ALBRECHTOVÁ, Jana: Životopis a činnost v amatérském divadle. Rkp.

Narozena 21. 11. 1938, dětství v Šachově u Borohrádku.
Od 1943 aktivní sledování činnosti mých rodičů (zejména inscenace Naši furianti, kde tatínek hrál Buška, maminka režie tatínka).
Obecná škola 1944-1949 (pět tříd) v Šachově, pak Kostelec nad Orlicí. Veřejná vystoupení v recitaci, prvé setkání s loutkovým divadlem - okouzlení.

Tzv. střední škola (dnes šestá až devátá třída) 1949-1953. Účinkování v dívčím pěveckém sboru jako třetí hlas (alt) - účast v okresní soutěži. Záliba v recitaci pokračuje, okouzlení divadlem amatérů v Kostelci nad Orlicí (jako divačka).
Jedenáctiletá střední škola Kostelec nad Orlicí. Během tří let asi 25 veřejných vysotupení (převážně recitace a uvádění studentských pořadů). 1955 první záskok v amatérském divadle - role staré uklízečky v Lutowského Noční službě,
1956 - role zpěvačky v Její pastorkyni. Úmysl stát se herečkou (pojatý asi v roce 1952, kdy mi bylo řečeno, že musím mít maturitu), teď krystalizuje.
Leden 1956 - talentové zkoušky na AMU (nepřijata). Vzhledem k tomu, že jsem vystoupila s Dopisem Taťány Oněginovi v originále, Fr. Vnouček (porotce) mi doporučil studium na právě zřízené Vysoké škole ruského jazyka a literatury. 1956 přijata do 1. ročníku této školy (zkratka VŠRJ - ukončena státní zkouškou pedagogického směru obor ruština/ čeština r. 1960)). Během vysoké školy vstup do právě založeného studentského souboru – obsazena do role Lidunky v Nerudově Prodané lásce. Spoluzaložení pěveckého dívčího sdružení Studentočka – repertoár ruské lidové a filmové písně, dramaturgyně Larisa Demjanovičová(spolužačka), rodilá Ruska (otec pop emigroval do ČSR už před válkou).
1959 - vstup do KSČ. Náruživé sledování profidivadla ve všech pražských divadlech, vstupné vždy co nejlevnější, proto kondice a pomoc. věd. síla na katedře lidové slovesnosti. Veřejná vystoupení s pěv. souborem (9 členů) v Praze i okolí (celkem asi 14). Během studia účast na čs. výstavě skla v Moskvě (1959) a Československo v Moskvě a Kijevě (1960). Zhlédnuto 28 prof. představení během 2 měsíců služby. Nadšení zejména pro Cikánské divadlo.

1960/61 - první učitelské místo na ZDŠ skuhrov n. B. Založení recitač. souboru a vystoupení, angažmá v místním ochot. souboru, spolurežie a role Evy v Karvašově Meteoru. Absolvování prvního rež. kursu při OKS (1960 – 61).
1961/64 - druhé učitelské místo - uč. ruštiny na Střední průmyslové škole Rychnov nad Kněžnou (SPŠS). Spoluzaložení Divadla poezie v RK (10 členů), dramaturg, spolupr. s dr. Veverkovou, názory Mladá poezie, Listy (k 100. výročí Boženy Němcové), Velevážení soudruzi potomci (satira Majakovského), Léto budiž pochváleno (montáž z tvorby Fráni Šrámka). Hudba - doprovod prof. Dusbaba, návštěva asi 150 kdiváků. Založení studentského dramat. souboru PESTRÁDA, vystoupení ve škole a 3x na veřejnosti – asi 500 diváků, vlastní texty, počet členů 12 – 25. Od r. 1961 občas. spolupráce s estrád. částí souboru Tyl – satirická a estrádní pásma (asi 3).
1961 – 63 kurs amatérských režisérů Hradec Králové, ved. Josef Vavřička, lektoři: tehdy doc. Jan Císař, Jana Janovská, Richard Mihula, Stan. Zindulka, absolutorium spolurežií Kunderovy hry Majitelé klíčů - se St. Šrůtkem, Police n. M., účast na přehlídce v Jaroměři (červen 1963).
Podzim-zima 1963 samostatná režie v souboru Tyl, Rychnov nad Kněžnou - Neočekávaný host.
21. 7. 1964 sňatek s Fr. Albrechtem
1964 – 66 inspektorka kultury ONV Rychnov nad Kněžnou. Narození dcery Jany. Spolurežie Zkrocení zlé ženy titulní role, účast na přehlídkách ve Slatině a Chlenech – spolurežie MUDr. Karel Ruml, hostování v Brezně (Slovensko, červen 1965).
1964 poslankyně MNV Kostelec nad Orlicí. Počátek práce v divadelní porotě okresu Rychnov n. Kn. (členové např. Josef Patera z Dobrušky,
září 1965 Libuše Nováková z Týniště), porota na přehlídce Chleny a Slatina vždy 4 představení v jedné sezoně.
1967/70 třetí učitelské místo - uč. češtiny a ruštiny na Střední všeob. vzděl. škole, pak gymnázium Kostelec nad Orlicí. Založení student. souboru ŠUT (Školní umělecké těleso, rusky šut = blázen, šašek), vlastní texty - montáže nejprve ze svět. dramatiky a poezie i prózy: Boccaccio, Shakespeare, Heine.. pak montáž z operety Mamzelce Nitouche a Čechovova Chameleonu (Svatoušci a chameleoni), nakonec komp. pořad z Komenského her Schola Ludus (k 300. výr. úmrtí J. A. Komenského) – 1970 premiéra a 2 nabité reprízy, účast v kraj. soutěži. Vystoupení se stalo záminkou k propuštění ze školství „pro neblahý vliv na mládež“.
1969 vystoupení z KSČ. Veřejné vystoupení na zasedání MNV na protest proti tichému odvolání z funkce poslankyně, čímž jsem „pobouřila soudružskou kosteleckou veřejnost“.
7. července 1970 narození syna.
V prosinci 1970 3. místo mých svěřenců na ústřední soutěži v přednesu ruských textů v originále (šlo o satiru Člověk prosnulsa), což bylo na tu dobu odvážné ocenění.

