VRCHOVSKÝ, Ladislav. Dačické kejklování 2026. Online. Amatérská scéna 12. 3. 2026
Letošní 26. ročník krajské postupové přehlídky amatérského hudebního a činoherního divadla Jihočeského kraje proběhl ve dnech 6. až 8. března tradičně v dačickém Kulturním domě Beseda, v prvotřídní organizaci a péči místních a byl (nejen) podle vyjádření předsedy lektorského sboru Milana Schejbala z hlediska kvality inscenací nejlepší za posledních deset let.
Přehlídku zahájilo představení inscenace hry N.V. Gogola Ženitba v podání DS Prácheňská scéna v Písku a v režii Milana Kursteina. Soubor, který je tradičním účastníkem Dačického kejklován po dobu mnoha let, potvrdil slova zaznívající na adresu těchto píseckých ochotníků při rozborech jejich představení v minulých ročnících, že více než hlavně zábavné komedie současných autorů, které kromě snahy rozesmát publikum nemají jiný cíl, jim sluší česká, případně světová klasika.
DS Prácheňská scéna v Písku: Ženitba. Foto Vojtěch Lojka.
Gogolova Ženitba se v České republice hraje častěji než v jiných zemích. Zdroje této obliby jsou s největší pravděpodobností v tom, že jednotlivé postavy, jejich povahy a charaktery, jsou autorem vykresleny naprosto srozumitelně, zcela přesně, a ani jedna z nich není postavou kladnou. Gogol ve své Ženitbě vytvořil plejádu postav, které až na jedinou nemají cíl hodný následování. A i ta jediná, Ilja Kočkarev, přítel hlavní postavy, nápadníka Podkolatova, nakonec podléhá síle peněz a vlastní řevnivosti.
Režisér inscenace Milan Kurstein neměl díky kvalitě předlohy žádný problém s výkladem jednotlivých postav. Ačkoliv se ve vlastní dramaturgicko-režijní koncepci držel tradičního uchopení této komedie, a neusiloval o originální výklad a režijní a herecké uchopení, byl tento přístup zvolen vzhledem ke kvalitám hereckého souboru zvolen zcela oprávněně. Ve výsledku šlo o nejlepší představení Prácheňské scény za posledních několik let.
Divadelní soubor Amadis přivezl tentokrát do Dačic inscenaci komedie Taková normální rodinka v režii Tomáše Hradila. Slavná televizní komedie Fan Vavřincové z roku 1971 čekala podle slov upravovatele textu pro inscenaci Josefa Širhala v jeho šuplíku již několik let. Režisér Tomáš Hradil si tentokrát z domovského souboru Osvětové Besedy Velká Bystřice vzal do Amadisu coby posilu tři výrazné herečky, Ludmilu Bergovou, Evu Anikki Peltonen a Sáru Kaniokovou, a pokusil se na obrovský úspěch Takové normální rodinky ze sedmdesátých letech navázat. Snaha se však zcela nevyvedla. Příčinou je v tomto případě nedostatečný odstup od původních představitelů a představitelek jednotlivých postav, a malého tvůrčího hereckého vkladu a vyvarování se napodobování původních postav příběhu. Mužské herecké výkony tentokrát převýšily ty ženské.
Divadelní soubor Amadis: Taková normální rodinka. Foto Vojtěch Lojka.
Suchdolský divadelní soubor SUD se přehlídky zúčastnil s komedií autorské dvojice Lenky a Víta Chaloupkových Slečna Marplová: Pletichy pralesa v režii Lenky Chaloupkové.
Soubor SUD si pod vedením manželů Chaloupkových vytvořil vlastní svébytnou a originální poetiku, díky které dosáhl nemalých úspěchů včetně účasti na vrcholových národních přehlídkách. V rozhovoru pro zpravodaj letošního Kejklování Lenka Chaloupková říká: „V roce 2026 si soubor SUD připomíná dvě významná výročí: Sto dvacet let od založení prvního ochotnického divadla v Suchdole nad Lužnicí a dvacet let existence SUDu. Chtěli jsme připravit inscenaci, ve které si zahraje všech pětadvacet členů souboru.“
SUD Suchdol nad Lužnicí: Slečna Marplová: Pletichy pralesa. Foto Vojtěch Lojka.
V kontextu se slovy Lenku Chaloupkové vzpomínám na výrok profesora Jana Císaře o společenské úloze a hodnotě práce ochotnických spolků, která v mnoha případech dokonce převyšuje estetickou úlohu a hodnotu. V době, kdy ochotnické spolky hlavně usilují o postupy z krajských do národních přehlídek a pokud možno až do programu Jiráskova Hronova, a vytvářejí inscenační projekty opřené o účinkování těch nejlepších herců odkudkoliv, kteří zrovna mají čas, a spolkový život někdy dokonce taková snaha zcela zničí, je postoj vedení SUDu velmi chvályhodný.
