Věra Novenková, Boskovice
Zdroj: Bušina, Jiří: Boskovické divadlo II 1992-2013. Boskovice, TJ Sokol, 2013, s. 28-29.
NOVENKOVÁ, Věra, rozená Davidová, Boskovice
Datum narození: 2.10.1924
Místo narození: Boskovice
Věra Novenková, rozená Davidová
Po dokončení měšťanské školy začala pracovat v obchodě svých rodičů, ale záhy nato dostala nabídku na roční praxi ve Zlíně. Bylo to v prodejně
suvenýrů a tabáku v Baťově „Společenském domě“. V tomto hotelu, tehdy gigantickém středisku kulturního života Zlína, sídlily různé organizace a kluby. Bydleli tam i členové zlínského divadla.
Už po několika dnech se stala členkou divadelní odnože klubu ABŠ - absolventů Baťovy školy. Během roku absolvovala intenzivní hereckou průpravu pod vedením profesionálů. Debutovala ve zlínském divadle v Šamberkově hře Blázinec v prvním poschodí,
a Stroupežnického hře Zvíkovský rarášek. To byla první etapa jejího vstupu na divadelní prkna.
Ve zlínském divadle hostovala ještě v roce 1948 ve hře Plynové lampy.
1940 - po návratu ze Zlína do Boskovic dostala nabídku na roli v operetě Frajerečka, kterou nacvičovalo ochotnické divadlo. Zahrála postavu Maryši.
Následovala řada dalších zpěvoher a činoher, které se hrály v době okupace do rozpuštění Sokola v sokolovně -
1941 - Jára Beneš: Růže z Argentiny, Rud. Piskáček: Perly panny Serafinky, M. Smatek na libreto Jiřího Červeného dle B. Němcové: Divá Bára.
Po zrušení Sokola se hrálo v Katolickém domě -
1942 - Ed. Ingriš: Melodie srdcí (Píseň lásky), 1943 Jos. Stelibský: Ostrov milování a 1944 Jos. Stelibský: Děti manéže.
1945 po založení Městského ochotnického divadla hrála ve hrách -
1945 Večer ruských jednoaktovek, 1946 K. Simonov: Ruští lidé, 1947 J. Drda: Hrátky s čertem, N.V.Gogol: Ženitba, 1948 Vzpomínky na Karla Hašlera,
1949- Arthur Miller: Všichni moji synové, N. Manzari: Tabu, J. Fučík (dramatizace): Reportáž psaná na oprátce, J. B. Pristley: Už Adam a Eva a Dyna Hallová: Vlastenci rokoka.
1946 hrála se souborem gymnázia v Nedbalově operetě Polská krev
1948 v Shakespearově hře Večer tříkrálový.
Mimo to měla nespočet koncertních a komorních vystoupení za doprovodu orchestru, nebo za doprovodu dvou výtečných klavíristů, učitelů Vladimíra Veselého a Miloše Chlupa.
O své další činnosti Věra Novenková napsala:
„Pro mne nastal zlom v roce 1948, kdy jsem se v celostátní pěvecké soutěži umístila jako druhá. V tomto roce jsem byla přijata do Státního souboru písní a tanců v Praze. Mou prioritou se tedy stal zpěv. Základem mé profesionální práce byly všechny moje předešlé ochotnické aktivity. Ke skutečnému herectví jsem se dostala už jen sporadicky ve filmu a v televizi. Často jsem natáčela v Čs. rozhlase. Práce ve Státním souboru byla zaměřena hlavně na zájezdovou činnost a státní reprezentaci - i v zahraničí. Ze Státního souboru si mne „půjčovaly“ i přední lidové soubory na zahraniční cesty a festivaly. Nejzajímavější byl tříměsíční zájezd do Číny. Vlakem přes SSSR Sibiřskou magistrálou až do Pekingu. Výlet k Velké čínské zdi a do císařského města. Pak přes řadu velkých měst až do Šanghaje. Další velká letecká cesta vedla na východ ke Kaspickému moři do Azerbajdžánu. Pro nás jsou východní země jiné světy. Náš bližší svět, to byla většina evropských zemí. Vzpomínám na cesty Itálií a Španělskem po Slunečním pobřeží až na mys Sv. Vincenta v Portugalsku. Cesta do Spojených států měla zase jiná kouzla. Palác spojených
národů, pohled z nejvyššího mrakodrapu na New York, pak kousek Kanady a večerní barevné obrazy
nad Niagarskými vodopády. A mezi tím mnoho a mnoho úspěšných koncertů. To však je už hodně
dávno. Vedle toho běžel rodinný život. Manžel - tanečník a choreograf a tři děti. Hodně radostí, hodně starostí a hodně, hodně vzpomínek.“
Po dokončení měšťanské školy začala pracovat v obchodě svých rodičů, ale záhy nato dostala nabídku na roční praxi ve Zlíně. Bylo to v prodejně
suvenýrů a tabáku v Baťově „Společenském domě“. V tomto hotelu, tehdy gigantickém středisku kulturního života Zlína, sídlily různé organizace a kluby. Bydleli tam i členové zlínského divadla.
