ŠVÁCHA, Jan. Baví mě, když věci nejdou hned rozluštit. Rozhovor s režisérem Jakubem Heřmánkem. Online. Web Jiráskův Hronov 4. 8. 2025
Jakub Heřmánek se po deseti letech vrátil k režii a rovnou se pustil do výjimečného textu plného vrstev a tajemství. Společně s divadlem Načerno vytvořil inscenaci, která balancuje na pomezí reality a fantasy, klipovosti a thrilleru. „Chtěl jsem diváky vtáhnout do světa, který je sice temný, ale nejednoznačný. A kde všechno musí nakonec zaklapnout,“ říká.
Proč jste si vybrali právě tento text? Co vás na něm jako režiséra zaujalo?
Četl jsem ho už dlouho před tím, než jsme se jej rozhodli inscenovat. Dlouho jsem jej nosil v hlavě. Nejvíc mě na něm zaujalo to, že jsem ho zpočátku vůbec nechápal. Bavilo mě množství dějových vrstev, možností výkladů a interpretací. Je bezva, že si v tom každý může najít něco, co ho zaujme. Ať už jde o příběh postavy, nebo problémy zla zobrazovaného světa, které jsou stále aktuální. Ale jak už jsem řekl, nejvíc mě zaujalo to, co se nedá moc popsat. To mě přitahovalo i proto, že celá inscenace souvisí s fantasy světem, který je hodně o představivosti. Bavily mě přeházené scény i forma, která není klasická.
Inscenace balancuje mezi thrillerem, sci-fi a existenciální výpovědí. Jak jste tedy přistupovali k formě, která skutečně není ani trochu tradiční?
Od začátku jsme se shodli na tom, že chceme inscenaci založit na vizuálu. Na výrazných kostýmech ve svébytném světě, který je na pomezí reality a fantasy hry. Důležitá ale byla i určitá komiksová střihovost nebo klipovitost představení. Tak, aby se přeházené scény postupně skládaly do smysluplného celku. Aby měl smysl celý labyrint a aby dobře vyzněla hádanka, která je pro inscenaci klíčová. Aby všechno nakonec zaklaplo.
Tým, který se na představení podílel, je stejný jako ve vašich předchozích představeních?
Soubor je víceméně stejný. Největší změna byla vlastně v tom, že jsem režíroval i já a ne Lukáš Křížek sám, jak tomu bylo v předchozích letech. Přišel jsem s textem a měl touhu to zkusit. Poslední inscenaci jsem režíroval před deseti lety. Po deseti letech jsem se „vrátil“ k režii. V tom je tedy největší změna. Kostýmy dělala jako v předchozích letech moje žena Barbora Heřmánková, světelný design Michael Simandl a scénu jako vždy Vojta Jelínek. V tomto ohledu je náš tým stálý. V průběhu let se lehce mění herecké obsazení, ale v tomto představení do sebe všechno pěkně zaklaplo.
Pod režií jsou podepsáni dva režiséři. Hádáte se s Lukášem?
Nehádáme se. Málokdy, ale občas se stane, že máme rozdílný názor. Ale vždycky jsme došli k nějakému kompromisu. Věděli jsme, že se nemůžeme hádat, abychom se mohli posouvat. Občas ustoupil jeden a občas ten druhý. Rozhodně se jednalo o příjemnou spolupráci.
Vnímal jste v průběhu zkoušení paralelu mezi inscenací a skutečností?
Když člověk otevře jakékoliv zprávy, negativní a zlé věci převažují. Paralela se například nabízí i ohledně obchodu s lidskými orgány. Ví se, že něco podobného existuje, ale příliš se o tom nemluví. V rámci příprav jsme podobná témata otevírali a naťukávali. Jak říká autor: „Hra neukazuje utopický svět, ale svět v jeho nejhorší podobě.“
Hrajete v souboru RPG hry?
V souboru máme lidi, kteří je hrají. My jsme hráli na střední škole klasicky Dračí doupě. Občas někdo hraje na PC. Pochopitelně je to super.
autor: Jan Švácha / foto: Ivo Mičkal
ŠVÁCHA, Jan. Baví mě, když věci nejdou hned rozluštit. Rozhovor s režisérem Jakubem Heřmánkem. Online. Web Jiráskův Hronov 4. 8. 2025. Dostupné z: https://jiraskuvhronov.eu/bavi-me-kdyz-veci-nejdou-hned-rozlustit [cit. 2025-08-05]
Proč jste si vybrali právě tento text? Co vás na něm jako režiséra zaujalo?
