Z redakční pošty - LAUTRBACHOVÁ, Jana. Mrštíkovo divadelní jaro: Dvojitý divadelní kolotoč a prasklý štrúdl k tomu. Online. Divadelník.cz 26. 4. 2026
aké to je, když jeden den pečete pro herce štrúdl a druhý den na stejném jevišti bojujete o postup na národní přehlídku? Do redakční pošty dorazil text Jany Lautrbachové, která svými bezprostředními dojmy reflektuje krajskou postupovou přehlídku venkovského divadla – Mrštíkovo divadelní jaro v Boleradicích. Proč letos v hledišti seděli starostové okolních obcí? Jak „chutná“ nervozita a proč je amatérské divadlo tím nejlepším „strojem“, jehož můžete být součástí? Přečtěte si Janin pohled.
V pondělí jsme skládali v divadle kulisy ze sobotního představení ve Velké Bystřici. Kluci nosili ty těžké kusy, já stála na prázdném jevišti a hlavou mi proběhla celá přehlídka, která v neděli 19. dubna skončila. No celá… celé jsem se neúčastnila, ale žila jsem jí od ledna, kdy začaly přípravy. Poprvé jsem zažila tady ten krásný divadelní kolotoč z obou stran – jako ten, kdo ji chystá a je součástí týmu, který tvoří support pro herce i diváky, a taky jako ten, kdo přijede hrát.
Upřímně? Obojí mě bavilo.
Bavilo mě sedět v divadelní klubovně a vymýšlet, jak to udělat souborům příjemné; jak je přivítáme, co jim dáme na večeři, jak jim zamáváme na rozloučenou… Bavila mě komunikace se starosty blízkých vesnic a měst, které nás napadlo „zatáhnout“ do toho našeho světa a v hledišti fandit těm svým. Udělali jsme totiž z obcí patrony jednotlivých souborů. Zástupci obcí přijeli, seznámili se s herci, řekli něco o sobě, předali dárky a drželi pěsti. Někteří s sebou také přivezli diváky, což bylo úplně skvělé. Děkujeme jmenovitě: Boleradice, Hustopeče u Brna, Moutnice, Nesvačilko, Těšany a Velké Pavlovice. Vaše vstřícnost, a hlavně zájem a chuť nás podpořit, je cenná!
Zástupci obce na setkání se souborem | foto: Jana Lautrabchová
Výborně fungující stroj
Bavilo mě stát se součástí toho výborně fungujícího stroje. Každý má na starost něco: ty jsi šatnářka, ty jsi za barem, ty máš na starosti úklid, ty tiskneš materiály, ty plníš sociální sítě, ty vítáš soubory, ty se staráš o porotu… Trochu mě nebavilo péct štrúdl. Abyste rozuměli: štrúdl čekal každý den na herce v šatně jako takové drobné sladké přivítání. Jak správně podotkla paní ředitelka přehlídky: „Domácímu moučníku se kupovaný nevyrovná“. Ne, že bych měla nějaký problém s pečením, ale ty nervy, aby se mi neroztrhal… A jistěže se mi roztrhal! Evidentně nejsem na štrúdl dobrá. Chválím a obdivuji všechny kolegyně, které také pekly a byly daleko, daleko úspěšnější než já. Bavilo mě, když jsem zrovna byla v roli uvaděčky, potkat kamarády a známé, které jsem několik let neviděla. Bavilo mě poslouchat rozbor představení, protože i tak, nebo možná právě tak, získává herec zkušenosti.
Štrúdl pro účinkující na přivítanou | foto: Jana Lautrbachová
Z členky organizačního týmu v herečku
No a pak se v boleradickém divadle objevím se svými kolegy z AMADISu jako herečka v komedii Taková normální rodinka. A to mě taky bavilo. Hleděno na organizaci přehlídky z druhého břehu, všechno fungovalo přesně tak, jak mělo. Cítili jsme se velmi příjemně, jako když se vracíš domů. No vždyť taky jo, na Mrštíkově divadelním jaře jsme rozhodně nebyli poprvé. Přijetí bylo vřelé, slova boleradického pana starosty a nesvačilské paní starostky byla milá, štrúdl poživatelný (to byl totiž ten můj, prasklý), zázemí profesionální, publikum skvělé, lektorský sbor smířlivý, jejich připomínky konstruktivní a smysluplné a řízky k večeři výborné! Jsem přesvědčená o tom, že tak, jak jsme se v Boleradicích cítili my, cítili se i kolegové z Říčan u Brna, Morkůvek, Újezdu u Brna, Blažovic a Zbraslavi.
