Plzeň, JakoHost – GARDAVSKÝ, Vladimír: Soubor JakoHost rozehrává vztahový propletenec
Soubor JakoHost rozehrává vztahový propletenec, Plzeňský deník 15. 1. 2016, s. 8.
Veledůležitou hru představil plzeňskému publiku v Divadle Dialog uvědomělý divadelní soubor JakoHost, navíc hru s možná nejdelším názvem, jež byla kdy v Dialogu uváděna – Neidentifikovatelné lidské ostatky a skutečná podstata lásky. Tragikomický vhled do života několika sexuálně frustrovaných třicátníků je dílem kanadského režiséra, scénáristy a producenta Brada Frasera (1959), jinak též aktivisty hnutí gayů, jenž s kritikou konzumní společnosti a mediálního přetlaku propojuje autobiografické prvky ve snově hororovém světě vyfabulovaných postav. Jsou možná skutečnější, než si dovedeme dnes v našich poměrech připustit, o to varovněji může hra na vnímavého diváka zapůsobit. Syrová, tajemná i zábavná hra v roce 1989 předjala slavnou vlnu tzv. cool dramatu, v níž další rozhněvaní třicátníci vykřičeli do světa své deziluze z odosobněné globalizující se společnosti. Fraser navíc odvážně rozkryl asi poprvé tak do detailu problémy soužití v propletenci sexuálních orientací. Přitom každá z postav by potřebovala mít někoho, všichni chtějí, aby jim někdo zatelefonoval. Ale co je to platné, když postavy touží být milovány, ale samy vesměs nejsou schopny lásky.
Režie se napoprvé a úspěšně chopila Veronika Vašků. Pomohla jí jednoduchá funkční scéna Marka Maroviče – sedm barových stoliček v polokruhu a uprostřed jeviště malá točna s možností změny prostředí kolem domácké pohovky na interiér baru. Kolem točny Vašků také rozehrává většinu dějových peripetií, zatímco na barových židličkách postavy prezentují směsici myšlenek – odosobněných, sobě podobných, jejichž mechaničnost a uniformita začasto děsí. Tyto pasáže by slušelo oživit občasnými změnami tempa. Další vrstvou je pak vyprávění hrůzostrašných poplašných zpráv, možná, že některé z nich zachytil etnolog Petr Janeček ve svých populárních Černých sanitkách. Navíc v průběhu hry někdo vraždí nezletilé dívky v Edmontonu, kde se děj odehrává, a je otázkou, je-li pachatelem některá z postav.
Soubor JakoHost je natolik vyzrálý (včetně hostů), že je schopen nuance příběhu i vnitřní svět hrdinů nastínit důvěryhodně. Největší pozornost na sebe poutá ústřední trojice přátel ze studií – David (Jan Večeřa), Candy (Eva Šeflová) a Bernie (Jakub Klíma). Nezaměnitelně vyznívá i lesbička Jerri (Iva Kulíšková) či prostitutka a zároveň senzibilka Benita (Veronika Vašků). Vztahový mnohoúhelník věrohodně doplňují Kane (Vojtěch Müller) a Robert (Jakub Böhm). Znalost iniciační hry žánru cool dramatu by měla patřit k všeobecnému vzdělání, ale pouze diváků starších patnácti let.
Vladimír Gardavský
Veledůležitou hru představil plzeňskému publiku v Divadle Dialog uvědomělý divadelní soubor JakoHost, navíc hru s možná nejdelším názvem, jež byla kdy v Dialogu uváděna – Neidentifikovatelné lidské ostatky a skutečná podstata lásky. Tragikomický vhled do života několika sexuálně frustrovaných třicátníků je dílem kanadského režiséra, scénáristy a producenta Brada Frasera (1959), jinak též aktivisty hnutí gayů, jenž s kritikou konzumní společnosti a mediálního přetlaku propojuje autobiografické prvky ve snově hororovém světě vyfabulovaných postav. Jsou možná skutečnější, než si dovedeme dnes v našich poměrech připustit, o to varovněji může hra na vnímavého diváka zapůsobit. Syrová, tajemná i zábavná hra v roce 1989 předjala slavnou vlnu tzv. cool dramatu, v níž další rozhněvaní třicátníci vykřičeli do světa své deziluze z odosobněné globalizující se společnosti. Fraser navíc odvážně rozkryl asi poprvé tak do detailu problémy soužití v propletenci sexuálních orientací. Přitom každá z postav by potřebovala mít někoho, všichni chtějí, aby jim někdo zatelefonoval. Ale co je to platné, když postavy touží být milovány, ale samy vesměs nejsou schopny lásky.
Režie se napoprvé a úspěšně chopila Veronika Vašků. Pomohla jí jednoduchá funkční scéna Marka Maroviče – sedm barových stoliček v polokruhu a uprostřed jeviště malá točna s možností změny prostředí kolem domácké pohovky na interiér baru. Kolem točny Vašků také rozehrává většinu dějových peripetií, zatímco na barových židličkách postavy prezentují směsici myšlenek – odosobněných, sobě podobných, jejichž mechaničnost a uniformita začasto děsí. Tyto pasáže by slušelo oživit občasnými změnami tempa. Další vrstvou je pak vyprávění hrůzostrašných poplašných zpráv, možná, že některé z nich zachytil etnolog Petr Janeček ve svých populárních Černých sanitkách. Navíc v průběhu hry někdo vraždí nezletilé dívky v Edmontonu, kde se děj odehrává, a je otázkou, je-li pachatelem některá z postav.
Soubor JakoHost je natolik vyzrálý (včetně hostů), že je schopen nuance příběhu i vnitřní svět hrdinů nastínit důvěryhodně. Největší pozornost na sebe poutá ústřední trojice přátel ze studií – David (Jan Večeřa), Candy (Eva Šeflová) a Bernie (Jakub Klíma). Nezaměnitelně vyznívá i lesbička Jerri (Iva Kulíšková) či prostitutka a zároveň senzibilka Benita (Veronika Vašků). Vztahový mnohoúhelník věrohodně doplňují Kane (Vojtěch Müller) a Robert (Jakub Böhm). Znalost iniciační hry žánru cool dramatu by měla patřit k všeobecnému vzdělání, ale pouze diváků starších patnácti let.
Vladimír Gardavský
Pokud se s námi chcete o ně podělit, zašlete nám je prosím prostřednictvím následujícího formuláře. Formulář slouží pro zasílání faktografických informací pracovníkům databáze.
Prosíme, neposílejte vzkazy určené souborům či jednotlivým osobám, nebudou jim doručeny. Neposkytujeme jiné než zveřejněné kontaktní informace. Pokud chcete kontaktovat jednotlivé soubory či organizace, využijte prosím jejich webové stránky.