Nelze říct, že by díky účasti všech členů souboru utrpěla kvalita inscenace hry Slečna Marplová: Pletichy pralesa. Pravdou však je, že se na některých minulých ročnících Dačického Kejklování SUD představilo s mnohem propracovanější, a i z hlediska jednotlivých hereckých výkonů kvalitnější inscenací a představením. Rezervy jsou tentokát hlavně v přehlednosti příběhu a také v některých hereckých výkonech. Stále však platí to, co zdobilo a zdobí výsledky práce manželů Chaloupkových a jejich kolegů: kvalitní hudební složka inscenace, vysoká míra kreativity ve výtvarné a scénografické oblasti, i nápaditost provázející jak tvorbu textu, tak jeho jevištní realizaci. Navzdory zmíněným nedostatkům patřilo představení Suchdolského divadelního spolku SUD k vrcholům přehlídky.
Písecké Divadlo Pod čarou přispělo do programu přehlídky představením inscenace Písecký orloj aneb Po starých píseckých schodech autora textu a režiséra Jaromíra Hrušky.
V programu k představení je psáno: Prostřednictvím humorně dojemné „divadelní rekonstrukce“ některých obrazů z původního nalezeného filmu z roku 1939 nahlédnete do těch nejobyčejnějších životních osudů významných a neobyčejných osobností meziválečného města Písku i osudů významných a neobyčejných hereckých hvězd tehdejšího českého filmu.
Divadlo Pod čarou Písek: Písecký orloj aneb Po starých píseckých schodech. Foto Vojtěch Lojka.
Pokud by někdo chtěl „vygooglit“ na internetu český film Písecký orloj z roku 1939, dočká se jen lakonického sdělení umělé inteligence: Na základě vyhledávání neexistuje žádný známý československý film z roku 1938 s názvem „Písecký orloj“. Že jde o fikci je však samozřejmé ihned po otevření prvních stránek textu. A je to právě textová předloha pro inscenaci, ve které je skryta kvalita, bohužel ne zcela využitá.
Představení se skládá z dvanácti obrazů, které jsou od druhého do jedenáctého vystavěny jako divadelní scény z natáčení filmu, včetně počáteční „Klapky“ a povelu filmového režiséra: „Akce!“ Každý obraz kromě jedenáctého však není ničím jiným, než žánrovým divadelním skečem s banální příhodou připomínající produkcí ženských románů a harlekýnek (např. edice Harlequin, Sladký život) z devadesátých let minulého století. Po řadě banalit o první lásce studentské, zamilovaném starším muži, těhotné slečně oplodněné dragounským důstojníkem atd. které v celku vytvoří obraz maloměstského života plného malicherností, přijde jako blesk z čistého nebe obraz číslo jedenáct, rok 1938 a nástup hitlerovského fašismu. Pokud chtěl Jaromír Hruška jako autor textu upozornit na současnost, ve které jsme se všichni zabývali hlavně vlastním písečkem, a tím vytvořili živnou půdu pro nacionalismus, populismus i fašismus poznamenávající dnešní realitu, politickou scénu i společenský život, pak smekám. Bohužel však tento dojem může být také zcela subjektivní a ojedinělý. Dvanáctý obraz, který v textu hry přiloženém k přihlášce do přehlídky ani není, pak přináší pouze medailonky hereckých hvězd se jmény Jiří Plachý, Saša Rašilkov, Otomar Korbelář, Teodor Pištěk, Antonie Nedošínská či Rudolf Hrušínský, jejichž spojitost s předválečným městem Písek je buď minimální nebo zcela žádná. Vlažné až chladné přijetí publikem bylo mimo nezáživné dění na jevišti poznamenáno i nečekaně dlouhou délkou představení, ve kterém nezaslouženě zanikly i vydařenější herecké výkony členů Divadla Pod Čarou.
Spolek ochotníků z Blatné se rozhodl pro nastudování veleslavné komedie Vlastníci z pera Jiřího Havelky v režii Kateřiny Malečkové. Díky autentickému uchopení jednotlivých postav a mnoha nadprůměrným až vynikajícím hereckým výkonům bylo toto soutěžní představení dalším vrcholem přehlídky. Vlastníci blatenských ochotníků ukazují cestu všem, kteří se rozhodnou o jevištní zpracování slavné filmové či televizní předlohy s tím, že se na hony pokusí vyhnout každému napodobování originálu v oblasti nejen hereckých výkonů.
Spolek ochotníků z Blatné: Vlastníci. Foto Vojtěch Lojka.
Tvůrčí skupina pokročilých při DS Čelakovský Strakonice uvedl komedii finského autora Bengta Ahlforse Popel a pálenka aneb Paní plukovníková v režii Eduarda Krčka. Zvolit tuto komedii pro nastudování ochotnickým souborem je možné jen při splnění zásadní podmínky: mít vhodnou představitelku hlavní role, herečku ve starším nebo pokročilém seniorském věku. Však také na domácích profesionálních scénách hrály postavu paní Věry (Paní plukovníková) takové herecké hvězdy, jako jsou Jaroslava Adamová, Květa Fialová nebo Jiřina Bohdalová.
Tvůrčí skupina pokročilých při DS Čelakovský Strakonice : Popel a pálenka. Foto Vojtěch Lojka.
Tvůrčí skupina pokročilých strakonických ochotníků ale hereckou hvězdu vysokých kvalit ve svém středu má, a dokonce disponuje i dalšími herci s nadprůměrnými interpretačními výkony. Paní Kristina Kubičková, která Věru, vdovu po plukovníkovi hraje, je však herečkou, která se neztratí ani mezi ženskými špičkami současného českého profesionálního divadla. Navíc má v inscenaci skvělou partnerku v Drahomiře Tylové, která hraje postavu Kristi. Výkon obou hereček ocenili diváci dlouhotrvajícím potleskem.
