Václavek, J.: To bych tomu našemu Nadělení přál. Rozhovor s Tomášem Doležalem. AS 2007, č. 1

To bych tomu našemu Nadělení přál

Rozhovor s Tomášem Doležalem
připravil
Jakub Václavek

Na přelomu listopadu a prosince se konal v Brně ve Středisku volného času Lužánky již dvanáctý ročník přehlídky a dílny studentského a jiného mladého divadla Nadělení. Tomáš Doležal je jejím organizátorem už od prvního ročníku v roce 1995, zeptal jsem se ho tedy na pár věcí ohledně Nadělení.

Jak bys přehlídku charakterizoval, komu je určena? Jak vybíráte soubory a představení?
Už z názvu Nadělení – přehlídka a dílna studentského a jiného mladého divadla vyplývá, že je pro mladé, především studentské soubory z celé České republiky. Nechceme nikoho předem vylučovat, jediné, co nás omezuje, je čas a prostor. Když někoho odmítneme, je to proto, že se nám nevejde do čtyř dní a prostor, které jsou pro naši přehlídku vymezené. Vzhledem k tomu, že je akce také dílnou, dáváme přednost souborům, jež se účastní celého programu přehlídky.
Nadělení existuje již dvanáct let. Jak se v průběhu podoba přehlídky měnila?
Hrubá struktura zůstává stejná, každý rok se mění hlavní téma. Na začátku jsme si vymysleli, že téma určí tři slova – jakási triáda pojmů nějak souvisejících s divadlem. V roce 1995 to byl rituál, rytmus, rým. Během let pak přibývala další – postava, charakter, znak nebo prostor, pohyb, atmosféra... Toto rámcové téma je vždy zároveň i tématem doprovodného programu a dílny. Ta pokaždé probíhá v několika skupinách a je určena všem účastníkům Nadělení. Přehlídku zahajuje úvodní happening, který připravují členové pořádajícího divadelního souboru Kšandy, stejně jako happening závěrečný, což je jakási tečka za přehlídkou. Forma happeningu umožňuje zapojit všechny zúčastněné. Některé ročníky Nadělení zakončovalo i představení výsledků dílny. Důležité je, aby se účastníci na dílně setkali, užili si to a naučili se i něco nového.
Jak vybíráte lektory dílny?
Při tvoření tématu přemýšlíme, co bychom chtěli účastníkům nabídnout, a také, co bychom sami chtěli na dílně zažít. Zaměřujeme se na divadlo, ale chceme se dotknut i věcí, které jsou z mimodivadelních oblastí. Letos měla dílna sedm skupin – hereckou, výtvarně-výpravnou, vypravěčskou, básnickou, žonglující, filmovou a diskuzní. Podle toho pak hledáme i vhodného lektora. Jsme rádi, když se nabídka sejde se zájmem účastníků. Letošní ohlasy jsou zatím ryze pozitivní.
Nadělení je přehlídkou nesoutěžní. Nemá porotu ani lektorský sbor. O představeních jednotlivých souborů se mluví na diskusních klubech. Jak to vypadá v praxi?
Chceme, aby se sami účastníci naučili pojmenovávat to, co viděli. Opravdu nejde o soutěž, jednotlivé příspěvky jsou spíše diváckými postřehy než soudy o tom, kdo je lepší a kdo horší. Diskuzní kluby se v průběhu přehlídky postupně proměňují a kultivují a mají stále přátelskou atmosféru.
Samotná koncepce klubů – diskuze o představeních se v průběhu let měnila. Hledali jsme optimální podobu. Nejdříve jsme vycházeli ze tří možných úhlů pohledu na představení: divadelní odborník, vedoucí a člen souboru. Pak jsme oslovili Romana Černíka ze Západočeské univerzity v Plzni, který diskuzní kluby zorganizoval se svými studenty. Před dvěma lety vedli diskuzi Tomáš Machek a Miloš Maxa (studenti dramatické výchovy brněnské JAMU), kteří udělali moderátory diskuze samotné účastníky a otevřeli seminář jako jednu ze skupin dílny. Zuzana Jirsová a Veronika Rodriguezová, které vedly diskuzi letos, se nechaly těmito modely inspirovat a přišly se svou koncepcí.
Dalším způsobem reflexe je pro soubory jakási „zeď nářků“ (balicí papíry zavěšené v chodbě u vstupu do divadelního sálu), kam mohou diváci bezprostředně po skončení představení napsat své dojmy, postřehy a názory.
Ačkoli Nadělení má za sebou dvanáct ročníků, jen deset z nich pořádal tvůj domovský soubor Kšandy, protože v posledních letech se Nadělení střídá s Nadělením v pohybu. Jak k tomu došlo?
V Lužánkách pracují tři velké soubory, kromě Kšand ještě Brnkadla a Cyranovy boty. V roce 2002 jsme došli k tomu, že je pro nás jako pro soubor Kšandy náročné organizovat Nadělení každý rok a zároveň Cyranovy boty byly v tu chvíli jediným souborem, který neměl svoji přehlídku. Tudíž jsme se dohodli, že každý lichý rok bude Nadělení v pohybu organizované Cyranovými botami a zaměřené na pohybové a taneční divadlo, a každý sudý rok naše mladé a studentské Nadělení.
Co vůbec znamená Nadělení pro soubor Kšandy?
Celá přehlídka je svým způsobem představením souboru. Pro členy je to hodně práce, jak během příprav, tak i v samotném průběhu. Nejvíce je to vidět u happeningů, ale neméně důležité jsou i ostatní stránky organizace. Pevně věřím, že je to pro ně velmi cenná a zajímavá zkušenost – zažit na vlastní kůži organizaci velké akce. Učí se zodpovědnosti, spolupráci, toleranci…Nedokážu si představit, že by Nadělení mohlo existovat bez vydatné pomoci a práce členů Kšand.
Co cítíš, když se ohlédneš zpátky, a jakou budoucnost čeká Nadělení?
Snažím se potlačit nostalgii. Věřím, že žezlo převezmou mladší. Někteří z těch, co kdysi zažili první ročníky Nadělení jako mladí členové souboru, se po letech vracejí jako vedoucí souborů i lektoři dílny. Co se organizace týče, snažím se přehlídku co nejvíce otevírat nejmladším členům. Struktura zůstává, ale obsah se aktuálně přizpůsobuje. Budu moc rád, když se tu i v budoucnu budou potkávat mladí divadelníci, bude se jim tu líbit a budou se vracet. To bych tomu našemu Nadělení přál.