ŠVÁCHA, Jan. Vklad dětí do představení je větší než můj. Rozhovor s režisérkou Monikou Semančíkovou. Online. Web Jiráskův Hronov 4. 8 2025

Přátelství silnější než boží příkaz, tolerance silnější než předsudky a dětská fantazie silnější než režijní koncept. Tak vznikalo představení Tučňáci na arše pod vedením režisérky Moniky Semančíkové. O dětském muzikálu, kde hlavní roli hraje kamarádství, jsme si s ní krátce povídali.

Co vás inspirovalo k vytvoření biblického příběhu o potopě ve formě dětského muzikálu?

To není správně položená otázka. Spíše než biblický příběh nás inspirovalo přátelství. Záchrana kamaráda za každou cenu. I když všichni vědí, že se blíží potopa světa. V představení vystupuje skupina mladých lidí, kteří se znají dlouho. Přátelství je tedy pro ně velmi důležité. Kde můžeme překročit to, co bylo řečeno nad námi bohem nebo úřední holubicí, tam hranice překračujeme, protože nám morálka říká, že je správné zachránit kamaráda. To je pro nás velmi silné téma.

Nehrajete tedy o biblickém příběhu, ale o přátelství…

Vnímáme biblické téma a také spoustu dalších témat, která v našem příběhu jsou. Hrajeme o toleranci pod duhou, o nejrůznější jinakosti. Každý v sobě máme nějakou morálku a tolerujeme se navzájem. To je to, co si bereme z bible. Vnímáme však, že hrajeme hlavně pro děti, a proto je hlavní téma přátelství.

Jaký je podíl invence dětí a invence vaší?

Vklad dětí do představení je rozhodně mnohonásobně větší, než můj. Neumím to rozdělit na procenta, ale spíše jsem tvořila zpětnou vazbu dětským nápadům. Pokládala jsem jim otázky, které měly dovést představení k určitému cíli. Musím tedy říci, že z velké části tvořily představení děti pod mým dohledem. Není to tedy tak, že bych měla svoji režijní vizi. Sledovala jsem proces vzniku a korigovala jej.

Bylo složité řešit dramaturgii, zpěv a pohyb v inscenaci?

Vše probíhalo velmi intuitivně a instinktivně. S nikým jsme se neradili. Nemáme žádné konzultanty, hudební ani pohybové. Vše je postavené na tom, jak jsme si v sobě a pro sebe odůvodnili, že tučňáci jsou malí blázni a cvoci. Když herci na jevišti začnou řádit a blbnout a není to dokonalé, je to v podstatě jedno. Právě tím vznikl prostor pro tvorbu dětí.

Postoupili jste z Popelky. Pomohly vám nějakým způsobem reflexe dětské a dospělé poroty?

Určitě. Ukázaly nám věci, o kterých jsme sice věděli, že v představení jsou, ale netušili jsme, že by je lidé mohli příliš vnímat. Překvapilo nás například, jak se vnímá obrovská tolerance pod duhou. Bylo nám jasné, že hrajeme o kamarádství, přijímání jednoho druhým, ale důraz diváků na některá témata nás překvapil. Intuitivně jsme vnímali, že červená čepička reprezentuje holku a modrá kluka, malý tučňák má pruhovanou čepici a hotovo. Vůbec jsme neuvažovali o mužském a ženském principu, že si muž neví rady a musí pomoci ženská, která smiřuje, dává dějům logiku a hledá cesty, jak všechny a všechno propojit. Rozdělení na kluka, holku a dítě jsme vůbec neměli v plánu.

‌autor: Jan Švácha / foto: Ivo Mičkal

ŠVÁCHA, Jan. Vklad dětí do představení je větší než můj. Rozhovor s režisérkou Monikou Semančíkovou. Online. Web Jiráskův Hronov 4. 8 2025. Dostupné z: https://jiraskuvhronov.eu/vklad-deti-do-predstaveni-je-vetsi-nez-muj [cit. 2025-08-05]
Máte nějaké další informace k tomuto tématu?

Pokud se s námi chcete o ně podělit, zašlete nám je prosím prostřednictvím následujícího formuláře. Formulář slouží pro zasílání faktografických informací pracovníkům databáze.

Prosíme, neposílejte vzkazy určené souborům či jednotlivým osobám, nebudou jim doručeny. Neposkytujeme jiné než zveřejněné kontaktní informace. Pokud chcete kontaktovat jednotlivé soubory či organizace, využijte prosím jejich webové stránky.

Vaše jméno:
Váš e-mail:
Informace:
Obrana proti spamu: do této kolonky napiště slovo 'divadlo':