KUBÁK, Ivo Kristián. Casanova a Krumbajglová. Recenze Iva Kristiána Kubáka na inscenaci Casanova na duchcovském zámku. Online. Web Jiráskův Hronov 3. 8. 2025
V dubnu letošního roku uplynulo 300 let od narození dobrodruha a cestovatele Giacoma Casanovy (1725–1798), který se v posledních letech svého života proslavil i svým autografickým životopisem Histoire de ma vie jusqu’à l’an 1797. Nedokončené, ale přesto rozsáhlé dílo, čítající 3500 stran, vycházelo po autorově smrti až do šedesátých let minulého století pouze v cenzurované podobě a Casanovův život mapuje pouze do roku 1774. Nevypráví již tak jeho vzpomínky na úplný závěr jeho života, kdy tento rodilý Benátčan v roce 1785 na pozvání hraběte a generála Josefa Karla Emanuela z Valdštejna pracoval do konce života jako knihovník na zámku v severočeském Duchcově. A právě zde a v těchto letech se odehrává apokryfní drama německy píšícího autora narozeného v Praze Karla Gassauera Casanova na duchcovském zámku, které na letošní JH přivezl DS Karel Čapek z (od zámku nedalekého) Děčína.
Gassauer svůj text v roce 1981 nejprve napsal jako hru pro východoněmeckou televizi, uváděla se však i jako divadelní kus; nedlouho poté ji do češtiny přeložil Josef Balvín a na českých jevištích (a pod různými názvy) pevně zakořenila. Až do loňské premiéry hry Lucie Trmíkové a spolku JEDL Casanova to byla víceméně jediná uváděná casanovovská činohra u nás a dočkala se 11 profesionálních uvedení většinou v zájezdových a oblastních divadlech (a jednou dokonce až v Libni).
Hra staví na modelovém rozporu obou protagonistů: protivného světoběžníka, gurmána a prostopášníka G. C. (Vít Vejražka), jemuž je protihráčkou nevzdělaná, nezcestovalá, ale soucitná služebná Žofie Krumbajglová (Ludmila Panenková). On kvůli svému chřadnoucímu zdraví už může jen vzpomínat na svá dávná vzletná dobrodružství a ona jeho „báchorky“ prokládá přízemními komentáři, komolením názvů výběrových vín, sem tam si dokonce i pospí. Slouží jim k tomu pokoj zařízený klasicistním nábytkem, v kterém je přesně pět míst, kam si obě postavy mohou sednout, a skutečně se téměř všechny variace sezení a ležení postupně vyčerpají, stejně jako se veškeré přítomné ložní prádlo a oblečení několikrát přeskládá a přesune po místnosti.
Casanovovo vyprávění (odehrávající se v průběhu několika po sobě následujících večerů) o různých dobrodružných eskapádách a milostných setkání je proloženo komickými „lechtivými“ mikrosituacemi, v nichž herečka a herec (Jana Benešová a Tomáš Milata) v karikovaných pantomimicko-pohybových kreacích ztvárňují v mnoha převlecích autorovy mladické zážitky a sny, často jen ilustrující již jednou vyřčené. Ke svému mladšímu já pak Casanova promlouvá a bilancuje svůj život.
Této repetitivní kompozici nepomáhá ani absence čehokoliv dramatického, ani od počátku očekávané modelové vyústění, v němž se slavný milenec vášnivě sápe na ubohou služtičku, a dokonce ani jeho skon v úplném finále. Situace, v které si Žofie s Casanovou na okamžik roli naslouchající a vypravěče vymění, aby se mu ona mohla svěřit se svým milostným zážitkem s pruským vojákem Vilémem, je v této únavné struktuře snad jedinou světlou výjimkou.
