Kostelec nad Orlicí, GREGAR, Saša: Josef Tejkl: Bílí andělé pijí tesavelu, r. Josef Tejkl - 14.1.2006
TESAVELA VYSTŘÍDALA FERNET
Tahle inscenace asi bude mít úspěch. Napsal jsem totiž původně dosti nactiutrhačnou recenzi, ale počítač mi ji spolkl. Nějakým prstem jsem sáhl po klávese, která nadržuje Pepíkovi Tejklovi a text byl „v riti“. Definitivně, jakýkoliv oživovací pokus můj elaborát neprobudil k životu.
Petr Mareček v Mladé frontě napsal, že nové inscenaci Černých šviháků by prospěly škrty. Já si to nemyslím, přestože jsem vždycky nad opusy Pepíka Tejkla na jeho znovu objevené domácí scéně v Kostelci nad Orlicí zvedal varovný prst, že textové obžerství a nároky na jeho „naturščíky“, rozlévající se dějové peripetie a valící se témata mají své hranice (srozumitelnosti). A že by se mělo s texty v jejich inscenované podobě něco dělat, zvlášť u Čilimníka, že prostě Pepík Tejkl občas, a při vší úctě k jeho invenci a psavosti, ve výsledném tvaru nezvládne jako režisér a sám sobě dramaturg na jevišti jednání, které by přesně zasahovalo cíl. Samozřejmě, že autentičnost herectví mnohé překonávala a obdivovatelé Černých šviháků odpustili ledacos. Ostatně v inscenaci Bílých andělů pijících tesavelu jsme toho také byli svědky.
Viděl jsem kosteleckou premiéru, jíž byli účastni i předobrazy hrdinů, místní fotbalisté a jejich přátelé, kteří znali nejen příběhy, ale i dikci a temperament postav. Bavili se a řehtali se nad jejich věrnou podobou, ale přiznám se, že jsem se smál někdy i jinde a předem, protože mi ty postavy připomínaly obecnější jevy – mimo omezenost prostředím. Bavil jsem se hereckým nasazením (i těch herců, kteří nevládnou „klasickým“ herectvím staršího Milana Pergera či Petra Malého), výtečný byl Milan Perger ml., který o premiéře musel sáhnout i po rejstříku komentátora a ovladače jednání ve stylu divadla na divadle a pomáhat hercům ještě nepříliš obeznámeným s textem. Bavil jsem se kreacemi Ludvíka Žida i Franty Nováka, zaujal mě můj někdejší partner a kamarád Honza Kráčmer, který ke Švihákům nastoupil a jako by jim hned přirostl stylem k srdíčku, půvabná byla Martina Dašková…
Stran srozumitelnosti a přenosnosti textu jsem měl mírné obavy, zda autentické kostelecké fotbalové prostředí skousnou přespolní a nedomácí publikum, ale podle zpráv z Činoherního klubu a z Klicperova divadla, kde proběhly další premiéry usuzuji, že to není tak horké. Že je hra přenosná a působivá. Samozřejmě že prý v Hradeckém provedení zafungovala i klaka příznivců, po níž se otáčely hlavy méně informované, ovšem radost se tam dostavila stejně jako doma.
Pepík Tejkl sáhl po tématu, který dnes hýbe českem, po fotbalové korupci. Ale Bílí andělé nekopírují Čtvrtníčkovy fotbalové odposlechy, ani nízce neatakují parlamentní hrátky našich zkorumpovaných poslanců. Přispívá k tématu hrabalovským pábitelstvím, haškovskou a poláčkovskou poetikou, z níž vzniká jevištní dílko většího rozměru než pouhý příběh o outsiderech české společnosti. Určitě tato inscenace, jak je u Černých šviháků obvyklé, dostane časem sevřenější a jasnější řád a bude výtečná. Přál bych jí to. Protože mám šviháky rád a Pepíka obzvlášť. A tesavelu mám rád stejně jako fernet, sladké občas chutná lépe než hořké, i v něm je totiž hořkosti dost a dost.
Saša Gregar
DS Černí šviháci Kostelec nad Orlicí, Josef Tejkl: Bílí andělé pijí tesavelu, premiérea 14. ledna 2006
Kontakt: TEJKL, Josef
E-mailová adresa: pepa.tejkl@seznam.cz
Telefon: 602 527 076
Tahle inscenace asi bude mít úspěch. Napsal jsem totiž původně dosti nactiutrhačnou recenzi, ale počítač mi ji spolkl. Nějakým prstem jsem sáhl po klávese, která nadržuje Pepíkovi Tejklovi a text byl „v riti“. Definitivně, jakýkoliv oživovací pokus můj elaborát neprobudil k životu.
