Hana Smičková-Látalová a její umělecká činnost
Hana Smičková-Látalová a její umělecká činnost
Hana Smičková-Látalová je uměleckou ředitelkou a choreografkou tanečního divadla MIMI FORTUNAE Brno po celých 24 let trvání souboru. Vytvořila mnoho tanečních rolí, svůj vlastní styl tance a vede již čtvrtou generaci tanečníků. Od roku 2002 je Hana Smičková-Látalová zařazena mezi žijící osobnosti České republiky v almanachu Who is…? a od roku 2006 je vedena v Českém almanachu osobností.
Hana Smičková‑Látalová založila taneční divadlo MIMI FORTUNAE v roce 1985 a začala pro něj vytvářet vlastní taneční styl a choreografie. Ve svých představeních se ovšem objevuje i v mnoha tanečních rolích s výrazným citovým nábojem a hereckou mimikou. K divácky nejoblíbenějším patřila Carmen, Liška z Malého prince, Představená z Dilematu srdce, Druidka v Keltském obřadu a Sestra v choreografii Petry Krůlové, Fašistka v tanečně-divadelním projektu »Být či nebý…?t«, Žena ve »Stínu«. První choreografické práce byly historického charakteru. Nejúspěšnější z nich, hra ze života Francois Villona »…teď na krk oprátku ti věší…«, pro kterou Hana Smičková‑Látalová vytvořila choreografii, se po sedm let hrála po celé České a Slovenské republice a v roce 1991 i v básníkově rodišti – Francii, v rámci festivalu v Avignonu. Vzpomínkou na F. Villona byla také »Balada pařížská aneb Francois Villon se vrací«, ve značně nevážnějším duchu, premiérovaná v roce 2000 v Německu, s níž pak soubor vystupoval na mnoha scénách v naší republice. Studium moderního baletu u zahraničních pedagogů a tanečníků přivedlo Hanu Smičkovou‑Látalovou k moderní choreografii, kde prvním dílem byla »Modlitba kamene«, choreografie, která ještě v roce 1998 byla provedena při slavnostním odhalování soch českých sochařů v Holandsku. K nejznámějším inscenacím patří také »Malý princ« podle A. de Saint-Exupéryho, oblíbený u velkých i malých diváků a uváděný u nás i v zahraničí (např. VIII. Mezinárodní festival moderního tance, Kaunas, Litva).
V roce 1991 Hana Smičková‑Látalová získala Prémii za nejlepší povinnou choreografii na III. Choreografické přehlídce ČSFR. Na IV. profesionální přehlídce ČR a SR v roce 1995 bylo její dílo »Slova« oceněno Cenou za choreografii. »Slova« byla vybrána i do galavečera mezinárodní choreografické soutěže Prix Volinine na Nové scéně v Praze a byla uváděna mimo jiné na Festivalu evropského umění v New Delhi, Indie. V roce 1998 byla »Carmina Burana« s choreografií Hany Smičkové‑Látalové a v provedení TD MIMI FORTUNAE objednána pro zahájeni kulturní sezóny v holandském Utrechtu. Choreografie k inscenaci »Balady o smrti« byla v roce 1999 zařazena mezi devět nejlepších tanečních inscenací v České republice a na Slovensku. V roce 2008 její choreografie »JÁ« získala ocenění taneční přehlídky »Tanec, Tanec 2008«, pořádané NIPOS – ARTAMA a rovněž II. cenu na »International Jazz Dance Open Festival« v Pardubicích.
Z tvůrčí dílny Hany Smičkové‑Látalové vzešlo do dnešního dne přes osmdesát choreografií. Choreografka spolupracovala i se zahraničními umělci. Její taneční styl i námět se zalíbil americkému skladateli Thomasu Clarkovi, který pro ni napsal balet »Ptáci« a osobně jej dirigoval při premiéře v Mahenově divadle v Brně v roce 1993. V roce 1994 působila jako asistentka při choreografii »Sedm pro mých sladkých šestnáct« amerického choreografa Davida Appela, asistovala i choreografce Sandi Combest z Dallasu při tvorbě »The Landscape of the Spirits«. V roce 2003 uvedla novou choreografii, která je výsledkem spolupráce české choreografky s americkou hudební skladatelkou Adrian Barton pod názvem »The Smart Irony of Renaissance« – s touto a dalšími choreografiemi se v letech 2002–2004 TD MIMI FORTUNAE představilo v Německu, Rakousku a Anglii a absolvovalo turné po Indii a USA. Do Indie se soubor vrátil i v roce 2007 s choreografií hany Smičkové-Látalové »KULT« (kořeny českého národa), která měla světovou premiéru ve městě Amristsar v rámci mezinárodního festivalu »Languages of Love«.
