Rozhovor s Jaromírem Hruškou. Zpravodaj JH 2005.

3x PRO. Jaromíra Hrušku,
režiséra inscenace
Don Juan ŠOS Prachatice
Proč je ve vaší inscenaci Sganarel dívka?
Myslím, že je to jedna z možností, jak
tu postavu vyložit. Šlo mi o to vytvořit
takovou interpretaci textu, za kterou si
budu stoprocentně stát. V tom textu je totiž
problém, proč vlastně Sganarel následuje
svého pána. V motivech to není až tak přesně
vysvětleno. Hledal jsem základní, bytostný
pocit té figury, jaký musí mít, aby s takovým
pánem jako sluha mohla být.
Kdo je Don Juan?
Je to jeden z obrazů, jedno ze zrcadel
světa. Určitá část, určitá výseč, určitý úhel
pohledu, který mě fascinuje. Není černobílý.
Je to konkrétní lidská bytost, která něčím
prošla, a proto se tak chová.
Co je pro vás divadlo?
Divadlo je pro mě určitá možnost
seberealizace. To znamená moci sdělit
cosi určitými prostředky a hlavně nějakým
způsobem emotivně zasáhnout diváka.
Takové dva styčné body, ke kterým bych rád
někdy směřoval a dá-li Bůh se někdy k nim
dostal, je z české režie Alfred Radok a E. F.
Burian. Mám strašnou touhu po tom dostat
české divadlo v Evropě tam, kde bylo v době,
kdy oni tvořili. Kdyby se to povedlo, bylo by
to pro mne obrovské zadostiučinění.
hul