GARDAVSKÝ, Vladimír: Adresát neznámý varuje před poblázněním ideologií. Plž 9/2019, příloha Listy Ason-klubu, s. 7
Adresát neznámý varuje před poblázněním ideologií
Divadlo JakoHost dlouhodobě patří k nejambicióznějším souborům, které se sdružují pod střechou plzeňského Divadla Dialog, a potvrzuje to i svojí poslední premiérou scénického čtení z knihy Kressmanna Taylora Adresát neznámý. Jako scénické čtení nazývá soubor výsledný jevištní tvar se zbytečnou skromností. Ač se jedná o jevištní přetlumočení románu v dopisech, kdy postavy odesílané dopisy neskrývaně čtou, jsme svědky plnokrevnějšího a poutavějšího divadla, než bývá obvyklé. Ale ona už sama předloha je bestsellerem v tom nejlepším smyslu slova a přitahuje zaslouženou pozornost již déle než osmdesát let. Napsala ji učitelka tvůrčího psaní z Pensylvánie Kathrine Kressmann Taylor v roce 1938, jež se vydávala na radu nakladatele v době edice své knihy s ohledem na její lepší prodejnost za muže zamlčením svého křestního jména.
Prostřednictvím dopisů psaných od listopadu 1932 do března 1934 se před diváky vynořuje v kolektivní režii členů Divadla JakoHost neobyčejně dramatický, šokující příběh. Smutnými hrdiny jsou v něm dva celoživotní němečtí přátelé, kteří se po první světové válce vydali za štěstím za oceán a vybudovali tam prosperující společný podnik obchodující s uměním. Žid Max Eisenstein (Radim Brejcha) je starý mládenec, tolerantní zastánce demokratických poměrů, jenž se stal už téměř členem rodiny svého výmluvnějšího a ráznějšího přítele Martina Schulseho (Ondřej Beneš). Když se pak Martin rozhodne vrátit se s ženou a dětmi do rodné země, jsme svědky jeho pozvolného přerodu v přesvědčeného nacistu. Max si nejdříve myslí, že jeho přítel jen taktizuje kvůli možné cenzuře korespondence, ale brzy je zřejmé, že Martin považuje pronásledování Židů za zanedbatelnou drobnost, raduje se, že Němci nalezli konečně svůj osud a pochvaluje si znovuzrození národa, v němž se svobodní lidé vztyčují v nové síle. Uvědomujeme si, jak snadné a nebezpečné je propadání ideologiím. Martin se postupně snaží přerušit jakékoli verbální kontakty s Maxem, pouze přes banku chce dále vyřizovat přebírání podílů ze zisku z podnikání, ale když odmítne pomoc Maxově sestře zachraňující se útěkem přes Mnichov, kde Martin žije, což má pro ni tragické důsledky, rozhodne se mírumilovný liberál Max k boji se zlem a k rafinované pomstě. Dění oživuje dobromyslně a s chutí komunikující poštovní doručovatel přinášející dopisy, Mr. Burton (Jakub Klíma). Atmosféru doby skvěle dotváří Marie Muška Chmelíková interpretující písně z repertoáru Marlene Dietrichové za klavírního doprovodu Alice Liškové. A hraje se na vkusné scéně dle výtvarného návrhu Marka Maroviče. (Premiéra 11. 5. 2019)
Vladimír Gardavský
Divadlo JakoHost dlouhodobě patří k nejambicióznějším souborům, které se sdružují pod střechou plzeňského Divadla Dialog, a potvrzuje to i svojí poslední premiérou scénického čtení z knihy Kressmanna Taylora Adresát neznámý. Jako scénické čtení nazývá soubor výsledný jevištní tvar se zbytečnou skromností. Ač se jedná o jevištní přetlumočení románu v dopisech, kdy postavy odesílané dopisy neskrývaně čtou, jsme svědky plnokrevnějšího a poutavějšího divadla, než bývá obvyklé. Ale ona už sama předloha je bestsellerem v tom nejlepším smyslu slova a přitahuje zaslouženou pozornost již déle než osmdesát let. Napsala ji učitelka tvůrčího psaní z Pensylvánie Kathrine Kressmann Taylor v roce 1938, jež se vydávala na radu nakladatele v době edice své knihy s ohledem na její lepší prodejnost za muže zamlčením svého křestního jména.
Prostřednictvím dopisů psaných od listopadu 1932 do března 1934 se před diváky vynořuje v kolektivní režii členů Divadla JakoHost neobyčejně dramatický, šokující příběh. Smutnými hrdiny jsou v něm dva celoživotní němečtí přátelé, kteří se po první světové válce vydali za štěstím za oceán a vybudovali tam prosperující společný podnik obchodující s uměním. Žid Max Eisenstein (Radim Brejcha) je starý mládenec, tolerantní zastánce demokratických poměrů, jenž se stal už téměř členem rodiny svého výmluvnějšího a ráznějšího přítele Martina Schulseho (Ondřej Beneš). Když se pak Martin rozhodne vrátit se s ženou a dětmi do rodné země, jsme svědky jeho pozvolného přerodu v přesvědčeného nacistu. Max si nejdříve myslí, že jeho přítel jen taktizuje kvůli možné cenzuře korespondence, ale brzy je zřejmé, že Martin považuje pronásledování Židů za zanedbatelnou drobnost, raduje se, že Němci nalezli konečně svůj osud a pochvaluje si znovuzrození národa, v němž se svobodní lidé vztyčují v nové síle. Uvědomujeme si, jak snadné a nebezpečné je propadání ideologiím. Martin se postupně snaží přerušit jakékoli verbální kontakty s Maxem, pouze přes banku chce dále vyřizovat přebírání podílů ze zisku z podnikání, ale když odmítne pomoc Maxově sestře zachraňující se útěkem přes Mnichov, kde Martin žije, což má pro ni tragické důsledky, rozhodne se mírumilovný liberál Max k boji se zlem a k rafinované pomstě. Dění oživuje dobromyslně a s chutí komunikující poštovní doručovatel přinášející dopisy, Mr. Burton (Jakub Klíma). Atmosféru doby skvěle dotváří Marie Muška Chmelíková interpretující písně z repertoáru Marlene Dietrichové za klavírního doprovodu Alice Liškové. A hraje se na vkusné scéně dle výtvarného návrhu Marka Maroviče. (Premiéra 11. 5. 2019)
Vladimír Gardavský
Pokud se s námi chcete o ně podělit, zašlete nám je prosím prostřednictvím následujícího formuláře. Formulář slouží pro zasílání faktografických informací pracovníkům databáze.
Prosíme, neposílejte vzkazy určené souborům či jednotlivým osobám, nebudou jim doručeny. Neposkytujeme jiné než zveřejněné kontaktní informace. Pokud chcete kontaktovat jednotlivé soubory či organizace, využijte prosím jejich webové stránky.