Osobnosti: BEDNÁRIKOVÁ, Dagmar, Mgr,, Ph.D.

Datum narození: 4.10.1962
Místo narození: Nové Město na Moravě

Mgr. Dagmar Bednáriková, PhD. (rozená Roubalová, provdaná Brtnická)

1980 absolutorium Gymnázia v Ledči ad Sázavou, dále studium tzv. pomaturitního nástavbového programu Asistent hygienické služby v Praze, členka Centra experimentálního divadla (CED) v Brně,
po 1989 Masarykova univerzita v Brně a DAMU v Praze.
1999–2002 absolvovala Kurz praktické režie IPOS-ARTAMA Praha.

Tři děti, dcera Eliška – akrobat, mim, absolventka AMU – obor nonverbálního herectví, syn Vojtěch – fotograf, dcera Johana – studentka matematického gymnázia, studentka divadelní vědy a lektorka a porotkyně (2024).

V rodinném prostředí se vyskytovalo jen několik kontaktů s divadlem, otec se v mládí zapojil do ochotnického divadla po boku své matky, která hrála v místním spolku výrazné postavy. První kontakty s divadlem byly tedy asi četba starých divadelních textů po babičce, vystupování v dětském divadelním kroužku v Základní škole (pouze jednou v roli komorné, což již v počátku ukázalo, že vztah k divadlu neznamená nutně potřebu hrát na jevišti) a ojedinělé návštěvy Horáckého divadla v Jihlavě a Národního divadla v Praze. Takže celé následující období bylo vlastně hledáním cesty, jak se uplatnit v divadle a nebýt hercem.
Znamenalo to například účast v divadelní škole Centra experimentálního divadla v Brně, po letech absolutorium Kurzu praktické režie a četných seminářů při Jiráskově Hronovu a jiných akcích.
Velký vliv na pohled na divadlo měla zřízení studiové scény v Klubu Horáckoho divadla v roce 1987, i když jeho existence byla krátká vzhledem k započetí totální rekonstrukce budovy v roce 1989.
1992 spoluzakladatelkou obč.sdružení Spolek přátel Horáckého divadla v Jihlavě (spolu s Michaelou Vítkovou) , který měl podporovat vztah k místnímu profesionánímu repertoárovému divadlu.

Od 1998 aktivně působí v amatérském divadle. Tj. od roku, kdy vznikla inscenace Ryba ve čtyřech v Divadle Na Kopečku v Jihlavě v režii a výtvarném pojetí Jiřího Juráše. Tato inscenace se stala zlomovým bodem v jihlavském amatérském divadle. Dostala se po mnoha letech jako druhá jihlavská inscenace v historii až na Jiráskův Hronov 1999. Byla zpracována studiovým způsobem, herci se pohybovali v prostoru mezi diváky. Z toho vyplynul velký zájem o vytvoření vlastního prostoru pro realizaci dalších představení tohoto typu. V inscenačním týmu se objevila výrazná jména dalšího dlouhého úspěšného tvůrčího období, především Eva Čurdová, ale také Květa Přibylová, Jarmila Doležalová, Ladislav Sýkora a v technické profesi Robert Kafka.

2000 bylo v Jihlavě založeno nové divadlo pod názvem De Facto Mimo - Dagmar Brtnická spolu s Martinem Kolářem (herec, dramaturg, scénárista, dramatik, abs.JAMU) a Jiřím Varhaníkem (novinář) formou občanského sdružení, za významného přispění Jakuba Škrdly (herec, mim, abs.JAMU). Vlastnoručně byl přebudován prostor bývalých dílen ve dvorním traktu v Brněnské ulici v Jihlavě a na začátku sezóny se zde začalo hrát pro veřejnost. První premiérou byla původně rozhlasová hra Martina Koláře Voda na kafe, režie Milena Hurajová, obsazení: Eva Čurdová a Petra Kodysová, scéna Dagmar Brtnická a Jiří Varhaník, technika Robert Kafka. Produkce Dagmar Brtnická, stejně jako všechna další představení do roku 2008 v celkovém počtu 22. Z toho se 8 zúčastnilo postupových amatérských soutěží, všechny postoupily do národního kola, dále na Jiráskův Hronov došly inscenace Hukot IV (M. Kolář ve vlastní režii), Drahoušek Anna (V. Kanaan, v režii D. Brtnické, výrazný podíl Eva Čurdová), Románek (P. Soumar), Já měla hezkej život, pane (Bunin - Ornest, v režii P.Soumara) , Modrej drahokamen (M. Kolář a kolektiv), Groteska (M. Kolář). 2001, tedy při první účasti na nejprestižnější přehlídce v ČR, se stala velmi výjimečná věc a to, že nový soubor zde uvedl hned dvě činoherní inscenace, které postoupily ze stejné národní přehlídky ve velké konkurenci činoherních souborů. Žánrově se divadlo předvedlo na JH činohrou, divadlem poezie, divadlem pro děti a nonverbálním divadlem – tedy velmi širokým záběrem. Groteska se zúčastnila Mezinárodních festivalů v Evropě (Itálie, Finsko, Slovensko) a Světového festivalu amatérského divadla v Jižní Koreji (2007).

2000 – 2003 členkou odborné rady ARTAMA pro amatérské činoherní divadlo.

2006 začala Dagmar Brtnická pracovat jako produkční práce pro Klub Mlejn v Praze, který existuje od roku 1988 a byl založen jako alternativní divadelní prostor.
Od poloviny 2007 přešla do Mlejna plně jako zástupce ředitele a v roce 2008 opustila soubor De Facto Mimo úplně.

V průběhu let organizovala mnohé dílny a festivaly zaměřené především na pouliční a nonverbální divadlo, akrobacii, nový cirkus. Nejvýznamnější je Mezinárodní žonglérská a divadelní dílna Aleje (2004-2007, dál přenechala produkci zakladatelce této dílny MgA.Adéle Kratochvílové). Festivaly v Jihlavě - Rozmarné léto (2000 – 2007) , MIMO (2006 a 2007), spolu s Vendulou Prager příprava festivalu Divadelní mezisvěty v Liberci (2008).
Kromě toho produkuje v různých modifikacích kulturní projekty propagující slovenskou kulturu v Čechách, zaměřené především na odbourávání jazykové bariéry mezi Čechy a Slováky. (V Jihlavě od roku 2001 každoročně do 2007, v Praze v roce 2008 projekt Slovenská divadelní alternativa v Čechách ve spolupráci s divadlem Alfred ve dvoře)
Od 2000 (se vznikem nového Jihlavského kraje, později pojmenovaného Vysočina) organizovala krajskou soutěž recitátorů a divadla poezie Wolkrův Prostějov.

2008 přebrala produkci 12. ročníku Stodůleckého Písečku - přehlídky alternativního a studentského divadla v Praze.
V rámci spolupráce se zahraničím rozvíjí spolupráci především se slovenskými subjekty a s německým cirkusovým divadlem Trapez tanz Teater Berlín (vzdušná akrobatka Andrea Jana Korb) a americkou klaunkou Hilary Chaplain.
Od 2007 také začala její spolupráce s Latinskou Amerikou a Španělskem v rámci budování nové divadelní sítě a příprav nového typu festivalu od roku 2009 (ve spolupráci Klubu Mlejn se sdružením Transteatral, především divadelní kritičkou a překladatelkou Mgr.Martinou Černou).

Bibliografie:
LÁZŇOVSKÁ, Lenka: Jak žije De Facto Mimo. Rozhovor s D. Brtnickou. Amatérská scéna 2004, č. 3, s. 66 - 67.