PRÁŠILOVÁ, Kateřina. Nejhorší věc je autor na scéně. Rozhovor s autorkou hry Norská žena Kateřinou Rudčenkovou. Web Jiráskův Hronov 3. 8. 2025
Rozhovor s autorkou hry Norská žena Kateřinou Rudčenkovou
Z programu to trochu působí, že jste si dámskou inscenaci musely vyvzdorovat, nebo že to bylo něco trochu nadstandardního. Je to tak?
To bych ani neřekla, vzniklo to tak, že když jsme slavili 30 let Puchmajera, tak tam přišly bývalé členky, kterým se líbila píseň Bechdelové test, a oslovily mě, abych pro ně napsala hru, že by chtěly zase hrát. Martin Švejda to slyšel a posvětil nám to, řekl, že nás bere za slovo a že nás produkčně zaštítí. Měly jsme podporu, ať to uděláme.
A jaká byla další geneze textu?
No to bylo takhle, my jsme se rok každý měsíc scházely – Tereza Škorpilová, Petra Kottomová a Eliška Frková Dvořáková – a vymejšlely jsme společně dějovou linku tří sester. Já jsem si zároveň zapisovala jejich hlášky okolo, třeba že se musí říkat „mrdat“ při focení. Potom jsem si sama sedla v jeden leden a z materiálu, který jsem nasbírala a který jsme společně vymyslely, jsem text napsala.
Potom přichází tři muži coby dramaturgové. Jak vám to spolu ve vztahu k tématu fungovalo? Docházelo třeba k nějakým střetům?
Jo. Střetů bylo strašně moc, Mikulka, Lanta i Škorpil hodně škrtali, ale já to ctím. Všechny škrty nás bolely, ale já jsem věděla, že to je k dobru, protože jim věřím. Je pravda, že jsme se hádali, ale to bylo spíš až při inscenování a zkoušení.
Jaké to pro vás je, když se inscenuje váš text a najednou se věci začnou vymykat tomu, jak jste si je představovala?
Jo, je to složitý. Oni si stěžujou, že nejhorší věc, co může být, je autor na scéně. Protože já pak opravdu trpím, ale zároveň jsem šťastná, že se to bude realizovat, takže se snažím ovládat. Je to bolestný, ale zároveň radostný.
Nerozdělil se vám během přípravy inscenace kolektiv na ženský a mužský?
Ne, nemyslím si, že jsme se nějak rozdvojili nebo spojili. Ale ti muži byli zvyklí si většinou psát ty hry sami a je pravda, že se cítím trošku nesvá, že jim lezu do mužskýho souboru a přináším tam ženská témata. Ale tak nakonec vždycky pak všichni chválí herecké výkony těch dvou mužů, takže jsou asi spokojení.
A zároveň se i v loňské Sklizni hodně objevovalo téma půli života. To není jen ženská věc, ale možná celkově souborová atmosféra…?
No, tak my jsme ve věku padesátníků, řešíme to. Martin, se kterým jsme Sklizeň napůl napsali, sám bilancoval život. Jsme prostě ve věku bilancování.
Pokud se nemýlím, tak Norská žena získala cenu v soutěži Nová Dráma…
Norská žena dostala v rámci Nové Drámy zvláštní ocenění Národného divadla Košice, které slíbilo, že hru uvede v plném nastudování. Ale pak se tam změnilo vedení, odešel ten dramaturg, který to vybral, a už to nevypadá…
Většina dramat skutečně není psaná pro herečky ve středním věku a není tam pro ně moc zajímavých postav. Lepší se to v současné české dramatice?
Jo, určitě se to lepší. Podle mě přibývá her pro ženy, protože je po tom poptávka od hereček a snad i od divaček.
autorka: Kateřina Prášilová / foto: Ivo Mičkal
PRÁŠILOVÁ, Kateřina. Nejhorší věc je autor na scéně. Rozhovor s autorkou hry Norská žena Kateřinou Rudčenkovou. Web Jiráskův Hronov 3. 8. 2025. Dostupné z: https://jiraskuvhronov.eu/nejhorsi-vec-je-autor-na-scene [cit. 2025-08-03]
Z programu to trochu působí, že jste si dámskou inscenaci musely vyvzdorovat, nebo že to bylo něco trochu nadstandardního. Je to tak?