Komedie Taková normální rodinka v podání AMADIS Popůvky - Jana Lautrbachová druhá zleva | foto: Jaroslav Hemala
Skvělá tečka na závěr
Nedělní vyhodnocení přehlídky zahájil taneční soubor Mimi Fortunae z Brna. Jejich scénický tanec byl skvělou tečkou. Obsahoval totiž přesně to, co jsme vlastně viděli v průběhu celého Mrštíkova jara – energii, zábavu a vtip i témata, o kterých lze přemýšlet. A co se mi líbilo úplně nejvíc, bylo složení souboru. Od neuvěřitelně vitální Hany Smičkové-Látalové (zakladatelky, ředitelky, choreografky, tanečnice a herečky), po muže a ženy všech věkových kategorií. Ruce jsme si mohli utleskat.
Potom už jen chvíle napětí, jak tedy nakonec dopadly soubory… a je to. Mrštíkovo divadelní jaro 2026 se stalo historií. Díky. Díky jako herečka, která přijela „soutěžit“ a díky jako členka týmu, který šlapal.
P.S. Za AMADIS hlásím, že dobrý. Nějaká ocenění tam padla: cena diváka, cena pro kluky za hereckou souhru, uznání pro režiséra, spoluautora, pro holky za souhru a hlavně doporučení na Krakonošův divadelní podzim. Tak uvidíme, jestli se uvidíme ve Vysokém nad Jizerou…
Z redakční pošty - LAUTRBACHOVÁ, Jana. Mrštíkovo divadelní jaro: Dvojitý divadelní kolotoč a prasklý štrúdl k tomu. Online. Divadelník.cz 26. 4. 2026 [cit. 2026-04-26]. Dostupné z: https://divadelnik.cz/mrstikovo-divadelni-jaro-dvojity-divadelni-kolotoc-a-praskly-strudl-k-tomu/
V pondělí jsme skládali v divadle kulisy ze sobotního představení ve Velké Bystřici. Kluci nosili ty těžké kusy, já stála na prázdném jevišti a hlavou mi proběhla celá přehlídka, která v neděli 19. dubna skončila. No celá… celé jsem se neúčastnila, ale žila jsem jí od ledna, kdy začaly přípravy. Poprvé jsem zažila tady ten krásný divadelní kolotoč z obou stran – jako ten, kdo ji chystá a je součástí týmu, který tvoří support pro herce i diváky, a taky jako ten, kdo přijede hrát.
Upřímně? Obojí mě bavilo.
Bavilo mě sedět v divadelní klubovně a vymýšlet, jak to udělat souborům příjemné; jak je přivítáme, co jim dáme na večeři, jak jim zamáváme na rozloučenou… Bavila mě komunikace se starosty blízkých vesnic a měst, které nás napadlo „zatáhnout“ do toho našeho světa a v hledišti fandit těm svým. Udělali jsme totiž z obcí patrony jednotlivých souborů. Zástupci obcí přijeli, seznámili se s herci, řekli něco o sobě, předali dárky a drželi pěsti. Někteří s sebou také přivezli diváky, což bylo úplně skvělé. Děkujeme jmenovitě: Boleradice, Hustopeče u Brna, Moutnice, Nesvačilko, Těšany a Velké Pavlovice. Vaše vstřícnost, a hlavně zájem a chuť nás podpořit, je cenná!
