na profesionální scéně u ředitele K. Švandy ve smíchovské Aréně.
1901 v září vystoupila na zkoušku v ND v odpoledním představení v titulní roli Maryši a od 1.10. 1901 byla angažována.
Členkou ND byla s dvojím krátkým přerušením až do penze v r. 1959 a do r. 1969 zde vystupovala pohostinsky.
1969-1971 hrála v Divadle za branou.

Patří ke slavné generaci Eduarda Vojana, s nímž vytvořila celou řadu postav, a to zejména po smrti Kvapilové, kdy převzala většinu jejích rolí. Byla vynikající představitelkou dívčích a později zralých ženských postav v Shakespearových hrách (Ofélie, Julie, Viola, Porcie, Lady Macbeth). Za své dlouhé kariéry ztělesnila množství velkých tragických ženských postav. Hrála antické hrdinky (Eurípidés: Medea, Sofoklés: Elektra, Antigona), byla první českou Johankou z Arku ze Shawovy historické hry Svatá Jana.
Vystupovala v řadě inscenací klasických i současných českých a ruských her (Mína, Jaroslav Hilbert: Vina, Královna Kunhuta, Jaroslav Hilbert: Falkenštejn, Drahomíra a Ludmila, Josef Kajetán Tyl: Drahomíra a její synové, titulní role v Gorkého Vasse Železnovové atd.).
Velkou část její tvorby zaujalo hraní rolí ze současného světového repertoáru. Vystupovala ve hrách dramatiků O'Neilla (Kristina, Smutek sluší Elektře), Vladimira Vojnoviće (Matka, Matka Jugovičů) a jiných. Jako Nora ve stejnojmenné hře Henrika Ibsena se představila i na zájezdech v Polsku, Jugoslávii a hrála ji také v Bratislavě.
Byla první představitelkou některých velkých ženských postav z her K. Čapka. Za svého působení na Vinohradech (1920-24) vytvořila Emilii Marty (Věc Makropulos), v roce 1938 byla první představitelkou Matky, kterou Čapek napsal právě pro ni. Dostalová ztělesňovala ženy s tragickým osudem, přitom však činorodé, znalé své ceny, které se chtějí postavit mužům po boku jako rovné s rovnými, ženy toužící zvítězit nad životními překážkami. Dostalové ženy měly v sobě cosi monumentálního. Její postavy prožívaly těžké okamžiky, bojovaly, trpěly. Všechny své role vytvářela s patosem, jemuž odpovídala výbušnost drsného hlasu a dynamická gestika.

Prvním jejím manželem byl operní pěvec ND Václav Kliment a po jeho smrti se v roce 1919 znovu provdala za sochaře K. Dvořáka. Bratr Adolf Dostal byl spisovatelem. Ve spolupráci s druhým bratrem, divadelním hercem a režisérem ND K. Dostalem, vytvořila nejednu svou významnou roli.

Bibliografie:
DOSTALOVÁ, Leopolda: Tragédka, Nové české divadlo 1918-1926, 1927, s. 110
DOSTALOVÁ, Leopolda: Herečka vzpomíná, 1960


Životopisné:

ENGELMUELLER, Karel: Leopolda Dostalová, 1929

HUTAŘOVÁ Ivana: Národní divadlo. 33 portrétů. Praha, Petrklíč 2001. 282 s. kDÚ: M 9618

JANSKÝ, E.: Národní umělkyně Leopolda Dostalová, 1948,

LANGR, Ladislav, Poděbrady: Heslo pro Databázi ČAD. Rkp. březen 2008.

Národní divadlo a jeho předchůdci, 1988, s. 81-3

VODÁK, Jindřich: Tváře českých herců, 1967, s. 160-5

WALTROVÁ, Marie: Herci lásky a osudu, 1995, s. 47-9