Texty: AS 2003, č. 4, s. 29 - 30, Petra Rychecká.

Kaleidoskop desátého BRNKÁNÍ

TRADICE: Od roku 1994 se každoročně na přelomu května a června scházejí děti a vedoucí dětských divadelních souborů z celé republiky, a často i ze zahraničí, v CVČ Lužánky v Brně. Organizátory této akce, tvořené představeními, dílnami, happeningy, diskusními kluby pro děti i pro dospělé atd., jsou členové DDS Brnkadla, a to jak vedoucí, tak i děti. Veškeré dění bývá propojeno ústředním tématem, a tak jsme se v minulosti setkali s motivy MOŘE, STOLU, SMYSLU, KARNEVALU, ČASU, CIRKUSU, LETU, STROMU a SCHODU.
Přehlídka většinou probíhá za finační podpory Ministerstva kultury ČR a Statutárního města Brna, případně jiných subjektů.
SOUČASNOST: Letošní ročník se odehrával ve dnech 29.5 – 1.6.2003 a nesl se ve znamení KALEIDOSKOPU. Zúčastnilo se ho 10 souborů (okolo 200 lidí) se 14 inscenacemi a opravdu se bylo na co dívat. Posuďte sami:
Čtvrteční program začal tradičně happeningem, připraveným Brnkadly. Nejprve uvedli téma, pak účastníci vytvořili názvy svých souborů z vlastních těl a nakonec vznikl prostorový a zvukový nápis BRNKÁNÍ X. ze všech účastníků. Pak začalo první představení – Zvěřinec – nejmladšího oddílu Pidilidi z domácích Brnkadel. Jejich inscenace byla zatím spíše ukázkou zajímavé práce sedmiletých dětí s poezií a pohybem, ale zdá se, že mají slibně nakročeno. DDS Letohrádky přivezly Rozum a Štěstí. Inscenace, hraná dvěma dívkami, pracuje s imaginací, s neustálým proměňováním postav, předmětů, prostorů. Nedostatečně vyřešená znakovost je často příčinou zmatku v duši diváka – kdo jsou? Proč se to děje? Co se vlastně děje? Přesto bylo vidět silné zaujetí obou dívek příběhem a jejich schopnost dobírat se podstaty, a tak se jim snad podaří pročistit příběh a dát jemu i použitým prostředkům jasnou strukturu. Brnkadla – Kubíci se letos pustili do Letopisů Narnie a na Brnkání předložili zatím pouze ukázku jejich části. Inscenace bude pracovat s maskami, loutkami a s pohybovým vyjádřením, a tak je před nimi do podzimní premiéry ještě spousta práce. To DaLS Blučina má hotovo. Jejich loutková pohádka O pokažené válce je vtipná, zajímavá, temporytmicky zvládnutá hříčka o králi, který přespříliš miloval buráky. Snad jen zpěv armády je možné vylepšit.
Páteční dopoledne bylo ve znamení dílen pro děti, jejichž cílem je umožnit členům různých souborů vzájemně se potkat při společné práci, ale i něco nového poznat a naučit se. K tomu směřovala nabídka lektorů Míti Rožteka (klauniády), Boba a Vojty z Ostravy (pohyb a zvuk), Báry Šteflové (improvizace), Věry Belháčové (pohyb a rytmus), výtvarnic Nadi a Andrei z CVČ Lužánky i vycházková dílna po Brně, vedená Jitkou Kačerovou.
Odpoledne se celá přehlídka přestěhovala do Divadla Barka, kde začal kaleidoskop snad nejzajímavějších inscenací přehlídky. Nejprve školní divadlo ZŠ Pavlovská v Brně s názvem Brahma zaplať uvedlo asi derniéru své hry O nejvyšším božském tajemství. Je obdivuhodné, jak soubor dokáže pracovat s více než 30 dětmi a jejich učiteli, s živou kapelou na jevišti, zvládnutými několikahlasými sbory, místy velmi nápaditými divadelními znaky (např. šachová bitva), a to v podmínkách sídlištní základní školy. Pokud bereme toto v úvahu, jsme pak schopni odpustit některé divadelní nedostatky – problematickou znakovost, potřebu silnější dramaturgické práce, některé herecké výkony.
Kamarat z Martina a Cirkus Parazol – klauniáda na jevišti v příběhu čtyř klaunů, kterých se chytila Smůla, a cirkusu, ovládaného despotickým Ředitelem. Cirkusové výstupy, žonglování, tanečnice, komunikace s diváky, radost v hledišti i na jevišti – tak by se dalo stručně charakterizovat toto představení.