Zástupci obce na setkání se souborem | foto: Jana Lautrabchová
Výborně fungující stroj
Bavilo mě stát se součástí toho výborně fungujícího stroje. Každý má na starost něco: ty jsi šatnářka, ty jsi za barem, ty máš na starosti úklid, ty tiskneš materiály, ty plníš sociální sítě, ty vítáš soubory, ty se staráš o porotu… Trochu mě nebavilo péct štrúdl. Abyste rozuměli: štrúdl čekal každý den na herce v šatně jako takové drobné sladké přivítání. Jak správně podotkla paní ředitelka přehlídky: „Domácímu moučníku se kupovaný nevyrovná“. Ne, že bych měla nějaký problém s pečením, ale ty nervy, aby se mi neroztrhal… A jistěže se mi roztrhal! Evidentně nejsem na štrúdl dobrá. Chválím a obdivuji všechny kolegyně, které také pekly a byly daleko, daleko úspěšnější než já. Bavilo mě, když jsem zrovna byla v roli uvaděčky, potkat kamarády a známé, které jsem několik let neviděla. Bavilo mě poslouchat rozbor představení, protože i tak, nebo možná právě tak, získává herec zkušenosti.
Štrúdl pro účinkující na přivítanou | foto: Jana Lautrbachová
Z členky organizačního týmu v herečku
No a pak se v boleradickém divadle objevím se svými kolegy z AMADISu jako herečka v komedii Taková normální rodinka. A to mě taky bavilo. Hleděno na organizaci přehlídky z druhého břehu, všechno fungovalo přesně tak, jak mělo. Cítili jsme se velmi příjemně, jako když se vracíš domů. No vždyť taky jo, na Mrštíkově divadelním jaře jsme rozhodně nebyli poprvé. Přijetí bylo vřelé, slova boleradického pana starosty a nesvačilské paní starostky byla milá, štrúdl poživatelný (to byl totiž ten můj, prasklý), zázemí profesionální, publikum skvělé, lektorský sbor smířlivý, jejich připomínky konstruktivní a smysluplné a řízky k večeři výborné! Jsem přesvědčená o tom, že tak, jak jsme se v Boleradicích cítili my, cítili se i kolegové z Říčan u Brna, Morkůvek, Újezdu u Brna, Blažovic a Zbraslavi.
Komedie Taková normální rodinka v podání AMADIS Popůvky - Jana Lautrbachová druhá zleva | foto: Jaroslav Hemala
Skvělá tečka na závěr
Nedělní vyhodnocení přehlídky zahájil taneční soubor Mimi Fortunae z Brna. Jejich scénický tanec byl skvělou tečkou. Obsahoval totiž přesně to, co jsme vlastně viděli v průběhu celého Mrštíkova jara – energii, zábavu a vtip i témata, o kterých lze přemýšlet. A co se mi líbilo úplně nejvíc, bylo složení souboru. Od neuvěřitelně vitální Hany Smičkové-Látalové (zakladatelky, ředitelky, choreografky, tanečnice a herečky), po muže a ženy všech věkových kategorií. Ruce jsme si mohli utleskat.
Potom už jen chvíle napětí, jak tedy nakonec dopadly soubory… a je to. Mrštíkovo divadelní jaro 2026 se stalo historií. Díky. Díky jako herečka, která přijela „soutěžit“ a díky jako členka týmu, který šlapal.
P.S. Za AMADIS hlásím, že dobrý. Nějaká ocenění tam padla: cena diváka, cena pro kluky za hereckou souhru, uznání pro režiséra, spoluautora, pro holky za souhru a hlavně doporučení na Krakonošův divadelní podzim. Tak uvidíme, jestli se uvidíme ve Vysokém nad Jizerou…
Z redakční pošty - LAUTRBACHOVÁ, Jana. Mrštíkovo divadelní jaro: Dvojitý divadelní kolotoč a prasklý štrúdl k tomu. Online. Divadelník.cz 26. 4. 2026 [cit. 2026-04-26]. Dostupné z: https://divadelnik.cz/mrstikovo-divadelni-jaro-dvojity-divadelni-kolotoc-a-praskly-strudl-k-tomu/
Pokud se s námi chcete o ně podělit, zašlete nám je prosím prostřednictvím následujícího formuláře. Formulář slouží pro zasílání faktografických informací pracovníkům databáze.
Prosíme, neposílejte vzkazy určené souborům či jednotlivým osobám, nebudou jim doručeny. Neposkytujeme jiné než zveřejněné kontaktní informace. Pokud chcete kontaktovat jednotlivé soubory či organizace, využijte prosím jejich webové stránky.