Četl jsem ho už dlouho před tím, než jsme se jej rozhodli inscenovat. Dlouho jsem jej nosil v hlavě. Nejvíc mě na něm zaujalo to, že jsem ho zpočátku vůbec nechápal. Bavilo mě množství dějových vrstev, možností výkladů a interpretací. Je bezva, že si v tom každý může najít něco, co ho zaujme. Ať už jde o příběh postavy, nebo problémy zla zobrazovaného světa, které jsou stále aktuální. Ale jak už jsem řekl, nejvíc mě zaujalo to, co se nedá moc popsat. To mě přitahovalo i proto, že celá inscenace souvisí s fantasy světem, který je hodně o představivosti. Bavily mě přeházené scény i forma, která není klasická.
Inscenace balancuje mezi thrillerem, sci-fi a existenciální výpovědí. Jak jste tedy přistupovali k formě, která skutečně není ani trochu tradiční?
Od začátku jsme se shodli na tom, že chceme inscenaci založit na vizuálu. Na výrazných kostýmech ve svébytném světě, který je na pomezí reality a fantasy hry. Důležitá ale byla i určitá komiksová střihovost nebo klipovitost představení. Tak, aby se přeházené scény postupně skládaly do smysluplného celku. Aby měl smysl celý labyrint a aby dobře vyzněla hádanka, která je pro inscenaci klíčová. Aby všechno nakonec zaklaplo.
Tým, který se na představení podílel, je stejný jako ve vašich předchozích představeních?
Soubor je víceméně stejný. Největší změna byla vlastně v tom, že jsem režíroval i já a ne Lukáš Křížek sám, jak tomu bylo v předchozích letech. Přišel jsem s textem a měl touhu to zkusit. Poslední inscenaci jsem režíroval před deseti lety. Po deseti letech jsem se „vrátil“ k režii. V tom je tedy největší změna. Kostýmy dělala jako v předchozích letech moje žena Barbora Heřmánková, světelný design Michael Simandl a scénu jako vždy Vojta Jelínek. V tomto ohledu je náš tým stálý. V průběhu let se lehce mění herecké obsazení, ale v tomto představení do sebe všechno pěkně zaklaplo.
Pod režií jsou podepsáni dva režiséři. Hádáte se s Lukášem?
Nehádáme se. Málokdy, ale občas se stane, že máme rozdílný názor. Ale vždycky jsme došli k nějakému kompromisu. Věděli jsme, že se nemůžeme hádat, abychom se mohli posouvat. Občas ustoupil jeden a občas ten druhý. Rozhodně se jednalo o příjemnou spolupráci.
Vnímal jste v průběhu zkoušení paralelu mezi inscenací a skutečností?
Když člověk otevře jakékoliv zprávy, negativní a zlé věci převažují. Paralela se například nabízí i ohledně obchodu s lidskými orgány. Ví se, že něco podobného existuje, ale příliš se o tom nemluví. V rámci příprav jsme podobná témata otevírali a naťukávali. Jak říká autor: „Hra neukazuje utopický svět, ale svět v jeho nejhorší podobě.“
Hrajete v souboru RPG hry?
V souboru máme lidi, kteří je hrají. My jsme hráli na střední škole klasicky Dračí doupě. Občas někdo hraje na PC. Pochopitelně je to super.
autor: Jan Švácha / foto: Ivo Mičkal
ŠVÁCHA, Jan. Baví mě, když věci nejdou hned rozluštit. Rozhovor s režisérem Jakubem Heřmánkem. Online. Web Jiráskův Hronov 4. 8. 2025. Dostupné z: https://jiraskuvhronov.eu/bavi-me-kdyz-veci-nejdou-hned-rozlustit [cit. 2025-08-05]
Pokud se s námi chcete o ně podělit, zašlete nám je prosím prostřednictvím následujícího formuláře. Formulář slouží pro zasílání faktografických informací pracovníkům databáze.
Prosíme, neposílejte vzkazy určené souborům či jednotlivým osobám, nebudou jim doručeny. Neposkytujeme jiné než zveřejněné kontaktní informace. Pokud chcete kontaktovat jednotlivé soubory či organizace, využijte prosím jejich webové stránky.