Texty: AS 2004, č. 2, s. 71 - 72. Jana Štefánková.

Umělecký přednes a divadla poezie na krajských přehlídkách 2004

Měsíc březen je pro zájemce o umělecký přednes již mnoho let nejen začátkem jara, ale i časem, kdy se recitátoři a divadla poezie setkávají na krajských přehlídkách. V letošním roce se takto sešli v Brně, Uherském Hradišti, Liberci, Trutnově (Hradec Králové), Pardubicích, Sezimově Ústí, Ústí nad Labem, Praze, Kolíně, Klenové (Plzeň + Karlovy Vary), Jihlavě, Prostějově a Karviné. Na 320 sólových recitátorů a 30 divadel poezie se ucházelo o účast na 47. celostátním festivalu poezie Wolkrův Prostějov, který se bude konat od 22. do 26. června v Prostějově. Počet sólových recitátorů je již po několik let stabilní, ale 30 souborů, z nichž bylo 10 nominováno na Wolkrův Prostějov, je radostnou novinou. Od roku 1998 se tak stalo jen v roce 2001.
Dramaturgie krajských kol se opírala zejména o interpretačně již „vyzkoušené“ texty známých autorů (Josef Kainar: Kocourek, Oldřich Mikulášek: Plátky, Jiří Suchý: Střela, Milan Kundera: Kdybys tak raději mlčel, LawrenceFerlinghetti: Svět je báječné místo k narození). Jen zkušenější recitátoři si vybírali texty neotřelé, na kterých mohli prezentovat své interpetační možnosti ve větší škále.V loňském roce byl text Ireny Douskové Hrdý Budžes dramaturgickým objevem. Letos je to téměř podléhání reklamě, zejména ve spojení s textem Květy Legátové Jozova Hanule, podle kterého byly natočeny Želary. Oblíbeným autorem zůstává Jiří Suchý, Miroslav Holub, Ivan Wernisch, Jacques Prévert, přibyl Přemysl Rut a Antonín Přidal, neubylo písňových textů, ale ubylo uvádění textů Roberta Fulghuma, divadelních monologů a také překladatelů. Škoda. Naše země, asi že je tak malá, má velice bohatou překladovou literaturu. Měli by to vědět především ti, kteří se její interpretací zabývají. Někteří i vědí, leč nedbají.
V některých krajích se ukázala nepřímá úměra kvantity a kvality. Viditelně se tak stalo v Sezimově Ústí, Brně a Trutnově, kde poklesla v letošním roce účast recitátorů. A právě v Brně a Hradci Králové (přehlídka se konala v Trutnově) se našly tak osvícené, protože znalé oboru umělecký přednes a zejména divadel poezie, pořadatelky paní PhDr. Šárka Tryhuková a Emílie Zámečníková, které pro recitátory uspořádaly vzdělávací semináře přímo v krajích. Bylo by krásné, kdyby je ostatní pořadatelé krajských přehlídek WP nebo jiní zájemci o obor následovali. Nejen pro zvýšení počtu recitátorů, ale pro samotné zachování čistoty našeho mluvního projevu. Na mnoha přednesech byl patrný vliv mediálních prostředků, kde málokterý redaktor mluví správně česky. Interpreti prozaických textů neumějí vyprávět. Nevědí, že děj posouvá vypravěč a soustředí–li recitátoři svoji pozornost na dialogy jednajících postav, které pro odlišení ještě hlasově charakterizují až do nepřirozených hlasových tónů, pak nemohou svým posluchačům sdělit ani obsah příběhu, ani svůj názor na vyprávěný příběh. Interpreti poezie si také mnohdy neuvědomují, co jim autor napsanou formou napovídá. Snad proto tak potěšila Veronika Štefanová z Ústí nad Labem anonymním textem ze 16. století Moc pěkný, veselý a poučný příběh o jednonohém jeřábovi, o rozhněvaném rytíři a o kuchtíkovi, který byl málem oběšen. Její cit pro příběh a situaci, elegantní propojování uvozovacích vět s přímou řečí vytvořily napětí pro vyprávění a v příběhu tak vycházely i dílčí pointy. V Brně se vydařilo inspirativní vystoupení jednomu z nejzkušenějších českých recitátorů Radimu Šípovi. Zvolil eskymáckou poezii, ze které sestavil velice zdařilé a smysluplné pásmo. Druhým textem byl Kadiš za N. Ginsbergovou Allana Ginsberga. V jihočeském kraji nezklamala očekávání Julie Goetzová. Ortenův nelehký text Zimní procházka křížem krážem zprostředkovala v celé jeho úporné naléhavosti. Proti němu pak postavila námětově lehký a humorný příběh Alexandry Berkové O nebeské panně. Zmínění recitátoři jsou jen malou ukázkou z bohatého programu přehlídky sólových recitátorů na letošním 47. celostátním festivalu poezie.
Na 47. Wolkrův Prostějov byla nominována ze 30 souborů celá třetina. Ze známých přijede ÚSTAF Brno. Po několika představeních voicebandových čísel se letos dočkáme představení. Soubor nastudoval Šalamounovu Píseň písní s použitím různých překladových verzí Bible. Z Boskovic je soubor NABOSO, který čerpal pro své vystoupení Noci a tmy z textů českých básníků 20. století, takže uslyšíme mj. verše Jana Skácela, Egona Bondyho, Víta Kremličky, Ivana Blatného laděné do zvoleného názvu. Rozverná, úsměvná a lehounká je hra se slovy Pach nul z pera Oto Klempíře, který předvede TRILEK CHAMELEON ze Šlapanic. Ve 20. století zůstaneme i s olomouckým souborem, jenž upoutal Jiří Kolář. Svoje představení pojmenoval po jedné části umělcovy tvorby (Koláž – Kolář). Ani Praha letos nezahálela. TY-JÁ-TR převzal ze semaforského představení Kytice báseň Svatební košile. Ačkoli je v něm pramálo vlastní tvůrčí invence, je to velice čisté představení na velmi dobré úrovni mluvní i hudební. Další pražský soubor je z Domu dětí a mládeže v Praze 8. Zdařilý scénář z básní Sheila Silversteina je hravý a má několik velice pěkných inscenačních nápadů. Z deníku praktické dívky Zuzany Jiřího Suchého připravil své představení soubor KLIKA z Rožnova pod Radhoštěm. Známý plzeňský soubor Zamračené děti pod režijním vedením paní Aleny Dvořákové zaujaly opět texty Karla Hynka, kterého před několika lety vedoucí souboru objevila. Tentokrát uvidíme představení Z deníku malého lorda. Ivan Wernisch není oblíbeným básníkem jenom sólových recitátorů. Kousky z Ivana Wernische připravil vedoucí souboru ze Základní umělecké školy v Trutnově Tomáš Komárek.
Letošní žeň v oblasti divadla poezie byla velmi bohatá a dramaturgicky pestrá, nejkvalitnější za posledních deset let. Lze si jen přát, aby se souborům představení na 47. Wolkrově Prostějově vydařila podle jejich představ.
Jana Štefánková