Po výročním představení k 15. letům trvání MIMI FORTUNAE se Hana Smičková‑Látalová začala věnovat s MIMI FORTUNAE jak moderním scénickým experimentům, tak tanečnímu divadlu s historickými náměty, propojujícími tanec a herectví. První premiérou v novém duchu byla taneční komedie »Ber kde ber« uváděná u nás i v Německu, dále pak mystické taneční obrazy »Keltský obřad Beltaine« a »Světlo v plameni« a »Kult«. Počínaje rokem 2003 se choreografka plně vrátila k modernímu scénickému tanci a spolu se svým manželem Slavojem Látalem ke 20. výročí divadla připravila tanečně divadelní projekt z našich dějin ve 20. stol. – »Být či nebýt…?«. Tento Projekt premiéroval v »domovském« divadle Bolka Polívky v Brně a byl rozhodující »tečkou« pro zápis choreografky mezi české osobnosti. Následují další projekty zamýšlející se nad počátkem i koncem života s názvem »ŽIVOMŘENÍ« a »KAPKY BOLAVÉ NADĚJE«.
K 50. narozeninám si Hana Smičková-Látalová nadělila realizaci BOLERA:
Kolikrát v dějinách umění bylo BOLERO Maurice Ravela ztvárněno? Bezpočtukrát,… tanečně, filmově…
Skvělý francouzský choreograf Bruno Genty říká, že každý choreograf, ať klasický, moderní či jakéhokoliv pohybového vyznání, má-li být nazýván »choreografem«, měl by se vypořádat se dvěma skladbami – Carmina Burana a Bolero!
Choreografka Tanečního divadla MIMI FORTUNAE Brno, Hana Smičková-Látalová vytvořila Carmina Burana (se scénářem a režií Františka Pavlíčka) pro holandský Utrecht v roce 1998 – úspěšně, jak dodnes potvrzují videozáznamy ze scény i z hlediště. Přesně o 10 let později, v roce 2008, Hana Smičková-Látalová oslavila 50 let a nadělila si k narozeninám práci na choreografii k BOLERU: námět nevznikl přes noc, rodil se Haně v hlavě a těle po dlouhou dobu, protože samozřejmě chtěla ztvárnit tuto bez nadsázky nesmrtelnou hudbu jedinečně. V BOLERU Hana Smičková-Látalová vychází z reality současné hektické společnosti, přivádějící mnohé jedince bez rozdílu pohlaví, věku, vzdělání, majetkových poměrů, atd. k »syndromu vyhoření«, nebo prostě jen k únavě ze všeho, s čím se denně potýkáme! Tehdy může nastoupit snění, fantazie, hledání jiného světa s nadějí, že »tam nám bude líp«! Jak by ale lidé reagovali na uskutečnění snu? Na »nápor« štěstí a radosti? Choreografka ve svém tanečním dramatu ukazuje jednu z možných variant…
A ještě jedna jedinečnost BOLERA prezentovaného TD MIMI FORTUNAE – skladba Bolero Maurice Ravela, doprovázející skutečný život, proklouzne do snové původní hudby Jiřího Hradila, aby se ale zase vrátila dokreslit realitu. Jiří Hradil napsal svou skladbu přímo na námět a v souladu s choreografií. Spolupráce Jiřího Hradila s Hanou Smičkovou-Látalovou poprvé slavila úspěch v duetu JÁ a podle odborných i laických ohlasů na Bolero ani podruhé nezklamala, naopak diváky takhle ztvárněné BOLERO »dostalo«!
Z choreografčiny tvorby však nevzcházejí jen rozsáhlejší dramata, ale v posledních letech je patrný jednak sklon ke scénickým žertíkům a ironickým legráckám a jednak stále hlubší zájem o intimní, ale zásadní, příběhy člověka v kontextu dějin a snaha o rozkrývání hlubin lidské povahy. O tom svědčí choreografie »Dědictví«, »Stín« a dvěma cenami z loňského roku ověnčený pánský duet »JÁ«.
