MORÁVEK, Josef: Rájec-Jestřebí, Jednou hole, jednou na nože, recenze, KP HDM Němčice nad Hanou 2018
Divadelní spolek Rájec-Jestřebí
Anita Augustin: Jednou hole, jednou na nože
Objevná dramaturgie
První české uvedení hry rakouské autorky Anity Augustin Jednou hole, jednou na nože je odvážným dramaturgickým počinem.
Nelehké téma: stárnutí a umírání s těžkým dlouholetým traumatem.
Nelehká látka: současné rakouské reálie, specifický humor a narážky. Soubor si titul zvolil, k pohostinské režii oslovil Ivu Šimkovou.
S citlivostí a jemnou vnímavostí k tématu, ke krutosti intimních
duševních i fyzických souvislostí ženského stárnutí soubor text odvážně upravil tak, aby rezonoval a byl akceptovatelný i pro české publikum.
Co je skutečnost, kde je skutečnost
Autorka zvolila obtížný ale výsostně divadelní klíč: hra se odehrává mezi přítomností a minulostí mezi světem v hlavě hlavní postavy Almut (výborná Hana Kuběnová) a tím co je, či co bylo v životě Almut skutečné. Stejně jako Almut je mezi svými vnitřními postavami a realitou ani divák si není jist, jak má realitu na jevišti chápat. Iva Mullerová a Hana Hortová ve střizích a přesných znacích tvoří postavy konstruované myslí Almut, společně se rozhodují, jak vyřeší problém přetrpění stáří a hledají způsoby, jak se vyrovnat se státním strojem „pomáhajícím stárnout“.
Posttraumatický syndrom jako podobenství
Text ‒ i inscenace ‒ jsou nejen obrazem jednoho konkrétního traumatu, o jehož kořenu, tragédii před lety ‒ se dozvíme až před koncem, ale je i krutě vtipnou (ač se moc nesmějeme) parabolou současného evropského stroje na humánní zapojení a „zpracování“ starých lidí.
Vlastní smrt je něco, o čem se nemluví, co tam prostě nějak je v průběhu plnění nových povinností, na které má každý důchodce právo. Pozvání na poslední cigaretu a cesta v mysli na břeh moře je soucitnou smrtí po sprintu stářím.
Trauma Almy a její posttraumatická psychóza je obrazem zasutých traumat společenských a současné slepoty, pro kterou nevidíme co je to stáří a smrt.
Přesné mikrorole
Sebeuvědomovacímu procesu Almut pokorně po celou hru naslouchá doktor (František Alexa), jako „divák na jevišti“ usměrňuje naši pozornost. Podstatná role s minimem textu.
Aleš Keršner a Petr Nečas tvoří řadu menších figur, v přesné nadsázce pro jednotlivé situace ozvláštňují a určují žánr svých čísel.
Hořká katarze
Soubor prozrazuje svou životní a tvůrčí moudrost, přesnost, neokázalost, odpovědnost k jevištnímu sdělení, ke katarzi.
Představení sice nenaplňuje žánrové určení „hořká komedie“, ale je zdrojem silné katarze a hořkým jevištním obrazem.
Josef Morávek
Anita Augustin: Jednou hole, jednou na nože
Objevná dramaturgie
První české uvedení hry rakouské autorky Anity Augustin Jednou hole, jednou na nože je odvážným dramaturgickým počinem.
Nelehké téma: stárnutí a umírání s těžkým dlouholetým traumatem.
Nelehká látka: současné rakouské reálie, specifický humor a narážky. Soubor si titul zvolil, k pohostinské režii oslovil Ivu Šimkovou.
S citlivostí a jemnou vnímavostí k tématu, ke krutosti intimních
duševních i fyzických souvislostí ženského stárnutí soubor text odvážně upravil tak, aby rezonoval a byl akceptovatelný i pro české publikum.
Co je skutečnost, kde je skutečnost
Autorka zvolila obtížný ale výsostně divadelní klíč: hra se odehrává mezi přítomností a minulostí mezi světem v hlavě hlavní postavy Almut (výborná Hana Kuběnová) a tím co je, či co bylo v životě Almut skutečné. Stejně jako Almut je mezi svými vnitřními postavami a realitou ani divák si není jist, jak má realitu na jevišti chápat. Iva Mullerová a Hana Hortová ve střizích a přesných znacích tvoří postavy konstruované myslí Almut, společně se rozhodují, jak vyřeší problém přetrpění stáří a hledají způsoby, jak se vyrovnat se státním strojem „pomáhajícím stárnout“.
Posttraumatický syndrom jako podobenství
Text ‒ i inscenace ‒ jsou nejen obrazem jednoho konkrétního traumatu, o jehož kořenu, tragédii před lety ‒ se dozvíme až před koncem, ale je i krutě vtipnou (ač se moc nesmějeme) parabolou současného evropského stroje na humánní zapojení a „zpracování“ starých lidí.
Vlastní smrt je něco, o čem se nemluví, co tam prostě nějak je v průběhu plnění nových povinností, na které má každý důchodce právo. Pozvání na poslední cigaretu a cesta v mysli na břeh moře je soucitnou smrtí po sprintu stářím.
Trauma Almy a její posttraumatická psychóza je obrazem zasutých traumat společenských a současné slepoty, pro kterou nevidíme co je to stáří a smrt.
Přesné mikrorole
Sebeuvědomovacímu procesu Almut pokorně po celou hru naslouchá doktor (František Alexa), jako „divák na jevišti“ usměrňuje naši pozornost. Podstatná role s minimem textu.
Aleš Keršner a Petr Nečas tvoří řadu menších figur, v přesné nadsázce pro jednotlivé situace ozvláštňují a určují žánr svých čísel.
Hořká katarze
Soubor prozrazuje svou životní a tvůrčí moudrost, přesnost, neokázalost, odpovědnost k jevištnímu sdělení, ke katarzi.
Představení sice nenaplňuje žánrové určení „hořká komedie“, ale je zdrojem silné katarze a hořkým jevištním obrazem.
Josef Morávek
Pokud se s námi chcete o ně podělit, zašlete nám je prosím prostřednictvím následujícího formuláře. Formulář slouží pro zasílání faktografických informací pracovníkům databáze.
Prosíme, neposílejte vzkazy určené souborům či jednotlivým osobám, nebudou jim doručeny. Neposkytujeme jiné než zveřejněné kontaktní informace. Pokud chcete kontaktovat jednotlivé soubory či organizace, využijte prosím jejich webové stránky.