ZAHÁLKA, Michal. Vždycky mám, co si z Hronova odvézt. Rozhovor s prezidentem mezinárodní asociace amatérského divadla AITA/IATA Aledem Rhys-Jonesem. Online. Web Jiráskův Hronov 5. 8. 2025
Velšan Aled Rhys-Jones, vzácný host letošního Jiráskova Hronova a prezident mezinárodní asociace amatérského divadla AITA/IATA, má divadlo evidentně ze srdce rád. Na rozhovor jsme zamířili na terasu pizzerie a už cestou po schodech se mě nadšeně ptal: „Viděl jste včera to večerní představení?“ A hned se začal rozplývat nad tím, jaká byla Simply Simplicius paráda, ačkoliv – jak hned se smíchem dodal – jako herec by se s Petrem Haškem nejspíš pracovat bál. Jako herec přitom sám u divadla začínal, a tak právě od toho jsme v našem meandrujícím povídání, plném úsměvu a sebeironie, vyšli.
Jaké je vaše divadelní zázemí?
Vystudoval jsem před nějakými čtyřiceti lety divadlo na konzervatořích v Cardiffu a Londýně. Pracoval jsem skoro patnáct let jako profesionální herec, ale pak jsem začal podporovat amatérské divadlo. Devatenáct let jsem byl šéfem organizace na podporu amatérského divadla ve Walesu – něco jako u vás Lenka Lázňovská, i když v mnohem menším měřítku. Hodně jsem se věnoval ediční činnosti, vydal jsem dohromady přes sedmdesát her, aby byly dostupné amatérům. Taky jsme měli zajímavý projekt s cardiffským profesionálním divadlem, které se jmenuje Sherman Theatre. Pro podporu mladých dramatiček a dramatiků jsme připravovali půlhodinové inscenace nových dramatických textů v čase oběda: oběd, kafe nebo pivo a divadlo jsme nabízeli lidem z kancelářské čtvrti, v níž se Sherman Theatre nachází. Lidi přišli, najedli se, viděli novou hru na jevišti a zase šli pracovat.
A teď?
Teď, jak víte, jsem prezidentem organizace AITA/IATA, a tak cestuju po nejrůznějších světových festivalech. Za pár týdnů se bude v Monaku volit nový prezident, takže tohle je jedna z mých posledních návštěv ve funkci. Jak tak po světě cestuju, vídám velkou spoustu divadla: spousta je samozřejmě jenom průměrná, ale čas od času se objeví představení, jako byl včerejší Simply Simplicius. Představení, které vytrhuje diváka z komfortní zóny, testuje jeho osobní hranice, nutí ho překračovat meze divadelnosti – a já divadelník volám „vezměte mě s sebou“, protože přesně na tohle čekám.
Jaké další divadelní zážitky si z letošního Hronova odvezete?
Viděl jsem zatím jen čtyři inscenace, všechny jsem ocenil. Skvělá mi přišla inscenace Tučňáci na arše. Nerozuměl jsem ani slovo, ale soubor mě díky své sehranosti udržel od začátku do konce. Takovéhle divadlo hrávaly nezávislé soubory ve Spojeném království před takovými dvaceti lety – jezdily po školách a místní zřizovatelé škol si je najímali, aby prostřednictvím divadla dětem přinášely podstatná témata jako šikanu. Jenže ty peníze už nejsou, soubory se rozpadly a děti se dnes už nesetkávají s úžasnými příběhy vyprávěnými, což je důležité, bez blahosklonné povýšenosti. Dál jsem viděl inscenaci U Hubaře, moc mě bavila a mrzelo mě, že není delší – a u inscenace everyBODY jsem ocenil, jak si soubor za tím tématem stojí.
Co vám na Hronově chybí?
Osobně mě mrzí, že tu není s výjimkou tradičního Slovenska větší mezinárodní přesah, byť vím, že snaha je a nejsou spíš peníze. Letos bylo úsilí o soubor z některé z pobaltských zemí, ale nakonec to z toho či onoho důvodu nevyšlo. Přitom by širší mezinárodní rozměr byl prospěšný pro všechny: jiní by viděli, jak se amatérské divadlo v České republice dělá, a vy byste zase mohli svou tvorbu konfrontovat s jinými kontexty. Docela určitě by to bylo srovnání lichotivé, úroveň divadla je tady – a potažmo i na Slovensku – vysoká. Jak jsem říkal na slavnostním zahájení: počasí se zaručit nedá, dokonce, jak vidíme, ani v srpnu ne. Zaručeně ale nehrozí, že by byla na Hronově nuda. Vždycky mám, co si odsud odvézt.
Po kolikáté tu vlastně jste?