Už po několika dnech se stala členkou divadelní odnože klubu ABŠ - absolventů Baťovy školy. Během roku absolvovala intenzivní hereckou průpravu pod vedením profesionálů. Debutovala ve zlínském divadle v Šamberkově hře Blázinec v prvním poschodí,
a Stroupežnického hře Zvíkovský rarášek. To byla první etapa jejího vstupu na divadelní prkna.
Ve zlínském divadle hostovala ještě v roce 1948 ve hře Plynové lampy.
1940 - po návratu ze Zlína do Boskovic dostala nabídku na roli v operetě Frajerečka, kterou nacvičovalo ochotnické divadlo. Zahrála postavu Maryši.
Následovala řada dalších zpěvoher a činoher, které se hrály v době okupace do rozpuštění Sokola v sokolovně -
1941 - Jára Beneš: Růže z Argentiny, Rud. Piskáček: Perly panny Serafinky, M. Smatek na libreto Jiřího Červeného dle B. Němcové: Divá Bára.
Po zrušení Sokola se hrálo v Katolickém domě -
1942 - Ed. Ingriš: Melodie srdcí (Píseň lásky), 1943 Jos. Stelibský: Ostrov milování a 1944 Jos. Stelibský: Děti manéže.
1945 po založení Městského ochotnického divadla hrála ve hrách -
1945 Večer ruských jednoaktovek, 1946 K. Simonov: Ruští lidé, 1947 J. Drda: Hrátky s čertem, N.V.Gogol: Ženitba, 1948 Vzpomínky na Karla Hašlera,
1949- Arthur Miller: Všichni moji synové, N. Manzari: Tabu, J. Fučík (dramatizace): Reportáž psaná na oprátce, J. B. Pristley: Už Adam a Eva a Dyna Hallová: Vlastenci rokoka.
1946 hrála se souborem gymnázia v Nedbalově operetě Polská krev
1948 v Shakespearově hře Večer tříkrálový.
Mimo to měla nespočet koncertních a komorních vystoupení za doprovodu orchestru, nebo za doprovodu dvou výtečných klavíristů, učitelů Vladimíra Veselého a Miloše Chlupa.
O své další činnosti Věra Novenková napsala:
„Pro mne nastal zlom v roce 1948, kdy jsem se v celostátní pěvecké soutěži umístila jako druhá. V tomto roce jsem byla přijata do Státního souboru písní a tanců v Praze. Mou prioritou se tedy stal zpěv. Základem mé profesionální práce byly všechny moje předešlé ochotnické aktivity. Ke skutečnému herectví jsem se dostala už jen sporadicky ve filmu a v televizi. Často jsem natáčela v Čs. rozhlase. Práce ve Státním souboru byla zaměřena hlavně na zájezdovou činnost a státní reprezentaci - i v zahraničí. Ze Státního souboru si mne „půjčovaly“ i přední lidové soubory na zahraniční cesty a festivaly. Nejzajímavější byl tříměsíční zájezd do Číny. Vlakem přes SSSR Sibiřskou magistrálou až do Pekingu. Výlet k Velké čínské zdi a do císařského města. Pak přes řadu velkých měst až do Šanghaje. Další velká letecká cesta vedla na východ ke Kaspickému moři do Azerbajdžánu. Pro nás jsou východní země jiné světy. Náš bližší svět, to byla většina evropských zemí. Vzpomínám na cesty Itálií a Španělskem po Slunečním pobřeží až na mys Sv. Vincenta v Portugalsku. Cesta do Spojených států měla zase jiná kouzla. Palác spojených
národů, pohled z nejvyššího mrakodrapu na New York, pak kousek Kanady a večerní barevné obrazy
nad Niagarskými vodopády. A mezi tím mnoho a mnoho úspěšných koncertů. To však je už hodně
dávno. Vedle toho běžel rodinný život. Manžel - tanečník a choreograf a tři děti. Hodně radostí, hodně starostí a hodně, hodně vzpomínek.“
Bibliografie:
BUŠINA, Jiří: Boskovické divadlo II. 1992-2013. Boskovice. TJ Sokol 2013, s. 28-29.
Pokud se s námi chcete o ně podělit, zašlete nám je prosím prostřednictvím následujícího formuláře. Formulář slouží pro zasílání faktografických informací pracovníkům databáze.
Prosíme, neposílejte vzkazy určené souborům či jednotlivým osobám, nebudou jim doručeny. Neposkytujeme jiné než zveřejněné kontaktní informace. Pokud chcete kontaktovat jednotlivé soubory či organizace, využijte prosím jejich webové stránky.