Divadelní soubor bratří Mrštíků Boleradice přijel do Dačic s inscenací Romeo, Julie a tma v režii Juraje Hádera. Dramatizace novely Jana Otčenáška, kterou vytvořil Otakar Blanda pro Divadlo Jiřího Wolkera v roce 1959, se hraje dodnes, a stále má co říci svým divákům. V čase, kdy nepříliš daleko od našich domovů zuří dobyvačná válka Ruska proti Ukrajině, to platí ještě více.
Divadelní soubor bratří Mrštíků Boleradice: Romeo, Julie a tma. Foto Vojtěch Lojka.
Inscenace boleradických ochotníků nese znaky naprosto profesionální režie, scénografie včetně kostýmní složky a celkového výtvarného pojetí. Navazuje na nejlepší počiny DS bratří Mrštíků z Boleradic. Režisér Juraj Háder v nejlepším smyslu slova „vyšívá“ atmosféru vznikající lásky způsobem režijního vedení dvojice hlavních představitelů Ester a Pavla. Filip Fajt ještě nemá patnáct let, a představitelka Ester Veronika Holacká také působí vzhledem tak, že připomíná z dnešního pohledu dětský věk hrdinů Shakespearovy tragédie. Žijeme v době, která opět potřebuje hrdiny, a Háderova inscenace Romea, Julie a tma jejich příklady nabízí. Představení se stalo naprostým vrcholem letošního Dačického Kejklování.
Bechyňský DS Lužnice přispěl do programu pohádkou Kateřiny Lužné O pekelném křišťálu. Autorka využívá obliby tzv. čertovských pohádek. Má z počátku velmi dobře nakročeno, neboť v expozici vychází z tradiční české lidové slovesnosti i divadelní tradice. Peklo zde má charakter sídla „mravnostní policie“, místa, ve kterém hříšníci pykají a trpí za hříchy, kterých se dopustili v průběhu pozemského života. Čerti pak mezi lidmi vyhledávají takové jedince, kteří nemají v srdci lásku k jiným lidem, ale hlavně k penězům a ke hmotnému bohatství, případně sledují bezohledně jen svůj vlastní prsopúěch, a jejím jedno, nakolik při tom ubližují ostatním. Nechybí ani dvojice mladých do sebe zamilovaných, přičemž mladík Ondra je pracovitý, poctivý a slušný hoch zamilovaný do Barušky, neteře zlé tety, jen po bohatství toužící statkářky.
DS Lužnice Bechyně: O čarovném křišťálu. Foto Vojtěch Lojka.
Posud je vše v pořádku. Pak ale přijde naprosto nesmyslný odklon od tradičního pojetí čertovské pohádky. Ondra, vyhnaný statkářkou do pekla s tím, že se nesmí vrátit bez peklého křišťálu, najde v pekle trojici čertic, vládkyň pekla, kterých se bojí všichni čerti. Celá polovina času představení je promarněna rádoby zábavnými scénkami střetů čertic mezi sebou, nebo hledáním odvahy ke vzpouře u čertů čerticemi ovládaných. Hlavní dějová linka je zcela opuštěna.
Nakonec se však Kateřina Lužná přece jen vrací zpátky k tradici, a zlá statkářka je po Ondrově návratu k Barušce a pozemskému životu po zásluze odnesena do pekla. Mohla by to být pohádka o kouzelné moci kamene přátelství a lásky, kterou slibuje program k představení. Pro všechny budoucí inscenátory se nabízí jediná rada: prostřední část děje, odehrávající se v pekle, je třeba zcela přepsat, dopracovat, spojit s hlavní linií příběhu. A může z toho vzniknout dobrý divadelní počin.
Závěrečná Past na myši Agathy Christie v podání DS J. K. Tyl České Budějovice ukázala vysokou náročnost scénování textové předlohy, která patří k tomu nejlepšímu ve svém žánru. Past na myši mnozí teatrologové bez ostychu definují jako nejlepší divadelní detektivku vůbec. Autorka mimořádně důmyslně vytváří z každé postavy osobu, která může být hledaným vrahem. A. Christie to však navíc dělá s obrovským citem pro divadelní dramatickou situaci, umisťuje děj mizanscén do přesně definovaného prostoru v interiéru penzionu, ve kterém se vše odehrává. Geniální hra klade nesmírně vysoké nároky na inscenační i herecký tým. To však vůbec neznamená, že by se o nastudování neměli pokoušet amatéři a ochotníci, ba právě naopak. Je to výzva, je třeba detailněji číst text, resp. podtext, líp promyslet motivace jednání jednotlivých postav, postavy vést do dramatických situací tak, aby podezřelí byli vlastně všichni a zkrátka ne pouze ilustrovat text, ale i to, co je v podtextu. Nepříliš vydařený výsledek, kterého bohužel bylo publikum letošního Dačického kejklování svědkem, přinesl i tak divácký zážitek z detektivního příběhu, ale hlavně velkou zkušenost členů DS J. K. Tyl do budoucna.
DS J. K. Tyl České Budějovice: Past na myši. Foto Vojtěch Lojka.