Z různých důvodů a v různých funkcích jsem tu po páté nebo po šesté. V rámci AITA/IATA jsme tu několikrát pořádali setkání – my jsme totiž v organizacích dost oportunističtí a jakmile je někde festival, je to skvělá příležitost se k němu přifařit. Česká republika vždycky amatérské divadlo a činnost AITA/IATA velice podporovala, což je báječné. Zároveň mám ale Hronov moc rád i jako divák: pokaždé tu dostanete něco nového, ať už v loutkovém divadle, studentském divadle, činohře, experimentálním divadle… Samozřejmě ne vždycky všechno funguje. Pamatuju si třeba před lety velice pamětihodnou inscenaci s nahými performery…
… no jasně, Frei Körper Kultur (soubor Jana Mocka s inscenací Wir tanzen konzentriert, ročník 2010 – pozn. red.)!
Přesně ta! Byla v pohodě, neměl jsem s ní problém, jenom jsem nepochopil, proč museli být nazí.
Mnoho našich čtenářek a čtenářů třeba neví, co to AITA/IATA je. Jak byste organizaci ve zkratce představil?
Mezinárodní asociace amatérského divadla byla založena v roce 1952, těsně po druhé světové válce, lidmi z Francie, Velké Británie, Irska, Nizozemska a Belgie. Cílem bylo znovu spojit lidi po devastaci Evropy a po počáteční neochotě bojujících národů k opětovné integraci. Zpočátku to fungovalo a s pádem železné opony se stalo prostředkem kulturní interakce přes bývalé rozdělení, přivádějícím soubory na festivaly prostřednictvím uznávané organizace s podporou a záštitou UNESCO. Nyní jsme sítí amatérských divadelních organizací po celém světě s členskými zástupci v přibližně třiašedesáti zemích. Nejsme financováni žádnou organizací – jsme financováni výhradně členy.
Jaké festivaly organizujete?
Každé čtyři roky pořádáme klíčový festival v Monaku – našem duchovním domově. Založený byl roce 1957, je financován monackým panovnickým rodem Grimaldi prostřednictvím Nadace princezny Grace, jejímž patronem je princ Albert. Osmnáct divadelních společností z celého světa vystupuje po dobu jednoho týdne, přičemž každá inscenace má dvě představení. Mezi akcemi v Monaku jezdíme i jinam – před dvěma lety jsme byli v maďarském Debrecínu, za dva týdny se koná festival v Monaku a za dva roky doufáme, že budeme ve Wellingtonu na Novém Zélandu. Každé dva roky také pořádáme Světový festival dětského divadla, který se od roku 1990 koná v německém Lingenu – před pár týdny tam měla velký úspěch inscenace Bublina v bažině libereckého souboru Vydýcháno.
autor: Michal Zahálka / foto: Ivo Mičkal
ZAHÁLKA, Michal. Vždycky mám, co si z Hronova odvézt. Rozhovor s prezidentem mezinárodní asociace amatérského divadla AITA/IATA Aledem Rhys-Jonesem. Online. Web Jiráskův Hronov 5. 8. 2025. Dostupné z: https://jiraskuvhronov.eu/vzdycky-mam-co-si-z-hronova-odvezt [cit. 2025-08-06]
Jaké je vaše divadelní zázemí?
Vystudoval jsem před nějakými čtyřiceti lety divadlo na konzervatořích v Cardiffu a Londýně. Pracoval jsem skoro patnáct let jako profesionální herec, ale pak jsem začal podporovat amatérské divadlo. Devatenáct let jsem byl šéfem organizace na podporu amatérského divadla ve Walesu – něco jako u vás Lenka Lázňovská, i když v mnohem menším měřítku. Hodně jsem se věnoval ediční činnosti, vydal jsem dohromady přes sedmdesát her, aby byly dostupné amatérům. Taky jsme měli zajímavý projekt s cardiffským profesionálním divadlem, které se jmenuje Sherman Theatre. Pro podporu mladých dramatiček a dramatiků jsme připravovali půlhodinové inscenace nových dramatických textů v čase oběda: oběd, kafe nebo pivo a divadlo jsme nabízeli lidem z kancelářské čtvrti, v níž se Sherman Theatre nachází. Lidi přišli, najedli se, viděli novou hru na jevišti a zase šli pracovat.
A teď?
Teď, jak víte, jsem prezidentem organizace AITA/IATA, a tak cestuju po nejrůznějších světových festivalech. Za pár týdnů se bude v Monaku volit nový prezident, takže tohle je jedna z mých posledních návštěv ve funkci. Jak tak po světě cestuju, vídám velkou spoustu divadla: spousta je samozřejmě jenom průměrná, ale čas od času se objeví představení, jako byl včerejší Simply Simplicius. Představení, které vytrhuje diváka z komfortní zóny, testuje jeho osobní hranice, nutí ho překračovat meze divadelnosti – a já divadelník volám „vezměte mě s sebou“, protože přesně na tohle čekám.
Jaké další divadelní zážitky si z letošního Hronova odvezete?
Viděl jsem zatím jen čtyři inscenace, všechny jsem ocenil. Skvělá mi přišla inscenace Tučňáci na arše. Nerozuměl jsem ani slovo, ale soubor mě díky své sehranosti udržel od začátku do konce. Takovéhle divadlo hrávaly nezávislé soubory ve Spojeném království před takovými dvaceti lety – jezdily po školách a místní zřizovatelé škol si je najímali, aby prostřednictvím divadla dětem přinášely podstatná témata jako šikanu. Jenže ty peníze už nejsou, soubory se rozpadly a děti se dnes už nesetkávají s úžasnými příběhy vyprávěnými, což je důležité, bez blahosklonné povýšenosti. Dál jsem viděl inscenaci U Hubaře, moc mě bavila a mrzelo mě, že není delší – a u inscenace everyBODY jsem ocenil, jak si soubor za tím tématem stojí.