Petr Mareček v Mladé frontě napsal, že nové inscenaci Černých šviháků by prospěly škrty. Já si to nemyslím, přestože jsem vždycky nad opusy Pepíka Tejkla na jeho znovu objevené domácí scéně v Kostelci nad Orlicí zvedal varovný prst, že textové obžerství a nároky na jeho „naturščíky“, rozlévající se dějové peripetie a valící se témata mají své hranice (srozumitelnosti). A že by se mělo s texty v jejich inscenované podobě něco dělat, zvlášť u Čilimníka, že prostě Pepík Tejkl občas, a při vší úctě k jeho invenci a psavosti, ve výsledném tvaru nezvládne jako režisér a sám sobě dramaturg na jevišti jednání, které by přesně zasahovalo cíl. Samozřejmě, že autentičnost herectví mnohé překonávala a obdivovatelé Černých šviháků odpustili ledacos. Ostatně v inscenaci Bílých andělů pijících tesavelu jsme toho také byli svědky.
Viděl jsem kosteleckou premiéru, jíž byli účastni i předobrazy hrdinů, místní fotbalisté a jejich přátelé, kteří znali nejen příběhy, ale i dikci a temperament postav. Bavili se a řehtali se nad jejich věrnou podobou, ale přiznám se, že jsem se smál někdy i jinde a předem, protože mi ty postavy připomínaly obecnější jevy – mimo omezenost prostředím. Bavil jsem se hereckým nasazením (i těch herců, kteří nevládnou „klasickým“ herectvím staršího Milana Pergera či Petra Malého), výtečný byl Milan Perger ml., který o premiéře musel sáhnout i po rejstříku komentátora a ovladače jednání ve stylu divadla na divadle a pomáhat hercům ještě nepříliš obeznámeným s textem. Bavil jsem se kreacemi Ludvíka Žida i Franty Nováka, zaujal mě můj někdejší partner a kamarád Honza Kráčmer, který ke Švihákům nastoupil a jako by jim hned přirostl stylem k srdíčku, půvabná byla Martina Dašková…
Stran srozumitelnosti a přenosnosti textu jsem měl mírné obavy, zda autentické kostelecké fotbalové prostředí skousnou přespolní a nedomácí publikum, ale podle zpráv z Činoherního klubu a z Klicperova divadla, kde proběhly další premiéry usuzuji, že to není tak horké. Že je hra přenosná a působivá. Samozřejmě že prý v Hradeckém provedení zafungovala i klaka příznivců, po níž se otáčely hlavy méně informované, ovšem radost se tam dostavila stejně jako doma.
Pepík Tejkl sáhl po tématu, který dnes hýbe českem, po fotbalové korupci. Ale Bílí andělé nekopírují Čtvrtníčkovy fotbalové odposlechy, ani nízce neatakují parlamentní hrátky našich zkorumpovaných poslanců. Přispívá k tématu hrabalovským pábitelstvím, haškovskou a poláčkovskou poetikou, z níž vzniká jevištní dílko většího rozměru než pouhý příběh o outsiderech české společnosti. Určitě tato inscenace, jak je u Černých šviháků obvyklé, dostane časem sevřenější a jasnější řád a bude výtečná. Přál bych jí to. Protože mám šviháky rád a Pepíka obzvlášť. A tesavelu mám rád stejně jako fernet, sladké občas chutná lépe než hořké, i v něm je totiž hořkosti dost a dost.
Saša Gregar
DS Černí šviháci Kostelec nad Orlicí, Josef Tejkl: Bílí andělé pijí tesavelu, premiérea 14. ledna 2006
Kontakt: TEJKL, Josef
E-mailová adresa: pepa.tejkl@seznam.cz
Telefon: 602 527 076
Pokud se s námi chcete o ně podělit, zašlete nám je prosím prostřednictvím následujícího formuláře. Formulář slouží pro zasílání faktografických informací pracovníkům databáze.
Prosíme, neposílejte vzkazy určené souborům či jednotlivým osobám, nebudou jim doručeny. Neposkytujeme jiné než zveřejněné kontaktní informace. Pokud chcete kontaktovat jednotlivé soubory či organizace, využijte prosím jejich webové stránky.