Eštesmesanedohodli Nitra a jejich Gilgameš byly divadelním zážitkem jiného druhu. Naprosto čistý, vycizelovaný tvar příběhu o Gilgamešovi, sdělovaný pomocí masek, pohybu, dřevěných rámů, zvuků a hudby byl ukázkou velmi dobré, dramaturgicky připravené a režijně vedené práce s dětmi, což diváci ocenili nadšeným potleskem.
Závěr tohoto bloku představení byl opět na domácím souboru Brnkadla, tentokrát na jeho nejstarší části Mladíci a Spol., která už se poněkud vymyká věku účastníků Brnkání. Příběh inscenace Koně se přece střílejí se odehrává na tanečním maratónu, kde dlouhých 46 dní tančí, žijí, milují se i nenávidí účastníci soutěže. Je příběhem o manipulaci a zneužívání, o nekonečných televizních soutěžích, o lásce a smrti a Brnkadla se s ním letos zúčastnila národní přehlídky studentských divadel Prima sezóna v Náchodě.
Sobota začala opět dílnami. Tentokrát přibyly masky Míši a Břéti a také hra s textem Jarky Doležalové. Odpoledne začalo představením dalšího souboru školního divadla ZŠ T.G.M. z Moravských Budějovic přivezla inscenaci Čert a Kristýnka. Jednalo se o pohádku z dob minulých, ztvárněnou velmi ilustrativními prostředky, a to jak po výtvarné, tak i herecké stránce. Soubor teprve vykročil na cestu k divadlu a snad pro něj bude účast na Brnkání inspirací v hledání jiných, divadelnějších cest.
Brepty ze Sněžného jsou tradičním účastníkem Brnkání. Letos přivezly dvě inscenace – Ženy, ženy… a pokus o commedii dell´ arte Setkání v Anconě. Obě měly společné rysy, a to nedostatek režijního vedení, tápání v prostředcích, pokus o zcela samostatnou práci dětí, a tím nedostatek jednotících prvků. Ženy, ženy… jsou improvizací skupiny dívek, z níž už se však bohužel vytratila novost hledání a nalézání nápadů, a tak zbývá jen několik málo divadelních momentů. Setkání v Anconě je divadelně výše, přesto však na komedii vyvolává pramálo smíchu – divák se ztrácí v postavách, jejich vztazích, spletitém ději, ale třeba se vše časem usadí a herci si začnou ve svých rolích hrát a užívat. Dalším tradičním účastníkem Brnkání je ostravské Dividlo, zastoupené tentokrát oddílem Napotřetí a ukázkou připravované inscenace Nejen Vasilisa. Zajímavé zpracování, využívající výtvarné ztvárnění sester a macechy, Baby Jagy i dalších postav, živá hudba na jevišti, množství nápadů – to vše je zajímavým příslibem zářijové premiéry.
Hotovou inscenaci, využívající folkloristických motivů v kostýmech, hudbě i verších, přivezla ZUŠ Břeclav. Jejich Šibeničky, příběh dvou neprávem oběšených sester, je skvostnou ukázkou práce s rekvizitou, symbolem, znakem…
Posledním představením Brnkání byl Chlapeček a užitečná věc brněnského romského souboru Terne chave. Text Daisy Mrázkové se stal prostředkem pro jejich práci na divadelním tvaru. Otázkou je, nakolik jeho myšlenkám tyto děti skutečně rozumí a nakolik je skutečně jejich vlastní výpovědí o světě.
I desáté Brnkání bylo zakončenou happeningem všech účastníků, tentokráte na téma uplynulých ročníků. Na jevišti se postupně objevovaly postavy předcházejících happeningů, které zapojovaly účastníky do svých výstupů a spolu s nimi tak vytvářely kaleidoskop deseti let Brnkání. Nakonec přišla sprcha dětským šampaňským, a pak už jen loučení a rozjezd domů.
Uplynulo deset let s Brnkáním. Tím nejcennějším na této přehlídce se mi zdá být zapojení našich souborových dětí – Brnkadel – do veškeré organizace přehlídky. To, že si postupně jednotlivé oddíly předávají štafetu a desetileté děti se pak po celé čtyři dny starají o své hosty z celé republiky, ale také už i z Německa, Řecka, Slovenska či Polska, je obrovským přínosem pro celý soubor. O navázaných kamarádství a láskách ani nemluvě. Brnkání je přehlídkou o dětech a pro děti a je mi ctí, že mohu být – i díky ochotě CVČ Lužánky, podpoře Ministerstva kultury ČR, Statutárního města Brna, Jihomoravského kraje i mých kolegů ze Střediska dramatické výchovy – každoročně při tom. Jedenácté Brnkání je před námi a my všichni vás na ně srdečně zveme. Za rok v červnu v Lužánkách!
Petra Rychecká