To bych ani neřekla, vzniklo to tak, že když jsme slavili 30 let Puchmajera, tak tam přišly bývalé členky, kterým se líbila píseň Bechdelové test, a oslovily mě, abych pro ně napsala hru, že by chtěly zase hrát. Martin Švejda to slyšel a posvětil nám to, řekl, že nás bere za slovo a že nás produkčně zaštítí. Měly jsme podporu, ať to uděláme.
A jaká byla další geneze textu?
No to bylo takhle, my jsme se rok každý měsíc scházely – Tereza Škorpilová, Petra Kottomová a Eliška Frková Dvořáková – a vymejšlely jsme společně dějovou linku tří sester. Já jsem si zároveň zapisovala jejich hlášky okolo, třeba že se musí říkat „mrdat“ při focení. Potom jsem si sama sedla v jeden leden a z materiálu, který jsem nasbírala a který jsme společně vymyslely, jsem text napsala.
Potom přichází tři muži coby dramaturgové. Jak vám to spolu ve vztahu k tématu fungovalo? Docházelo třeba k nějakým střetům?
Jo. Střetů bylo strašně moc, Mikulka, Lanta i Škorpil hodně škrtali, ale já to ctím. Všechny škrty nás bolely, ale já jsem věděla, že to je k dobru, protože jim věřím. Je pravda, že jsme se hádali, ale to bylo spíš až při inscenování a zkoušení.
Jaké to pro vás je, když se inscenuje váš text a najednou se věci začnou vymykat tomu, jak jste si je představovala?
Jo, je to složitý. Oni si stěžujou, že nejhorší věc, co může být, je autor na scéně. Protože já pak opravdu trpím, ale zároveň jsem šťastná, že se to bude realizovat, takže se snažím ovládat. Je to bolestný, ale zároveň radostný.
Nerozdělil se vám během přípravy inscenace kolektiv na ženský a mužský?
Ne, nemyslím si, že jsme se nějak rozdvojili nebo spojili. Ale ti muži byli zvyklí si většinou psát ty hry sami a je pravda, že se cítím trošku nesvá, že jim lezu do mužskýho souboru a přináším tam ženská témata. Ale tak nakonec vždycky pak všichni chválí herecké výkony těch dvou mužů, takže jsou asi spokojení.
A zároveň se i v loňské Sklizni hodně objevovalo téma půli života. To není jen ženská věc, ale možná celkově souborová atmosféra…?
No, tak my jsme ve věku padesátníků, řešíme to. Martin, se kterým jsme Sklizeň napůl napsali, sám bilancoval život. Jsme prostě ve věku bilancování.
Pokud se nemýlím, tak Norská žena získala cenu v soutěži Nová Dráma…
Norská žena dostala v rámci Nové Drámy zvláštní ocenění Národného divadla Košice, které slíbilo, že hru uvede v plném nastudování. Ale pak se tam změnilo vedení, odešel ten dramaturg, který to vybral, a už to nevypadá…
Většina dramat skutečně není psaná pro herečky ve středním věku a není tam pro ně moc zajímavých postav. Lepší se to v současné české dramatice?
Jo, určitě se to lepší. Podle mě přibývá her pro ženy, protože je po tom poptávka od hereček a snad i od divaček.
autorka: Kateřina Prášilová / foto: Ivo Mičkal
PRÁŠILOVÁ, Kateřina. Nejhorší věc je autor na scéně. Rozhovor s autorkou hry Norská žena Kateřinou Rudčenkovou. Web Jiráskův Hronov 3. 8. 2025. Dostupné z: https://jiraskuvhronov.eu/nejhorsi-vec-je-autor-na-scene [cit. 2025-08-03]
Pokud se s námi chcete o ně podělit, zašlete nám je prosím prostřednictvím následujícího formuláře. Formulář slouží pro zasílání faktografických informací pracovníkům databáze.
Prosíme, neposílejte vzkazy určené souborům či jednotlivým osobám, nebudou jim doručeny. Neposkytujeme jiné než zveřejněné kontaktní informace. Pokud chcete kontaktovat jednotlivé soubory či organizace, využijte prosím jejich webové stránky.