Praha-Braník, LD Zvoneček; filmový režisér Tomáš Vorel: Divadelní začátky
ZVONEČEK A SKŘÍTEK
Můj otec sbíral loutky po celé republice, hledal na starých půdách, ve zrušených, sklepech a hospodách. Jednou nám s loutkami zahrál v malém papírovém divadélku. Zazvonil zvoneček, otevřela se opona, blikaly svíčky. Na scéně lítali čerti, poskakoval kašpárek a drak plival oheň. Byl jsem zcela uhranut. Začal jsem s tátou vodit loutky a založili jsme divadlo ZVONEČEK. Hráli jsme nejprve v bytě pro děti z domu, pak v suterénní prádelně. Táta staré loutky restauroval a já dělal nové z moduritu. Ferdu mravence, Pytlíka, Spejbla a Hurvínka, kašpárka, skřítka… Fascinace loutkovým divadlem mě pak asi nasměrovala do Sklepa a do filmu. Proto jsou moje filmové příběhy takové dřevěné, jakoby loutkové. A proto asi ta figurka skřítka, která se objevuje v mých filmech. Děti z ulice se do divadla hrnuli a tak jsme Zvoneček přemístili do Kulturního domu v Branické ulici. My hráli v přízemí a v prvním patře hrálo podivné „Divadlo Járy Cimrmana“. Když jsem poprvé spatřil jejich „Hospodu na mýtince“ byl jsem uhranut podruhé. Lístky tam prodával takový modrooký krasavec a pouštěl mě vždycky zadarmo. Viděl jsem tam všechny představení Cimrmanů snad desetkrát. A ten modrooký krasavec se pak po několika letech objevil v divadle SKLEP. Jmenoval se Tomáš Hanák. Divadlo Zvoneček se pak přesunulo z Bráníka na Novodvorskou. Jeho sláva se rozrostla po celé Praze, jezdili jsme na zájezdy a festivaly včetně loutkářské Chrudimi. Já jsem pak z divadla odešel a tatínek umřel. Ale Zvoneček hraje na Novodvorské dodnes.
http://vorelfilm.cz/divadelni_zacatky.htm
Můj otec sbíral loutky po celé republice, hledal na starých půdách, ve zrušených, sklepech a hospodách. Jednou nám s loutkami zahrál v malém papírovém divadélku. Zazvonil zvoneček, otevřela se opona, blikaly svíčky. Na scéně lítali čerti, poskakoval kašpárek a drak plival oheň. Byl jsem zcela uhranut. Začal jsem s tátou vodit loutky a založili jsme divadlo ZVONEČEK. Hráli jsme nejprve v bytě pro děti z domu, pak v suterénní prádelně. Táta staré loutky restauroval a já dělal nové z moduritu. Ferdu mravence, Pytlíka, Spejbla a Hurvínka, kašpárka, skřítka… Fascinace loutkovým divadlem mě pak asi nasměrovala do Sklepa a do filmu. Proto jsou moje filmové příběhy takové dřevěné, jakoby loutkové. A proto asi ta figurka skřítka, která se objevuje v mých filmech. Děti z ulice se do divadla hrnuli a tak jsme Zvoneček přemístili do Kulturního domu v Branické ulici. My hráli v přízemí a v prvním patře hrálo podivné „Divadlo Járy Cimrmana“. Když jsem poprvé spatřil jejich „Hospodu na mýtince“ byl jsem uhranut podruhé. Lístky tam prodával takový modrooký krasavec a pouštěl mě vždycky zadarmo. Viděl jsem tam všechny představení Cimrmanů snad desetkrát. A ten modrooký krasavec se pak po několika letech objevil v divadle SKLEP. Jmenoval se Tomáš Hanák. Divadlo Zvoneček se pak přesunulo z Bráníka na Novodvorskou. Jeho sláva se rozrostla po celé Praze, jezdili jsme na zájezdy a festivaly včetně loutkářské Chrudimi. Já jsem pak z divadla odešel a tatínek umřel. Ale Zvoneček hraje na Novodvorské dodnes.
http://vorelfilm.cz/divadelni_zacatky.htm
Pokud se s námi chcete o ně podělit, zašlete nám je prosím prostřednictvím následujícího formuláře. Formulář slouží pro zasílání faktografických informací pracovníkům databáze.
Prosíme, neposílejte vzkazy určené souborům či jednotlivým osobám, nebudou jim doručeny. Neposkytujeme jiné než zveřejněné kontaktní informace. Pokud chcete kontaktovat jednotlivé soubory či organizace, využijte prosím jejich webové stránky.