SLAVÍČKOVÁ, Sarah. Pomalu kolem mě. Recenze inscenace To jsou věci. Zpravodaj Loutkářské Chrudimi, 2023, č. 6 (6. 7.), s. 4
Céčko Svitavy vytvořili podle literární předlohy malíře, ilustrátora a spisovatele Aloise Mikulky stejnojmennou inscenaci To jsou věci. Sbírku básní sestavil před dvěma lety Ivan Wernisch z Mikulkových starších nevydaných textů. Jeho poetika pracuje s naivitou, setrvalým údivem nad všednostmi a pohádkovou atmosférou. Mikulka vydal dílo ve svých osmaosmdesáti letech a právě toto pozdní období života Céčko tematizuje i ve své inscenaci.
Pro mě v inscenaci dominovala hudební složka – přesněji zhudebněná poezie, kterou doplňovaly scénické výstupy s herci a předměty, jež jsme snad ani jednou neviděly na jevišti dvakrát. Jednotlivé scény se asociacemi tvůrců přelévaly do dalších hudebních čísel, a tak na mě nakonec dílo působilo jako jedna složitá mozaika či koláž, ve které se ale nemám čeho chytit. Ani postav, stejných loutek, vizuálního klíče... Poslouchala jsem tedy text/hudbu, kterému jsem ale bohužel často nerozuměla kvůli hlasitosti a snad i trochu zahuhlané dikci herců. Uniklo mi tedy téměř všechno a až v úplném závěru mi došlo, že se postavy vyrovnávají se smrtí kamaráda a že umírání a loučení rámuje celé dílo. Ne že by se mi zpětně vyložily volně propojené scény, ale alespoň jsem si dokázala vyložit pochmurnou melancholickou atmosféru, pomalé tempo a vlastně celý koncept, ve kterém je ona „pomalost“, nostalgie, vzpomínání, ploužení a sentiment klíčový. Poté jsem si tedy např. dokázala interpretovat nahodilost výběru předmětů jako střípky vzpomínek, které herci vytahují ze společného memoáru.
Ve filmu existuje žánr slow-cinema, vyznačující se samozřejmě velice dlouhými záběry, chybějícím narativem, důrazem na atmosféru, prožitky všech smyslů a rozjímáním. To se dá říci i o To jsou věci a Céčku, které Luděk Richter zařadil do samostatného žánru divadla poezie, což mi přijde velice trefné a věřím, že má soubor díky své specifické poetice v divadle své místo. Slow-cinema miluju a baví mě v na první pohled nudných obyčejných a dlouhých záběrech hledat smysl, dumat a pořádně se do nich zanořit. V inscenaci jsem ale bohužel spojovací motivy nenašla, a tak jsem ani hledat nezačala, natož abych se dílem nechat unášet...
Sarah Slavíčková
SLAVÍČKOVÁ, Sarah. Pomalu kolem mě. Recenze inscenace To jsouv věci. Zpravodaj Loutkářské Chrudimi, 2023, č. 6 (6. 7.), s. 4 - také online, dostupné z: https://drive.google.com/file/d/1HUT8fWW_8GXffO0otcIalV3S78YBm7Gw/view
Pro mě v inscenaci dominovala hudební složka – přesněji zhudebněná poezie, kterou doplňovaly scénické výstupy s herci a předměty, jež jsme snad ani jednou neviděly na jevišti dvakrát. Jednotlivé scény se asociacemi tvůrců přelévaly do dalších hudebních čísel, a tak na mě nakonec dílo působilo jako jedna složitá mozaika či koláž, ve které se ale nemám čeho chytit. Ani postav, stejných loutek, vizuálního klíče... Poslouchala jsem tedy text/hudbu, kterému jsem ale bohužel často nerozuměla kvůli hlasitosti a snad i trochu zahuhlané dikci herců. Uniklo mi tedy téměř všechno a až v úplném závěru mi došlo, že se postavy vyrovnávají se smrtí kamaráda a že umírání a loučení rámuje celé dílo. Ne že by se mi zpětně vyložily volně propojené scény, ale alespoň jsem si dokázala vyložit pochmurnou melancholickou atmosféru, pomalé tempo a vlastně celý koncept, ve kterém je ona „pomalost“, nostalgie, vzpomínání, ploužení a sentiment klíčový. Poté jsem si tedy např. dokázala interpretovat nahodilost výběru předmětů jako střípky vzpomínek, které herci vytahují ze společného memoáru.
Ve filmu existuje žánr slow-cinema, vyznačující se samozřejmě velice dlouhými záběry, chybějícím narativem, důrazem na atmosféru, prožitky všech smyslů a rozjímáním. To se dá říci i o To jsou věci a Céčku, které Luděk Richter zařadil do samostatného žánru divadla poezie, což mi přijde velice trefné a věřím, že má soubor díky své specifické poetice v divadle své místo. Slow-cinema miluju a baví mě v na první pohled nudných obyčejných a dlouhých záběrech hledat smysl, dumat a pořádně se do nich zanořit. V inscenaci jsem ale bohužel spojovací motivy nenašla, a tak jsem ani hledat nezačala, natož abych se dílem nechat unášet...
Sarah Slavíčková
SLAVÍČKOVÁ, Sarah. Pomalu kolem mě. Recenze inscenace To jsouv věci. Zpravodaj Loutkářské Chrudimi, 2023, č. 6 (6. 7.), s. 4 - také online, dostupné z: https://drive.google.com/file/d/1HUT8fWW_8GXffO0otcIalV3S78YBm7Gw/view
Pokud se s námi chcete o ně podělit, zašlete nám je prosím prostřednictvím následujícího formuláře. Formulář slouží pro zasílání faktografických informací pracovníkům databáze.
Prosíme, neposílejte vzkazy určené souborům či jednotlivým osobám, nebudou jim doručeny. Neposkytujeme jiné než zveřejněné kontaktní informace. Pokud chcete kontaktovat jednotlivé soubory či organizace, využijte prosím jejich webové stránky.