Lektorský tým Dačického Kejklování 2026 ve složení Pavlína Schejbalová, Zdeněk Janál, Milan Schejbal a Ladislav Vrchovský udělil účastníkům přehlídky následující ocenění:
Čestná uznání
Martině Kemrové za herectví v roli Agáty v inscenaci Ženitba DS Prácheňská scéna v Písku
Evě Annikki Peltonen za herectví roli Pavly v inscenaci Taková normální rodinka DS Amadis
Sáře Kaniokové za herectví v roli Kačenky v inscenaci Taková normální rodinka DS Amadis
Suchdolskému divadelnímu souboru SUD za hereckou souhru v inscenaci Slečna Marplová:
Pletichy pralesa
Romanu Čadovi za herectví v roli Adolfa Heyduka / Jiřího Plachého v inscenaci Písecký orloj aneb
Po starých píseckých schodech Divadla pod čarou Písek
Veronice Hurtíkové za herectví v roli Terezky / Nataši Golové v inscenaci Písecký orloj aneb Po
starých píseckých schodech Divadla pod čarou Písek
Kateřině Malečkové za režii inscenace Vlastníci Spolku divadelních ochotníků v Blatné
Josefu Kohoutovi za herectví v roli pana Zahrádky v inscenaci Vlastníci Spolku divadelních
ochotníků v Blatné
Jakubu Čadkovi za herectví v roli pana Kubáta v inscenaci Vlastníci Spolku divadelních ochotníků
v Blatné
Martinu Sikorovi za herectví v roli pana Nitranského v inscenaci Vlastníci Spolku divadelních
ochotníků v Blatné
Drahomíře Tylové za herectví v roli Kristi v inscenaci Popel a pálenka Tvůrčí skupiny pokročilých
při DS Čelakovský Strakonice
Veronice Holacké za herectví v roli Ester v inscenaci v inscenaci Romeo, Julie a tma Divadelního
spolku bratří Mrštíků Boleradice
Martině Mrzenové za kostýmy v inscenaci O pekelném křišťálu Bechyňského DS Lužnice
Vítku Houzarovi za herectví v roli Ondry v inscenaci O pekelném křišťálu Bechyňského DS
Lužnice
Michalu Korbelovi za herectví v roli Barnabáše v inscenaci O pekelném křišťálu Bechyňského DS
Lužnice
Suchdolskému divadelnímu souboru SUD za inscenaci Slečna Marplová: Pletichy pralesa
Spolku divadelních ochotníků v Blatné za inscenaci Vlastníci Spolku divadelních ochotníků
v Blatné
Janě Michalové za herectví v roli Mollie Ralstonové v inscenaci Past na myši DS Tyl České
Budějovice
Zvláštní čestné uznání Michalu Kopeckému za záchranu představení Past na myši DS Tyl České
Budějovice v Dačicích 8. března 2026
Ceny
Karlu Smolovi za herectví v roli Nenažraného v inscenaci Ženitba DS Prácheňská scéna v Písku
Radku Brousilovi za herectví v roli Podkolatova v inscenaci Ženitba DS Prácheňská scéna v Písku
Jaroslavu Hemalovi za herectví v roli Petra v inscenaci Taková normální rodinka DS Amadis
Františku Kašpárkovi za herectví v roli Zdeňka v inscenaci Taková normální rodinka DS Amadis
Suchdolskému divadelnímu souboru SUD za režijně-scénografické řešení inscenace Slečna
Marplová: Pletichy pralesa
Tereze Maškové za herectví v roli paní Zahrádkové v inscenaci Vlastníci Spolku divadelních
ochotníků v Blatné
Vojtěchu Kovářovi za herectví v roli pana Švece v inscenaci Vlastníci Spolku divadelních
ochotníků v Blatné
Kristině Kubíčkové za herectví v roli Věry v inscenaci Popel a pálenka Tvůrčí skupiny pokročilých
při DS Čelakovský Strakonice
Filipu Fajtovi za herectví v roli Pavla v inscenaci v inscenaci Romeo, Julie a tma Divadelního
spolku bratří Mrštíků Boleradice
Zdeňku Prokešovi za herectví v roli Čepka v inscenaci v inscenaci Romeo, Julie a tma
Divadelního spolku bratří Mrštíků Boleradice
Štěpánce Veselé za scénu a kostýmy pro inscenaci Romeo, Julie a tma Divadelního spolku bratří
Mrštíků Boleradice
Divadelnímu spolku bratří Mrštíků Boleradice za inscenaci Romeo, Julie a tma
Juraji Háderovi za režii inscenace Romeo, Julie a tma Divadelního spolku bratří Mrštíků
Boleradice
Bohumile Kopecké za herectví v roli Slečny Casewellové v inscenaci Past na myši DS Tyl České
Budějovice
Doporučení do programu Divadelního Pikniku Most 2026:
Inscenace Slečna Marplová: Pletichy pralesa Suchdolského divadelního souboru SUD
Inscenace Vlastníci Spolku divadelních ochotníků v Blatné
Nominace do programu Divadelního Pikniku Most 2026:
Inscenace Romeo, Julie a tma Divadelního spolku bratří Mrštíků Boleradic
VRCHOVSKÝ, Ladislav. Dačické kejklování 2026. Online. Amatérská scéna 12. 3. 2026 [cit. 2026-03-13]. Dostupné z: https://www.amaterskascena.cz/dacicke-kejklovani-2026/
Přehlídku zahájilo představení inscenace hry N.V. Gogola Ženitba v podání DS Prácheňská scéna v Písku a v režii Milana Kursteina. Soubor, který je tradičním účastníkem Dačického kejklován po dobu mnoha let, potvrdil slova zaznívající na adresu těchto píseckých ochotníků při rozborech jejich představení v minulých ročnících, že více než hlavně zábavné komedie současných autorů, které kromě snahy rozesmát publikum nemají jiný cíl, jim sluší česká, případně světová klasika.
