Texty: HUBENÝ, Jaroslav: Její umění znají i handicapovaní / Rozhovor s Jarmilou Petrovou, Orlický deník, 3. 12. 2007, str. 3.

Její umění znají i handicapovaní

ÚSTÍ NAD ORLICÍ - Rozhovor s Jarmilou Petrovou z Ústí nad Orlicí, čerstvou nositelkou odznaku Josefa Kajetána Tyla.

Divadelní soubor Vicena zakončil v pátek dernierou hru Hrdý Budžes. O její úspěch se, tentokrát jako kostýmérka a inspicientka, přičinila také Jarmila Petrová, která v úvodu večera převzala za výrazný režijní a herecký přínos amatérskému divadlu Zlatý odznak Josefa Kajetána Tyla. Jarmila Petrová byla oceněna již dříve za své režie tří představení, či za některé role včetně monologu v národní přehlídce. Jako výbornou divadelnici ji však znají nejen návštěvníci divadel, ale i zdravotníci a pacienti ústecké nemocnice, seniořiv penzionu pro důchodce, nebo děti v mateřském centru Medvídek. Tady všude dokáže rozdávat radost ze svého umění.

Na kterou svoji roli a režii nejraději vzpomínáte?

Byla to role babičky v představení Stromy umírají vstoje a režie představení Žena v trysku století, to jsme si užili dost legrace. A určitě také na hru Študáci a kantoři.

Co říkáte ocenění, které jste nyní obdržela?

To se mi podlomila kolena,. Pořád nemám pocit, že si takovou odměnu zasloužím. Zní to divně, ale cítím to jako určitý závazek. I když se pomalu začínám se svou divadelní aktivitou loučit. Je totiž dost náročná.

Ale s tím loučením to tak úplně pravda není…

Ano, v současné době jsem se pustila jako režisérka do nastudování veršované Pohádky o Popelce. Vím, že to bude tvrdý oříšek a mým úkolem režisérky bude vytvořit situace tak, aby se herci ve svých rolích cítili dobře, přirozeně, aby jim role nebyla „proti srsti“. To považuji u režie za nejdůležitější. Doufám, že když se to podaří, přinese to radost i dětem.

Jaké je podle vás místo ochotnického divadla v životě měst a obcí?

Jak kde a jak pro koho. V poslední době už nehrají ochotníci takovou roli, jak tomu bývalo dříve. Ochotnickým divadlem žila celá vesnice a v malých městech polovina obyvatel. Od řemeslníků, kteří udělali kulisy, scénu, švadlen, které pomohly ušít kostýmy, až po majitele sálů, kteří dali k dispozici prostory pro zkoušky i představení. To vše téměř, nebo zcela, zdarma. Jen pro pocit, že pomáhají dobré věci. Divadlo přinášelo nejen větší kulturní vyžití, ale i příležitost se scházet. Ale to bylo přirozené v dobách, kdy nebyla televize a jiné moderní vymoženosti.

Jaroslav Hubený