AS 2001, č. 3, s. 32, Mirek Slavík.
Pohádková Třeboň 2001
Pohádková Třeboň, jihočeská regionální přehlídka divadelních souborů dospělých hrajících pro děti, se konala v třeboňském Divadle J.K. Tyla v sobotu 21. dubna. V rámci přehlídky vystoupily čtyři soubory (jedno představení odpadlo), všechny v klasickém kukátkovém prostoru krásného třeboňského divadla.
Jako první vystoupil soubor J.K. Tyl při JČE České Budějovice s insenací TŘI ZLATÉ VLASY DĚDA VŠEVĚDA. Tahle Erbenova pohádka je jako divadelní látka hodně přitažlivá (alespoň soudě podle toho, že se na jevišti v různých dramatizacích objevuje poměrně často). Její převedení do jevištního tvaru je ale značně problematické: Plaváček se narodí, je svěřen do péče proradného krále, který ho nechá utopit, šťastně dopluje k rybářovi a jeho ženě, kteří si ho vezmou za vlastního. Po dvaceti letech tudy jede opět král, pozná, že Plaváček je to dítě, kterému sudičky předpověděly oženit se s jeho dcerou a pošle ho s dopisem na zámek. A od té doby Plaváček pořád někam jde - překoná černé moře, projde městem, kde měli mladící jablka a městem, kde měli studnu s živou vodou, dojde k dědovi Vševědovi a jde zase zpátky. Jak mnoho je v příběhu změn prostředí, tak málo je v něm příležitostí k dramatickému jednání. To byl, myslím, i hlavní problém českobudějovické inscenace. Představení mělo obřadný, melodramatický háv, repliky herců podkreslovaly úryvky vážné hudby. Text Františka Pavlíčka dobře korespondoval s klasickým „střihem" kulis a kostýmů a klasickým herectvím herců (u některých postav na hranici pathosu). Změna prostředí (soubor je zvyklý hrát na své mateřské scéně v Č. Budějovicích) způsobila, že soubor nemohl pracovat se scénou tak, jak je zvyklý. Ocenění zasloužilo redukování textu na minimum a velmi solidní herecká vybavenost hlavních představitelů.
Druhým představením byla ROZMARNÁ PRINCEZNA Divadelního souboru Tábor. Příběh o princezně, která vlastně není rozmarná, jen žije obklopená lidmi, kteří s ní manipulují, napsala Markéta Zinerová. A v textu je zřejmě také největší problém inscenace. Nenabízí totiž žádnou skutečnou příležitost k jednání postav. Všichni spolu pořád špičkují a konverzují, tu a tam někdo zazpívá, ale pořád se vlastně nic neděje. Krejčí miluje vílu Sasanku, princ miluje princeznu Rozmarýnku, šašek Jémin všechno komentuje a rádce Kábus se chová jako padouch. Toto je konstatováno hned na začátku a do konce se na tom nic nezmění. Jednání postav se vlastně nikde neprotne. Bludnice, Pometlo, Ostřičák a Hejkalík jsou sympatická strašidla, kterým krejčí ušije parádu na sebe a za to od nich dostane očarovanou nit. I toto je pouze konstatováno a příběh pokračuje v klidu a pohodě ke šťastnému konci, ve kterém je princezna vyléčena ze svých rozmarů, padouch rádce je potrestán a všichni ostatní se mají dobře. Soubor je poměrně dobře herecky vybaven, zajímavá je výtvarná i hudební složka inscenace. Je škoda, že dobrá a poctivá práce souboru se tentokrát nesešla s kvalitnějším textem.
Jako třetí se divákům v třeboňském divadle představili členové Českokrumlovské scény s pohádkou TŘI KRÁLOVSTVÍ. Příběh o Medovém, Salámovém a Zeleninovém království, králi Včelaři Prvním, králi Matěji Měkotovi a královně Rebarboře, žlutém ministru pekáren, zeleném ministru zahrad a červeném ministru udíren není v ničem nijak originální. Království spolu válčí - nikdo už ani pořádně neví proč - a za vším stojí tři padouši, kteří z toho profitují. V jednom království jí jen sladké, v druhém jen maso a ve třetím se jí jen zelenina. Ministři i oba králové s královnou jsou spokojení, jen lid reptá a vojáci stojí na hranicích. Naštěstí se najde princezna Filipka, kluk Vojta a hospodyně Běta, kteří se vydají všechny ty nepravosti napravit a podaří se jim to. Králové se usmíří, ministři jsou potrestáni a mezi královstvími je opět nastolen mír. Představení se neslo v poklidném tempu, které občas poněkud zbrzdily zpívané písně. Velmi zajímavá scénografie (od studentů Střední uměleckoprůmyslové školy svaté Anežky) stojí zatím poněkud mimo inscenaci - není zcela využitá. Za zmínku stojí zajímavé herecké výkony představitelek tří ministrů a zřetelná divácká adresa, se kterou se inscenace zřejmě nemíjí.