DS Prácheňská scéna v Písku: Ženitba. Foto Vojtěch Lojka.
Gogolova Ženitba se v České republice hraje častěji než v jiných zemích. Zdroje této obliby jsou s největší pravděpodobností v tom, že jednotlivé postavy, jejich povahy a charaktery, jsou autorem vykresleny naprosto srozumitelně, zcela přesně, a ani jedna z nich není postavou kladnou. Gogol ve své Ženitbě vytvořil plejádu postav, které až na jedinou nemají cíl hodný následování. A i ta jediná, Ilja Kočkarev, přítel hlavní postavy, nápadníka Podkolatova, nakonec podléhá síle peněz a vlastní řevnivosti.
Režisér inscenace Milan Kurstein neměl díky kvalitě předlohy žádný problém s výkladem jednotlivých postav. Ačkoliv se ve vlastní dramaturgicko-režijní koncepci držel tradičního uchopení této komedie, a neusiloval o originální výklad a režijní a herecké uchopení, byl tento přístup zvolen vzhledem ke kvalitám hereckého souboru zvolen zcela oprávněně. Ve výsledku šlo o nejlepší představení Prácheňské scény za posledních několik let.
Divadelní soubor Amadis přivezl tentokrát do Dačic inscenaci komedie Taková normální rodinka v režii Tomáše Hradila. Slavná televizní komedie Fan Vavřincové z roku 1971 čekala podle slov upravovatele textu pro inscenaci Josefa Širhala v jeho šuplíku již několik let. Režisér Tomáš Hradil si tentokrát z domovského souboru Osvětové Besedy Velká Bystřice vzal do Amadisu coby posilu tři výrazné herečky, Ludmilu Bergovou, Evu Anikki Peltonen a Sáru Kaniokovou, a pokusil se na obrovský úspěch Takové normální rodinky ze sedmdesátých letech navázat. Snaha se však zcela nevyvedla. Příčinou je v tomto případě nedostatečný odstup od původních představitelů a představitelek jednotlivých postav, a malého tvůrčího hereckého vkladu a vyvarování se napodobování původních postav příběhu. Mužské herecké výkony tentokrát převýšily ty ženské.
Divadelní soubor Amadis: Taková normální rodinka. Foto Vojtěch Lojka.
Suchdolský divadelní soubor SUD se přehlídky zúčastnil s komedií autorské dvojice Lenky a Víta Chaloupkových Slečna Marplová: Pletichy pralesa v režii Lenky Chaloupkové.
Soubor SUD si pod vedením manželů Chaloupkových vytvořil vlastní svébytnou a originální poetiku, díky které dosáhl nemalých úspěchů včetně účasti na vrcholových národních přehlídkách. V rozhovoru pro zpravodaj letošního Kejklování Lenka Chaloupková říká: „V roce 2026 si soubor SUD připomíná dvě významná výročí: Sto dvacet let od založení prvního ochotnického divadla v Suchdole nad Lužnicí a dvacet let existence SUDu. Chtěli jsme připravit inscenaci, ve které si zahraje všech pětadvacet členů souboru.“
SUD Suchdol nad Lužnicí: Slečna Marplová: Pletichy pralesa. Foto Vojtěch Lojka.
V kontextu se slovy Lenku Chaloupkové vzpomínám na výrok profesora Jana Císaře o společenské úloze a hodnotě práce ochotnických spolků, která v mnoha případech dokonce převyšuje estetickou úlohu a hodnotu. V době, kdy ochotnické spolky hlavně usilují o postupy z krajských do národních přehlídek a pokud možno až do programu Jiráskova Hronova, a vytvářejí inscenační projekty opřené o účinkování těch nejlepších herců odkudkoliv, kteří zrovna mají čas, a spolkový život někdy dokonce taková snaha zcela zničí, je postoj vedení SUDu velmi chvályhodný.
Nelze říct, že by díky účasti všech členů souboru utrpěla kvalita inscenace hry Slečna Marplová: Pletichy pralesa. Pravdou však je, že se na některých minulých ročnících Dačického Kejklování SUD představilo s mnohem propracovanější, a i z hlediska jednotlivých hereckých výkonů kvalitnější inscenací a představením. Rezervy jsou tentokát hlavně v přehlednosti příběhu a také v některých hereckých výkonech. Stále však platí to, co zdobilo a zdobí výsledky práce manželů Chaloupkových a jejich kolegů: kvalitní hudební složka inscenace, vysoká míra kreativity ve výtvarné a scénografické oblasti, i nápaditost provázející jak tvorbu textu, tak jeho jevištní realizaci. Navzdory zmíněným nedostatkům patřilo představení Suchdolského divadelního spolku SUD k vrcholům přehlídky.