Hana Smičková-Látalová je uměleckou ředitelkou a choreografkou tanečního divadla MIMI FORTUNAE Brno po celých 24 let trvání souboru. Vytvořila mnoho tanečních rolí, svůj vlastní styl tance a vede již čtvrtou generaci tanečníků. Od roku 2002 je Hana Smičková-Látalová zařazena mezi žijící osobnosti České republiky v almanachu Who is…? a od roku 2006 je vedena v Českém almanachu osobností.
Hana Smičková‑Látalová založila taneční divadlo MIMI FORTUNAE v roce 1985 a začala pro něj vytvářet vlastní taneční styl a choreografie. Ve svých představeních se ovšem objevuje i v mnoha tanečních rolích s výrazným citovým nábojem a hereckou mimikou. K divácky nejoblíbenějším patřila Carmen, Liška z Malého prince, Představená z Dilematu srdce, Druidka v Keltském obřadu a Sestra v choreografii Petry Krůlové, Fašistka v tanečně-divadelním projektu »Být či nebý…?t«, Žena ve »Stínu«. První choreografické práce byly historického charakteru. Nejúspěšnější z nich, hra ze života Francois Villona »…teď na krk oprátku ti věší…«, pro kterou Hana Smičková‑Látalová vytvořila choreografii, se po sedm let hrála po celé České a Slovenské republice a v roce 1991 i v básníkově rodišti – Francii, v rámci festivalu v Avignonu. Vzpomínkou na F. Villona byla také »Balada pařížská aneb Francois Villon se vrací«, ve značně nevážnějším duchu, premiérovaná v roce 2000 v Německu, s níž pak soubor vystupoval na mnoha scénách v naší republice. Studium moderního baletu u zahraničních pedagogů a tanečníků přivedlo Hanu Smičkovou‑Látalovou k moderní choreografii, kde prvním dílem byla »Modlitba kamene«, choreografie, která ještě v roce 1998 byla provedena při slavnostním odhalování soch českých sochařů v Holandsku. K nejznámějším inscenacím patří také »Malý princ« podle A. de Saint-Exupéryho, oblíbený u velkých i malých diváků a uváděný u nás i v zahraničí (např. VIII. Mezinárodní festival moderního tance, Kaunas, Litva).
V roce 1991 Hana Smičková‑Látalová získala Prémii za nejlepší povinnou choreografii na III. Choreografické přehlídce ČSFR. Na IV. profesionální přehlídce ČR a SR v roce 1995 bylo její dílo »Slova« oceněno Cenou za choreografii. »Slova« byla vybrána i do galavečera mezinárodní choreografické soutěže Prix Volinine na Nové scéně v Praze a byla uváděna mimo jiné na Festivalu evropského umění v New Delhi, Indie. V roce 1998 byla »Carmina Burana« s choreografií Hany Smičkové‑Látalové a v provedení TD MIMI FORTUNAE objednána pro zahájeni kulturní sezóny v holandském Utrechtu. Choreografie k inscenaci »Balady o smrti« byla v roce 1999 zařazena mezi devět nejlepších tanečních inscenací v České republice a na Slovensku. V roce 2008 její choreografie »JÁ« získala ocenění taneční přehlídky »Tanec, Tanec 2008«, pořádané NIPOS – ARTAMA a rovněž II. cenu na »International Jazz Dance Open Festival« v Pardubicích.
Z tvůrčí dílny Hany Smičkové‑Látalové vzešlo do dnešního dne přes osmdesát choreografií. Choreografka spolupracovala i se zahraničními umělci. Její taneční styl i námět se zalíbil americkému skladateli Thomasu Clarkovi, který pro ni napsal balet »Ptáci« a osobně jej dirigoval při premiéře v Mahenově divadle v Brně v roce 1993. V roce 1994 působila jako asistentka při choreografii »Sedm pro mých sladkých šestnáct« amerického choreografa Davida Appela, asistovala i choreografce Sandi Combest z Dallasu při tvorbě »The Landscape of the Spirits«. V roce 2003 uvedla novou choreografii, která je výsledkem spolupráce české choreografky s americkou hudební skladatelkou Adrian Barton pod názvem »The Smart Irony of Renaissance« – s touto a dalšími choreografiemi se v letech 2002–2004 TD MIMI FORTUNAE představilo v Německu, Rakousku a Anglii a absolvovalo turné po Indii a USA. Do Indie se soubor vrátil i v roce 2007 s choreografií hany Smičkové-Látalové »KULT« (kořeny českého národa), která měla světovou premiéru ve městě Amristsar v rámci mezinárodního festivalu »Languages of Love«.