VESELÝ HROBAŘ v provedení bechyňského souboru Lužnice přehlídku v Třeboni zakončil. Příběh o spíše chytrém, než veselém hrobaři, kterému se třikrát podaří vyzrát na smrtku a tím oddálit svou vlastní smrt, byl zajímavým, byť poněkud nihilistickým příspěvkem do dramaturgické skladby přehlídky. Jednání hrobaře, který smrtce neváhá podstrčit místo sebe zlého souseda, i celková poněkud morbidní atmosféra inscenace (včetně pěkně naturalisticky vyvedeného hřbitova) je jistě diskutabilní. Je i otázkou zda je tato inscenace pro děti a pro jakou věkovou kategorii. Za zmínku ale jistě stojí herecký výkon hlavního představitele, který patří spíše do kategorie přírodních jevů, než ochotnického herectví, a osobitá poetika, se kterou soubor inscenaci uchopil. Škoda jen nepřesností v práci s divadelním časem a dramaturgicky poněkud nedomyšleného konce (když už se zdá, že smrtka nad hrobařem zvítězí, ukáže se jako deus ex machina, že smrtka je kmotrem chlapce, o kterého se hrobař stará jako o nalezence).
Přehlídku měla za úkol sledovat a hodnotit tříčlenná porota ve složení Jiří Pokorný, Marie Fenclová a Mirek Slavík. Porota rozhodla doporučit programové radě Popelky Rakovník do širšího výběru inscenaci TŘI KRÁLOVSTVÍ Českokrumlovské scény.
Mirek Slavík
Pohádková Třeboň, jihočeská regionální přehlídka divadelních souborů dospělých hrajících pro děti, se konala v třeboňském Divadle J.K. Tyla v sobotu 21. dubna. V rámci přehlídky vystoupily čtyři soubory (jedno představení odpadlo), všechny v klasickém kukátkovém prostoru krásného třeboňského divadla.
Jako první vystoupil soubor J.K. Tyl při JČE České Budějovice s insenací TŘI ZLATÉ VLASY DĚDA VŠEVĚDA. Tahle Erbenova pohádka je jako divadelní látka hodně přitažlivá (alespoň soudě podle toho, že se na jevišti v různých dramatizacích objevuje poměrně často). Její převedení do jevištního tvaru je ale značně problematické: Plaváček se narodí, je svěřen do péče proradného krále, který ho nechá utopit, šťastně dopluje k rybářovi a jeho ženě, kteří si ho vezmou za vlastního. Po dvaceti letech tudy jede opět král, pozná, že Plaváček je to dítě, kterému sudičky předpověděly oženit se s jeho dcerou a pošle ho s dopisem na zámek. A od té doby Plaváček pořád někam jde - překoná černé moře, projde městem, kde měli mladící jablka a městem, kde měli studnu s živou vodou, dojde k dědovi Vševědovi a jde zase zpátky. Jak mnoho je v příběhu změn prostředí, tak málo je v něm příležitostí k dramatickému jednání. To byl, myslím, i hlavní problém českobudějovické inscenace. Představení mělo obřadný, melodramatický háv, repliky herců podkreslovaly úryvky vážné hudby. Text Františka Pavlíčka dobře korespondoval s klasickým „střihem" kulis a kostýmů a klasickým herectvím herců (u některých postav na hranici pathosu). Změna prostředí (soubor je zvyklý hrát na své mateřské scéně v Č. Budějovicích) způsobila, že soubor nemohl pracovat se scénou tak, jak je zvyklý. Ocenění zasloužilo redukování textu na minimum a velmi solidní herecká vybavenost hlavních představitelů.