Písecké Divadlo Pod čarou přispělo do programu přehlídky představením inscenace Písecký orloj aneb Po starých píseckých schodech autora textu a režiséra Jaromíra Hrušky.
V programu k představení je psáno: Prostřednictvím humorně dojemné „divadelní rekonstrukce“ některých obrazů z původního nalezeného filmu z roku 1939 nahlédnete do těch nejobyčejnějších životních osudů významných a neobyčejných osobností meziválečného města Písku i osudů významných a neobyčejných hereckých hvězd tehdejšího českého filmu.
Divadlo Pod čarou Písek: Písecký orloj aneb Po starých píseckých schodech. Foto Vojtěch Lojka.
Pokud by někdo chtěl „vygooglit“ na internetu český film Písecký orloj z roku 1939, dočká se jen lakonického sdělení umělé inteligence: Na základě vyhledávání neexistuje žádný známý československý film z roku 1938 s názvem „Písecký orloj“. Že jde o fikci je však samozřejmé ihned po otevření prvních stránek textu. A je to právě textová předloha pro inscenaci, ve které je skryta kvalita, bohužel ne zcela využitá.
Představení se skládá z dvanácti obrazů, které jsou od druhého do jedenáctého vystavěny jako divadelní scény z natáčení filmu, včetně počáteční „Klapky“ a povelu filmového režiséra: „Akce!“ Každý obraz kromě jedenáctého však není ničím jiným, než žánrovým divadelním skečem s banální příhodou připomínající produkcí ženských románů a harlekýnek (např. edice Harlequin, Sladký život) z devadesátých let minulého století. Po řadě banalit o první lásce studentské, zamilovaném starším muži, těhotné slečně oplodněné dragounským důstojníkem atd. které v celku vytvoří obraz maloměstského života plného malicherností, přijde jako blesk z čistého nebe obraz číslo jedenáct, rok 1938 a nástup hitlerovského fašismu. Pokud chtěl Jaromír Hruška jako autor textu upozornit na současnost, ve které jsme se všichni zabývali hlavně vlastním písečkem, a tím vytvořili živnou půdu pro nacionalismus, populismus i fašismus poznamenávající dnešní realitu, politickou scénu i společenský život, pak smekám. Bohužel však tento dojem může být také zcela subjektivní a ojedinělý. Dvanáctý obraz, který v textu hry přiloženém k přihlášce do přehlídky ani není, pak přináší pouze medailonky hereckých hvězd se jmény Jiří Plachý, Saša Rašilkov, Otomar Korbelář, Teodor Pištěk, Antonie Nedošínská či Rudolf Hrušínský, jejichž spojitost s předválečným městem Písek je buď minimální nebo zcela žádná. Vlažné až chladné přijetí publikem bylo mimo nezáživné dění na jevišti poznamenáno i nečekaně dlouhou délkou představení, ve kterém nezaslouženě zanikly i vydařenější herecké výkony členů Divadla Pod Čarou.
Spolek ochotníků z Blatné se rozhodl pro nastudování veleslavné komedie Vlastníci z pera Jiřího Havelky v režii Kateřiny Malečkové. Díky autentickému uchopení jednotlivých postav a mnoha nadprůměrným až vynikajícím hereckým výkonům bylo toto soutěžní představení dalším vrcholem přehlídky. Vlastníci blatenských ochotníků ukazují cestu všem, kteří se rozhodnou o jevištní zpracování slavné filmové či televizní předlohy s tím, že se na hony pokusí vyhnout každému napodobování originálu v oblasti nejen hereckých výkonů.
Spolek ochotníků z Blatné: Vlastníci. Foto Vojtěch Lojka.
Tvůrčí skupina pokročilých při DS Čelakovský Strakonice uvedl komedii finského autora Bengta Ahlforse Popel a pálenka aneb Paní plukovníková v režii Eduarda Krčka. Zvolit tuto komedii pro nastudování ochotnickým souborem je možné jen při splnění zásadní podmínky: mít vhodnou představitelku hlavní role, herečku ve starším nebo pokročilém seniorském věku. Však také na domácích profesionálních scénách hrály postavu paní Věry (Paní plukovníková) takové herecké hvězdy, jako jsou Jaroslava Adamová, Květa Fialová nebo Jiřina Bohdalová.
Tvůrčí skupina pokročilých při DS Čelakovský Strakonice : Popel a pálenka. Foto Vojtěch Lojka.
Tvůrčí skupina pokročilých strakonických ochotníků ale hereckou hvězdu vysokých kvalit ve svém středu má, a dokonce disponuje i dalšími herci s nadprůměrnými interpretačními výkony. Paní Kristina Kubičková, která Věru, vdovu po plukovníkovi hraje, je však herečkou, která se neztratí ani mezi ženskými špičkami současného českého profesionálního divadla. Navíc má v inscenaci skvělou partnerku v Drahomiře Tylové, která hraje postavu Kristi. Výkon obou hereček ocenili diváci dlouhotrvajícím potleskem.
Divadelní soubor bratří Mrštíků Boleradice přijel do Dačic s inscenací Romeo, Julie a tma v režii Juraje Hádera. Dramatizace novely Jana Otčenáška, kterou vytvořil Otakar Blanda pro Divadlo Jiřího Wolkera v roce 1959, se hraje dodnes, a stále má co říci svým divákům. V čase, kdy nepříliš daleko od našich domovů zuří dobyvačná válka Ruska proti Ukrajině, to platí ještě více.
