Texty: SČDO, HEJRAL, Josef : Projev k 40 letům SČDO, 2008

Josef Hejral: Projev k 40 letům SČDO
3 Říjen 2008
Dámy a pánové, vážení příznivci ochotnického divadla,
je to již čtyřicet let, co právě zde, na půdě Jiráskova Hronova, došlo k vyvrcholení snahy o znovuustavení organizace sdružující ochotníky České republiky. Připomenu několik letopočtů.
V roce 1886 byla založena centrální organizace ochotníků - Ústřední matice divadelního ochotnictva českoslovanského - a v roce 1911 vznikl Svaz dělnického divadelního ochotnictva československého. Tyto svazy působily až do roku 1950, kdy státní a stranické politice jakékoliv neřízené sdružování občanů nebylo po vůli. Rok 1968 pak přinesl uvolnění, které to umožnilo. Divadelní ochotníci této situace využili a rozhodli se navázat na předválečné organizace a založit svůj svaz. Zde v Hronově stanovili pravidla jeho fungování. V roce 1972 ke Svazu českých divadelních ochotníků přistoupili i amatérští loutkáři, kterým se nepodařilo ustavit svaz vlastní.
V průběhu čtyřiceti let se svaz měnil, rozrůstal, nyní má svá zastoupení ve všech oblastech České republiky, sdružuje desítky svých členských souborů a tisíce divadelních ochotníků. Ochotníci si tak mohou sami vyhlašovat soutěže, organizovat odborné semináře a školy, provádět ediční činnost, ale také oceňovat a podávat návrhy na ocenění.
Svaz není uzavřenou organizací - spolupracuje s partnerskými organizacemi sdružujícími lidi se stejným či podobným zaměřením. Před dvěma lety byl spoluzakladatelem Matice českých divadelníků.
A odkud jsem se vyloupl já? V době, kdy se formovalo SČDO, mi bylo patnáct. Dění v ochotnictvu jsem od útlého dětství vnímal prostřednictvím rodičů a prarodičů, kteří divadlem aktivně žili. Ostatně sám jsem už v šesti letech poprvé stál na jevišti. Byl jsem od počátku při pořádání Národní přehlídky divadelních souborů ve Vysokém - ze začátku jako technik, postupem času v redakci a pak v přípravném výboru. Vím, jak je důležité, když se scházejí lidé se stejnou zálibou, když se mohou svěřit se svými problémy někomu jinému a naopak když se s dalšími podělí o své zkušenosti, radosti a úspěchy. Přátelství takto získaná trvají navěky. Tento jev přesahuje i hranice států. Vyvracejí se tak předsudky, odstraňují bariéry a přestává vadit i neznalost cizích jazyků.
Znáte to rčení, že v životě dobrý přítel je špatný herec. Nicméně snad každý člověk si přeje být alespoň chvilku někým jiným, zkrátka hrát. A ochotnické divadlo to umožňuje, navíc bez jakési pachuti povinnosti. Přináší potěšení, zážitek, oslovuje, vzdělává, nutí přemýšlet… Samozřejmě je třeba hrát co nejvěrohodněji, s nejvyšší možnou mírou kvality. K tomu patří i snaha se zdokonalovat.
V současné době se za studnici vědění považuje internet. Říká se, že papír snese všechno, ale co všechno snese internet, je s papírem nesrovnatelné. Jsem znám jako člověk praštěný počítačem, a cítím na sobě, že divadlo mě trochu polidšťuje. A zřejmě nejen mě. Vidím to také na návštěvnících Jiráskova Hronova. Ne všichni účastníci kurzů budou v budoucnosti koketovat s múzou Thálií. Průpravu získanou na prknech však využijí v dalších profesích, kde je obvyklý kontakt s lidmi.
Svaz českých divadelních ochotníků sdružuje již 40 let lidi, kteří věnují spoustu svého volného času tomu, aby přinášeli divákům potěšení, pobavení a špetku vzdělání a sami si přitom vyzkoušeli životní situace, které žité doopravdy nejsou až tak příjemné. Všeobecně si váží práce ochotníků, jak svých členů, tak i nečlenů, o čemž svědčí řada lidí oceněných Zlatým odznakem SČDO, Čestným uznáním Václava Klimenta Klicpery či v případě loutkářů Čestným uznáním Matěje Kopeckého, dále pak Zlatým harlekýnem či u loutkářů Cenou dr. Jindřicha Veselého. Čestný člen SČDO je oceněním nejvyšším. Partnerské organizace s divadelním zaměřením navrhují udělení Zlatého odznaku Josefa Kajetána Tyla či Ceny ministra kultury.
SČDO si váží i přístupu státu a samosprávných celků, které ve své grantové politice a kulturním výhledu počítají s finanční podporou akcí, jež v rámci svazu vyhlašujeme a pořádáme. Máme své zástupce v grantových komisích vyhodnocujících žádosti o přidělení prostředků. V této souvislosti chci vyjádřit dík firmám, které podporují kulturní dění v obcích, okresech, krajích a v republice. Jsou to oboustranně výhodné partnerské vztahy, jejichž výsledkem je úspěšně dokonané dílo.
Ocenění zasluhuje i dlouholetá spolupráce s Artamou, útvarem Národního informačního a poradenského střediska pro kulturu.
Neodpustím si také trochu agitace. Členská základna je sice rozsáhlá, ale nekompromisně stárne. V příštím roce se bude konat svazová konference SČDO. Je třeba se na tuto konferenci dobře připravit. Očekávám, že se jí zúčastní zástupci ze všech oblastí, že se objeví nové tváře, které potáhnou tu Thespidovu káru dál a naváží na odkaz našich předků.
Milý svaze, přeji ti do dalších let hodně kandrdásků, tam kde se ti herců zatím neurodilo, ať si vystačí třeba jeden nebo ať si dají nějaký ten monolog, ti, kdo se nenaučí dlouhou roli, ať hrají jednoaktovky… Pokud je pořádný ansámbl, tak ať se dá do křížku s postupem na národní přehlídku. A kdo se neodváží osobně prezentovat, ať použije loutku.
Ing. Josef Hejral
předseda SČDO