VOBRUBOVÁ, Eliška: Přehlídka dětských recitátorů Liberec, 27. 4. 2019. Deník Dětské scény, č. 0., str. 18-19, 7.6.2019.

PŘEHLÍDKA DĚTSKÝCH RECITÁTORŮ
LIBEREC, 27. 4. 2019
Krajské kolo celostátní přehlídky dětských recitátorů pro Liberecký kraj pořádal, tak jako v minulých letech, liberecký Dům dětí a mládeže Větrník, v již minulými ročníky prověřeném a pro tuto akci vhodném prostředí – v libereckém Experimentálním studiu. Během jednoho dne se představilo celkem 43 recitátorů z okresů Česká Lípa, Jablonec n/N., Liberec a Semily. Dopoledne patřilo recitátorům první a druhé kategorie, odpoledne pak vystoupili recitátoři třetí a čtvrté kategorie.
Krajskou přehlídku otevřelo deset recitátorů první kategorie. Nad jiné mezi nimi vynikla svým přirozeným, autentickým a zaujatým přednesem Andrea Matějíčková (ZŠ Aloisina výšina, Liberec) oceněná čestným uznáním, v této kategorii oceněním nejvyšším. Andrea, recitátorka a vypravěčka byla soustředěná i uvolněná, s radostí vyprávěla příběh (H. Doskočilová: Oříšek), přirozeně citovala přímé řeči, byla psychofyzicky propojená a „svítila“. Text sdělila se smyslem pro detail i celek, se sdělovanými představami. Byla adresná, kontaktní, vybavená a kultivovaná; výrazně převyšovala úroveň své letošní kategorie. Druhé čestné uznání si odnesl Daniel Kopal (ZŠ Dr. F. L. Riegra, Semily) za přirozený nemechanický a osobitý přednes básně E. Frynty Angličané. Daniel přednášel se zaujetím, s radostí z přednesu i z humorného textu a své potěšení předal posluchačům nejen svým soustředěním ale i svýma „svítícíma“ očima. Pochvalu poroty obdržela Žofie Špačková (ZŠ Na Šumavě, Jablonec n/N.) za jemný a citlivý přednes, s pochopením pro poetiku, formu i obsah, místy však příliš tichý, nicméně vymykající se z úrovně I. kategorie krajského kola (D. Fischerová: Co všechno je slyšet, když se dobře zacpou uši).
Dramaturgický výběr textů byl sice odpovídající věku všech recitátorů první kategorie, leč u značného počtu přednášejících se ještě projevily rezervy (nedostatky) související zejména s problémy v traktování textu po smyslu („čárkování“), s přirozenou větnou intonací („vlnkování“, klopení vět či veršů do přílišného ticha) i s nepřirozenou intonací a s nedostatečným zaujetím pro sdělení; také se objevily případy mechanických důrazů, „malování“ hlasem a vnějších ilustrativních gest.
V obecné rovině i druhou kategorii (vystoupilo v ní 12 dětí) provázely shora uvedené problémy a nedostatky uvedené u kategorie první. Ba co hůř, byly namnoze ještě výraznější, což se týká zejména práce s přímou řečí („dramatizace promluv“), vnějších ilustrací (hlasem či gesty), nedostatečné kultury mluvy až k naprostému nepochopení poetiky textu (Frynta: Podzim či Blatný: O hádavých skřítcích). A naproti tomu se v této kategorii objevily děti, které svým přirozeným a autentickým přednesem posluchače zaujaly. Nejlepší porota ocenila.
