Texty: MÁTL, Vladimír Altán. Jak s divadlem začínal František Kunst? Online. Divadelník.cz 5. 1. 2023

Jak s divadlem začínal František Kunst?
5 ledna, 2023
Vladimír Altán Mátl
Jaká byla cesta k divadlu toho či onoho divadelníka? Nás to zajímá a věříme, že i vás! Vybraní herci, režiséři, vedoucí souborů, technici z řad ochotníků se s námi dělí o své divadelní začátky. Vystupte společně s námi ze své „divadelní bubliny“ a odhalte nejrůznější cesty, které přivedly k divadlu nadšence v rámci celé České republiky. Každý příběh je originál. Každý je inspirativní.

„Nevyzpytatelné jsou cesty osudu. Vždy nás ale dovede tam, kam dojít máme!“ — autor neznámý.

V šestnáctém příspěvku tohoto seriálu vypráví o své cestě k divadlu František Kunst.


František Kunst
Zmatkaři Dobronín – zakladatel souboru
Principál, herec, zvukař, osvětlovač, kulisák, scénograf, etc.
Začátky se „špagátem“
Musím se přiznat, že jako malý kluk jsem se divadla bál. A nejen jako malý kluk, táhlo se to se mnou až na střední školu. Studoval jsem průmyslovku – slaboproud, a když jsem byl ve čtvrtém ročníku, někdy ke konci studia, se v dobronínské vojenské posádce objevil jakýsi uniformovaný absolvent (pamětníci znají, to byli studenti vysokých škol sloužící toho času vojenskou službu, a kterým se v té době neřeklo jinak než „špagáti“). Tenhle „špagát“ se jmenoval Jaroslav Kodeš, byl z Rakovníka a zrovna dával dohromady divadelní soubor. Tak jsem šel do tohoto spolku pouštět muziku. Jenže nastaly nějaké peripetie s hereckým obsazením, takže to nakonec dopadlo tak, že zvuk si pouštěl sám režisér a já se ocitl na jevišti v hlavní roli pohádky Moudrá ševcová. Premiéra byla zároveň derniérou, protože Jarda odešel do civilu, a já se musel věnovat „důležitějším věcem“.

Bigbít, padáky, letadla a Duha
Zvučil jsem bigbítovou kapelu, chodil na letiště, věnoval se seskokům padákem a bezmotorovému létání. Cesta z letiště byla rychlejší než cesta tam. Můj kádrový profil (to za socialismu znamenalo moc) byl významně narušen. To víte, mít příbuzné v kapitalistické cizině nebylo zrovna to pravé… A tak jsem byl z letiště „odejit“ a hurá na vojnu.

Po návratu z vojny už měla kapela, se kterou jsem jezdil, jiného zvukaře. Na letiště jsem pořád nesměl, tak co dál? Pracoval jsem v Polné a setkal se tam s Petrem Vaňkem, vedoucím souboru DUHA. Věděl jsem, že i divadlo potřebuje zvukaře, tak jsem se nabídl a byl okamžitě přijat. Jenže první inscenace, na které jsem měl pracovat, byla s živou muzikou a já byl najednou pohádkovým čertem. S bandou z Duhy jsme jezdili na praktické třídenní semináře na Jeclov. Škoda, že už nic takového tady neexistuje. A tam nastal nějaký zlom nebo přehození výhybky, nebo já nevím co,… a divadlo mě nějak začalo bavit.

František Kunst - V souboru Duha Polná - inscenace Naši Furianti (1992)
František Kunst (vpravo) v souboru Duha Polná – inscenace Naši Furianti (1992)
Horácké divadlo a Zmatkaři
Byl jsem v tom až po uši a už nic jiného nehledal a jen hrál a hrál. V roce 1989 jsem k svému překvapení dostal nabídku na malou roli v Horáckém divadle v Jihlavě, jako host. Poznal jsem, co je to profi divadlo. Bylo to moc fajn, zajímavá zkušenost, ale především jsem tam potkal bezva lidi. Mezi nimi i Mirka Večerku (pozn. red. herec Horáckého divadla, nyní v angažmá na Kladně). Bylo to tehdy takové porevoluční hektické období a soubory v okolí se spíš rozpadaly.