Divadelní soubor bratří Mrštíků Boleradice: Romeo, Julie a tma. Foto Vojtěch Lojka.
Inscenace boleradických ochotníků nese znaky naprosto profesionální režie, scénografie včetně kostýmní složky a celkového výtvarného pojetí. Navazuje na nejlepší počiny DS bratří Mrštíků z Boleradic. Režisér Juraj Háder v nejlepším smyslu slova „vyšívá“ atmosféru vznikající lásky způsobem režijního vedení dvojice hlavních představitelů Ester a Pavla. Filip Fajt ještě nemá patnáct let, a představitelka Ester Veronika Holacká také působí vzhledem tak, že připomíná z dnešního pohledu dětský věk hrdinů Shakespearovy tragédie. Žijeme v době, která opět potřebuje hrdiny, a Háderova inscenace Romea, Julie a tma jejich příklady nabízí. Představení se stalo naprostým vrcholem letošního Dačického Kejklování.
Bechyňský DS Lužnice přispěl do programu pohádkou Kateřiny Lužné O pekelném křišťálu. Autorka využívá obliby tzv. čertovských pohádek. Má z počátku velmi dobře nakročeno, neboť v expozici vychází z tradiční české lidové slovesnosti i divadelní tradice. Peklo zde má charakter sídla „mravnostní policie“, místa, ve kterém hříšníci pykají a trpí za hříchy, kterých se dopustili v průběhu pozemského života. Čerti pak mezi lidmi vyhledávají takové jedince, kteří nemají v srdci lásku k jiným lidem, ale hlavně k penězům a ke hmotnému bohatství, případně sledují bezohledně jen svůj vlastní prsopúěch, a jejím jedno, nakolik při tom ubližují ostatním. Nechybí ani dvojice mladých do sebe zamilovaných, přičemž mladík Ondra je pracovitý, poctivý a slušný hoch zamilovaný do Barušky, neteře zlé tety, jen po bohatství toužící statkářky.
DS Lužnice Bechyně: O čarovném křišťálu. Foto Vojtěch Lojka.
Posud je vše v pořádku. Pak ale přijde naprosto nesmyslný odklon od tradičního pojetí čertovské pohádky. Ondra, vyhnaný statkářkou do pekla s tím, že se nesmí vrátit bez peklého křišťálu, najde v pekle trojici čertic, vládkyň pekla, kterých se bojí všichni čerti. Celá polovina času představení je promarněna rádoby zábavnými scénkami střetů čertic mezi sebou, nebo hledáním odvahy ke vzpouře u čertů čerticemi ovládaných. Hlavní dějová linka je zcela opuštěna.
Nakonec se však Kateřina Lužná přece jen vrací zpátky k tradici, a zlá statkářka je po Ondrově návratu k Barušce a pozemskému životu po zásluze odnesena do pekla. Mohla by to být pohádka o kouzelné moci kamene přátelství a lásky, kterou slibuje program k představení. Pro všechny budoucí inscenátory se nabízí jediná rada: prostřední část děje, odehrávající se v pekle, je třeba zcela přepsat, dopracovat, spojit s hlavní linií příběhu. A může z toho vzniknout dobrý divadelní počin.
Závěrečná Past na myši Agathy Christie v podání DS J. K. Tyl České Budějovice ukázala vysokou náročnost scénování textové předlohy, která patří k tomu nejlepšímu ve svém žánru. Past na myši mnozí teatrologové bez ostychu definují jako nejlepší divadelní detektivku vůbec. Autorka mimořádně důmyslně vytváří z každé postavy osobu, která může být hledaným vrahem. A. Christie to však navíc dělá s obrovským citem pro divadelní dramatickou situaci, umisťuje děj mizanscén do přesně definovaného prostoru v interiéru penzionu, ve kterém se vše odehrává. Geniální hra klade nesmírně vysoké nároky na inscenační i herecký tým. To však vůbec neznamená, že by se o nastudování neměli pokoušet amatéři a ochotníci, ba právě naopak. Je to výzva, je třeba detailněji číst text, resp. podtext, líp promyslet motivace jednání jednotlivých postav, postavy vést do dramatických situací tak, aby podezřelí byli vlastně všichni a zkrátka ne pouze ilustrovat text, ale i to, co je v podtextu. Nepříliš vydařený výsledek, kterého bohužel bylo publikum letošního Dačického kejklování svědkem, přinesl i tak divácký zážitek z detektivního příběhu, ale hlavně velkou zkušenost členů DS J. K. Tyl do budoucna.
DS J. K. Tyl České Budějovice: Past na myši. Foto Vojtěch Lojka.