Po výročním představení k 15. letům trvání MIMI FORTUNAE se Hana Smičková‑Látalová začala věnovat s MIMI FORTUNAE jak moderním scénickým experimentům, tak tanečnímu divadlu s historickými náměty, propojujícími tanec a herectví. První premiérou v novém duchu byla taneční komedie »Ber kde ber« uváděná u nás i v Německu, dále pak mystické taneční obrazy »Keltský obřad Beltaine« a »Světlo v plameni« a »Kult«. Počínaje rokem 2003 se choreografka plně vrátila k modernímu scénickému tanci a spolu se svým manželem Slavojem Látalem ke 20. výročí divadla připravila tanečně divadelní projekt z našich dějin ve 20. stol. – »Být či nebýt…?«. Tento Projekt premiéroval v »domovském« divadle Bolka Polívky v Brně a byl rozhodující »tečkou« pro zápis choreografky mezi české osobnosti. Následují další projekty zamýšlející se nad počátkem i koncem života s názvem »ŽIVOMŘENÍ« a »KAPKY BOLAVÉ NADĚJE«.
K 50. narozeninám si Hana Smičková-Látalová nadělila realizaci BOLERA:
Kolikrát v dějinách umění bylo BOLERO Maurice Ravela ztvárněno? Bezpočtukrát,… tanečně, filmově…
Skvělý francouzský choreograf Bruno Genty říká, že každý choreograf, ať klasický, moderní či jakéhokoliv pohybového vyznání, má-li být nazýván »choreografem«, měl by se vypořádat se dvěma skladbami – Carmina Burana a Bolero!
Choreografka Tanečního divadla MIMI FORTUNAE Brno, Hana Smičková-Látalová vytvořila Carmina Burana (se scénářem a režií Františka Pavlíčka) pro holandský Utrecht v roce 1998 – úspěšně, jak dodnes potvrzují videozáznamy ze scény i z hlediště. Přesně o 10 let později, v roce 2008, Hana Smičková-Látalová oslavila 50 let a nadělila si k narozeninám práci na choreografii k BOLERU: námět nevznikl přes noc, rodil se Haně v hlavě a těle po dlouhou dobu, protože samozřejmě chtěla ztvárnit tuto bez nadsázky nesmrtelnou hudbu jedinečně. V BOLERU Hana Smičková-Látalová vychází z reality současné hektické společnosti, přivádějící mnohé jedince bez rozdílu pohlaví, věku, vzdělání, majetkových poměrů, atd. k »syndromu vyhoření«, nebo prostě jen k únavě ze všeho, s čím se denně potýkáme! Tehdy může nastoupit snění, fantazie, hledání jiného světa s nadějí, že »tam nám bude líp«! Jak by ale lidé reagovali na uskutečnění snu? Na »nápor« štěstí a radosti? Choreografka ve svém tanečním dramatu ukazuje jednu z možných variant…
A ještě jedna jedinečnost BOLERA prezentovaného TD MIMI FORTUNAE – skladba Bolero Maurice Ravela, doprovázející skutečný život, proklouzne do snové původní hudby Jiřího Hradila, aby se ale zase vrátila dokreslit realitu. Jiří Hradil napsal svou skladbu přímo na námět a v souladu s choreografií. Spolupráce Jiřího Hradila s Hanou Smičkovou-Látalovou poprvé slavila úspěch v duetu JÁ a podle odborných i laických ohlasů na Bolero ani podruhé nezklamala, naopak diváky takhle ztvárněné BOLERO »dostalo«!
Z choreografčiny tvorby však nevzcházejí jen rozsáhlejší dramata, ale v posledních letech je patrný jednak sklon ke scénickým žertíkům a ironickým legráckám a jednak stále hlubší zájem o intimní, ale zásadní, příběhy člověka v kontextu dějin a snaha o rozkrývání hlubin lidské povahy. O tom svědčí choreografie »Dědictví«, »Stín« a dvěma cenami z loňského roku ověnčený pánský duet »JÁ«.
Pokud se s námi chcete o ně podělit, zašlete nám je prosím prostřednictvím následujícího formuláře. Formulář slouží pro zasílání faktografických informací pracovníkům databáze.
Prosíme, neposílejte vzkazy určené souborům či jednotlivým osobám, nebudou jim doručeny. Neposkytujeme jiné než zveřejněné kontaktní informace. Pokud chcete kontaktovat jednotlivé soubory či organizace, využijte prosím jejich webové stránky.