Jedním z nich byl postupující Antonín Adam (Doctrina – SŠ, ZŠ a MŠ, Liberec), který svým vystoupením slibně zahájil přehlídku recitátorů své kategorie přednesem prózy Jak postarší hlava rodiny věší obraz (z knihy J. K. Jerome: Tři muži ve člunu). Představil se jako přirozený autentický a plastický vypravěč, soustředěný na přednes a sdělení, zaujatý příběhem jako celkem i jeho jednotlivými epizodami, na nichž však neulpíval, nýbrž z nich budoval celek vyprávění. Psychofyzicky propojený recitátor (vypravěč) byl v přednesu kultivovaný, vybavený vnitřní i vnější technikou, v projevu adresný, kontaktní, sdělný a sdělující s vnitřní energií, se zaujetím a s potěšením humorného textu, k jehož vyznění přispěla i kultivovaná recitátorova práce s přímou řečí (nehrál postavy, nýbrž citoval jejich promluvy) a temporytmem. Recitátorovu autentičnost v přítomném okamžiku v neposlední řadě dokládala i přirozená gesta, která vycházela z vnitřní potřeby recitátorovy a přispívala k osobitému adresnému přednesovému vystoupení.
Slibnou úroveň druhé kategorie nabídlo i vystoupení druhého, a posléze i postupujícího Michala Drahého (ZŠ Lesní, Liberec), který byl vnitřně zaujatý a přesvědčil svým citlivým přirozeným přednesem (M. Macourek: Jak Žofka sehnala oči pro Ctirada Krtka). Michalův přednes byl osobitý, kontaktní, adresný, autentický; byli jsme svědky vystoupení vybaveného plastického recitátora (vypravěče) se vztahem a vnitřně propojeným postojem. Michal sděloval příběh s vnitřním potěšením a s vědomým směřováním k pointě i k osobní výpovědi; disponoval kultivovaným přirozeným projevem, včetně práce s přímou řečí.
Cenu poroty a jmenování náhradníkem postupujících si za své vystoupení zasloužila Adéla Podholová (ZŠ Vratislavice n/N., Liberec), které se, navzdory tomu, že po formální stránce jde o pro přednes značně komplikovaný text, podařilo posluchače oslovit a získat (D. Mrázková: Můj medvěd Flóra). Adélin přednes byl přednesem zcela zjevně příběhem zaujaté recitátorky s evidentním bohatým vnitřním životem a představivostí i zaujetím a empatií pro osud ztraceného medvěda. To jí pomáhalo v citlivém (a zároveň nepatetickém) sdělování vybraného textu. Její projev byl autentický, citlivý, adresný s osobním stanoviskem a pochopením, až k závěrečnému pointování. Recitátorka přes „mozaikovitost“ textu udržela pozornost svou (i posluchačů) díky své vnitřní koncentraci. Adélino vystoupení se řadilo k těm výrazně lepším v kategorii.
Kromě výše oceněných obdržela čestné uznání ještě Lucie Mazánková (ZŠ Dr. F. L. Riegra, Semily), která přednášela (vyprávěla) plasticky a přirozeně, měla potěšení z přednesu i z humorného textu a směřovala k závěrečné pointě (J. Holub: Jak se zbavit mstivý Soni). Pochvalu poroty dostal Tadeáš Šich (ZŠ Žižkova, Turnov) za přednes prózy Co nedokáže ani čaroděj (Z. Malinský) - recitátor byl propojený s textem a přednes byl jeho osobním sdělením, kterým oslovil i přes drobné rezervy v kultuře mluvy.
Ve třetí kategorii zahajující odpolední část přehlídky, vystoupilo šest recitátorek a pět recitátorů; o přednes druhého textu bylo požádáno šest dětí. Úroveň této kategorie byla zhodnocena udělením jedné pochvaly poroty pro Jakuba Klabana (Gymnázium, Česká Lípa), který v prvním kole zaujal nepatetickým projevem a hezkou prací s veršem (V. Vysockij: Píseň o kamarádovi). V druhém kole (J. Seifert: Hora Říp) byl bohužel přednes textu opakem prvního (formální přízvuky a důrazy, nepřirozený patos a intonační ilustrace). Ocenění získal i za výběr textů, a to i přes rezervy, které se projevily právě v přednesu Seifertovy básně. Jedno čestné uznání putovalo za Kristinu Adamovou (Doctrina – SŠ, ZŠ a MŠ, Liberec), která se v obou kolech představila jako kultivovaná recitátorka, ačkoli přednes básně Památce Jaroslava Foglara (M. Stöhr) byl poněkud „lineární“ a dost tichý; lépe se jí dařilo v přednesu básně Rozhovor (S. Silverstein), kde se jí (i přes poměrně tichý projev) podařilo dospět k výpovědi a pointě.