No, a my šli proti proudu a v Dobroníně soubor založili. Obecní úřad nás toleroval, sál s jevištěm tam byl, no a tak vznikli Zmatkaři. Byla to taková směska lidí ze souborů v okolí (Jihlava, Polná a pod.), které v té době buď nefungovaly nebo stagnovaly, případně ti lidé zrovna neměli žádnou roli. Já už byl v té době opravdu zapálený ochotník, neskutečně mě to začalo bavit. Po odchodu Mirka Večerky za jiným angažmá jsme postupně získali ke spolupráci i další režiséry z Horáckého divadla – Petra Žáka, Miloše Stránského, a Míšu Junáška, který nás již hlídá z divadelního nebe.

František Kunst - Role Muž v inscenaci Jako Pralidé (první role v souboru Zmatkaři)
FK v roli Muž v inscenaci Jako Pralidé (první role v souboru Zmatkaři)
Přehlídky, Klapáci, Altán
Jak jsme začali jezdit na přehlídky, poznávali jsme další soubory, nejen z okolí. Zásadní pro mě bylo setkání s Rádobydivadlem Klapý. Dávali tehdy jejich inscenaci hry Vrhači nožů, a já na to koukal celou dobu s otevřenou pusou! Odmítal jsem uvěřit, že jsou amatéři. Postupem času jsme se s Láďou Valešem, principálem Rádobydivadla, velice spřátelili. Tehdy přišli kluci, Vláďa a Šaryk, že by rádi dělali hru Elling a Kjell Bjarne aneb Chvála bláznovství. Poprosili mě, jestli bych se nezeptal Ládi Valeše, zda by byl ochoten to zrežírovat. A on byl.

Tím se stalo, že s námi začal režírovat i Ladislav Valeš, a to i přes tu neskutečnou dálku, co to k nám má. Snad se mu s námi líbilo, protože pak ještě přidal další tři režie a my doufáme, že to tím neskončilo. Pro mě si hodně důležitým momentem byl příchod právě zmíněného Vládi Mátla Altána. Přišel do inscenace Babičky a zůstal. Časem se z něj stal velmi dobrý herec, i když on to nerad slyší, ale hlavně se zapálil pro režii, a tak máme konečně po Mírovi Večerkovi a Petru Žákovi zase jednou kmenového režiséra.

František Kunst - Role Otce mlynáře v inscenaci Babička (vlevo V. A. Mátl)FK v roli Otce mlynáře v inscenaci Babička (vlevo V. A. Mátl)
František Kunst - Role Franka v inscenaci Elling a Kjell Bjarne aneb Chvala bláznovstvíFK v roli Franka v inscenaci Elling a Kjell Bjarne aneb Chvala blaznovstvi
No a já – František Kunst?
Já hraju, svítím, zvučím. Vzal jsem do souboru i své děti. Občas se k nám přidá i moje žena, které jsem neskutečně vděčný, protože mi dává zázemí, které mi umožňuje věnovat se tomuto koni na sto procent.

V souboru se střídají lidé, přišli báječní herci z Věžničky, Třeště, Stříteže a dalších míst, ale také někteří skvělí odcházeli či odcházejí. Takový přirozený koloběh. A obec nám začala velmi přát! Za to jsem také moc vděčný. Na oplátku jim vozíme soubory z celé republiky na zimní přehlídku Dobronínské divadelní Chumelení. Tak teď už jen doufám, že už nás, ale i mě, budou potkávat jen samé hezké věci. Jenom samá pozitiva. Co víc by si člověk mohl přát!

František Kunst jako Pánbůh v dosud poslední inscenaci Zmatkařů s názvem PodnebíFrantišek Kunst jako Pánbůh v dosud poslední inscenaci Zmatkařů s názvem Podnebí
František Kunst při projevu k 20. výročí založení ZmatkařůFK při projevu k 20. výročí založení Zmatkařů

MÁTL, Vladimír Altán. Jak s divadlem začínal František Kunst? Online. Divadelník.cz 5. 1. 2023. Dostupné z: https://divadelnik.cz/jak-s-divadlem-zacinal-frantisek-kunst/ [cit. 2024-08-26]