Od ledna 1971 (v době mé 2. mateřské dovolené) zákaz vstupu do školy, odňato vedení ŠUTu. Připravována režie Dostálových Výtečníků se
studenty ŠUTu. Režie mi byla ředitelem školy zakázána, práci převzala výborná amatérská herečka z kostelec. souboru Květa Žižková. Mé jméno nesmělo být se souborem nadále spojováno. Zůstal myslím název studentský dramat. kroužek.
Čtvrté učitelské místo před mým propuštěním bylo ještě na Gymnáziu v Rychnově n. Kn. ve šk. roce 1971/72, protože ještě neskončila "ochranná lhůta" mé mateřské dovolené. Do té doby jsem působila jako poměrně častá konferenciérka uměl. pořadů, v r. 1971 jsem nesměla být takto angažována. Na gymnáziu Rychnov n. Kn. jsem připravila režijně program k 100. výročí prvních maturit, ale nesměla jsem být uvedena na plakátě, připravila jsem studenty k soutěži Puškinův památník, ale prezentováno jiným kolegůům.
Na práci o klasifikaci jsem chtěla dosáhnout doktorátu, ale byly mi zamítnuty veškeré výzkumy, náslechy, neposkytnuta odbor. literatura.

14. 7. 1972 bez upozornění a o prázdninách jsem byla ze školství propuštěna.
1972/73 bez místa. O syna se starala babička, manžel středošk. prof. pracoval, dcera v zákl. škole.
Sháněla jsem jakýkoli prac. poměr jako prodavačka v Knize, jako malířka vánoč. ozdob, jako krmička vepřů ve Výzkum. ústavu pro chov prasat, jako uklízečka v Dětském vých. ústavu Kostelec (nezl. delikventi), všude odmítnuta, přestože byla volná místa inzerována.
1972 na vybídnutí p. J. Šulce, kastelána rychnovského zámku, jsem sestavila pásmo jím vybrané středověké poezie, zejm. Hynka z Poděbrad, a nastudovala s rychnovskými ochotníky. Byli to: Eva Křížková-Žatečková, Frant. a Petr Žabečkovi, Josef Bahník, Blanka Nunvářová-Růžičková a hudebníci, např. Jiří Rokl (bratr Rudolfa. nyní starosta Rychnova n. Kn.). Asi 2 reprízy a premíéru Neutržená růže zhlédlo kolem 100 diváků.
1973/77 metodička JZKP. 1973 režie hry dram. Bajdžijeva Duel pod názvem Souboj. Soubor inspirován hrou dostal název Duha, premíéra umožněna v JZKP Rychnov (Jednotný závodní klub pracujících) v dubnu 1973. „ve volném čase“ práce se souborem DUHA (v roce 1973 účast na Šrámkově Písku a přehlídce sov. her ve Svitavách, tam cena za dramaturgii a Eva Žatečková za nejlepší herecký výkon). Na základě úspěchu hry Souboj mne zaměstnal nový vedoucí JZKP jako tzv. metodičku s neomezenou pracovní dobou i povinnostmi (např. uklízet sál, sepsat inventář div. Souboru, vést div. Kroužek dětí, mládeže – celkem 27 členů), postupně i konferovat veškerá představení, založit Klub přátel hudby, zajišťovat chod ochotnického souboru Tyl, který se stal souborem JZKP, sestavovat texty plakátů a pozvánek, distribuovat je do závodů, starat se o předprodej vstupenek na všechny akce JZKP včetně osobní propagace na závodech, organizovat nealkoholické čaje pro mládež, příp. převzít režii a poradenství režie souboru Tyl. (100 let Tyla – Rychnov). Proto režie hry k 30. výr. SNP Než kohout zazpívá (1974), účast v kraj. soutěži (uloženo vedoucím JZKP). Tvorba dětských pořadů a účinkování s dětmi v RK, na přehlídce dětského divadla Šubertova Dobruška (1975), tvorba 2 samost. montáží jako doplněk předmanžel. přednášek MUDr. Mrkvičky (HK) s div. kroužkem mladých při JZKP asi 6 vystoupení v kraji. Poradenství u insc. režiséra Vl. Frieba, Vl. Hofrichtera – spolurežie Fidlovačky (1977).