Co vám na Hronově chybí?
Osobně mě mrzí, že tu není s výjimkou tradičního Slovenska větší mezinárodní přesah, byť vím, že snaha je a nejsou spíš peníze. Letos bylo úsilí o soubor z některé z pobaltských zemí, ale nakonec to z toho či onoho důvodu nevyšlo. Přitom by širší mezinárodní rozměr byl prospěšný pro všechny: jiní by viděli, jak se amatérské divadlo v České republice dělá, a vy byste zase mohli svou tvorbu konfrontovat s jinými kontexty. Docela určitě by to bylo srovnání lichotivé, úroveň divadla je tady – a potažmo i na Slovensku – vysoká. Jak jsem říkal na slavnostním zahájení: počasí se zaručit nedá, dokonce, jak vidíme, ani v srpnu ne. Zaručeně ale nehrozí, že by byla na Hronově nuda. Vždycky mám, co si odsud odvézt.
Po kolikáté tu vlastně jste?
Z různých důvodů a v různých funkcích jsem tu po páté nebo po šesté. V rámci AITA/IATA jsme tu několikrát pořádali setkání – my jsme totiž v organizacích dost oportunističtí a jakmile je někde festival, je to skvělá příležitost se k němu přifařit. Česká republika vždycky amatérské divadlo a činnost AITA/IATA velice podporovala, což je báječné. Zároveň mám ale Hronov moc rád i jako divák: pokaždé tu dostanete něco nového, ať už v loutkovém divadle, studentském divadle, činohře, experimentálním divadle… Samozřejmě ne vždycky všechno funguje. Pamatuju si třeba před lety velice pamětihodnou inscenaci s nahými performery…
… no jasně, Frei Körper Kultur (soubor Jana Mocka s inscenací Wir tanzen konzentriert, ročník 2010 – pozn. red.)!
Přesně ta! Byla v pohodě, neměl jsem s ní problém, jenom jsem nepochopil, proč museli být nazí.
Mnoho našich čtenářek a čtenářů třeba neví, co to AITA/IATA je. Jak byste organizaci ve zkratce představil?
Mezinárodní asociace amatérského divadla byla založena v roce 1952, těsně po druhé světové válce, lidmi z Francie, Velké Británie, Irska, Nizozemska a Belgie. Cílem bylo znovu spojit lidi po devastaci Evropy a po počáteční neochotě bojujících národů k opětovné integraci. Zpočátku to fungovalo a s pádem železné opony se stalo prostředkem kulturní interakce přes bývalé rozdělení, přivádějícím soubory na festivaly prostřednictvím uznávané organizace s podporou a záštitou UNESCO. Nyní jsme sítí amatérských divadelních organizací po celém světě s členskými zástupci v přibližně třiašedesáti zemích. Nejsme financováni žádnou organizací – jsme financováni výhradně členy.
Jaké festivaly organizujete?
Každé čtyři roky pořádáme klíčový festival v Monaku – našem duchovním domově. Založený byl roce 1957, je financován monackým panovnickým rodem Grimaldi prostřednictvím Nadace princezny Grace, jejímž patronem je princ Albert. Osmnáct divadelních společností z celého světa vystupuje po dobu jednoho týdne, přičemž každá inscenace má dvě představení. Mezi akcemi v Monaku jezdíme i jinam – před dvěma lety jsme byli v maďarském Debrecínu, za dva týdny se koná festival v Monaku a za dva roky doufáme, že budeme ve Wellingtonu na Novém Zélandu. Každé dva roky také pořádáme Světový festival dětského divadla, který se od roku 1990 koná v německém Lingenu – před pár týdny tam měla velký úspěch inscenace Bublina v bažině libereckého souboru Vydýcháno.
autor: Michal Zahálka / foto: Ivo Mičkal
ZAHÁLKA, Michal. Vždycky mám, co si z Hronova odvézt. Rozhovor s prezidentem mezinárodní asociace amatérského divadla AITA/IATA Aledem Rhys-Jonesem. Online. Web Jiráskův Hronov 5. 8. 2025. Dostupné z: https://jiraskuvhronov.eu/vzdycky-mam-co-si-z-hronova-odvezt [cit. 2025-08-06]
Pokud se s námi chcete o ně podělit, zašlete nám je prosím prostřednictvím následujícího formuláře. Formulář slouží pro zasílání faktografických informací pracovníkům databáze.
Prosíme, neposílejte vzkazy určené souborům či jednotlivým osobám, nebudou jim doručeny. Neposkytujeme jiné než zveřejněné kontaktní informace. Pokud chcete kontaktovat jednotlivé soubory či organizace, využijte prosím jejich webové stránky.