Do Svitav za třetí kategorii postupují Jozef Kováč a Vojtěch Matějíčka (oba ze ZŠ Aloisina výšina, Liberec). Jozef přednesem Werichovy prózy (Máta peprná) potvrdil svou schopnost traktovat prozaický text se smyslem pro jeho stavbu, se smyslem pro jeho poetiku a humor. Přednes byl zaujatý, sdělný po formální i obsahové stránce, přehledný, autentický a přirozený. Recitátor (vypravěč) byl „při věci“, měl potěšení z přednesu, jeho projev byl kultivovaný (včetně přímé řeči a přirozené gestikulace), temporytmicky strukturovaný a přinesl mu nominaci na postup, i přesto, že přednes Skácelovy Uspávanky s básníkem (v druhém kole) nebyl tak zdařilý.
Vojtěch Matějíčka se v letošních přednesových vystoupeních představil jako svébytný recitátor, osobitý, kontaktní, adresný, sdělný a sdělující, soustředěný a kultivovaný. Obě vystoupení byla na srovnatelně dobré úrovni a výrazně svými kvalitami přesahovala obecnou úroveň třetí kategorie krajské přehlídky. V prvním kole Vojtěch zaujal výrazným přednesem prózy Telefon (V. Havel), v němž nepřehlédnutelná byla recitátorova vnitřní energie, zaujetí a potěšení z textu (i podtextu) a z jeho interpretace. Byl to přednes s patrným recitátorovým vědomím kontextu, celku i detailu, se směřováním k pointě a s osobním stanoviskem, nadhledem a smyslem pro situaci, poetiku, temporytmus a gradaci. I v druhém kole osvědčil recitátor své kvality, a to při interpretaci prózy Želva (M. Macourek), kdy se Vojtovi podařilo nejen sdělit text, ale i vystihnout jeho poetiku; přednesu nechyběl nadhled, odstup a humor, smysl pro situaci.
Ve čtvrté kategorii postupuje z jedenácti jejích účastníků (všichni se prezentovali oběma připravenými texty) Haštal Ort (ZŠ U Lesa, Nový Bor), který v prvním kole přednášel prózu Za co, Jiříku, za co? (z knihy E. Papouškové Cílovníci), v druhém pak úryvek z knihy R. Bacha Jonathan Livingston Racek. Haštalova vystoupení nesla stejné kvality: Recitátor byl živý, vnitřně zaujatý, kontaktní, osobitý, se smyslem pro detail i celek, s jasným osobním stanoviskem a výpovědí. Přednesu slušel i recitátorův odstup a nadhled, smysl pro gradaci a temporytmus i dobrá kultura mluvy a kultivovaný projev po všech stránkách v obou přednesových vystoupeních.
Druhým postupujícím je Josef Čurda (ZŠ Hejnice), který zaujal oběma přednesy srovnatelných kvalitou a vyrovnaným výkonem obou vystoupení (J. Skácel: Předměstské kino, J. Nelsonová: Dám ti slunce – úryvek ze stejnojmenné knihy). Josef se projevil jako citlivý a nepatetický interpret, který je „při věci“. Byl autentický, skromný, pokorný a zároveň sdělný a sdělující – interpret, který ví, o čem a proč přednáší, a který sděluje své osobní stanovisko. Přednáší „obyčejně“, zároveň ale disponuje kultivovaným projevem, je ve službě textu a osobní výpovědi v přítomném okamžiku; je otevřený, kontaktní, adresný a osobitý, svébytný.