1974 spolurežie s Jos. Bahníkem – Nebožtík z Volšan (Longen) a Čekatel bolestného (V. Burian), asi 6 repríz, vítěz přehlídky, představení v Praze mělo vynést 2. účast na Šrámkově Písku, ale k tomu nedošlo.
Pro velmi napjaté vztahy se zaměstnavatelem, resp. vedoucím JZKP jsem dala v klubu výpověď.
1977 zákaz činnosti v porotách
Od 1. 1. – 30. 6. 1978 zaměstnankyně městské knihovny Vamberk. Jako vedoucí dětského odd. jsem s dětmi připravila 3 komponované pořady k literárním výročím, nejzdařilejší bylo o J. Vernerovi (účast 50 dětí).
Od 1. 9. 1978 zaměstnankyně Okresního kulturního střediska Rychnov n. Kn. - úsek metodička pro amatérské divadlo. V rámci úvazku jsem vytvořila seriál o dějinách 15 souborů okresu podle zápisů v kronikách obcí (uveřejňováno část – v Jiskře Rychnovska). Účast na semináři pro dramaturgii při přehlídce dětských divadel v Kaplici (lektor Zd. Josková).
Od r. 1978/79 spolupráce s recit. souborem učňovského střediska potravin (RK), účast na celost. přehlídce, ale beze mne, prezentace pod jiným jménem, na přímluvu kolegyně Plodkové z OKS udělen diplom (1978) za zásluhy o zájmovou uměleckou činnost v obl. am. divadla.
V letech 1975 – 80 spolupráce se soubory v Javornici (Madlenka z kovárny a obhajoba „pokleslého žánru“ před okr. insp. kultury), Chleny „Okénko“ – režie, konzultace představení v Rokytnici, Týništi n. Orl., Vamberku.

1980 znovu přijata do školství, páté učitelské místo, opět na SPŠS Rychnov n. Kn. tzv. pod dozorem stranické organizace. 1980 inscenace hry J. Kákošové Sto hodin do zatmění jako ryze ženské insc. – od režie, přes herečky až k výtvarnici, účast v okr. přehlídce úspěšná, v kraj. neúspěšná – insc. nepostoupila (soubor Tyl Rychnov).
Při SPŠS jsem založila recitační soubor Cé (šlo vesměs o studenty ze tříd C) - veřejná vystoupení, účast v krajské soutěži Polička (1982/83) a dram. soubor TRAPAS, vystoupení ve škole i na veřejnosti, šlo vesměs o autorské texty studentů (školní satira), příprava studentů na Puškinův památník,
v letech 1983 – 86, třikrát vítězství v kraji, účast v ústředním kole, poslední dva roky 3. místo v celostátní soutěži,
obnovena spolupráce s poradními sbory, od r. 1981 opět práce v okr. příp. kraj. porotách divadla dospělých i dětí, poroty dětských recitací
1986 jsem zorganizovala včetně scénáře a režie velké vystoupení středoškoláků Rychnova (100 účinkujících gy Rychnov, SPŠS a učňovská škola, 500 diváků).
1987 konec SPSŠ, konferování amatérských pořadů.
1987-1990 šesté učitelské místo – ÚJOP. Pro mimořádné napětí mezi mnou a zástupcem ředitele, který vykonával „dozor“ nad mým chováním, jsem dala výpověď a na inzerát podstoupila konkurs na Ústav pro jazykovou a odbornou přípravu zahranič. studentů v Dobrušce. Režie Podivné odpoledne… - Kostelec n. Orl., spolupráce s klubem mládeže Rychnov n. Kn.