Druhým představením byla ROZMARNÁ PRINCEZNA Divadelního souboru Tábor. Příběh o princezně, která vlastně není rozmarná, jen žije obklopená lidmi, kteří s ní manipulují, napsala Markéta Zinerová. A v textu je zřejmě také největší problém inscenace. Nenabízí totiž žádnou skutečnou příležitost k jednání postav. Všichni spolu pořád špičkují a konverzují, tu a tam někdo zazpívá, ale pořád se vlastně nic neděje. Krejčí miluje vílu Sasanku, princ miluje princeznu Rozmarýnku, šašek Jémin všechno komentuje a rádce Kábus se chová jako padouch. Toto je konstatováno hned na začátku a do konce se na tom nic nezmění. Jednání postav se vlastně nikde neprotne. Bludnice, Pometlo, Ostřičák a Hejkalík jsou sympatická strašidla, kterým krejčí ušije parádu na sebe a za to od nich dostane očarovanou nit. I toto je pouze konstatováno a příběh pokračuje v klidu a pohodě ke šťastnému konci, ve kterém je princezna vyléčena ze svých rozmarů, padouch rádce je potrestán a všichni ostatní se mají dobře. Soubor je poměrně dobře herecky vybaven, zajímavá je výtvarná i hudební složka inscenace. Je škoda, že dobrá a poctivá práce souboru se tentokrát nesešla s kvalitnějším textem.
Jako třetí se divákům v třeboňském divadle představili členové Českokrumlovské scény s pohádkou TŘI KRÁLOVSTVÍ. Příběh o Medovém, Salámovém a Zeleninovém království, králi Včelaři Prvním, králi Matěji Měkotovi a královně Rebarboře, žlutém ministru pekáren, zeleném ministru zahrad a červeném ministru udíren není v ničem nijak originální. Království spolu válčí - nikdo už ani pořádně neví proč - a za vším stojí tři padouši, kteří z toho profitují. V jednom království jí jen sladké, v druhém jen maso a ve třetím se jí jen zelenina. Ministři i oba králové s královnou jsou spokojení, jen lid reptá a vojáci stojí na hranicích. Naštěstí se najde princezna Filipka, kluk Vojta a hospodyně Běta, kteří se vydají všechny ty nepravosti napravit a podaří se jim to. Králové se usmíří, ministři jsou potrestáni a mezi královstvími je opět nastolen mír. Představení se neslo v poklidném tempu, které občas poněkud zbrzdily zpívané písně. Velmi zajímavá scénografie (od studentů Střední uměleckoprůmyslové školy svaté Anežky) stojí zatím poněkud mimo inscenaci - není zcela využitá. Za zmínku stojí zajímavé herecké výkony představitelek tří ministrů a zřetelná divácká adresa, se kterou se inscenace zřejmě nemíjí.
VESELÝ HROBAŘ v provedení bechyňského souboru Lužnice přehlídku v Třeboni zakončil. Příběh o spíše chytrém, než veselém hrobaři, kterému se třikrát podaří vyzrát na smrtku a tím oddálit svou vlastní smrt, byl zajímavým, byť poněkud nihilistickým příspěvkem do dramaturgické skladby přehlídky. Jednání hrobaře, který smrtce neváhá podstrčit místo sebe zlého souseda, i celková poněkud morbidní atmosféra inscenace (včetně pěkně naturalisticky vyvedeného hřbitova) je jistě diskutabilní. Je i otázkou zda je tato inscenace pro děti a pro jakou věkovou kategorii. Za zmínku ale jistě stojí herecký výkon hlavního představitele, který patří spíše do kategorie přírodních jevů, než ochotnického herectví, a osobitá poetika, se kterou soubor inscenaci uchopil. Škoda jen nepřesností v práci s divadelním časem a dramaturgicky poněkud nedomyšleného konce (když už se zdá, že smrtka nad hrobařem zvítězí, ukáže se jako deus ex machina, že smrtka je kmotrem chlapce, o kterého se hrobař stará jako o nalezence).
Přehlídku měla za úkol sledovat a hodnotit tříčlenná porota ve složení Jiří Pokorný, Marie Fenclová a Mirek Slavík. Porota rozhodla doporučit programové radě Popelky Rakovník do širšího výběru inscenaci TŘI KRÁLOVSTVÍ Českokrumlovské scény.
Mirek Slavík
Pokud se s námi chcete o ně podělit, zašlete nám je prosím prostřednictvím následujícího formuláře. Formulář slouží pro zasílání faktografických informací pracovníkům databáze.
Prosíme, neposílejte vzkazy určené souborům či jednotlivým osobám, nebudou jim doručeny. Neposkytujeme jiné než zveřejněné kontaktní informace. Pokud chcete kontaktovat jednotlivé soubory či organizace, využijte prosím jejich webové stránky.