Cenu poroty a jmenování náhradníkem postupujících si za své vystoupení zasloužila kontaktní, adresná a s chutí přednášející Veronika Kupková (ZŠ Lesní, Liberec). Při přednesu úryvku z knihy (L. Chapmanová: Přátelství plné koláčů) se jí dařilo udržet vyprávění v jeho celku, projevil se zde recitátorčin smysl pro detail i celek, pro gradaci, temporytmus a pointování, sdělení textu i podtextu. Interpretací Žáčkovy básně Odrhovačka o plavbě Titanicu Veronika z textu vytěžila maximum možného. To zřetelně vyplývá z toho, že interpretace nebyla pouhou mechanickou reprodukcí textu, ale nepřehlédnutelným vědomým sdělením o nalezení paralel s tím, o čem báseň pojednává, a tím, o čem interpretka přemýšlí, a z toho plynoucí osobní výpovědi.
Čestná uznání byla udělena dvě. Tadeáši Redlichovi (ZŠ U Lesa, Nový Bor) za přehledně a s pochopením přednesený text Slepci a slon (J. G. Saxe). Týden v barvách (V. Nezval) byl pro Tadeáše využitou příležitostí předat poetistické sdělení básně propojené s vlastními představami, jemně a civilně. Druhé čestné uznání obdržel Martin Váňa (ZŠ T. G. M. Lomnice n/Pop.), který oslovil přirozeným projevem, osobitým postojem a zejména schopností nadhledu, která mu byla cestou k jasnému osobnímu sdělení poselství obou textů, cestou k vlastní výpovědi (M. Ollivier: Život k sežrání, J. Suchý: První láska).
Všechna recitační vystoupení krajské přehlídky se těšila zájmu a posluchačské pozornosti zúčastněných dětí, jejich doprovodů (rodinných či pedagogických) i odborné veřejnosti zastoupené členkami poroty – Vlastou Hejnicovou, Jiřinou Polanskou a Eliškou Vobrubovou. K hladkému průběhu a příjemné atmosféře celé akce přispěl rovněž Jakub Hříbal, moderátor přehlídky, který nadto vedl hlasovou a mluvní rozcvičku a připravil krátký program dramatických her pro děti (v rámci doprovodného programu pro děti na závěr dopoledního a odpoledního bloku v čase závěrečné porady poroty a přípravy vyhlášení výsledků příslušných kategorií).
Závěrečná pochvala patří nejen účastníkům přehlídky, ale i libereckému DDM Větrník, jmenovitě Kateřině Sýbové za pečlivou a pozornou přípravu přehlídky a za zajištění hladkého průběhu na akci samé včetně dobrého zázemí, zajištění občerstvení pro děti (i porotu), a i její kolegyni Natalii Kresslové, která se mimo jiné postarala i o fotodokumentaci přehlídky. Všichni recitátoři si odnesli diplom a čokoládu. Postupující nadto obdrželi poukázku na nákup knihy dle vlastního výběru.
A ani letos nechyběl rozborový seminář pro všechny zájemce, recitátory i jejich dospělé průvodce, vedený členkami poroty (lektorského sboru). Seminář se nesl v přátelském duchu a v otevřené diskusi, zaměřené na rozbor přednesových vystoupení. Došlo i na upozornění na rezervy a na doporučení, v čem je možné se do budoucna zlepšit a čeho se vyvarovat. O úrovni jednotlivých kategorií svědčí nejen počet udělených ocenění, ale i to, že v jedné kategorii nebylo možno delegovat (a tedy ani ocenit) náhradníka postupujících (tj. takového z recitátorů, jehož vystoupení by bylo na téměř srovnatelné úrovni postupujících). Zajímavým faktem také je, že z letošního libereckého krajského kola jsou všichni postupující kluci. Byli zkrátka ve svém projevu přesvědčiví, výrazní a sdělní, autentičtí. Nechť se jim i ve Svitavách podaří oslovit a zaujmout posluchače celostátní přehlídky a sdělit to, co sdělit chtějí.
Eliška Vobrubová