1990 ředitelka ÚJOP Dobruška. V ÚJOP Dobruška příprava tří studentských programů k 17. listopadu (1987, 88 a 89), pořady pro veřejnost „Veselý zeměpis“ , účast na přehlídce mladých div. Podivné…
1990-95 sedmé učitelské místo Obchodní akademie a Rodinná škola Kostelec nad Orlicí. Nárazová práce s dívkami z rodinné školy, vlastní komponované pořady, účast na přehlídce malých forem v Havlíčkově Brodě (1993), školní vystoupení Oživlá čítanka s dětmi ZŠ Kostelec Král Lávra (1995), spolupráce s učni Kostelec (vystoupení ve škole a v ZŠ Doudleby – Pohádky z krabice).
1995 odchod do důchodu a v OA práce na část. úvazek do r. 1997.
1997 jsem připravila slavnost ke 100. výročí střední školy v Kostelci n. Orl. V září 1997 - Tobogan času – 100 účinkujících, 2 reprízy, celkem 1000 diváků
1998 – dodnes (2006) spolupráce s vydavatelstvím nová škola Brno, texty a korektury, prodej učebnic po republice. Organizace pořadu pro prezentaci vydavatelství v Novém Malíně (1998). Občasné působení v porotách (Třebechovice 2004), recit. soutěž okr. Rychnov n. Kn., korektury v okresních novinách, doučování dětí ze ZŠ (čeština).

2000 – 02 učitelka češtiny v matirut. ročnících Centra odborné přípravy (vyučenci chlaďaři). 2002 červen – autohavárie, zranění páteře, zdravotní potíže
2004 - 05 občasná spolupráce se zpravodajem Hromada (Impuls HK), občasná recenze, spolupráce s redakcí Místopisu čes. ochot. divadla
2004 – 05 zástup za dlouhodobě nemoc. Květen 05 poslední maturity na COP
2003 – 05 občasné recenze divadelních představení ochotnických soborů, zprávy pro okresní noviny. Průvodcovství na zámku Častolovice
Leden 2006 - nabídla jsem spolupráci ZŠ Častolovice v oblasti slovního a dramatického projevu dětí inspirována mimořádně úspěšnou prezentací
projektu Cesta Evropou (2. 12. 2005), neboť slovní projev dětí je nepoučený.

