Wien-Videň: Vlastenecká omladina, historie ex http://www.omladina.at/historie.html, 2010
Historie Vlastenecké omladiny
V roce 1881 vznikl v patnáctém vídeňském okrese kroužek působících Čechů a Moravanů, který si zvolil název Vlastenecká omladina pro podporování školského spolku Komenský. Jeho vlastenectví plynulo z obav o zánik české řeči mezi českou menšinou ve Vídni. Spolek pomáhali „postavit na nohy“ členové ze stejnojmenného spolku v Jindřichově Hradci. Tak do dneška citované heslo: „Kdos českého původu, lni ku svému národu“ je věnováním tamního akademika L. Domečka. Oficiální založení se datuje od roku 1885, a tak se můžeme chlubit tím, že jsme o pouhé dva roky mladší, než je Národní divadlo v Praze. Za zmínku stojí i skutečnost, že se řadíme mezi čtyři nejstarší česky hrající spolky v zahraničí.
První divadelní představení se konala v Národním domě ve Vídni, kde bylo i naše sídlo. Hrály se převážně operety a zpěvohry. Tehdejší mladý divadelní soubor si díky svému výkonu, ale i vysoké úrovni vedoucích pracovníků, vytvořil výtečné vztahy i k nejvyšší české divadelní elitě – k Národnímu divadlu v Praze. Tak dochází k hostování členů Národního divadla - Jindřicha Mošny v roce 1900-01 a Hany Kvapilové v r. 1902-04 na základě pozvání spolku.
V tomto období až do počátku druhé světové války dochází k největšímu rozkvětu spolku. Herci sehráli několikrát v roce divadelní představení na nejvyšší úrovni a to za přímého doprovodu orchestru. Pořádaly se časté hostující zájezdy do české vlasti, kde byla Omladina vždy uvítána s největšími poctami. Například v roce 1909 se uskutečnil zájezd do Kyjova na Moravě, kde se na počest hostování VO sešel celý slovácký kraj a byl uspořádán velký průvod městem se všemi tehdejšími atrakcemi. Jak kronika praví: „Lásku nám manifestovali šohajové na koních a sta děvčic v nádherných krojích.“
V letech 1942-45 byla činnost Vlastenecké omladiny zakázána. Avšak v poválečných letech 1950-59 můžeme zaznamenat rozkvět a největší produktivitu spolku – bylo odehráno 52 divadelních her v 62 představeních.
V roce 1954 se na základě pozvání České besedy uskutečnil velice zdařilý hostující zájezd do Jugoslávie, do Záhřebu a Daruvaru, o jehož úspěchu se hovoří dodnes.
Ovšem v šedesátých letech se situace změnila. Toto desetiletí začalo pro Omladinu velmi trpce. Nejen, že byla nucena stěhovat se kvůli zbourání domovského sídla v Národním domě k nácviku představení do malé místnosti v Herklotzgasse 3, ale musela se rozloučit s lidmi, kteří jí vtiskli svou pečeť. Jedním z nich byl tzv. „táta Omladiny“, pan Jakub Leitner.
V roce 1961 se poprvé ujímá režie žena, Hermína Pluskotová. Odvážná režisérka byla tehdy odměněna bouřlivým potleskem.
Politické události roku 1968 v Československu však měly neblahý dopad i na vídeňskou českou menšinu. Ta se rozdělila na dva tábory a hodně členů Omladinu z politických důvodů opustilo. V roce 1969 se VO stěhuje do klubovny v nově postaveném Národním domě – hotelu Bohemia, který pak sloužil spolku jako domov celých následujících dvacet pět let. Do spolku se postupně hlásili noví členové, kteří přišli z bývalé ČSSR a tím zřetelně soubor posílili. Zrušení hotelu však znamenalo opětné stěhování, tentokráte do školní budovy české školy Komenského na Sebastiánově náměstí v třetím okrese, kde má Vlastenecká omladina spolu s jinými spolky své sídlo dodnes.
Od osmdesátých let se přešlo k rytmu dvou divadelních představení ročně, a sice na jaře a na podzim. Příčinou bylo neustálé oslabování českovídeňské menšiny a jejího zájmu. V repertoáru najdeme jak zpěvohry, tak i komedie.
Začátek nového tisíciletí však vtiskl svou novou tvář i Vlastenecké omladině. Otevřené hranice umožnily přístup mnoha Čechům a Slovákům ke studiu i práci ve Vídni. Tito převážně mladí lidé se částečně přes taneční večery, částečně přes českou školu Komenského zapojili buď sami do práce v divadelním spolku nebo tvoří publikum, kterého opět přibývá. VOmladina navázala také spolupráci s Divadelním spolkem bratří Mrštíků Boleradice a s divadlem Rynárec u Pelhřimova. Spolky navzájem hostují v ČR nebo ve Vídni, VOmladina ještě navíc už 15 let pravidelně jezdí hrát do Kroměříže na pozvání Sokolské župy Hanácké.
Náš spolek vykazoval od svého založení velmi dobrou a záslužnou práci. Zažil svá výslunní, ale i úpadky. Na divadelních prknech se vystřídala celá řada herců – ochotníků, kteří ve svém volném čase, často za velmi špatných podmínek, nastudovali po celou dobu trvání přes třista her. Toto se vždy dařilo jen proto, že všichni měli a dodnes mají divadlo opravdu rádi. Omladináři byli, jsou a snad i budou ochotníci tělem i duší. A to je správný recept na dlouhověkost!
