ROZSYPALOVÁ, Irena

Datum narození: 18.4.1954
Místo narození: Brno
Česká herečka, operní režisérka, moderátorka, vysokoškolská učitelka a lektorka rétoriky a komunikace.

Narodila se Brně a celé mládí prožila ve Slavkově u Brna. Pocházela z hudební rodiny, jejím otcem byl vyučený instalatér, ovšem zapálený slavkovský kapelník a organizátor kulturního života Břetislav Rozsypal (1923–1998). Od roku 1970 se po boku rodičů zapojila do aktivit místního ochotnického divadla. Studovala na gymnáziu v Bučovicích, kde maturovala v roce 1973. Pak vystudovala činoherní herectví na Janáčkově akademii múzických umění (JAMU) v Brně.

Po absolutoriu nastoupila od srpna 1977 do činoherního souboru Státního divadla v Ostravě a jeho sólistkou zůstala dalších 15 let. Její první rolí se stala mladá matka Lena ve hře Ešelon sovětského dramatika Michaila Michailoviče Roščina, převzala však také úlohu Dámy v komediálním Penzionu pro svobodné pány v režii Jiřího Krejčíka a ztvárnila mimo jiné Živu v Radúzovi a Mahuleně (1978), Mančinku v Dalskabátech (1979), Slečnu Eynsford-Hillovou v Pygmalionu (1980), titulní roli v Maryši (1981), Dolly Hammovou v Sestupu Orfeově (1983), Eunice v Tramvaji do stanice Touha (1988), Paní Rogersovou v Deseti malých černoušcích (1988), Evženii v Brouku v hlavě (1991) a další. Po celé toto období účinkovala i v řadě televizních inscenací a seriálů; před kamerou debutovala v budovatelském životopisném dramatu Svědomí běžce režiséra Aloise Müllera (1977). Spolupracovala s amatérským souborem Impuls DK VŽKG (např. režírovala Zeyerova Radúze a Mahulenu), stala se v jeho posledním období po boku Aloise Müllera jeho vedoucí.

Současně s ostravským hereckým angažmá studovala rovněž na brněnské JAMU obor operní režie. Ukončila jej v roce 1989 absolventským představením melodramatu Radúz a Mahulena Julia Zeyera a Josefa Suka. Dne 21. srpna téhož roku se jí také narodil syn Michael, v říjnu přijela z Ostravy k rodičům do Slavkova, stýkala se zde mimo jiné s rodinnou přítelkyní režisérkou Sonjou Sázavskou a v listopadu 1989 se i s ní zapojila do místního revolučního dění, patřila mezi velmi aktivní osobnosti při zakládání Občanského fóra ve Slavkově, ačkoli zakládající členkou se nestala (byl jím ovšem její bratr Břetislav, mimo jiné spolu s budoucím premiérem Bohuslavem Sobotkou).

Po návratu do Ostravy pak Rozsypalová působila více než 20 let jako pedagožka jevištní mluvy a herectví a operní režisérka na pěveckém oddělení Janáčkovy konzervatoře. Kromě běžné výuky připravovala se studenty a studentkami každoročně operní představení, někdy zkrácené verze s klavírním doprovodem, jako třeba Mozartovy opery Figarova svatba, Bastien a Bastienka a Così fan tutte nebo Dvořákovu Rusalku, jindy celé opery i s orchestrem, například Dido a Aeneas Henryho Purcella, Hlas lesa Bohuslava Martinů nebo Žirafí operu Markéty Dvořákové (2007).

Ve stejném období pracovala i jako moderátorka víkendového vysílání v Českém rozhlase Ostrava nebo jako hlasová lektorka v České televizi Ostrava, kde také načítala mnoho textů k dokumentárním pořadům, moderovala také koncerty i kulturní a společenské akce, vedla kurzy rétoriky a komunikace. V Národním divadle moravskoslezském byla angažována jako asistentka režie u nastudování Kupce benátského (1991) a poté jako jazyková poradkyně u oper Piková dáma (1996), Bludný Holanďan (1997) či Prodaná nevěsta (1997).

V roce 2005 začala vyučovat jevištní řeč a herectví na katedře zpěvu Hudební fakulty JAMU v Brně a dále spolupracovala jako hlasová poradkyně v různých divadlech, např. v Městském divadle Brno nebo v opeře Národního divadla Brno. V roce 2013 se z Ostravy přestěhovala natrvalo do Brna a nadále se věnovala kurzům rétoriky a komunikace v brněnském studiu Sova. Příležitostně se vracela také do Slavkova k moderování různých událostí nebo v roce 2024 k režijnímu vedení ochotnické inscenace Maryši bratří Mrštíků.

(zpracováno podle Wikipedie a dalších zdrojů)
Bibliografie:
Irena Rozsypalová. Online. Wikipedie.cz. Dostupné z: https://cs.wikipedia.org/wiki/Irena_Rozsypalová [cit. 2024-07-28]

RUSŇÁKOVÁ, Taťána. Nikdy jsem nepoznala termín „jdu do práce“. Divadlo je zkrátka jiný svět a zároveň můj život. Slavkovský zpravodaj. Slavkov u Brna: BM typo, 2024-03-30, roč. XXVI, čís. 3, s. 18–19.
Máte nějaké další informace k tomuto tématu?

Pokud se s námi chcete o ně podělit, zašlete nám je prosím prostřednictvím následujícího formuláře. Formulář slouží pro zasílání faktografických informací pracovníkům databáze.

Prosíme, neposílejte vzkazy určené souborům či jednotlivým osobám, nebudou jim doručeny. Neposkytujeme jiné než zveřejněné kontaktní informace. Pokud chcete kontaktovat jednotlivé soubory či organizace, využijte prosím jejich webové stránky.

Vaše jméno:
Váš e-mail:
Informace:
Obrana proti spamu: do této kolonky napiště slovo 'divadlo':