Vejražka i Panenková tak dělají, co mohou, ale protože se žádná z postav nikam neposune, nijak se nezmění ani není nijak překvapivě interpretována, po celou hodinu a půl spíše vyčkáváme na očekávané. Nic zásadně nového se o barokním kavalírovi nedozvíme, spíše nás některé zbytečně inscenované oplzlosti mohou znechutit, a můžeme se už jen pozastavit nad naivitou autora hry, který k takto fantaskní historické postavě evropských dějin nezaujme žádné stanovisko kromě toho, že byl sice ke stáru nesnesitelný morous, ale pořád na ženský.
foto: Ivo Mičkal
KUBÁK, Ivo Kristián. Casanova a Krumbajglová. Recenze Iva Kristiána Kubáka na inscenaci Casanova na duchcovském zámku. Online. Web Jiráskův Hronov 3. 8. 2025. Dostupné z: https://jiraskuvhronov.eu/casanova-a-krumbajglova [cit. 2025-08-05]
Gassauer svůj text v roce 1981 nejprve napsal jako hru pro východoněmeckou televizi, uváděla se však i jako divadelní kus; nedlouho poté ji do češtiny přeložil Josef Balvín a na českých jevištích (a pod různými názvy) pevně zakořenila. Až do loňské premiéry hry Lucie Trmíkové a spolku JEDL Casanova to byla víceméně jediná uváděná casanovovská činohra u nás a dočkala se 11 profesionálních uvedení většinou v zájezdových a oblastních divadlech (a jednou dokonce až v Libni).
Hra staví na modelovém rozporu obou protagonistů: protivného světoběžníka, gurmána a prostopášníka G. C. (Vít Vejražka), jemuž je protihráčkou nevzdělaná, nezcestovalá, ale soucitná služebná Žofie Krumbajglová (Ludmila Panenková). On kvůli svému chřadnoucímu zdraví už může jen vzpomínat na svá dávná vzletná dobrodružství a ona jeho „báchorky“ prokládá přízemními komentáři, komolením názvů výběrových vín, sem tam si dokonce i pospí. Slouží jim k tomu pokoj zařízený klasicistním nábytkem, v kterém je přesně pět míst, kam si obě postavy mohou sednout, a skutečně se téměř všechny variace sezení a ležení postupně vyčerpají, stejně jako se veškeré přítomné ložní prádlo a oblečení několikrát přeskládá a přesune po místnosti.
Casanovovo vyprávění (odehrávající se v průběhu několika po sobě následujících večerů) o různých dobrodružných eskapádách a milostných setkání je proloženo komickými „lechtivými“ mikrosituacemi, v nichž herečka a herec (Jana Benešová a Tomáš Milata) v karikovaných pantomimicko-pohybových kreacích ztvárňují v mnoha převlecích autorovy mladické zážitky a sny, často jen ilustrující již jednou vyřčené. Ke svému mladšímu já pak Casanova promlouvá a bilancuje svůj život.
Této repetitivní kompozici nepomáhá ani absence čehokoliv dramatického, ani od počátku očekávané modelové vyústění, v němž se slavný milenec vášnivě sápe na ubohou služtičku, a dokonce ani jeho skon v úplném finále. Situace, v které si Žofie s Casanovou na okamžik roli naslouchající a vypravěče vymění, aby se mu ona mohla svěřit se svým milostným zážitkem s pruským vojákem Vilémem, je v této únavné struktuře snad jedinou světlou výjimkou.
Vejražka i Panenková tak dělají, co mohou, ale protože se žádná z postav nikam neposune, nijak se nezmění ani není nijak překvapivě interpretována, po celou hodinu a půl spíše vyčkáváme na očekávané. Nic zásadně nového se o barokním kavalírovi nedozvíme, spíše nás některé zbytečně inscenované oplzlosti mohou znechutit, a můžeme se už jen pozastavit nad naivitou autora hry, který k takto fantaskní historické postavě evropských dějin nezaujme žádné stanovisko kromě toho, že byl sice ke stáru nesnesitelný morous, ale pořád na ženský.
foto: Ivo Mičkal
KUBÁK, Ivo Kristián. Casanova a Krumbajglová. Recenze Iva Kristiána Kubáka na inscenaci Casanova na duchcovském zámku. Online. Web Jiráskův Hronov 3. 8. 2025. Dostupné z: https://jiraskuvhronov.eu/casanova-a-krumbajglova [cit. 2025-08-05]
Pokud se s námi chcete o ně podělit, zašlete nám je prosím prostřednictvím následujícího formuláře. Formulář slouží pro zasílání faktografických informací pracovníkům databáze.
Prosíme, neposílejte vzkazy určené souborům či jednotlivým osobám, nebudou jim doručeny. Neposkytujeme jiné než zveřejněné kontaktní informace. Pokud chcete kontaktovat jednotlivé soubory či organizace, využijte prosím jejich webové stránky.