V roce 1881 vznikl v patnáctém vídeňském okrese kroužek působících Čechů a Moravanů, který si zvolil název Vlastenecká omladina pro podporování školského spolku Komenský. Jeho vlastenectví plynulo z obav o zánik české řeči mezi českou menšinou ve Vídni. Spolek pomáhali „postavit na nohy“ členové ze stejnojmenného spolku v Jindřichově Hradci. Tak do dneška citované heslo: „Kdos českého původu, lni ku svému národu“ je věnováním tamního akademika L. Domečka. Oficiální založení se datuje od roku 1885, a tak se můžeme chlubit tím, že jsme o pouhé dva roky mladší, než je Národní divadlo v Praze. Za zmínku stojí i skutečnost, že se řadíme mezi čtyři nejstarší česky hrající spolky v zahraničí.
První divadelní představení se konala v Národním domě ve Vídni, kde bylo i naše sídlo. Hrály se převážně operety a zpěvohry. Tehdejší mladý divadelní soubor si díky svému výkonu, ale i vysoké úrovni vedoucích pracovníků, vytvořil výtečné vztahy i k nejvyšší české divadelní elitě – k Národnímu divadlu v Praze. Tak dochází k hostování členů Národního divadla - Jindřicha Mošny v roce 1900-01 a Hany Kvapilové v r. 1902-04 na základě pozvání spolku.
V tomto období až do počátku druhé světové války dochází k největšímu rozkvětu spolku. Herci sehráli několikrát v roce divadelní představení na nejvyšší úrovni a to za přímého doprovodu orchestru. Pořádaly se časté hostující zájezdy do české vlasti, kde byla Omladina vždy uvítána s největšími poctami. Například v roce 1909 se uskutečnil zájezd do Kyjova na Moravě, kde se na počest hostování VO sešel celý slovácký kraj a byl uspořádán velký průvod městem se všemi tehdejšími atrakcemi. Jak kronika praví: „Lásku nám manifestovali šohajové na koních a sta děvčic v nádherných krojích.“
V letech 1942-45 byla činnost Vlastenecké omladiny zakázána. Avšak v poválečných letech 1950-59 můžeme zaznamenat rozkvět a největší produktivitu spolku – bylo odehráno 52 divadelních her v 62 představeních.
V roce 1954 se na základě pozvání České besedy uskutečnil velice zdařilý hostující zájezd do Jugoslávie, do Záhřebu a Daruvaru, o jehož úspěchu se hovoří dodnes.
Ovšem v šedesátých letech se situace změnila. Toto desetiletí začalo pro Omladinu velmi trpce. Nejen, že byla nucena stěhovat se kvůli zbourání domovského sídla v Národním domě k nácviku představení do malé místnosti v Herklotzgasse 3, ale musela se rozloučit s lidmi, kteří jí vtiskli svou pečeť. Jedním z nich byl tzv. „táta Omladiny“, pan Jakub Leitner.
V roce 1961 se poprvé ujímá režie žena, Hermína Pluskotová. Odvážná režisérka byla tehdy odměněna bouřlivým potleskem.
Politické události roku 1968 v Československu však měly neblahý dopad i na vídeňskou českou menšinu. Ta se rozdělila na dva tábory a hodně členů Omladinu z politických důvodů opustilo. V roce 1969 se VO stěhuje do klubovny v nově postaveném Národním domě – hotelu Bohemia, který pak sloužil spolku jako domov celých následujících dvacet pět let. Do spolku se postupně hlásili noví členové, kteří přišli z bývalé ČSSR a tím zřetelně soubor posílili. Zrušení hotelu však znamenalo opětné stěhování, tentokráte do školní budovy české školy Komenského na Sebastiánově náměstí v třetím okrese, kde má Vlastenecká omladina spolu s jinými spolky své sídlo dodnes.
Od osmdesátých let se přešlo k rytmu dvou divadelních představení ročně, a sice na jaře a na podzim. Příčinou bylo neustálé oslabování českovídeňské menšiny a jejího zájmu. V repertoáru najdeme jak zpěvohry, tak i komedie.
Začátek nového tisíciletí však vtiskl svou novou tvář i Vlastenecké omladině. Otevřené hranice umožnily přístup mnoha Čechům a Slovákům ke studiu i práci ve Vídni. Tito převážně mladí lidé se částečně přes taneční večery, částečně přes českou školu Komenského zapojili buď sami do práce v divadelním spolku nebo tvoří publikum, kterého opět přibývá. VOmladina navázala také spolupráci s Divadelním spolkem bratří Mrštíků Boleradice a s divadlem Rynárec u Pelhřimova. Spolky navzájem hostují v ČR nebo ve Vídni, VOmladina ještě navíc už 15 let pravidelně jezdí hrát do Kroměříže na pozvání Sokolské župy Hanácké.
Náš spolek vykazoval od svého založení velmi dobrou a záslužnou práci. Zažil svá výslunní, ale i úpadky. Na divadelních prknech se vystřídala celá řada herců – ochotníků, kteří ve svém volném čase, často za velmi špatných podmínek, nastudovali po celou dobu trvání přes třista her. Toto se vždy dařilo jen proto, že všichni měli a dodnes mají divadlo opravdu rádi. Omladináři byli, jsou a snad i budou ochotníci tělem i duší. A to je správný recept na dlouhověkost!
Pokud se s námi chcete o ně podělit, zašlete nám je prosím prostřednictvím následujícího formuláře. Formulář slouží pro zasílání faktografických informací pracovníkům databáze.
Prosíme, neposílejte vzkazy určené souborům či jednotlivým osobám, nebudou jim doručeny. Neposkytujeme jiné než zveřejněné kontaktní informace. Pokud chcete kontaktovat jednotlivé soubory či organizace, využijte prosím jejich webové stránky.