Lektorský tým Dačického Kejklování 2026 ve složení Pavlína Schejbalová, Zdeněk Janál, Milan Schejbal a Ladislav Vrchovský udělil účastníkům přehlídky následující ocenění:
Čestná uznání
Martině Kemrové za herectví v roli Agáty v inscenaci Ženitba DS Prácheňská scéna v Písku
Evě Annikki Peltonen za herectví roli Pavly v inscenaci Taková normální rodinka DS Amadis
Sáře Kaniokové za herectví v roli Kačenky v inscenaci Taková normální rodinka DS Amadis
Suchdolskému divadelnímu souboru SUD za hereckou souhru v inscenaci Slečna Marplová:
Pletichy pralesa
Romanu Čadovi za herectví v roli Adolfa Heyduka / Jiřího Plachého v inscenaci Písecký orloj aneb
Po starých píseckých schodech Divadla pod čarou Písek
Veronice Hurtíkové za herectví v roli Terezky / Nataši Golové v inscenaci Písecký orloj aneb Po
starých píseckých schodech Divadla pod čarou Písek
Kateřině Malečkové za režii inscenace Vlastníci Spolku divadelních ochotníků v Blatné
Josefu Kohoutovi za herectví v roli pana Zahrádky v inscenaci Vlastníci Spolku divadelních
ochotníků v Blatné
Jakubu Čadkovi za herectví v roli pana Kubáta v inscenaci Vlastníci Spolku divadelních ochotníků
v Blatné
Martinu Sikorovi za herectví v roli pana Nitranského v inscenaci Vlastníci Spolku divadelních
ochotníků v Blatné
Drahomíře Tylové za herectví v roli Kristi v inscenaci Popel a pálenka Tvůrčí skupiny pokročilých
při DS Čelakovský Strakonice
Veronice Holacké za herectví v roli Ester v inscenaci v inscenaci Romeo, Julie a tma Divadelního
spolku bratří Mrštíků Boleradice
Martině Mrzenové za kostýmy v inscenaci O pekelném křišťálu Bechyňského DS Lužnice
Vítku Houzarovi za herectví v roli Ondry v inscenaci O pekelném křišťálu Bechyňského DS
Lužnice
Michalu Korbelovi za herectví v roli Barnabáše v inscenaci O pekelném křišťálu Bechyňského DS
Lužnice
Suchdolskému divadelnímu souboru SUD za inscenaci Slečna Marplová: Pletichy pralesa
Spolku divadelních ochotníků v Blatné za inscenaci Vlastníci Spolku divadelních ochotníků
v Blatné
Janě Michalové za herectví v roli Mollie Ralstonové v inscenaci Past na myši DS Tyl České
Budějovice
Zvláštní čestné uznání Michalu Kopeckému za záchranu představení Past na myši DS Tyl České
Budějovice v Dačicích 8. března 2026
Ceny
Karlu Smolovi za herectví v roli Nenažraného v inscenaci Ženitba DS Prácheňská scéna v Písku
Radku Brousilovi za herectví v roli Podkolatova v inscenaci Ženitba DS Prácheňská scéna v Písku
Jaroslavu Hemalovi za herectví v roli Petra v inscenaci Taková normální rodinka DS Amadis
Františku Kašpárkovi za herectví v roli Zdeňka v inscenaci Taková normální rodinka DS Amadis
Suchdolskému divadelnímu souboru SUD za režijně-scénografické řešení inscenace Slečna
Marplová: Pletichy pralesa
Tereze Maškové za herectví v roli paní Zahrádkové v inscenaci Vlastníci Spolku divadelních
ochotníků v Blatné
Vojtěchu Kovářovi za herectví v roli pana Švece v inscenaci Vlastníci Spolku divadelních
ochotníků v Blatné
Kristině Kubíčkové za herectví v roli Věry v inscenaci Popel a pálenka Tvůrčí skupiny pokročilých
při DS Čelakovský Strakonice
Filipu Fajtovi za herectví v roli Pavla v inscenaci v inscenaci Romeo, Julie a tma Divadelního
spolku bratří Mrštíků Boleradice
Zdeňku Prokešovi za herectví v roli Čepka v inscenaci v inscenaci Romeo, Julie a tma
Divadelního spolku bratří Mrštíků Boleradice
Štěpánce Veselé za scénu a kostýmy pro inscenaci Romeo, Julie a tma Divadelního spolku bratří
Mrštíků Boleradice
Divadelnímu spolku bratří Mrštíků Boleradice za inscenaci Romeo, Julie a tma
Juraji Háderovi za režii inscenace Romeo, Julie a tma Divadelního spolku bratří Mrštíků
Boleradice
Bohumile Kopecké za herectví v roli Slečny Casewellové v inscenaci Past na myši DS Tyl České
Budějovice
Doporučení do programu Divadelního Pikniku Most 2026:
Inscenace Slečna Marplová: Pletichy pralesa Suchdolského divadelního souboru SUD
Inscenace Vlastníci Spolku divadelních ochotníků v Blatné
Nominace do programu Divadelního Pikniku Most 2026:
Inscenace Romeo, Julie a tma Divadelního spolku bratří Mrštíků Boleradic
VRCHOVSKÝ, Ladislav. Dačické kejklování 2026. Online. Amatérská scéna 12. 3. 2026 [cit. 2026-03-13]. Dostupné z: https://www.amaterskascena.cz/dacicke-kejklovani-2026/
Pokud se s námi chcete o ně podělit, zašlete nám je prosím prostřednictvím následujícího formuláře. Formulář slouží pro zasílání faktografických informací pracovníkům databáze.
Prosíme, neposílejte vzkazy určené souborům či jednotlivým osobám, nebudou jim doručeny. Neposkytujeme jiné než zveřejněné kontaktní informace. Pokud chcete kontaktovat jednotlivé soubory či organizace, využijte prosím jejich webové stránky.