Nezapsala jsem svůj vstup do SČDO r. 1970, kde jsem dokonce za spolupráci obdržela čestné uznání, velmi si vážím čestného členství ve Volném sdružení východočeských divadelníků (2004) a nezmínila další aktivity se spol. organizacemi, mládeží, dětmi (přednášky, besedy, písňové recitály s manželem – asi 30 vystoupení), krom dopisování do novin, protože jde vesměs o velmi drobnou práci, kterou asi dělal každý, kdo se „motal“ kolem ochotnického divadla.
Mám-li se ohlédnout za během let, pak mám pocit jisté tříště, neustálých začátků, občasných dokončení úspěšných projektů či inscenací a možná, že jsem byla i užitečná. (Vzpomínám na intenzívní spolupráci se souborem Zdobničan Vamberk v r. 2003, kdy připravovali oslavy 200. výročí ochotnictva a v inkriminované době jim zemřeli dva význační protagonisté – Marie Tupcová a Jaroslav Kotlář. Možná, že i mým přičiněním se režiséru a se scénáristovi Vlastovi Procházkovi přece jen podařilo plán oslav uskutečnit, vlastně na počest obou zemřelých kamarádů).
Do životopisu se samosebou nevejde nic z dalšího nelehkého života rodinného (životně drásavý soudní spor s bratrem o majetkoprávní vyrovnání a naše přestěhování z rodinného domu v Kostelci do chalupy v Častolovicích, což by zabralo dost látky k dramatickému zpodobnění), nepíšu o dalších setkáváních s nesmírně zajímavými osobnostmi (nejblíže je mi tu někdejší žák, nyní autor, režisér a úspěšný divadelník Josef Tejkl), velké množství talentovaných kolegů – vzpomenu jednu z nejtalentovanějších žákyň, členku ŠUTu Evu Křížkovou – Žabečkovou. „Literární“ pokus jsem ostatně již publikovala v souvislosti s vybídkou předčasně zemřelého člena Tyla Rychnov Vladimíra Hofrichtera.
V původním rukopise jsem dokonce zapomněla zaznamenat své členství v KSČ (1959 – 1969), období mezi mými jedenadvaceti a jedenatřiceti lety. Mé vystoupení ze strany po Husákově výzvě, že kdo s linií strany nesouhlasí (po r. 68), strana ho držet nebude a posudek si píše každý sám, mělo ovšem za následek mé propuštění ze zaměstnání, později dokonce i vyvíjení tlaku na to, abych přestala pracovat v ochotnickém divadle, neboť jsem údajně prostřednictvím toho „neblaze ovlivňovala mládež“. Tak ostatně zněl dopis MV KSČ či koho, na jehož základě jsem byla ze školství propuštěna a bylo děláno všechno pro to, abych nedostala dost dlouhou dobu žádné zaměstnání. A bylo to shodou okolností ochotnické divadlo – má inscenace Bajdžijevova Duelu v r. 1973, které mi pomohlo práci najít: nově ustavený vedoucí kulturního zařízení v RK si mne vyhlédl jako „metodičku pro ZUČ (a dívku pro všechno), když mne pozoroval při zkouškách v jeho zařízení a testoval prý „mou schopnost práce s lidmi“ (!). Líčit, co všechno jsem zažila jako ona metodička, to by vydalo na samostatnou „filmovou povídku“, jakýkoli suchý výčet je nesdělitelný.
Divadlo a práce s mladými lidmi, které jsem pak v tomto zařízení měla až nad hlavu v rámci svého „úvazku“ (pracovní smlouva byla velmi neurčitá), mi ovšem dovolovaly kompenzovat trable života a svým způsobem ventilovat pocity zmaru a deprese nad ubohostí společenského žití (mé dceři byl kvůli mně znemožněn vstup jak nejprve na gymnázium, pak – po absolvování ped. školy s internátem – vyznamenání – dokonce i na VŠ, takže povinně musela „do praxe“ a teprve pak jí bylo povoleno studium nikoli však na filosofické fakultě, kam chtěla, nýbrž na pedagogické) – to byl myslím ten nejhorší zážitek, který mne v minulém režimu potkal a způsobil, že jsem začala velmi intenzivně přemýšlet o technologii moci, která snad i podvědomě ví, jak své odpůrce ranit, zlomit, zničit. Tato tupá snaha ovládnout myšlenky může ovšem působit velmi kontraproduktivně: své odpůrce zcela mimořádně zocelí a otuží – mně v tom pomáhalo ochotnické divadlo. Zdá se tedy, že mé životní osudy jsou s ochotnickým divadlem téměř neoddělitelně propojeny, jako by šlo o velmi spojité nádoby. Ba, zdá se mi, že teď, v době zcela jiné, kdy pominuly ony neviditelné mocenské tlaky, které znehybňovaly společnost, a dennodenně tu proudí nové a nové události, konflikty, diskuse, leckdy i nekonstruktivní hádky, zdá se mi, že divadlo – má láska – ustupuje v mém životě do pozadí, jako by jeho úloha byla v mém životě nějak ukončena. Proto se věnuji hlavně psaní (do šuplíku i do novin), mou ambicí je zachytit i něco z mého života alespoň formou filmových povídek či deníků pro časy budoucí. Ale ochotnická představení, pokud mohu, navštěvuji, mám-li příležitost se k nim i vyslovuji, píšu o nich do regionálního tisku ve svém okolí (v obci), dokonce nabízím své odborné znalosti v oblasti divadelního projevu dětí a mladých k využití.
Nelze tu nevzpomenout i mé spolupráce s úžasnými lidmi kolem redakce Místopisu. Můj obdiv k nim dokonce vedl i k sepsání této mé minizpovědi, protože svůj životopis chápu jako sklíčko do pestré mozaiky osudů všech, kteří se kdy v naší zemi nějak dotkli oboru zájmové umělecké činnosti, zejména pak amatérského divadla. Je to koníček nádherný a já osobně ho přeju především dětem, neboť v téhle činnosti – jde o nesmírně syntetickou disciplínu, v jejíž realizaci lze spojit neuvěřitelné množství lidských schopností, talentu, tvůrčí práce – spatřuji nevysychající pramen lidství.

V Častolovicích 23. ledna 2006 Jana Albrechtová, v. r.